Téma: Land art
Předmět: Umění 20. století v historických souvislostech
Zaslal(a): r.v.
MASARYKOVA UNIVERZITA, FILOSOFICKÁ FAKULTA, ÚSTAV HUDEBNÍ VĚDY
TEORIE INTERAKTIVNÍCH MÉDIÍ
BcA. Lucie Vašíková – Seminární práce
Land art
V roce 1964 Robert Moriss prohlásil: Proč nevynést umění ven a neposunout jeho hranice dál? V šedesátých letech umělci často přesouvali své umění z galerií do přírody. Pomíjivost, byla jejich hlavním cílem. Fascinovalo je umění, které respektuje krajinu, se kterou se vzájemně se slučují. Krajina se stává uměním a umění krajinou. Umělci měli touhu vymezit se proti městskému konzumnímu životu. V land artu je cítit ekologický podtext a silný duchovní přesah. Díla land artu nacházejí inspiraci v přírodních úkazech, ale i ve všednosti samotné přírody. Dále to mohou být místa nabitá duchovní energií. Například Stonehenge, náhorní plošiny v Mexiku či velká pohřebiště. Díla land artu mají konceptuální charakter. Jsou často umístěny na velmi vzdálených místech a tak jsou přístupná jen hrstce skalních příznivců, kteří dílo navštíví osobně do doby, než zmizí. Toto časové omezení, omezení místem a fakt, že díla známe pouze z dokumentace, nám připomíná pomíjivost lidského života i prostředí, ve které žijeme.
Umělecké ambice stáli mimo galerie. Přesto se na galerijní provoz odkazují. Stejně jako umělci v galeriích se i ti „venku“ museli vypořádat s tvaroslovím děl a s prostorem jako takovým. Krajina se stávala prostředkem k tvorbě. Land art se odkazuje ke krajinářství, minimalismu, ale i junk art nebo styl arte povera.
Američtí umělci land artu se shromažďovali okolo Dwan Gallery v New Yorku. Zde se konala první výstava nazvaná „Earthworks“ (1968). Za tímto počinem stál Robert Smithson[1]. Na této výstavě prezentoval svou dokumentaci záznamu děl například i Sol LeWit[2]
Pro zrod a fungování celého směru byla důležitá finanční podpora od různých mecenášů a sponzorů. Například Virginia Dwan[3] byla velkou mecenáškou land artu. Podpořila jej jak finančně, tak propůjčením svého galerijního prostoru, kde se uskutečnila v roce 1969 výstava „Earth“. Nadšení do velmi nákladných projektů bylo zezačátku poměrně velké. Postupem času se však zájem vytrácel. Tragickou smrtí Roberta Smitshona roku 1973 ztrácí land art svého hlavního obhájce a tím i tak velkou podporu.
Land art proniká i do televizního umění. V roce 1969 se konala exhibice pro „Die Fersehergalerie “s názvem „Land Art“. Tento koncept přináší Gerry Schum. Ten zastává názor, že jediný ideální komunikační prostředek pro umění je televize. [4]Vystavovali zde umělci Richard Long, Barry Flanagan, Dennis Oppenheim, Marinus Boezem, Robert Smithson, Jan Dibbets, Walter de Maria, Mike Heizer. Umělci přinášejí do programu krátké filmy natočené v přírodě. Ty mají být co nejméně inscenované.
Mezi nejznámější díla land artu patří „Spirálové molo“(1970), které vytvořil Robert Smithson. Toto dílo se nachází v Utahu, zaobírá se entropií samotného díla. Má silnou existencionální rovinou.
Umělci často obětovali své pohodlí a šli za svou intuicí do zahraničí. Skrz celý svět vyjadřovali své myšlenky. Například Richard Long, který procházel Laponskem a Himalájemi nebo Michael Heizer[5] v roce 1967, který hledal nedotknutelno a duchovní prostor naplněný mírem. Heizer v letech 1969 až 1970 uskutečnil svůj projekt „Dvojitý negativ“. Ten spočíval v tom, že vykopal půl kilometrovou brázdu do náhorní plošiny nad řekou Virginia v Nevadě. Jeho stěžejní uměleckou prací bylo dílo „Město“ Skládá se z částí: „Komplex jedna“(1972-74), „Komplex dvě“(1980-88) a „Komplex tři“(1980-99). Jejich vystavění trvalo postupně 30 let.
