Litosféra a georeliéf – zeměpis

 

   Otázka: Litosféra a georeliéf

   Předmět: Zeměpis

   Přidal(a): Tomáš Maleček

 

 

4.1. STAVBA A SLOŽENÍ ZEMĚ

Australský geofyzik K. E. Bullen rozdělil zemské těleso na 7 částí na základě zemětřesných vln (tzv. Bullenovy zóny). Ty tvoří 3 základní jednotky – zemská kůra, zemský plášť a jádro.

 

Zemská kůra

• svrchní část litosféry
• od zemského pláště oddělena tzv. Mohorovičovou plochou diskontinuity (MOHO), která se nachází v průměrné hloubce 35 km
• mocnost proměnlivá (6 km v hlubinách oceánů, 80 km v Himalájích)
• představuje jen 1,5 % hmoty Země
• chem. složení: kyslík, křemík, uhlík, oxidy, křemičitany

 

Zemský plášť

Zemský plášť se dělí na 3 zóny:

1. svrchní – od Mohorovičovy plochy do hloubky 400 km, tvořen spodní částí litosféry a plastickou astenosférou
2. střední–sahá do hloubky 1000 km
3. spodní – do hloubky 2900 km

• představuje 67,5 % hmoty Země
• chem. složení: křemičitany, oxidy železa a hořčíku, sulfidy železa

 

Zemské jádro

Zemské jádro se dělí na 3 zóny:

1. vnější jádro – od hloubky 2900 km do hloubky 4980 km; polotekuté
2. přechodná – do 5120 km
3. vnitřní jádro (jadérko) – do hloubky 6378 km; pevné, kovové (oxidy niklu a železa)

• představuje 31 % hmoty Země
• uvnitř jádra probíhají tzv. endogenní pochody – uvolňování energie z nitra Země na povrch

 

4.2 ZEMSKÁ KŮRA

Zemská kůra se dělí na tři části:

1. pevninská

• skládá se z usazenin, žuly a čediče
• mocnost: 20–80 km, stáří: 3500 mil. let, 64% objemu zemské kůry

1. oceánská

• skládá se z usazenin a čedičové vrstvy
• obnova zemské kůry (místa vzniku: oceánské hřbety; zániku: hlubokomořské příkopy)
• mocnost: 5–7 km, stáří: 150 mil. let, 15% objemu zemské kůry

1. přechodná

• málo usazenin, mohutná čedičová vrstva
• oblast přechodu pevnin v oceány
• 15% objemu zemské kůry

 

LITOSFÉRA (kamenný obal Země) se skládá ze zemské kůry a svrchní části zemského pláště. Sahá až do hloubky 410 km. Není celistvá, je rozdělena na litosférické desky, které se pohybují po astenosféře (plastická vrstva).

ŠTÍTY – nejstarší části pevnin a zároveň nejstabilnější část zemské kůry. Na Zemi 9 štítů: baltský, kanadský, aldanský, africká, indický, australský, brazilský, guyánský a antarktický.

Na štíty navazují platformy (např. Český mysiv). Platformy nalámané a vyzdvižené do výšky se nazývají epiplatformy (např. Ťan – Šan).

 

4.3. GEORELIÉF

Georeliéf je tvar zemského povrchu, tvoří povrch zemské kůry. Je to nejsvrchnější část litosféry, kde se litosféra stýká s ostatními geosférami. Věda zabývající georeliéfem se nazývá geomorfologie. Georeliéf dělíme na oceánský a pevninský.

a)      oceánský reliéf

1. pevninský šelf – tvoří jej pevninská kůra, je to území občas zalévané vodou, má sklon menší než 5°
2. pevninský svah – tvoří jej oceánská zemská kůra, má sklon větší než 5°
3. pevninské úpatí – pevninská zemská kůra, sedimentace
4. oceánské lože – tvořené oceánskou zemskou kůrou
5. středooceánské hřbety – podmořská pohoří, vytváří se rifty (vznik nové oceánské kůry) – někde vystupují na povrch (Island, Havajské ostrovy)
6. oceánské pánve – hluboké rozsáhlé sníženiny
7. oceánské příkopy – nejhlubší místa v oceánech, dochází k subdukci (podsouvání)

 

b)      pevninský reliéf

Členění reliéfu dle nadmořské výšky:

