Makrosociologie – maturitní otázka

 

Otázka: Makrosociologie

Předmět: Společenské vědy, Sociologie

Přidal(a): ohnivey

 

Makrosociologie = věda, zabývající se velkými sociálními útvary, jako jsou národy, třídy, globální společnosti, vrstvy ap., a těmto útvarům odpovídajícími procesy a jevy

 

Sociální struktura 

• = síť vztahů jedinců, pozic a rolí a uspořádání ve společnosti
  

 

základem je:

• Sociální postavení
• Sociální role
  • Soubor očekávaného chování člověka
  • Odráží jeho postavení ve společnosti
• Sociální stratifikace společnosti
  • Organizovaná společenská nerovnost

 

Sociální mobilita

• = přesun z jedné společenské vrstvy do jiné
  

 

může být:

• Vertikální
  • Vzestupná (přesun do vyšších společenských vrstev) – např. povýšení, výhra v loterii, zvýšení vzdělání
  • Sestupná (přesun do nižších společenských vrstev) – např. ztráta práce, zadlužení, ztráta jmění po rozvodu
• Horizontální
  
  • územní změna, např. profesní změna beze změny sociální vrstvy, přestěhovaní se do nového města se stejnou nebo stejně honorovanou prací

 

dále dělíme na:

• Intergenerační
  • přesun mezi generacemi, děti získávají lepší/horší postavení než mají rodiče
• Intragenerační
  • přesun v rámci generace, lidé mají lepší/horší postavení na konci života než na začátku

 

otevřená x uzavřená společnost:

• Otevřená = „moderní společnost“ – demokratizace možností sociálního vzestupu, ideálně vaše pozice je ovlivněna jen
    vašimi schopnostmi a snahou
• Uzavřená – např. kastovní zřízení
  • každá změna sociální pozice během života silně tabuizována

 

Sociální stratifikace 

• = rozvrstvení společnosti do segmentů a je výrazem distribuční nerovnosti

 

čtyři typy stratifikačních systémů:

• Otrokářský systém– svobodní/nevolníci
• Kastovní systém– 5 kastů, do nichž se člověk rodí, a které jsou nepropustné
• Stavovský systém– stavy, společenský život je regulován právem; větší propustnost mezi stavy než kasty
• Třídní/Vrstevní systém– třídy/vrstvy, omezené buď dle vlastnictví výrobních prostředků (Marx-třídy) nebo postavení na trhu práce (Weber-vrstvy); třídy jsou propustné; je možná vertikální i horizontální mobilita; charakterizuje moderní společnost

 

Moderní výklady

• Gerhard Lenski– podle 3 dimenzí: majetek, vzdělání a moc
• Jan Keller- teorie klientelismu
  • reciproční vztah patron x klienti na základě principu nabídky poptávky
  • tento neformální vztah produkuje přirozeně vzájemnou nerovnost mezi lidmi (celý systém je postaven na známostech)

 

Typologie společností

• Archaická společnost
  • první společnosti
  • období vývoje člověka před neolitickou revolucí
• Tradiční společnost
  • po neolitické revolucí
  • typická jsou města, dělba práce, sociální rozvrstvení ve formě kast/stavů
  • základní vysvětlovací princip- náboženství
  • většina populace pracuje v zemědělství
  • obživa organizována pouze v rámci domácnosti
• Moderní společnost
  • přelom 18. /19. Století
  • proces modernizace- urbanizace + industrializace
  • sekularizace (světské hodnoty vnikají do náboženské společnosti)
  • přesun značné části populace do průmyslové výroby
  • zrovnoprávnění všech lidí
  • nové třídní rozdělení
• Postmoderní společnost
  • nezamyšlený důsledek procesu modernizace
  • ustanovení se liší (Např. S Amerika + Z Evropa-60. léta 20. stol.; ČR- 90. léta 20. stol.)
  • kulturní relativizace
  • přesun velké části populace z průmyslu do služeb
  • globalizace
  • nové ekonomické rozdělení světa

 

Nerovnost

• základem každého druhu soc. stratifikace, lišící se pouze typem nerovnosti tj. kritérii, která nerovnosti vymezuje
• nerovnost může omezovat pohlaví, věk, rasu, vzdělání, náboženství, ekonomické a sociální postavení
• neomezuje jen sociální a ekonomický status, ale i šance pro dosáhnutí lepší kvality života pro následující generace

 

