Otázka: Manželství v různých kulturách
Předmět: Základy společenských věd
Přidal(a): Giang
Úvod
„Skutečné manželství je zvláštní směs lásky, přátelství, smyslnosti a úcty.“[1]
Proč jsem si vybrala zrovna tento citát? Myslím, že onen Mauroisův výrok vystihuje celou podstatu manželství, i přestože se každé manželství od sebe liší, ať už kulturou, zvyky a tradicemi, základ vztahu je stejný.
Pro výběr tohoto tématu mě inspirovala odlišnost manželství v různých kulturách a různost svatebních zvyků, kterými se v práci budu dále zabývat.
Manželství
Manželství je společensky schvalovaná podoba vztahu mezi mužem a ženou. Může být uzavřeno pouze na základě dobrovolného rozhodnutí snoubenců, které probíhá pod vedením pověřené osoby státem nebo státem uznané církve a za přítomnosti dvou svědků.
Svatba je slavnostním vstupem do manželství, které není formulované pouze jako svazek muže a ženy, mohou ho uzavírat i osoby stejného pohlaví v některých státech Evropské Unie (JAR, USA, Izrael,…). Vznikem manželství zároveň vznikají práva a povinnosti k sobě navzájem (vzájemný respekt, pomoc a podpora).
Svatební tradice, zvyky, obřad, práva a povinnosti v manželství, způsob výběru partnera se mohou lišit v závislosti na kultuře.[2]
Formy manželství
Monogamie (párové manželství)
Tento termín vznikl spojením dvou řeckých slov monos (jeden) a gamos (sňatek, jednota). Jedná se o manželství jednoho muže s jednou ženou, které vede ke vzniku rodiny, složené z otce, matky a jejich dětí. V dnešní době se můžete setkat i s vícečetným monogamním manželstvím, kdy se jedná o obměnu partnera a následné založení nové rodiny. Ve světě převažuje monogamní forma manželství.[3]
Polygamie (mnohomanželství)
Termín, který opět vznikl spojením dvou slov z řečtiny, a to poly- (mnoho) a gamos (sňatek), a který označuje soužití muže nebo ženy s více partnery opačného pohlaví. Polygamii dělíme na polygynii, polyandrii a polygamní skupinové manželství. V České republice není povolena žádná forma polygamního manželství.[4]
Polygynie
Jedná se o soužití jednoho muže a více žen. To znamená, že jeden muž může mít zároveň více žen, například muslim smí mít maximálně 4 ženy.[5]
Polyandrie (mnohomužství)
V tomto případě se naopak jedná o soužití jedné ženy a více mužů. Žena má zároveň více manželů. Tato forma je méně rozšířená než výše zmíněné formy. Tento případ formy manželství je nejznámější v Tibetu, kdy například pět bratrů se žení s jednou ženou. Neřeší se zde, kdo je otcem dětí a všichni je vychovávají společně.[6]
Polygamní skupinové manželství
Větší skupiny mužů a žen žijí pospolu.[7]
Registrované manželství
Novým druhem a zároveň neobvyklým svazkem dvou lidí je registrované partnerství, avšak toto spojení nemůže plnit funkci jako párové manželství, jedná se o svazek dvojic stejného pohlaví.[8]
Způsoby zániku manželství
Manželství může zaniknout několika způsoby, a to smrtí jednoho z manželů, prohlášení některého z manželů za mrtvého, rozvodem a ve zvláštních případech může být manželství anulováno.[9]
Manželství v náboženských kulturách
Judaismus – židovské pojetí manželství
Každý člověk je k manželství předurčen, jeho úkolem je zakládat lidství, udržovat je a rozšiřovat. Je to podmínka k vyplnění jeho poslání, proto manželství syna nebo dcery znamená pro rodiče naplnění nejvyššího poslání.