Bleskové pole Waltera de Marii[6], na planině v Novém Mexiku, se stává z ocelových tyčí, které přitahují blesky. V průběhu dne proměňují svůj vizuální charakter. Velkým tématem se zde stává osamělost. Jeho dalším dílem je přemístění černohnědé zeminy do galerie.
Dalším umělcem zemního umění je duo Christo a Jeanne-Claude[7], kteří obalují části země. Tyto díla, skrz svou monumentálnost, získávají extrémní důležitost na poli umění. Veřejný prostor se stává opravdu veřejným. Mezi jejich nejznámější díla patří „Zahalené pobřeží“ (1969), ‚Údolní opona“ (1970-72), „Obklopené ostrovy“(1980-83)nebo „Deštníky“ (1991).
V době 70. let umění vyráží do ulic, chce být platnější, než bylo. Navazují na Jána Tingueliho a jeho poctu „New Yorku“ (1960), kdy bylo nedůležité, kde je dílo umístěno, ale jeho myšlenka. Christo a Jánne Claude a jejich zeď z barelů, uvádějí na svět umění s jiným myšlením. Duchamp Defruene Villege a Spoerri přinášejí hmatatelnou pozici výtvarného umění, které respektuje samotné umění a rozvíjí jej. Je to první vlaštovka, ke konceptuálnímu umění v dnešním slova smyslu. Umění se přesouvá z galerií do prostoru, kdy umělci nemají na vybranou. Mohou se prezentovat a také se prezentují myšlením svobodného nově nastoleného umění.
Robert Morris
V roce 1998 byla v Amsterdamu zformována skupina umělců, kteří vytvořili projekt Indoor Land Art Programme – ILAP (Program Krytý Land Art), který obnovil myšlenky Land Artu výstavami po celé Evropě.
[1] Od poloviny 60-tých let se Smitshon zbavuje figurativních výjevů a soustřeďuje se na minimalistické vyjádření . Aktivně působí ve skupině Primary Structures. Později experimentuje s principy zemního umění. V eseji „A Sedimentation of the Mind: Earth Projects“ (1968) tyto principy představuje.
[2] Prezentuje „Krabici v díře“(1968) nebo „Mílovou kresbu“(1968)
[3] Virginia Dwan zakoupila Michaelovi Heizerovi pozemek v Nevadě pro jeho projekt „Město“. Podpořila také Smitshona v jeho „Spirálovém molu“(1970).
[4] Gerry Schum se domníval, že umělecké dílo má být ve svém vyjádření čisté a bez vnějších zásahů. Proto celá televizní výstava probíhá bez vysvětlení a komentáře.
[5] Narodil se Kalifornii a byl veden v dětství k archeologickému bádání. A to v Peru, Mexiku a Bolívii což silně ovlivnilo jeho tvorbu. Jeho první výstava uvedená v mnichovské Galerii Heiner Friedrich, roku 1969, se jmenovala Munich Depression (Mnichovská deprese).
[6] Americký umělec žijící v New Yorku byl průkopníkem minimalismu. Na začátku 60-tých let zjednodušuje formu a stává se tak průkopníkem minimalistického přemýšlení. S Robertem Whitmanem otevírá 9 Great Jones Street Gallery (1963).
[7] Bulharský umělec a francouzská umělkyně spolu tvoří pár i v manželství. Nenechávají se sponzorovat. Většinu peněz na své rozsáhlé projekty získávají prodejem skic. Zachovávají tak ve svých dílech velkou dávku svobody.
Zdroje a citace
FOSTER,Hal, et., Umění po roce 1900, 2007, Slovart, ISBN: 978-80-7209-952-8
DEMPSEY,Amy, Umělecké styly, školy a hnutí, 2002, Slovart, ISBN: 80-7209-402-5
GLENNOVÁ, Martina, Artmuseum.cz, 2016, [online],[cit. 18.2.2016], dostupné z: http://www.artmuseum.cz/smery_list.php?smer_id=150
Virginia Dwan, 2015 [online],[cit. 18.2.2016], dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Virginia_Dwan
