Présokratici a antická filosofie – maturitní otázka ZSV

 

   Otázka: Présokratici, antická filosofie

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): Gachnicka

 

 

 

 

DĚJINY FILOSOFIE

Západní filosofie vzniká na přelomu 7. a 6. st. př. n. l. v Řecku.

I. Antická filosofie

  • Presokratická filosofie
    1. Mílétská škola
    2. Pythagorejci
    3. Hérakleitos
    4. Elejská škola
    5. Mladší fyzikové
    6. Atomisté
    7. Sofisté
  • Klasická řecká filosofie
  • Helénistická filosofie
  • Novoplatonismus

II. Středověká filosofie

III. Renesance

IV. Novověká filosofie

V. Německá klasická filosofie

V. Moderní filosofie

 

ANTICKÁ FILOSOFIE

 

1) PRESOKRATICKÁ FILOSOFIE (7. – 4. st. př. n. l.)

  • Vznik v Řeckých koloniích, ne na pevnině – pobřeží Malé Asie = malá Řecká kolonizace (materialismus), jižní Itálie, Sicílie = Velké Řecko = velká Řecká kolonizace (idealismus).
  • Proč vznikla filosofie právě tam?
    • Střet kultur – obchodnické kolonie/zemědělská pevnina – obchodníci měli víc času přemýšlet, byli bohatší. Museli více uvažovat, byli zkoumavější, mají více možností, mají možnost přemýšlet, co je správně. => podnikavost kolonistů
    • Řecké písmo alfabeta – oproti hieroglyfům má méně znaků, umožňuje všeobecnou gramotnost, 1. zapisuje samohlásky.
    • Pluralitní prostředí Řecka – podmiňuje vznik demokracie, snaží se vysvětlovat rozdíly.
  • Přechod od náboženského vysvětlení k vědeckému (vědecký důkaz je opakovatelný).
  • Nejstarší filosofické školy jsou z Malé Asie.

 

MÍLÉTSKÁ ŠKOLA

  • dnešní Turecko, velmi bohaté město
  • hledají příčinu světa (ontologicky); zkoumají, z čeho vznikl – látková příčina (=arché), liší se v tom, která látka je příčinou
  • naivní materialismus
  • Thales z Mílétu (624 – 548 př. n. l.)
    • Nejstarší filosof a 1. teoretický vědec.
    • Astronom, právník, politolog, etik, mat: Jako první vypočítal výšku pyramid, vypočítal zatmění Slunce (počítá s obíháním Země), vidí řád a pravidelnost světa – ne mytologicky, neovládají to bohové.
    • Připisuje se mu zlaté pravidlo morálky („co sám nerad, nečiň druhým“) – počátek etiky.
    • Arché je podle něj voda – „všechno je z vody, a pak se do ní zase navrací“. Podstatou všeho živého je voda (koloběh vody). Z mytologie – vše vzniklo ze světového oceánu.
    • pro Řeky jedním ze „sedmera mudrců“ starého světa
    • podle antické tradice odpověděl na otázky, co je ze všech věcí nejobtížnější („Znát sebe sama.“), co je nejsnadnější („Poradit druhým.“), co je bůh („To co nemá počátek, ani konec.“) a jak lze žít v dokonalém souladu s ctnostmi (Tak, že nikdy nečiníme to, co odsuzujeme na druhých.“).
  • Anaximandros z Mílétu (610 – 546 př. n. l.)
    • Dochovaly se pouze „zlomky“ jeho díla – pouze kousky vět.
    • Byl astronom. Tvrdil, že země je kulatá, kolem Země obíhají různá tělesa, Měsíc svítí odraženým světlem. = Vysvětlitelné děje, ne vůle bohů.
    • Arché = apeiron (stř. rod) – Nereálná, abstraktní látková příčina, něco neurčitého, neohraničeného, nemá fyzikálně měřitelné vlastnosti. Věci se vynořují z apeiron, stávají se hmotnými, a pak zase zanikají v apeiron (=„neurčité a neomezené“). Apeiron je neměnné a nekonečné.
    • apeiron dál rozděluje na studené a teplé, suché a vlhké
    • Přemýšlí nad evolucí.
  • Anaximenés z Mílétu (546 – 528 př. n. l.)
    • Arché je pro něj vzduch. Zřeďuje (zánik věcí) a zhušťuje se (vznik věcí). Cyklický proces.