„Rodina představuje společnost, do níž se lidé rodí se všemi svými úkoly a povoláními. Založení rodiny je tedy povinností všech, kteří náležejí k lidství. Vždyť:[10] ,Není dobré, aby člověk byl sám.‘ (1M 2,18)[11] Proto židovská tradice chápe následující slova:[12] ,Ploďte a množte se.‘(1M 1,18).“[13]
Vždy je důležité usilovat o vytvoření spokojeného a krásného společného života, jinak by pouto nevydrželo. Muž musí mít zaměstnání, aby uživil rodinu. „V oznámení o zproštění branné povinnosti se jako důvod na prvním místě uvádí stavba domu, následuje vysazení vinice a teprve potom svatba s ženou (5M 20,5-6).“[14] Na základě těchto důvodů se odvodilo pořadí, které bylo později povýšeno na pravidlo. Židovská svatba se skládá ze dvou částí, ze zásnub a samotného sňatku.[15]
Ve svatební den se nevěsta i ženich postí, což znamená, nejíst ani nepít od rozednění slavnostního rána. Půst trvá do té doby, než vstoupí do svazku manželství. Nový život dvou lidí musí být posvěcen, musejí se posvětit sami v období odloučení (v posvátných přípravách svatebního dne a poté i v manželském životě). Jde o posvěcení vlastního manželského života. Jedná se o rituální koupel mikve. Každá židovská obec takovou lázeň, která slouží svatosti, má. Tato lázeň je lázní posvěcení. Je vystavěna přesně podle stanovených předpisů, měla by pojmout aspoň 762 litrů vody a být tak hluboká, aby se v ní dospělý člověk úplně ponořil. „Posvěcující ponoření slouží mravnímu a náboženskému povznesení manželského života. Rituální omytí je posvěceno požehnáním.“[16]
Nevěsta musí navštívit rituální lázeň, než přijde svatební den. Lázeň však pravidelně potřebují i vdané ženy, když to jejich tělesný stav vyžaduje (menstruace). Dojde k přísnému oddělení manželů, společný život opět může začít až po úplném odeznění příčiny oddělení.[17]
Na místě, kde se svatba má konat nesmí nikdy chybět baldachýn, chupa, která symbolizuje střechu nového domova a označuje samotné uzavření sňatku. Obřad zahájí obvykle rabín, manželství je vždy uzavřeno za přítomnosti celé židovské obce a nesmí chybět, z náboženského hlediska, 10 židovských, dospělých mužů- minjan. Jedna z dalších důležitých podmínek právoplatného uzavření sňatku vyžaduje, aby muž ženě dal stříbro. Před uzavřením manželství musí podle židovského práva předcházet zasnoubení. Po vyslovení požehnání nad vínem, následuje požehnání zasnoubení a snoubenci se napijí ze stejného poháru. Po tomto požehnání přijde řada na prsten, který ženich navlékne nevěstě na ukazováček pravé ruky a přitom říká tato hebrejská slova: „Tímto prstenem jsi mi zaslíbená podle zákona Mojžíše a Izraele.“[18] Tímto končí první zasnoubení.[19]
Poté následuje uzavření sňatku šesti požehnáními a podpisem židovské svatební smlouvy neboli ketuby, ve které ženich slibuje, že o svou ženu bude řádně pečovat a v případě rozvodu ženě vyplatí dohodnutý obnos peněz, ze kterého by rozvedená žena mohla žít alespoň po dobu jednoho roku. Zajímavou tradicí je, že ženich rozbíjí sklenici, která je před něj postavena, tato tradice má velmi hluboký význam, symbol zboření chrámu v Jeruzalémě. Příslib se musí zpečetit činem, aby dali najevo, že ani ve chvíli největší radosti nezapomínají na slib žalmisty. „Jestli, Jeruzaléme, na tebe zapomenu, ať mi má pravice sloužit zapomene. Ať mi jazyk přilne k patru, nebudu-li si tě připomínat, nebudu-li Jeruzalém považovat za svou svrchovanou radost.“ (Ž 137,5-6)[20] Tímto je chupa ukončena a následuje svatební hostina. Hosté vítají manželský pár se slovy ,,mazal tov,‘‘ které v překladu znamená- blahopřeji.[21]
Muž zajišťuje rodině bezpečí a dbá o svou a rodinnou čest, tak jak píše Blanka Knotková ve své knize. „Muž na veřejnosti zdůrazňuje svoji mužskou roli, vystupuje jako bojeschopný, statečný, velkorysý, bohatý a vysoce potentní. Blahobyt, bezpečí a prestiž rodiny, stejně jako množství potomstva jsou viditelnými důkazy tohoto mužova životního úspěchu.“[22] A povinností ženy je porodit děti a vychovávat je. Žena zůstává doma a stará se o domácnost. „Na cudnost manželky a dcer je kladen velký důraz, neboť se dotýká mužovy cti. Žena je povinna dbát o čest svého muže, muž je povinen dbát o výživu a blahobyt ženy.“[23] Další povinností muže je ženu živit a šatit, kupovat jí šperky a poskytovat jí luxus. „Muž by měl ctít svoji ženu nad své možnosti.“[24]Ale ne více, než je schopen.
