Téma: Testy – Jedna z metod sběru dat v psychologii
Předmět: Psychologie
Zaslal(a): Michelle Kuglerová
Psychologické testy jsou v psychologii nejfrekventovanějším nástrojem pro získávání dat. I přes jejich všestrannost a časovou efektivnost ovšem nejsou nejideálnějším nástrojem pro získávání dat. I v případech, kde se zaměřujeme na zjišťování trvalejších tendencí a měření osobnosti, se ve většině případů ukazují výsledky „zde a nyní“.
Test je pouze vzorkem určitých situací, úloh, problémů a o tendencích vypovídá jen s určitou pravděpodobností.
V rukou nezkušeného člověka může test bohužel napáchat mnoho škody. Například při diagnostice a zařazování dětí do různých typů škol.
Dělení testů
Jedno z nejznámějších rozdělení testů je Cronbachovo dělení na testy schopností a testy osobnosti. Ovšem kritérií, podle kterých je možno testy dělit je nesčetné množství a tato kritéria jsou velmi různorodá. Např. pokud bychom za třídící kritérium zvolili podnětový materiál, mohli bychom dále testy dělit na laboratorní přístrojové testy, testy „tužka-papír“,… Pokud bychom za třídící kritérium zvolili způsob administrace, daly by se rozdělit na testy skupinové a individuální. Při dělení podle časového omezení bychom mohli rozřadit testy jako rychlostní, při kterých jsou stanovené časové limity. A tzv. „power“ testy, při kterých má testovaná osoba neomezený čas na řešení.
Validita testu
„Do jaké míry test skutečně měří to, co jsme chtěli, aby měřil?“
Validita testu = míra shody mezi naměřenými výsledky a tím, co jsme chtěli měřit.
Podmínkou validního testu je i jeho reliabilita. Nereliabilní test nebude nikdy validní. Proces, kterým vyhodnocujeme validitu testu nazýváme validizace. O validitě testu můžeme uvažovat z různých úhlů pohledu. Můžeme ji rozdělit na tři základní typy:
1) Obsahová validita
2) Kritériová validita
3) Konstruktová validita
Obsahová validita:
Podstatu obsahové validity nejlépe vystihuje otázka – Odpovídá obsah testu vlastnosti, která má být měřena? –
Test by měl představovat reprezentativní výběr znaků typických pro zkoumanou vlastnost. Při obsahové validizaci zjišťujeme, do jaké míry test skutečně reprezentuje obsah dané vlastnosti, či kvality. Například otázky ve vědomostních testech musí reprezentativně pokrýt celou problematiku zkoušené látky. Pokud se to nepodaří, bude obsahová validita takového testu nízká.
Při obsahové validizaci se tedy test podrobuje důkladné logické analýze, posuzující míru reprezentativnosti souboru položek tvořících test. Analýza probíhá tak, že jeden, či skupina znalců posuzují jednotlivé položky testu, i test globálně, a určují míru reprezentativnosti a důležitosti zakomponovaných položek.
Kritériová validita:
Kritériová validita je shoda mezi stanoveným kritériem a výsledky dosaženými v testu.
Kritérií, ke kterým vztahujeme výsledky testu může být mnoho. Množství kritérií, která jsou vybrána jako standardy pro posouzení validity testu, odpovídá i množství validit. Test nemá jen jednu kritériovou validitu, ale má jich tolik, kolik kritérií použijeme.
Úroveň kritériové validity bude závislá nejenom na reliabilitě testu, ale i na reliabilitě kritérií.
Podle časové souvislosti zkoušení osob testem a vyhodnocení jejich výsledků podle daného kritéria, můžeme rozdělit kritériovou validitu testu na dvě podoby:
Souběžná validizace – Přibližně ve stejném čase měříme zvolenou kvalitu testem a měříme ji vybranými kritérii.
Prediktivní validizace – Tyto testy používáme k tomu, aby dokázaly předpovědět výkon zkoušených lidí v budoucnu. Např. při přijímacích řízeních. Pokud je později vysoká shoda mezi výsledky testu a výkonem zaměstnance, znamená to, že test má vysokou prediktivní validitu.
Konstruktová validita:
Konstruktová validizace je ucelený sled úkonů, které lze rozdělit do několika etap.
Jako první je potřeba formulace daného konstruktu, kterou je poté i třeba změřit. A to tím, že se vytvoří série úloh založená na racionální analýze daného konstruktu. Když rozumíme obsahu konstruktu, potom si při sestavování testu klademe otázky jako: „Které výpovědi, či činnosti jsou nejreprezentativnějšími znaky daného konstruktu?“, „Co konkrétně bychom měli žádat od respondenta, abychom v jeho chování aktualizovali zkoumaný konstrukt?“
Jako další musíme najít vhodná kritéria. Vycházíme z analýzy konstruktu a vyvodíme řadu empiricky ověřitelných hypotéz týkajících se tohoto konstruktu a jiných proměnných. Vybraná kritéria musí vycházet přímo z teoretické formulace konstruktu.
Poslední částí konstruktové validizace je empirické přezkoumání teoretických predikcí o vztahu mezi testovými výsledky a vybranými kritérii. Porovnáme výsledky testu a výsledky dosaženými v kritériích a zhodnotíme, zda se shodují s teoretickým očekáváním.
Čím více validizačních zjištění k danému testu máme, tím lépe porozumíme tomu, co a jak měří.
Zdroj: Ferjenčík, Ján. (2010): Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Praha, Portál.
Vypracovala: Michelle Kuglerová