 

PYTAGOREJCI

  • působí v J Itálii
  • Pythagoras ze Samu (580 – 500 př. n. l.)
    • Samos = ostrov u Turecka, působí ale ve Velkém Řecku
    • idealista – monista – racionalista
    • ontologie založena na matematice – nehledá látkovou příčinu – hledá formální příčinu, nehledají pralátku ale prazákon
      • svět funguje na matematicky vyjádřitelných podkladech
      • neexistuje náhoda
      • základem je číslo (abstraktní), z něhož se odvozuje vznik světa – vyvozuje se matematický řád
    • matematika má přesah i do etiky, představují určité věci – čísla 1 (bod), 2 (přímka), 3 (plocha), 4 (prostor/těleso) = 4 rozměry světa
    • 1,2,3,4 = „božský součet 10“
  • Řekové neznají aritmetiku, uvažují přes geometrii. Jednotlivým číslům přiřazují etické vlastnosti (sudá č. – správná, lichá č. – špatná (nejdou dělit)). Nemají desetinná čísla, záporná čísla, nulu (=nejsoucno).
  • Vrcholem matematiky je teorie hudby/harmonie sfér = důkaz dokonalosti vesmíru. Tón = zvukové vyjádření matematiky – pravidelnost. Lyra = různé délky strun – přímky, různé tóny. Zvuk, který vydávají planety při svém oběhu, není běžně slyšitelný – uslyší ho pouze ten, kdo pochopí řád světa.
    => základ pro řecké fil. školy a inspirační zdroj všech idealistických teorií

 

HÉRAKLEITOS Z EFESU (540 – 480 př. n. l.)

  • spíše materialista
  • „temný filosof“ – víme o něm velice málo
  • Řekové ho nechápali
  • Svět je nekonečná proměnlivost, ale je poznatelný, nikdy není hotový. Žákům se nelíbilo nekonečno – nešlo to spočítat.
  • „Panta rei.“ – Svět plyne.
  • Svět je nepředvídatelný, podstatou světa je věčný oheň, který je principem fungování světa. (postupný vznik teorie 4 živlů)
  • neměl svou školu, žák Kratylos: „Nevstoupíš dvakrát do téže řeky.“ – voda plyne, řeka se mění.
  • logos = světový rozum, poprvé použil tento pojem

 

ELEJSKÁ ŠKOLA

  • italské město Elea
  • monismus, idealismus, racionalismus
  • navazuje na Pytagorejce, oponuje Hérakleitovi
  • změna je důkazem nedokonalosti – chtějí statiku, dokonalá věc se nemění
  • Xenofanés (580 – 470 př. n. l.)
    • kritika antropomorfního polyteismu
      • bohové nevypadají a nechovají se jako lidé (hněv, nevěra,…)
      • je pouze jeden bůh, „bůh je dokonalé, neměnné (kulaté) jsoucno“
    • nabízí více abstraktní náboženství
  • Parmenidés z Elei (*540)
    • básník, filosof
    • kritik Hérakleita (poprvé doloženo, že na sebe filosofové reagují)
    • Svět je nedokonalý, stále se měnící, tedy je nejsoucí. Hmotný svět je nejsoucí, tím je nedokonalý => je to něco, co nejde poznat. Hmotný svět je pouze nedokonalá kopie dokonalého nehmotného vzoru, který je neměnný => JE
    • hmotný svět „pouze“ EXISTUJE
    • první filosof, u kterého se dochoval delší text (dílo O nejsoucím čili o přírodě)
    • Aby něco bylo jsoucí, musí to být neměnné. Neměnnost = nehmotnost. Hmotný svět je klamný – nevyzpytatelný, nevysvětlitelný, nejsoucí.
    • popírá existenci prázdného prostoru
  • Zénon Elejský (490 – 430)
    • velmi obratný diskutér
    • říká, že se dají najít logické chyby v prostoru a čase (ale neříká, že neexistuje čas!)
    • hájí Parmenida tím, že napadá ostatní teorie
    • mnoho aporií (=hádanek): zaměřeny na logickou rozporuplnost času a prostoru
      • Letící šíp: nelze vykonat nekonečně mnoho pohybů v určitém čase
      • Achilles a želva: nemohou být dva předměty v jednom bodě zaráz

 

MLADŠÍ FYZIKOVÉ

  • pluralisté, materialisté
  • Empedoklés z Akragantu (*490 př. n. l.)
    • ze Sicílie
    • Arché = 4 živly, jejichž spojováním vznikají věci a jejich rozdělováním věci zase zanikají. Důvodem vzniku a zániku jsou dvě další příčiny – láska a nenávist, síla spojující a síla oddělující. Jejich soupeření pak znamená vývoj světa. Dochází k periodickému vzniku a zániku věcí, které si vzájemně platí za příkoří, která si způsobují.
      • Člověk je složen ze stejných elementů jako svět a když poznáváme nějakou věc, dojde ke kontaktu živlů mezi věcí a člověkem.
      • Dnešní podobnost: jsme složeni ze stejných prvků (chem. části) jako svět, a tak jsme kompatibilní a můžeme se poznávat.
      • teorie poznání – „Podobné se poznává podobným.“
    • Anaxagorás z Klazomen (*500 př. n. l.)
      • první filosof, který přišel do Atén, přítel Perikla
      • z Malé Asie
      • „Slunce jé žhnoucí kamenná masa“ – obžalován za bezbožnost, prchá z Atén, jeho knihy jsou páleny
      • Svět funguje na racionálních pravidlech – rozum.
      • Teorie spermatu (semen): arché je nekonečně mnoho a říká jim spermata. Tyto zárodky věcí byly ve stavu chaosu, dokud je neuspořádal duchovní princip (= nús), který je příčinou vzniku světa a věcí. Na jeho popud je Universum uspořádané, krásné, harmonické. Dále ale svět funguje na základě mechanických principů („přírodních zákonů“) – nús už do běhu světa nezasahuje.

