Otázka: Ludvík XIV.
Předmět: Dějepis
Přidal(a): Mary
LUDVÍK XIV.
Ludvík 14., přezdívaný také jako Král Slunce, byl francouzský absolutistický panovník, který vládl v rozmezí 17. a 18. století. Narodil se roku 1638 a zemřel roku 1715 ve Versailles. Panoval 72 let, což je nejdéle, co kdy kdo v celé Evropě vládnul.
Pocházel z dynastie Bourbonů (rod Kapetovců), jeho otec byl Ludvík XIII. a matka Anna Rakouská, která pocházela ze španělského rodu Habsburků.
Králem se stal již v necelých 5 letech, roku 1643, kdy zemřel jeho otec. Do jeho 23 let za něj ale vládla jeho matka s kardinálem Julesem Mazarinem, i přesto, že v závěti jeho otce, Ludvíka XIII., stálo, že po jeho smrti se má Anna starat o své syny (Ludvíka XIV. a Filipa) a řídit stát má 5 hodnostářů, které jmenoval. Anna Rakouská ale závět ignorovala a požádala, aby se mohla stát regentkou s neomezenou neboli absolutistickou mocí, což se jí teda podařilo.
Proti tomu se rozhodla protestovat vyšší šlechta a vyvolává povstání, kterému se říká fronda. Slovo fronde znamená prak, a povstání je tak pojmenováno, jelikož příznivcům kardinála Mazarina byly do oken vstřelovány kameny. Cílem tohoto povstání bylo omezení královské moci a svrhnutí Julesa Mazarina, postupem času se obrátilo i proti regentce Anně a nakonec i samotnému Ludvíkovi XIV., který měl být zbaven trůnu. Králem se měl stát jeho strýc Gaston Orleánský. Povstání ale nakonec utichlo, jelikož Mazarin odešel do vyhnanství a proběhla korunovace Ludvíka, což bylo 7. června 1654. Mazarin se poté opět vrátil ke své funkci do Francie.
Jules Mazarin velmi pomohl rozšířit území Francie. Po skončení třicetileté války roku 1648 Vestfálským mírem Francie získává část Alsaska, Lotrinska a dalších pár území.
Po jeho opětovném návratu do Francie z vyhnanství za Ludvíka ještě roku 1659 uzavřel Pyrenejský mír se Španělskem a ukončil dlouholetý konflikt s králem Filipem IV. Francii pak připadly oblasti Roussillion, Cerdaňa (severní Katalánsko), Conflent, Capcir a další.
V roce 1660 si bere Marii Terezu Habsburskou, což jim také zařídil Mazarin a byla to politicky velmi výhodná svatba.
Roku 1661 však kardinál Mazarin umírá, a proto se Ludvík rozhodne převzít moc do svých rukou. Údajně při tom používá výrok „Stát jsem já!“, čímž teda dokazuje svou zcela absolutistickou moc, výrok však není 100 % potvrzen. Také z podílu na moci vyloučil vysokou šlechtu, které nedůvěřoval, jelikož se ho již předtím, při povstání fronde, snažili svrhnout. Úředníky a ministry jmenuje z řad střední šlechty, čímž se vytváří šlechta závislá na jeho osobě. Rovněž na jednotlivé kraje dohlížejí královští úředníci, kteří se zodpovídají přímo králi a omezující práva krajů a měst – intendanti.
Na pomoc si také bere rádce Jeana-Baptise Colberta, který mu pomohl vyznat se v politice a ve financích, jelikož za jeho vlády se státní výdaje velice rychle zvyšovali. Utrácel za armádu, války, kulturu i bohatý život královského dvora. Colbert prosadil politiku podpory vývozu a omezení dovozu – merkantilismus a zvýšil daně. Podporoval také manufakturu, začínají se rozvíjet drahé látky, parfémy a luxusní zboží. Nechal také přestavět zámek ve Versailles, ze kterého si udělal nové sídlo.
KRÁL SLUNCE Za vlády Ludvíka XIV. také docházelo k rozvoji věd – hlavně v astrologii, matematice a ve fyzice a chemii. Za jeho vlády byly ve Francii objeveny čtyři měsíce Saturnu, spočítána rychlost světla a Ludvík se i aktivně zajímal o činnost francouzské Akademie věd. Dokonce i ve znaku měl Slunce.
Za jeho vlády ale nedocházelo jen k rozvoji. Byl silný katolík, a proto v roce 1695 zrušil edikt nantský, který vydal jeho děda Jindřich IV. Francie se tak stává zemí výrazně katolickou a hugenoti ztrácí svobodu vyznání. Nesmějí ani zastávat určitá povolání, jako třeba lékaře a advokáty. Byly zavřeny jejich kostely a byl zaveden systém dragonád. Nakonec museli všichni obyvatelé přestoupit na katolickou víru nebo odejít ze země.
BITVY Na počátku své vlády si snažil zajistit tzv. přirozenou hranici na Rýně. Bojoval s Nizozemím a se Svatou říší římskou a získal Alsasko, Štrasburk a části jižního Nizozemí. Později se také začal orientovat na Španělsko.
V poslední fázi svého života, na počátku 18. století (1701-1014) vedl souboj o španělské dědictví, neboť vymřel španělský rod Habsburků. Karel II., měl trůn předat Josefu Ferdinandovi Bavorskému, jenže ten nečekaně zemřel. Ve své závěti nakonec trůn odkázal svému prasynovci Filipovi z Anjou, což byl vnuk Ludvíka XIV. Ludvík to samozřejmě uznal, nelíbilo se to však Leopoldovi I., což byl římský císař a vyhlásil mu válku. K Leopoldovi se přidala nakonec i Anglie s Nizozemím, jelikož se báli spojení Španělska s Francií. Se spojením první Ludvík nesouhlasil, ale po několika letech bojů nakonec slíbil, že se Španělsko s Francií nespojí. Roku 1713 byl uzavřen ulrechtský mír (mezi Španělskem a VB) a v březnu roku 1714 mír rastattský (mezi FR a rakous. Habsburky), která ukončila spor o španělské dědictví. Jako odškodnění Ludvík XIV. ještě musel velkou část španělského území rozdělit mezi jiné státy, například VB připadlo území Gibraltaru. Dá se tedy říct, že souboj dopadl nerozhodně.
Celkově by se jeho vláda dala popsat jako přínosná, zároveň ale promrhal spoustu peněz, hlavně na konci jeho života za války. Zemřel v roce 1715 a jeho následníkem se stává jeho pravnuk Ludvík XV.