Bible si velice cení rodiny, jak uvádí Simon Philip ve své knize: „Její stabilita a vývoj jsou předpokladem pro existenci národa, pro jeho sílu, rozvoj a životní směřování. Společnost spočívá na základech rodinného života. Kmen rodiny musí být pevně zakořeněn v národní půdě. S narozením dalšího potomka se kořeny upevňují. Každé dítě přispívá k větší jistotě, posiluje požehnání.“[25] Děti jsou podle Bible největším požehnáním.
V tóře jsou uvedena nařízení pro manželství o tzv. levirátním manželství. Levir pochází z latinského slova švagr, manželův bratr. Jedná se o sňatek vdovy s bratrem zemřelého manžela. Pokud zemře manžel, který po sobě nezanechal syna, tak jeho žena, která je spojená i s kmenem otce zesnulého manžela, zůstává v domě tchána. „Smrt pouto nezničí.“[26] Žena zůstává vdanou vdovou, manželství pokračuje s nejstarším bratrem zemřelého muže. Pokud byl zesnulý muž jediným synem, tak žena po smrti svého muže smí opustit tchánův dům a může vstoupit do nového manželství.
Tóra schvaluje a připouští rozvod manželství (většinou z mužovy strany) a rozvedenou ženu neodmítá. Nejčastějším důvodem rozvodu je neplodnost nebo nevěra manželky a v takovém případě byla cizoložnice kamenována nebo nastala rozluka.
Hinduistické pojetí manželství
Je obecně známo, že v Indii rodiče vybírají svým potomkům nevěstu a ženicha. Hinduistický sňatek je povinnost, ale je povinností rodičovskou. Důležitým faktorem, při vybírání ženicha nebo nevěsty, bylo vzdělání. Pokud by měla dívka vysokoškolský titul, bylo nutné jí najít ženicha, který by ho měl také. Snoubenci se před svatbou vidí jen jednou nebo vůbec. Pojmy láska a hinduistický sňatek v tomto případě spolu nesouvisejí. Samotný obřad se liší v různých koutech Indie, co má ale společného je, že je velkolepý, radostný a provázený řadou zvyků a rituálů.
Nevěstu připravují ostatní členové rodiny, je oblečena do barevného sárí[27], které velmi často bývá rudě červené a je prošité zlatými a stříbrnými nitěmi a stejně barevného závoje. Na čelo je jí namalováno znamení tilak, které symbolizuje přání štěstí a plodnosti. Zdobí ji dále velké množství náramků a náhrdelníků. Na dlaních a chodidlech jí jsou namalované rudé červené linky a ornamenty.[28]
Indický ženich je oblečen do tmavého nebo světlého obleku, prošívaného také červenou a stříbrnou nití, bývá opásán mečem. Může mít červenou kravatu, důležitý je však červený turban na hlavě. Při loučení se svobodou je přáteli poléván vodou.[29]
Obřad se většinou koná pod širým nebem. Snoubenci se usadí u ohně. Nevěsta v den svatby sedí na krásném křesle, které je umístěno pod baldachýnem, a přijímá dary a požehnání. Odříkávají se modlitby, snoubenci si vymění navzájem prstýnky a ukloní se. Poté, co ženich a nevěsta obejdou oheň sedmkrát dokola, je sňatek uzavřen.