 

ATOMISTÉ

  • pluralisté, materialisté, empirici
  • atraktivní pro marxisty
  • poznání = teorie odrazu: předpokládají, že věci vysílají konstantní proud atomů, které narážejí na naše smysly a skrze ně procházejí do duše, která je hmotná (složená z atomů), ale prostupná (atomy jsou hodně daleko od sebe). V této duši se pak atomy vytvarují do podoby vnímané věci a tím ji poznáváme.
  • Atomy se pohybují v rámci prázdného prostoru (tím dochází ke vzniku a zániku věcí) po předem určených drahách (=deterministé). Jejich pohyb a vznikání věcí nepodléhají náhodě – náhoda je jen naše neznalost příčin. Ale pohyb atomů je dán příčinami – dnes bychom řekli, že je dán např. přírodními zákony. To, že je nejsme všechny schopni poznat, nazýváme náhodou. Neexistence svobodné vůle.
  • pokračovatelé: Epikúrejci (helénismus)
  • Leukippos (pol. V. stol. př. l.)
    • nic o něm nevíme
    • zákon kauzality – „Vše, co se děje, děje se z nějaké příčiny“ = nic nevzniká bez příčiny
  • Démokritos z Abdéry (470 – 360)
    • Pojem prázdného prostoru, v němž se nachází plný prostor – věci. Tento plný prostor ale není jednotný, je dělitelný na nevyčíslitelně mnoho nedělitelných částí, které jsou smysly nevnímatelné pro svůj malý rozměr. Tyto částečky jsou dále nedělitelné. Jejich seskupováním vznikají věci a rozlučováním věci zase zanikají. Samy atomy jsou ale věčné, nevznikly a nezaniknou. Podle toho jak moc jsou atomy namačkány k sobě, je ta věc tvrdá, měkká, prostupná (lidská duše nejřidší).

 

SOFISTÉ

  • /4. stol. př. n. l. Atény
  • antropologický obrat – etická pravidla nejsou dána řádem světa, ale domluvou mezi lidmi → vznik antické demokracie (podmínka fungování)
  • klíčovým pojmem není pravdivý, ale přesvědčivý názor (vhodný pro diskusi)
  • první moudří lidí, kteří učili moudrosti za peníze (argumentační schopnosti, dialog), byli dost bohatí
  • politika fungovala na tomto principu
  • doba rozkvětu aténské demokracie → jak končí demokracie, končí sofisté
  • vzestup Atén (vítězství v Řecko-Perských válkách) – důkaz převahy demokracie nad autokracií (království)
  • sofisté byli považováni za nejmoudřejší na světě, bylo to ale krátké období
  • Peloponéská válka (Atény x Sparta – diktatura): prohra Atén; Alexandr Makedonský?
    • Atény hledají viníka → sofisté zavedli demokracii → zpomalili systém → lidé neví za co bojovat, nemají jednu pravdu, jednotný názor → sofisté vyhnáni
  • paralela situace po rozpadu východního bloku: komunismus → demokracie (nemůže vydržet?)

 

  • Protagorás z  Abdéry (481 – 410 př. n. l.)
    • učitel Perikla
    • jeho knihy páleny
    • ,, Člověk je měrou všech věcí. Jsoucích, že jsou, nejsoucích, že nejsou.“ – člověk rozhoduje o věcech, jestli jsou dobře nebo špatně
    • „Jak se která věc jeví tobě, taková je pro tebe. Jak se která věc jeví mně, taková je pro mě. Člověkem jsi však ty i já.“ – každý může mít svůj názor a o těch se pak diskutuje
    • „O bozích nemohu vědět ani to že jsou, ani že nejsou, ani jakou mají podobu.“
    • subjektivizace: nezajímá nás, co je správně, záleží na lepší argumentaci
    • relativizace: za určitých podmínek je věc špatně, za určitých dobře (např. vražda)
  • Gorgiás z Leontýn (5. /6. st. př. n. l.)
    • „Nic není“ → „Je-li něco, nelze to poznat.“ → „Pokud to lze poznat, nelze to sdělit ostatním.“
    • Proč to nelze sdělit ostatním? Jinak vnímáme věci, jinak je vidíme, nedokážeme přesně popsat,…
💾 Stáhnout materiál   ✖ Nahlásit chybu
error: Content is protected !!