Normy

• = pravidlo, které reguluje chování v každé společnosti a vytváří sociální řád
• může být prosazováno nepsaným způsobem samostatně (vhodné a čisté oblečení do divadla, do školy, k lékaři, dobré mravy v knihovně, v autobusu) nebo může být dané psané, kontrolou (silniční kontrola, policie při demonstracích, soudní přelíčení)
• společná pravidla (sociální řád) vytváří společenský konsensus, souhlas většinové části společnosti, která tato pravidla bere za své a dodržuje je
• snaží se jim někdo vědomě či nevědomě vymanit, snaží o sankcionování takového chování
• normy nejsou statické a jsou charakteristické svou dynamikou v čase a kultuře
• obecně lze normy kategorizovat následujícím způsobem:

 

dle vztahů:

• právní: zákony, ústava, vyhlášky
• neprávní: zvykové, tradiční, politické, estetické, morální

 

dle způsobů reglementace:

• zakazující (zákaz stání)
• přikazující (jednosměrná ulice)

 

dle formální stránky:

• formulace v zákoně (odsouhlaseno legislativci)
• nepsané pravidlo (neuvedené ve formálním dokumentu)

 

dle rozsahu sociálních subjektů:

• obecné: platí pro všechny
• partikulární: pouze pro někoho platí

 

dle typu sociální normy:

• mravy (morálka)
• společenské zvyky (obyčeje – co se nesluší či sluší)
• zákon (institucionalizované normy – zákoník práce)
• tabu (nejsilnější projev odporu – incest, kanibalismus aj.)

 

Deviace

Deviací chápeme každou odchylku od normy, která může být:

• negativní: alkoholismus, drogová závislost, týrání, vandalismus aj.
• pozitivní: abstinence, vegetariánství, nekuřáctví, aj.

 

Sociální deviace lze klasifikovat z několika různých hledisek:

• podle typu porušované normy – právní, mravní, náboženské, etické
• podle subjektu – dopouštějí se jednotlivci (občané, funkcionáři) nebo sociální skupiny (formální i neformální)
• podle objektu – vůči čemu – ekonomika, kultura, život, důstojnost
• primární a sekundární – při primární jsou porušovány normy na základě původního zdroje či podnětu (nadměrné užívání alkoholu, apod.), sekundární deviace je důsledkem reakce jednotlivce na označení jeho chování jako deviantního
• negativní či pozitivní – snaha postihnout skutečnost, že každá odchylka od normy je deviací, tedy nejen porušení či nedodržení normy, ale i její přehánění a dovádění do krajnosti

 

podle charakteru porušovaných norem:

• národní (porušení či odchylka od vnitrostátních norem)
• mezinárodní (porušení mezinárodně uznávaných norem nebo mezinárodního práva)

 

podle cílené orientace:

• zištné (jedná se o získání materiálních výhod)
• agresivní (vyvolané nepřátelstvím, nenávistí či neúctou k jedinci či skupině)
• pasivní (projevují se např. lhostejností k plnění povinností)

 

vědomé a z nedbalosti:

• vědomé (přestavuje pro společnost největší nebezpečí, patří sem chování orientované na vnější prostředí (např. rvačky) nebo orientované k jedinci samotnému (alkoholismus, toxikomanie, apod.)
• z nedbalosti (např. neznalost normy, zanedbání, apod.)

 

nejčastější sociologické teorie pro vznik deviací jsou:

Teorie anomie

• produktem nedostatečné sociální regulace je stav bezzákonnosti, kdy ve společnosti přestávají platit zákony
• Durkheim jako představitel anomického pojetí deviace se domníval, že porušení sociální stability má za následek rozvoj patologických forem dělby práce a nárůst napětí a konfliktů mezi jednotlivými částmi struktury
• dochází k rozbití struktury obecných pravidel a výsledkem je anomie

 

Subkulturní teorie

• tvrdí, že deviace je výsledkem konformity s normami a hodnotami těch skupin, jichž jsou individua členy
• Příslušníci určité subkultury se často příliš neodlišují od dalších členů společnosti
• Základní odlišnost je však v oblasti norem – subkultura uznává jiná pravidla a jiné hodnoty než jsou ty, které uznává konformní většina, a proto přirozeně produkuje chování, které lze z hlediska společnosti označit za deviantní

 

Teorie kulturního přenosu

• vychází z představy, že deviace je součástí subkulturních vzorců, jež jsou novým členům skupiny předávány v procesu jejich začleňování do skupiny

 

Etiketizační teorie

• deviantní chování nelze brát jako určitý typ jednání, který na sebe bere izolované individum
• Spíše je výsledkem lidské interakce, lidského interpretování, definování a hodnocení jak vlastního jednání, tak jednání druhých
• Deviace je určitou nálepkou, která slouží falešnému obvinění chudých bohatými, žen muži, mladých lidí starými, minoritních skupin majoritními atd.
• Společnost si vždy hledá vhodného obětního beránka, kterého pak předhazuje veřejnosti.