Tradiční svatba trvá celkem čtyři dny, a to dva dny v domě nevěsty a dva dny v domě ženicha, je finančně velmi náročná. Jedna z tradičních hinduistických svatebních zvyků je, že se hází květy do vody, a pokud se k sobě květy přiblíží, budou manželé po celou dobu manželství spolu šťastní.[30]
Ženě nikdy nepříslušela samostatnost, vždy byla střežena. „V dětství ji střeží otec, v mládí manžel, ve stáří syn.“[31] Pokud se žena v rodině trápí, dojde ke zkáze, ale na druhou stranou tam, kde je žena spokojená, tam rodina rozkvétá. Proto muži své ženy uctívají šperky, oděvy a jídlem při různých svátcích. Manův zákoník říká: „Nezáří-li žena (krásou), nepovzbuzuje muže, a protože muž není povzbuzován, neplodí se děti.“[32] Byl dokonce přesně stanoven náplň všedního dne vdané ženy. „Žádný muž nedokáže ženy plně uhlídat silou, ale mohou být plně uhlídány těmito prostředky: měl by je zcela zaměstnat hromaděním a vydáváním peněz, čistotou, plněním povinností, vařením a péči o domácí zařízení.“[33]
Hinduismus rozvod v minulosti nepřipouštěl. Manžel mohl ženu kdykoli opustit, ale vždy měl právo povolat ji zpět. Zakázala se polygamie a umožnily se rozvody. Nejčastějším důvodem rozvodů je manželovo kruté zacházení se ženou a trvalá nevěra.
Dalším rituálem býval satí.[34] Kdy vdovy musely vstoupit do plamenů na hranici, na které bylo spáleno mužovo tělo. „Žena, jež ztratila manžela, způsobila svými špatnými skutky porušení dharmy, a při nejmenším nedokázala svými stanovenými obřady manžela zachránit.“[35] Neboť se jí to v tomto životě nedalo dokázat, tak se tak stalo v životě minulém. „Žena nemá mít vlastní existenci nezávislou na manželovi.“[36] To byl další důvod, aby po jeho smrti žena přestala existovat. „Sebeupálení neměl být trest, ale očištění od zlých skutků, které nešťastnici ulpěly z minulého života.“[37]
Islámské pojetí manželství
Islám patří k druhému nejrozšířenějšímu náboženství, jeho kultura a tradice patří jednoznačně k těm nejzajímavějším.
Sňatek je tu organizován většinou také rodiči, podobně jako u hinduismu. Muslimské ženy se nesmí provdat za muže jiného náboženského vyznání, nebo bez vyznání, což platí u většiny ostatních náboženství. Muži se mohou oženit s muslimkou, ale i s křesťankou či židovkou, ale jen pokud jejich děti budou vychované jako muslimové.
Po uzavření sňatku musí ženichova rodina obdarovat nevěstu věnem, většinou penězi nebo velkým množstvím zlatých šperků. Samotné zasnoubení trvá tři měsíce a po tuto dobu smí nevěsta vídat ženicha, za přítomnosti nějakého ze svých mužských příbuzných a musí být úplně zahalená.[38]
Svatební zvyky arabských či asijských muslimů se od sebe liší například průběhem obřadu nebo oblékáním nevěsty a ženicha. „Asijská muslimská nevěsta si oblékne zářivé světlé šaty zdobené velkým množstvím ornamentů ve tvaru květů a ozdobí se nápadnými šperky, zatímco arabská nevěsta si obléká dlouhé bílé šaty a závoj, jako mnohé z nás. Ruce a nohy si pak zdobí Henna tetováním.“[39]
Svatba probíhá za přítomnosti dvou svědků – mužů. Dodržuje se rituál zvaný Savaqah, kdy se hází mince na novomanžele. Poté jako u většiny obřadů následuje hostina s velkým počtem hostů. Ženich a nevěsta se po hostině spolu pomodlí. První noc novomanželé stráví odděleně od sebe.[40]
