Otázka: Motivace a schopnosti
Předmět: Základy společenských věd
Přidal(a): Filip Čihák
Motiv-To, co uvádí organismus do pohybu (motus = latinsky pohyb) a zároveň rozhoduje o směru a síle jeho aktivity
Motivace = stav, který aktivizuje chování a dává mu směr
Pud – Vnitřní příčinný faktor, který je komplexem instinktů a který zahrnuje příslušné emoce, je zčásti vědomý Projevuje se touhou dosáhnout určitého cíle Vyvíjejí se také pod vlivem učení → u každého různá podoba Pud sebezáchovy, obživný pud, sdružovací pud, mocenský pud, pud agrese, pud stěhovací, sexuální pud Libost nebo nepříjemný pocit Potřeba sebeprosazení, bezpečí, společnosti, potřeba pečovat o druhé
Instinkt = vrozený motiv (vnitřní příčinný faktor X potřeba potravy) = vzorec zcela určitých akcí – nejčastěji podobný nepodmíněnému reflexu (nedostatek živin v krvi, nadbytek látek v těle, který je potřeba se zbavit apod., vyplavení adrenalinu v těle) Vyvíjejí se pouze zráním Příklad – včely, mravenci, dítě a kojenec
Primární fyziologické motivy Jejich uspokojení je nezbytné pro zachování života jedince. Jsou zajišťovány instinktivními mechanismy. Jsou fylogeneticky původnější než ostatní potřeby, tj, vyskytují se i u nižších živočichů. Jsou ontogeneticky nejpůvodnější: uplatňují se od počátku samostatné existence organismu. Jídlo, nápoj, oděv, sexuální partner
Primární psychologické potřeby Biologicky zakotveny v instinktové výbavě, formovány učením Potřeba poznání, hry, zábavy, smyslové příjemnosti, sociálního kontaktu, autonomie, pečovat o druhé, ovládat někoho, vyniknout, poddávat se, být v opozici, něhy, erotickévzájemnosti
Primární psychologické motivy -Celá řada motivů, které existují vedle fyziologických potřeb Některé z nich lze považovat za deriváty fyz. potřeb (sexuální pud – erotika) Napomáhají uspokojení fyz. potřeb Potřeba sdružovat se, potřeba lásky, potřeba autonomie, potřeba ochrany a pomoci, potřeba uznání, potřeba agrese, potřeba pečovat o druhé, potřeba ovládat, potřeba předvádět se, potřeba hry, potřeba soukromí, potřeba superiority, potřeba chápat, potřeba smíchu apod.
Maslowova hiearchie potřeb– Uspokojování nižších potřeb je předpokladem toho, aby nastoupily potřeby vyšší.Pokud nejsou naplněny fyziologické potřeby, mají naprostou prioritu.Je-li naše bezpečí ohroženo bezprostředně a silně, je potřeba bezpečí silnější než potřeba potravy (strach je silnější než hlad)
Sekundární motivy Vedou k dosažení a využití předmětů, jež potřebujeme Odvozeny z primárních motivů nebo slouží k jejich naplnění Např. potřeba peněz Co může vést k uspokojení potřeby prestiže a sebeúcty, k uspokojení potřeby poznávat? Postoje, zájmy, hodnoty
Seberealizace podle Maslowa– Vrcholný zážitek je charakterizován štěstím a naplněním, jedná se o dočasný, spontánní, na sebe nezaměřený stav dosažení cíle. Vrcholné zážitky mohou mít různou intenzitu a mohou se vyskytnout v různých souvislostech: tvořivá činnost, uvědomění si přírody, intimní vztah s druhými lidmi, lidé, kteří účinněji vnímají realitu a jsou schopni tolerovat nejistotu; akceptují sebe a druhé lidi takové, jací jsou; spontánní myšlení a chování; zaměření spíše na problém naž na sebe; mají smysl pro humor; vysoce tvořiví
Schopnosti osobnosti
Schopnosti se dají považovat za jakýsi osobní strop, tj. úroveň, které ještě můžeme dosáhnout, budeme-li mít optimální podmínky a budeme-li mít opravdový zájem a vytrvalost ke zdokonalování. Schopnosti jsou tedy potencialita, možnost, učenlivost pro tu či onu činnost. Schopnosti představují nástroje, výzbroj. Nástroje užíváme k tomu, abychom dosáhli svých cílů, abychom dosáhli seberealizace
NADÁNÍ : souhrn schopností jednoho druhu, který umožňuje pozoruhodné výkony
TALENT : zvlášť vysoce rozvinutý souhrn schopností, který umožňuje člověku dosáhnout vynikajících výkonů ve svém oboru
– Nejčastěji se testuje inteligence. Ta se kvantifikuje pomocí skóru, kterému se říká inteligenční kvocient (IQ). Při odvození IQ se vycházelo z předem určené věkové normy. Mám-li takovou normu pro každý věk, mohu o každém dítěti, kterévyšetřím říct, kterou věkovou normu splňuje, tj. jaký je jeho mentální věk.
