Kniha: Maminka (Jaroslav Seifert)
Předmět: Český jazyk – rozbor díla
Přidal(a): 5555
Jaroslav Seifert
- Český básník, spisovatel a novinář ve 20. století.
- Byl členem hnutí Devětsil (levicový umělecký svaz).
- Je jediný Čech, který drží Nobelovu cenu za literaturu (1984), konkrétně za poezii.
- Taktéž obdržel titul Národní umělec.
Další autoři stejného uměleckého stylu
- Vítězslav Nezval
- Žena v množném čísle a Básně noci
- Miloslav Bureš
- Země v oblacích, Zpívající lípa a Palečkova dobrodružství
- František Nechvátal
- Tichý oceán, Balzamína a Na vrcholu vln
Rozbor díla: Maminka
Literatura umělecká
- Druh: Lyrika
- Forma: Poezie
- Obsah: Lyricko/epický
- Žánr: Lyrické básně
Téma
- Celkové téma: Vypravěčovy vzpomínky a pocity, které prožíval a stále prožívá
- Vedlejší téma: Každá samostatná báseň
- Motiv: Láska a smutek po mamince
Vypravěč:
- Vypravěčem je sám autor, respektive jedna z hlavních postav děje.
Prostředí:
- V knížce není zmíněna ani doba a ani místo. Jedná se ovšem o sbírku, kde autor vypravuje o svém životě. Děj se tedy odehrává ve 20. století v Rakousko – Uhersku, následně Československu. Blíže se děj odehrává nejvíce v domě vypravěče. Jednotlivé básně se následně odehrávají například ve škole, cukrárně, na pouti nebo u hospody.
Kompoziční plán
- Prostoru: Není
- Času: Retrospektivní, chronologický a rámcový. Vypravěč vzpomíná chronologicky na události, které se udály s tím, že jednotlivé básně na sebe navazují hlavními postavami – vypravěčem a maminkou.
Záměr:
- Seifert napsal knihu až potom, co jeho milovaná maminka zesnula. Chtěl tím vyjádřit své pocity, jak moc pro něj maminka znamenala, jak ji měl rád a jak mu chybí.
Postoj:
- Jedná se o jedno z nejvýznamnějších děl autora. Dokonce to je dílo, které autorovy silně pomohlo k získání Nobelovy ceny. Tím chci říct, že dílo bylo (i přes fakt, že ji vydal v době komunismu, kdy s tím měl problémy) kladně.
Jazykový plán
- Spisovný jazyk: Archaismy
- Knižní
- Básnické
- Aliterace, perifráze, metonymie a další
Řeč vypravěče
- Ich forma
Řeč postav
- Monology a dialogy
Doba:
- Ve 20. století v Rakousko – Uhersku a následně Československu s atmosférou, se kterou se setkáváme v běžném lidském životě (veselá nebo třeba smutná až depresivní).
Postavy: Lidé (reální)
- Hlavní:
- VYPRAVĚČ, syn maminčin
- MAMINKA, hodná, starostlivá, milující své děti a celý den pracující
- Vedlejší:
- TATÍNEK, manžel maminčin, hodný, chudý, rád kouří z dýmky
- BABIČKA
- DĚD
- STREJČEK, statečný cestovatel a voják
- DÍVKA, první láska vypravěče
- UČITELKA
- SLEČNA ZE ČTVRTÉHO
- CUKRÁŘ NEDBÁLEK
- ŠVEC FLOS
- KOČÍ
- PRŮVODČÍ
- SOUSEDÉ
Výběr jednotlivých básní
Jedná se o básně, které jsou s největší pravděpodobností mými nejoblíbenějšími ze sbírky.
Tatínkova dýmka
Jedná se o báseň, která má jedenáct čtyřverší, se střídavým rýmem. Je zde použit i rým, a to konkrétně třikrát. Vystupují zde tatínek s maminkou. Autor zde vzpomíná právě na svého zesnulého tatínka, který každý večer kouřil ze své dýmky. Používá k tomu přirovnání, epiteton nebo alegorie.
U okna
Jedná se o báseň, která má dvě osmiverší. Využívá střídavě po čtyřech verších rým sdružený a obkročný. Jedná se o báseň, kde vystupuje maminka s mladým vypravěčem. Autor vzpomíná na chvíle, kdy jeho maminka stála u okna, plakal a nechtěla mu sdělit důvod svého smutku. Využívá k tomu symboly nebo metafory.
Nůž
Jedná se o báseň, která má dvanáct čtyřverší. Využívá střídavého rýmu. Jedná se o báseň, kde vystupuje zejména zesnulý strejček ze strany maminčiny. Autor zde vzpomíná, jak mu strýc vyprávěl o svých cestách, co všechno navštívil a ochutnal, své statečnosti a jak mu moře, v té vzpomínce již v „důchodu“, chybí. Ke konci je zmíněn i nůž, se kterým se nezabíjí a má svoji historii, po kterém je báseň pojmenovaná. Využívá k tomu