Šaría muži dovoluje být ženatý zároveň se čtyřmi ženami. „Berte si za manželky ženy takové, které jsou vám příjemné, dvě, tři a čtyři; avšak bojíte-li se, že nebude spravedliví, tedy vezměte jen jednu nebo ty, jimž vládnou pravice vaše. A tak se nejlépe vyhnete odchýlení.“ (4:3)[41] Z této ukázky jasně vyplývá souhlas s tetragynií (polygamií), která je podmíněna požadavkem chovat se ke všem ženám stejně a spravedlivě, to znamená, „jak v rozdělování citů, tak včetně rotace manželského styku.“[42]Avšak polyandrii neboli soužití jedné ženy s více muži, islám rozhodně neschvaluje. „Styk s dalším mužem by byl trestán jako cizoložství.“[43] Zdůrazňují také, že muslimská polygamie je poctivá a upřímná, „zatímco evropská a americká monogamie, kombinovaná často se stykem ve vedlejším vztahu s milenkou, vede k falešnému, pokryteckému chování.“[44] „Zkreslené jsou představy o ženě – otrokyni, o naprosté závislosti ženy na muži v manželském životě, o tom, že nemá žádná práva a podobně. Ani zahalování žen nemá nic společného s potlačováním jejich ženskosti a sexuality, nebo dokonce zotročováním. Jde tu svým způsobem o zachování intimity, která má náležet jen manželovi a Bohu.“[45]
„Muži zaujímají postavení nad ženami proto, že Bůh dal přednost jedněm z vás před druhými, a proto, že muži dávají z majetků svých ženám. A ctnostné ženy jsou pokorně oddány a střeží skryté kvůli tomu, co Bůh nařídil střežit. A ty, jejichž neposlušnosti se obáváte, varujte a vykažte jim místo na spaní a bijte je! Jestliže vás jsou však poslušny, nevyhledávejte proti nim důvody!“(4:34)[46]
U muslimů byly rozvody povoleny již v minulosti, ale jen ze strany muže. Od roku 1939 může o rozvod žádat i žena, nejčastějším důvodem rozvodů je opět ten, pokud je se ženou krutě zacházeno nebo kvůli polygamii.
Závěr
Svou seminární práci jsem zaměřila na manželství v různých kulturách.
Tuto práci jsem sepsala nastudováním naučné a odborné literatury, praktický výzkum jsem neprováděla. Ačkoli jsem se v práci nezabývala křesťanstvím a buddhismem, tak ze své vlastní zkušenosti můžu potvrdit markantní rozdíly mezi těmito naprosto odlišnými kulturami.
Jelikož jsem Vietnamka, žijící v Evropě, tak jsem poznala odlišnost obou kultur.
Nezáleží na tom, jestli jsem židovkou, muslimkou či jiného náboženského vyznání, podstatu manželství vnímám u všech kultur stejně, kde způsob života není určen pouze kulturou národa, ale i náboženstvím. Každý věřící má svou víru, ale způsoby vyznání dané víry se v jednotlivých náboženství liší.
Každé manželství v různé kultuře má své osobní kouzlo, ale z mého subjektivního názoru bych zastávala takový typ manželství, v jaké kultuře jsem vyrůstala. Už jen kvůli striktnější výchově dětí, kterou oba manželé vždy schvalují.
Abych vyzdvihla rozdíly mezi dvěma různými typy svateb, tak jednu z nich detailněji popíši. Není třeba se nějak zvlášť zabývat křesťanskou svatbou, jelikož dle mého názoru o ní každý má alespoň minimální povědomí. Ke srovnání s křesťanskou svatbou jsem si vybrala svatbu ve Vietnamu, kde převládá náboženství buddhistické, tedy náboženství mně nejbližší.
Rodina nadcházejícího ženicha, podle vietnamského horoskopu, vybere šťastný den k souhlasu nevěstiných rodičů se svatbou, čemuž se ve Vietnamu říká „anh hoi.“ Poté nejstarší člen příbuzenstva z manželovy strany přijde navštívit rodiče nevěsty. S sebou přinese sedm darů, většinou se jedná o ovoce, bonboniéry, maso nebo o alkohol, jako důkaz váženosti této návštěvy. Poté se obě rodiny shodnou, opět dle vietnamského horoskopu, na nejvhodnějším termínu sňatku. Samotný sňatek probíhá v jeden na obou místech narození manželů, tudíž se může stát, že tatáž svatba bude probíhat na dvou různých místech. Jednou z tradic je, že se vždy na svatbu pozvou všichni lidé ze čtvrti, odkud manželé pocházejí. Velké rozdíly shledávám například v tom, že při obřadu nejsou povinni svědci a oddávajícími osobami jsou nejstarší členové rodiny z ženichovy a nevěstiny strany. Svatba jako taková se jinak už od svatby křesťanské příliš neliší
Použitá literatura
- Možný, Ivo. Rodina a společnost. Praha : Sociologické nakladatelství SLON, 2008. ISBN 978-80-86429-87-8.