IQ = MV/FV x 100
MV = mentální věk, tedy mentální úroveň, které jedinec v testu dosáhl. Pokud např. 13 leté dítě řeší úlohy jako 12 leté, jeho mentální věk je 12. FV = fyzický věk. IQ takového jedincebudeme tedy počítat: 12/13 x 100 = 92. Takový jedinec by dosáhl průměrného IQ (viz tabulka níže). S tímto měřením přišli psychologové Binet a Stern.
Inteligence je vyjádřitelná pojmy chápavost, důvtipnost či schopnost číst mezi řádky.Měření inteligence je fenoménem, který se objevuje již v 19. století. Původní metody měření velikosti mozku byly ve 20. století nahrazeny důmyslnějšími testy pro měření mentálních schopností.První způsoby měření inteligence vycházely z předpokladu, že intelektuální schopnostisouvisejí s velikostí mozku. Proto byla inteligence lidí měřena podle rozměrů jejich lebek(kraniometrie). F. Galton se snažil měřit inteligenci měřením lidských rozměrůtj. změřit ostrost zraku a sluchu, vizuálnípozorování (znakem inteligence byly považovány citlivé smysly), dýchání, dobu reakce, sílutahu a stisku, sílu úderu, rozpětí paží, výšku, váhu a rozměry hlavy. Výsledkem měření bylpercentil, který charakterizoval, do jaké části obyvatelstva proband patří. Měření inteligence pomocí testů poprvé použil francouzský psycholog A. Binet přivyšetřování duševně zaostalých dětí.Vypracoval soubor různě obtížných úloh zaměřených na měření schopnostiúsudku, porozumění a logického myšlení. Test nechal vyřešit určitému vzorku lidí a výsledkystatisticky zpracoval. Vznikla tak stupnice, pomocí které měřil tzv. mentální věk. Úroveňintelektu pak charakterizoval rozdílem fyzického a mentálního věku. V současné době většina testů vychází z Wechslerova testu nebo z Ravenova testu Ravenův test vychází z předpokladu, že dokáže-li někdořešit určitý okruh problémů, dokáže také zároveň řešit i problémy jiného typu.
Oblasti inteligence-analytická, tvořivá, praktická
Pamět
Dlouhodobá Pamět– Informaci si vybavíme i poté, co jsme ji pustili z mysli a zabývali se něčím jiným
Vytvořit silnou paměťovou stopu a nalézt ji
Deklarativní paměť: knihovna osobních událostí a neosobních faktů
Procedurální paměť: dovednosti; řízení auta, valčík – mnohdy nedokáži popsat slovy, co dělám
Krátkodobá pamět Paměť pracovní, operační
Vteřiny
O delší zapamatování se ani nesnažíme nebo nemáme možnost si informaci zapamatovat
Mžikové smyslové zásobníky paměti (kontinuita našeho vnímání)
Stádia paměťového procesu:
1)uložení (vštípení, kódování)
2)podržení (zapomínání)
3)vybavení
1)Stadium ukládání do paměti:
Spontánně – události, které pro nás mají zvláštní osobní význam
Ukládání do dlouhodobé paměti začíná současně s krátkodobou pamětí
Silná paměťová stopa se v dlouhodobé paměti vytvoří jen tehdy, pokud není přeplněná krátkodobá paměť
Akusticky: To, co si máme zapamatovat, si v duchu vyslovujeme.
Sémantická forma: Nejefektivnější forma ukládání Podstatná je motivace – přání a úsilí zapamatovat si materiál Lépe si pamatujeme to, co souhlasí s našimi postoji a názory. Víme podstatu informace
2)Stadium podržení v paměti: Ihned začíná proces zapomínání (Ebbinghaus)
Čím smysluplnější je materiál, který se učíme, tím je zapomínání pomalejší. Nejrychleji a nejvíce zapomínáme hned po vštípení (v rozsahu hodin) Opakování = upevňování paměťové stopy
3)Stadium vybavování: Při studiu: mechanické vkládání do paměti (např. opakované čtení) vs. snaha o vybavování
Metody ke zlepšení paměti:
Organizace
a)Vytváření představ napomáhá zapamatování – pomáhají nám vytvořit spojení nebo vodítka mezi materiálem k zapamatování .
Metoda loci (hlavně k seřazení vzájemně nesouvisejících slov)
Metoda klíčových slov.
b) Význam materiálu (vyplývající z věci samotné – z materiálu, který si chci zapamatovat nebo můj vlastní význam, který materiálu dodám – např. říkanka, kterou si vytvořím ze jmen literátů a jejich děl)