• nížiny (do 200 m)
• vysočiny (nad 200 m)

Členění reliéfu dle relativního výškového rozdílu mezi nejnižším a nejvyšším místem na ploše o rozloze 4×4 km

• roviny (do 30 m)
• pahorkatiny (30 – 150 m)
• vrchoviny (150 – 300 m)
• hornatiny (300 – 600 m)
• velehornatiny (nad 600 m)

 

4.4. ENDOGENNÍ POCHODY A TVARY

Vznikají působením vnitřních sil, které vycházejí z nitra Země. Způsobují zemětřesení, vulkanismus,…

Okraje litosférických desek se vzdalují nebo na sebe narážejí, někdy dochází k podsouvání jedné desky pod druhou, vznikají intenzivní endogenní pochody:

1. vulkanismus (sopečná činnost) – jev, při kterém dochází k přesunování magmatické hmoty ze zemského nitra na zemský povrch. Místo, kde dochází k výlevu magmatu, se nazývá vulkán (sopka). Žhavé magma vytékající z kráteru se nazývá láva.

• MAGMA – žhavá hmota, 3000°C, uvnitř sopky; obsahuje křemík, železo, hliník, páru,..
• LÁVA – na povrchu sopky, 1000°C

Sopky se dělí na činné, spící a vyhaslé.

Dělení sopek podle vzniku:

• monogenní – vznik jedním výbuchem
• polygenní – vznik dvěma a více výbuchy

Kaldera – sopečný útvar tvaru propadliny, často vyplněná vodou, vzniká na povrchu sopky

1. zemětřesení – jev, při kterém dochází k otřesům země. Vzniká náhlým uvolněním energie v zemském nitru.

• HYPOCENTRUM – místo, kde zemětřesení vzniká – ohnisko, v hloubce několika km
• EPICENTRUM – místo na povrchu Země s maximálními otřesy
• zemětřesná pásma – regiony častých zemětřesení

Dělení zemětřesení podle intenzity:

• makroseismická – velká, vnímá je i člověk
• mikroseismická – malá, vnímají je jen zvířata a přístroje

Dělení zemětřesení podle podnětu:

• tektonická – 90 %, vznikají z pohybu litosférických desek
• sopečná – 7 %, vznikají při sopečné činnosti
• řítivá – 3 %, vznikají při zřícení „něčeho“

Seismograf – přístroj, který zachytí zemětřesení

Seismogram – záznam zemětřesení (vlny)

 

Oblasti vzniku zemětřesení: Středomoří, Kavkaz, Himaláje, Tichomoří, Kordillery + Andy, Japonsko,…

Tsunami – mořské vlny vzniklé následkem mořského zemětřesení nebo sopečnou činností

Dělení zemětřesení podle vzdálenosti od epicentra:

• místní – do 1000 km od epicentra
• vzdálená – do 5000 km od epicentra
• světová – nad 5000 km od epicentra

 

1. horotvorná činnost – jev, který vzniká v místech střetu litosférických desek. Velké tlaky způsobují na povrchu Země vrásnění a vznik zlomů a vrás – vlnovité útvary svrchní části litosféry  (viz typy reliéfu vzniklé horotvornou činností)

Vlivem endogenních pochodů, zejm. horotvorné činnosti, vznikají tyto typy reliéfu:

a)      vrásový – vzniká v místě, kde dochází ke zprohýbání vrstev

Vytváří antiklinál (hřbet) a synklinál (sníženiny)                       př. Švýcarský Jura, Atlas

b)      kerný (zlomový) – vzniká vyzdvižením nebo poklesem jednotlivých ker podél zlomů, většinou vzniká v místě styku litosférických desek                př. Jizerské hory, Krušné hory, Ťan-šan

c)       vrásovo-zlomový – vrásy, příkrovy, zlomy, zdvihy i poklesy ker                               př. Karpaty

d)      sopečný – vznikají povrchovou sopečnou činností, mají charakteristickou stavbu s kuželovitými vulkány, lávovými proudy a příkrovy. Sopky se dělí na lávové (kužel sopky tvoří utuhnutá láva), smíšené (stratovulkán – v sopečném kuželu se střídají lávové proudy s vrstvami tufů) a tufové (sopečný kužel je tvořen tufy – sopečný prach, popel a balvany)

př. Francouzské středohoří, České středohoří

e)      příkrovový – vzniká působením obrovských tlaků, vrásy se nasouvají na sebe  př. Alpy

 

4.5. EXOGENNÍ POCHODY

Exogenní (vnější) pochody jsou vyvolány slunečním zářením, gravitací a rotací Země.