- Philip de Vries, Simon. Židovské obřady a symboly. [překl.] Mgr. Marie Holá. Praha : Vyšehrad, 2008. ISBN 978-80-7021-963-8.
- Bocková, Gisela. Ženy v evrpoských dějinách od středověku do součastnosti. [překl.] Alexej Kusák. Praha : Nakladatesltví Lidové noviny, 2007. ISBN 978-80-7106-494-7.
- Goody, Jack. Proměny rodiny v evropské historii. [překl.] Petra Diestlerová. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2006. ISBN 80-7106-396-7.
- Knotková-Čapková a kol., Blanka. Obrazy ženství v náboženských kulturách. Paseka : Ladislav Horáček – Paseka, 2008. ISBN 978-80-7185-890-4.
- Warraq, Ibn. Proč nejsem muslim. [překl.] Dan Drápal. Olomouc : Votobia, 2005. ISBN 80-7220-234-0.
Použité webové zdroje
- Způsoby zániku manželství.Právo studentské [online]. [cit. 2015-12-01]. Dostupné z: http://pravo.studentske.cz/2009/02/3-zpusoby-zaniku-manzelstvi.html
- Monogamie.Wikipedia [online]. [cit. 2015-12-01]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Monogamie
- Polyandrie.Wikipedia [online]. [cit. 2015-12-01]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Polyandrie
- Uzavření registrovaného partnerství.Mcvr [online]. [cit. 2015-12-01]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/uzavreni-registrovaneho-partnerstvi.aspx
- Mikve.Wikipedia [online]. [cit. 2015-12-01]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mikve
- Mazal tov.Wikipedia [online]. [cit. 2015-12-01]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mazal_tov
- Levirát.Wikipedia [online]. [cit. 2015-12-01]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Levir%C3%A1t
[1] Citát z citaty.net[online]. [cit. 2015-11-3]. Dostupné z: http://citaty.net/citaty-o-manzelstvi/
[2] Manželství. Wikipedia [online]. [cit. 2015-12-01]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Man%C5%BEelstv%C3%AD
[3] Monogamie. Wikipedia [online]. [cit. 2015-12-01Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Monogamie
[4] Polygamie. Wikipedia [online]. [cit. 2015-12-01]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Polygamie
[5] Goody, Jack. Proměny rodiny v evropské historii. [překl.] Petra Diestlerová. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2006. ISBN 80-7106-396-7.
[6] Polyandrie. Wikipedia [online]. [cit. 2015-12-01]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Polyandrie
[7] Goody, Jack. Proměny rodiny v evropské historii. [překl.] Petra Diestlerová. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2006. ISBN 80-7106-396-7.
[8] Uzavření registrovaného partnerství. Mcvr [online]. [cit. 2015-12-01]. Dostupné z:
http://www.mvcr.cz/clanek/uzavreni-registrovaneho-partnerstvi.aspx
[9] Způsoby zániku manželství. Právo studentské [online]. [cit. 2015-12-01]. Dostupné z: http://pravo.studentske.cz/2009/02/3-zpusoby-zaniku-manzelstvi.html
[10] Simon Philip de Vries. Židovské obřady a symboly. Praha: Vyšehrad, 2008, s. 193. ISBN 978-80-7021-963-8.
[11] Citace z První knihy Mojžíšovy
[12] Simon Philip de Vries. Židovské obřady a symboly. Praha: Vyšehrad, 2008, s. 193. ISBN 978-80-7021-963-8.
[13] Citace z První knihy Mojžíšovy
[14] Simon Philip de Vries. Židovské obřady a symboly. Praha: Vyšehrad, 2008, s. 194. ISBN 978-80-7021-963-8.
[15] Židovské tradice a zvyky. Prague city line [online]. [cit. 2015-12-01]. Dostupné z: http://www.praguecityline.cz/tematicke-trasy/zidovska-praha/zidovske-tradice-a-zvyky
[16] Simon Philip de Vries. Židovské obřady a symboly. Praha: Vyšehrad, 2008, s. 194. ISBN 978-80-7021-963-8.
[17] Simon Philip de Vries. Židovské obřady a symboly. Praha: Vyšehrad, 2008. ISBN 978-80-7021-963-8.
