Otázka: Marie Terezie
Předmět: Dějepis
Přidal(a): bednarova.michalka
Marie Terezie Walburga Kristina Amálie
Císař Karel VI. Krátce po svém zvolení nechal sepsat pragmatickou sankci. Šlo o smlouvu, která upravovala dědičnost Habsburské říše. Povolovala nástupnictví ženským potomkům, v případě, že rod vymře po meči. Toto se ukázalo velmi prozíravým krokem, protože Karlu VI. se narodil pouze jeden syn, který několik měsíců po narození zemřel.
Druhým dítětem, které se Karlu VI. a jeho manželce Alžbětě Kristině Brunšvické narodilo byla Marie Terezie Walburga Kristina Amálie. Později se ještě narodila její sestra Marie Amálie, ale ta umírá v 6 letech.
Marie Terezie měla štastné dětství. Od útlého dětství ji vychovávali jezuité a do jedenácti let se její vychovatelkou stává hraběnka Charlota Fuchsová, kterou si velmi oblíbila a říkávala jí dokonce „mami“. Kromě náboženství se učila dějepisu, němčině, francouzštině a italštině. S oblibou se věnovala také kreslení a zpěvu. Na dívku tehdejší doby měla velmi dobré vzdělání. Její otec jí ale držel stranou státních a politických záležitostí. Do poslední chvíle totiž doufal v mužského potomka.
Když bylo Marii Terezii šest let, potkala se se svou životní láskou. Byl jím dědic lotrinského trůnu František I. Lotrinský. Malá Terezie si jej zamilovala, její otec v něm viděl svého syna. Přesto tato láska musela překonat několik překážek. O několik let později, poté co proběhla válka o polské následovnictví, ve které přišel František I. o lotriský trůn, už svatbě nestálo nic v cestě. 31. ledna 1736 požádal František I. Marii Terezii o ruku a 12. února téhož roku se konala slavná svatba.
Po smrti svého otce Karla VI. Dne 20. října 1740 se Marie Terezie stala dědičkou Habsburské monarchie. Hned v prvních dnech vlády jí Pruský král Fridrich II. nabídl peníze a slib, že se zasadí za zvolení jejího manžela císařem. Nechtěl za to nic „jen“ Slezsko. Marie Terezie tuto nabídku rázně odmítá a tak začínají války o rakouské dědictví.
Příčinou těchto válek bylo jednak to, že Karel VI. zanechal své dceři nepočetnou a špatně vyzbrojenou armádu a také to, že ostatním státům se zdálo, že za vlády ženy bude jednoduché Rakouskou říši oslabit a rozdělit si její území. Rozhodli se proto porušit pragmatickou sankci a neuznali dědické právo Marie Terezie. Nebýt spojenectví s Uhrami, nejspíš by se jim Habsburskou říši rozdělit podařilo.
V tzv. válce o rakouské dědictví, která trvala osm let, prišlo o život mnoho vojáků. Válka skončila dne 18. října 1748, kdy Marie Terezie podepsala mírovou smlouvou. Rakousko ztratilo jen několik menších území a jedno větší, Slezsko. Navíc všechny země, které se podepsaly pod touto smlouvou, definitivně potvrdily platnost pragmatické sankce. Až na ztrátu Slezska, mladá Marie Terezie obstála. Se ztrátou Slezska se ovšem nehodlala smířit a hodlala si jej v budoucnu vzít zpět od Pruska, k tomu ale musela naplnit státní pokladnu penězi a zmodernizovat armádu. K dosažení obojího bylo zapotřebí reforem státního systému.
V létě 1756 vstoupilo Rakousko znova do válečného stavu. Tato „Třetí Slezská válka“ trvala sedm let a vznikla vlastně proto, že Marie Terezie chtěla získat zpět Slezsko. Válka skončila začátkem roku 1768 a nedošlo v ní k žádným územním změnám.
Aby Marie Terezie mohla začít Třetí Slezskou válku musela zavést tzv. tereziánské reformy. Ty začaly už před ukončením války o rakouské dědictví a proběhly v několika oblastech.