Projevují se několika typy činností:

• vymíláním (erozí)
• odnosem (transportem zvětralin)
• usazováním (sedimentací)

Mezi exogenní pochody patří tyto typy pochodů:

1. SVAHOVÉ POCHODY

• pohyb uvolněných hornin po svazích způsobený zemskou tíhou (posun částic z vyšších do nižších poloh)
• sesuv půdy, laviny,…

1. ŘÍČNÍ (FLUVIÁLNÍ) POCHODY

• způsobeny povrchově tekoucí vodou na pevninském povrchu
• tok řeky dělíme na tři části:

a)      horní tok – u pramene, dochází k vymílání (erozi), vznikají koryta typu V

b)      střední tok – transport a sedimentace, neckovitý tvar toku

c)       dolní tok – tok ztrácí energii, převládá sedimentace, vznikají koryta typu U

• ron – nesoustředěný povrchový odtok
• strže – hluboké rýhy
• vodní tok protéká korytem
• SPLAVENINY – větší částice o větší hmotnosti vlečené po dně toku do menších vzdáleností
• PLAVENINY – menší částice o menší hmotnosti vlečené po hladině na delší vzdálenost
• říční terasy – vodorovné plošiny podél vodního toku
• údolní niva – úrodná údolní území podél vodního toku

Typy ústí vodního toku:

–  DELTA – řeka se při ústí do moře větví v ramena, hodně sedimentů (náplavové kužely – prostory mezi rameny)

–  NÁLEVKOVITÉ (estuariové) – u ústí vzniká tvar nálevky

–  RIAS

–  LIMANOVÉ ÚSTÍ – vznikají kosy (př. Visla do Baltského moře)

1. LEDOVCOVÉ (KRYOGENNÍ) POCHODY

• způsobeny ledovcem, sněhem a mrazovým zvětráváním
• podmínky vzniku ledovce: teploty pod 0°C, dostatek sněhu, nadm. v. nad 3000 m
• druhy ledovců:
  • pevninské – pokrývající rozsáhlé plochy (Antarktida, Grónsko)
  • horské – vyplňují údolí horských masivů (Alpy,…)
  • plošné – pokrývají vrcholové oblasti plochých hornatin (Skandinávie,…)

 

• pozůstatky ledovcové činnosti:
  • ledovcová jezera (plesa)
  • bludné (eratické) balvany – balvany přenesené ledovcem
  • morény – nevytříděný písek
    • čelní – před ledovcem
    • boční – na boku ledovce
    • dolní – pod a za ledovcem
    • údolí typu U
    • kar – skalní kotel, kterým splaz sestupuje do údolí
    • fjordy – hluboká úzká údolí vzniklé z pevninských ledovců (Skandinávie, Aljaška,…)

 

1. VĚTRNÉ (EOLICKÉ) POCHODY

• největší význam mají zejména v oblastech s nedostatkem porostu (pouště, stepi,…)
• výtvory větru:
  • duny – písečné přesypy
  • skalní římsy, okna, brány, voštiny, hrnce
  • spraše – úrodné půdy vzniklé navátím

1. MOŘSKÉ (MARINNÍ) POCHODY

• působí hlavně na pobřežích, kde se projevuje příliv, odliv a příboj
• abraze – rušivá činnost moře
• vytváří se pláže, podmořské kosy, útesy, srázy, výklenky, jeskyně, …

1. BIOGENNÍ POCHODY

• projevuje se činnost živočichů a rostlin
• přispívají ke zvětrávání hornin a ke vzniku půd
• vznik živice (ropa, zemní plyn), rašeliny, uhlí (v mořských a jezerních pánvích) a korálových útesů (atoly)

1. ANTROPOGENNÍ POCHODY

• hospodářská činnost člověka – vznik antropogenních tvarů reliéfu:
  • tvary vyvýšené – haldy, skládky, náspy,…
  • tvary rovinné – silnice, průmyslové plošiny,…
  • tvary vyhloubené – lomy, pískovny, průplavy,…
  • tvary podzemní – tunely, doly, šachty, štoly,…