[18] Simon Philip de Vries. Židovské obřady a symboly. Praha: Vyšehrad, 2008, s. 208. ISBN 978-80-7021-963-8.
[19] Židovská svatba. Wikipedia [online]. [cit. 2015-12-01Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDidovsk%C3%A1_svatba
[20] Citace z Knihy žalmů
[21] Simon Philip de Vries. Židovské obřady a symboly. Praha: Vyšehrad, 2008. ISBN 978-80-7021-963-8.
[22] KNOTKOVÁ, Blanka. Obrazy ženství v náboženských kulturách. Praha: Paseka, 2008, s. 33. ISBN 978-80-7185-890-4.
[23] KNOTKOVÁ, Blanka. Obrazy ženství v náboženských kulturách. Praha: Paseka, 2008, s. 33. ISBN 978-80-7185-890-4.
[24] Talmud, Chullin 84b
[25] Simon Philip de Vries. Židovské obřady a symboly. Praha: Vyšehrad, 2008, s. 215. ISBN 978-80-7021-963-8.
[26]Simon Philip de Vries. Židovské obřady a symboly. Praha: Vyšehrad, 2008, s. 216. ISBN 978-80-7021-963-8.
[27] Svrchní ženský oděv
[28] Hinduistická svatba. Historie svateb [online]. [cit. 2015-12-01]. Dostupné z: http://absolventi.gymcheb.cz/2009/mikopec/ctvrtak/hind.html
[29] Hinduistická svatba. Historie svateb [online]. [cit. 2015-12-01]. Dostupné z: http://absolventi.gymcheb.cz/2009/mikopec/ctvrtak/hind.html
[30] Hinduistická svatba. Historie svateb [online]. [cit. 2015-12-01]. Dostupné z: http://absolventi.gymcheb.cz/2009/mikopec/ctvrtak/hind.html
[31] KNOTKOVÁ, Blanka. Obrazy ženství v náboženských kulturách. Praha: Paseka, 2008, s. 167. ISBN 978-80-7185-890-4.
[32] The Laws of manu 1991, s. 208
[33] The Laws of manu 1991, s. 208
[34] (sebe)upalování vdov
[35] KNOTKOVÁ, Blanka. Obrazy ženství v náboženských kulturách. Praha: Paseka, 2008, s. 169. ISBN 978-80-7185-890-4.
[36] KNOTKOVÁ, Blanka. Obrazy ženství v náboženských kulturách. Praha: Paseka, 2008, s. 169. ISBN 978-80-7185-890-4.
[37] KNOTKOVÁ, Blanka. Obrazy ženství v náboženských kulturách. Praha: Paseka, 2008, s. 169. ISBN 978-80-7185-890-4.
[38] Muslimská svatba. Svatby.cz [online]. [cit. 2015-12-01]. Dostupné z: http://www.svatba.cz/magazin/muslimska-svatba-objevte-tajemne-islamske-ritualy/
[39] Muslimská svatba. Svatby.cz [online]. [cit. 2015-12-01]. Dostupné z: http://www.svatba.cz/magazin/muslimska-svatba-objevte-tajemne-islamske-ritualy-138/
[40] Muslimská svatba. Svatby.cz [online]. [cit. 2015-12-01]. Dostupné z: http://www.svatba.cz/magazin/muslimska-svatba-objevte-tajemne-islamske-ritualy/
[41] Citace z Koránu, Súra ,,4. Ženy‘‘
[42] KNOTKOVÁ, Blanka. Obrazy ženství v náboženských kulturách. Praha: Paseka, 2008, s. 123. ISBN 978-80-7185-890-4.
[43] KNOTKOVÁ, Blanka. Obrazy ženství v náboženských kulturách. Praha: Paseka, 2008, s. 123. ISBN 978-80-7185-890-4.
[44]KNOTKOVÁ, Blanka. Obrazy ženství v náboženských kulturách. Praha: Paseka, 2008, s. 123. ISBN 978-80-7185-890-4.
[45] Muslimská svatba. Svatby.cz [online]. [cit. 2015-12-01]. Dostupné z: http://www.svatba.cz/magazin/muslimska-svatba-objevte-tajemne-islamske-ritualy-138/
[46] Korán