V první řadě šlo o reformy v oblasti správy státu. Nejvyšší orgány státu, česká dvorská kancelář a rakouská dvorská kancelář byly zrušeny, aby namísto nich byly založeny orgány nové, společné. Vznikla samostatně organizovaná soudní moc. Marie Terezie dbala na vzdělání a vyškolenost soudců. Změnil se trestní zákon. Sjednotilo se existující rakouské a české právo. U nových nezávislých soudů musel obžalovaný prokázat svou nevinu. Bylo přesně určeno jak mučit – nesměli být mučeni lidé starší šedesáti let a lidé nemocní fyzicky nebo duševně. Tortura mohla probíhat maximálně čtyřikrát denně po dobu patnácti minut. Mučení bylo Marií Terezií zrušeno roku 1773.
Další oblast reforem byla obrana státu. Modernizace armády byla provedena zakládáním vojenských kasáren, ve kterých měli vojáci jednotný výcvik. Důstojníci byli školeni v nově vybudované Vojenské akademii ve vídeňském Novém Městě. Na obranu státu byly stavěny pevnosti – např. Leopoldov, Terezín, Josefov. Po zrušení žoldnéřství se vojáci získávali zavedením povinné vojenské služby, ale zároveň měli možnost vykoupení se ze služby.
Hospodářská reforma měla za úkol získat peníze do státní pokladny. Začala se rozvíjet textilní výroba. Vznikají manufaktury plátenické, sklářské, bavlnářské, kartounky. V zemědělství se zúrodňovalo více polí. Zavedly se výhody pro zemědělce pěstující nové plodiny jako jsou například brambory a jetel. Pro podporu obchodu se upravily cla a začly budovat cesty. Rozvoji obchodu mělo pomoci i zřízení první veřejné burzy ve Vídni (1771). Sjednotily se míry a váhy. Zavedl se jednotný peněžní systém. Razily se „tereziánské“ tolary a byly vytištěny první papírové peníze – bankocetle.
1. a 2. tereziánský katastr sloužil k soupisu půdy a obyvatelstva pro daňové účely. Zavedlo se příjmení, očíslovaly se domy. Půda se začala pronajímat poddaným za peníze. Zavedly se daně nejen pro chudé ale i pro šlechtu. Roku 1775 vydala Marie Terezie Robotní patent podle něhož se mělo pracovat na panském maximálně tři dny v týdnu. Další dny se už pracovalo za peníze.
Ve školní reformě byl roku 1774 scháven nový Všeobecný školní řád, který stanovil mimo jiné všeobecnou vzdělávací povinnost od 6 do 12 let. Zakládaly se školy triviální, kde se učilo trivium, tj. psaní, čtení, počítání a náboženství. Někdy se vyučovaly i základy některých praktických profesí. Vznikaly školy pro přípravu učitelů, gymnázia a univerzity Ve školách pro přípravu učitelů, na gymnáziích a univerzitách, byla vyučovacím jazykem němčina.
Marie Terezie také budovala špitály a jako první ve světě zavedla očkování proti neštovicím.
V osobním životě byla Marie Terezie milující manželkou a matkou. Narodilo se jí šestnáct dětí, ale jen třináct z nich se dožilo dospělosti. Její manželství trvalo necelých třicet a ze smrti manžela Františka I. se již nikdy zcela nevzpamatovala. Přežila jej o patnáct let. Zemřela 8. listopadu 1780 ve věku třiašedesáti let. Pohřbena je mezi svým manžel Františkěm I. a svou vychovatelkou Charlotou Fuchsovou v rodinné kapucínské kryptě.
Marie Terezie vládla 40 let a bezpochyby ovlivnila osud habsburské říše a celé Evropy.
Vypracovala Michaela Badnářová
Zdroj:
Historie Habsburků, Henry Bogdan
Reformy Marie Terezie a Josefa II., Josef Frais
Habsburkové bez iluzí, Christian Dickinger
Osobnosti českých dějin, J. Bartoš, S. Kovářová, M. Trapl
Wikipedie
