Otázka: Nakládání s odpady a jejich zneškodňování a skladování
Předmět: Biologie
Přidal(a): Králová
a)Nakládání s odpady a jejich zneškodňování
– všechny vzniklé odpady zatěžují životní prostředí, proto nakládání s nimi by mělo vést
k trvalému zabránění jejich škodlivých vlivů – většina odpadů jsou potencionálními
druhotnými surovinami = významný ekonomický efekt
a) Předcházení vzniku odpadů – zákon ukládá předcházet vzniku odpadů, omezovat jejich množství a nebezpečné vlastnosti
– v průmyslu jsou zaváděny nové bezodpadové nebo máloodpadové technologie
– výsledkem je minimalizace množství odpadů a snižování jejich nebezpečných vlastností
– otevřený systém = všechny odpady odcházejí do prostředí, ale lze jej částečně uzavřít a odpady využít jako druhotné suroviny
– uzavřený systém = odpadem jsou pouze pomocné materiály, které se v procesu výroby chemicky nemění a po odstranění nečistot je lze znovu použít
b) Zpracování odpadu jako výchozí surovinu v místě vzniku – jedná se o tzv. vrtaný odpad, který lze využít jako výchozí surovinu (např. přetavením nekvalitních odlitků) nebo jej lze využít jako vlastní energetickou surovinu pro výrobu energie
– jestliže není možné zpracovat odpad v místě jeho vzniku, hledá se, zda by nebylo možné zpracovat odpad jako výchozí surovinu u jiných zpracovatelů
c) Recyklace odpadů – jedná se o progresivní technologii založenou na zbavení se odpadu při současném využití látek a energií v něm obsažených, základním předpokladem je třídění odpadů
– nejlépe se recykluje sklo, kovy, papír i plasty = recyklace obtížnější pro jejich různorodost – třídění neboli separaci odpadů rozdělujeme na:
a) přímou = není potřeba žádná pomocná látka (prosívání, destilace, odpařování…)
b) nepřímou = je potřeba určitá pomocná látka (loužení …), která se musí po separaci odstranit – v průmyslu je 85% všech separačních procesů nepřímých
d) Pyrolýza a spalování odpadů – zpracování vstupních látek v pyrolýzní peci při teplotách 250 – 1100 °C za nepřístupu vzduchu, kdy jsou toxické látky přeměněny na látky neškodné – využívá se např. při zpracování plastů a odpadů, které nejdou recyklovat
Výhody: – úspora prvotních energetických surovin (při výrobě tepla),
– zmenšení objemu odpadu (původní objem x zbylý popel a škvára),
– získaná energie (obvykle tepelná)
Nevýhody: – škodlivé zplodiny ze spalování mohou uniknout do ovzduší
– spálení odpad změní do jiné formy, která se liší nejen objemem, ale i složením
– spálením se nenávratně připravujeme o možnost využít odpad v budoucnosti
e) Biotechnologie – využití živých organismů při likvidaci odpadů, např. při biologickém čištění odpadních vod
– dalším využitím této technologie při likvidaci odpadů je výroba bioplynu – současně vzniká kal bohatý na dusík, fosfor, draslík = hnojivo
f) Kompostování – pouze odpad rostlinného a živočišného původu
– biotechnologie využívající přirozených mikrobiálních a klimatických procesů = organická hmota je rozložena na složky vhodné k obohacování zeminy živinami = vzniká kompost (humus), který je vhodný ke hnojení (vlastně také určitý druh recyklace)
g) Vitrifikace – zalévání vysoce toxických a radioaktivních odpadů do sklovité hmoty = zabránění úniku účinné látky nebo záření do okolí
– konečné uložení takových opadů se provádí na místech v bezpečné vzdálenosti od lidských sídel, vegetace, zdrojů povrchní i podzemní vody, např. podzemní prostory, oceány …
– nejde o likvidaci odpadu, ale o jeho uložení s výhledem jeho účinnějšího využití v budoucnosti
b) Skládkování odpadů a kategorie skládek
Skládkování odpadů = ukládání odpadů na předem připravené a technologicky vybavené místo, které se nazývá skládka odpadů.
Skládkovatelné odpady – komunální odpady, škvára a popel, hlušina z důlní činnosti, struska, stavební a demoliční odpady, kaly z čistíren odpadních vod a průmyslových procesů, zemědělské odpady, pneumatiky
Nevýhody: – ztráta recyklovatelných surovin a vysoká pravděpodobnost znečištění půdy a podzemních vod
– zápach v okolí, úlet lehkých odpadků (plasty, papír) a poměrně velký zábor půdy
Výhody: – je jednoduchost odvozu ukládání a nízká cena
– rozkladnými procesy vzniká na skládkách metan, který lze energeticky využít
Skládka odpadů = vodohospodářsky zabezpečená skladba, která po naplnění a následné rekultivaci nepřestavuje ekologickou zátěž pro krajinu a s krajinou splývá.
Tři typy skládek podle direktivy EU:
– skládka pro škodlivé odpady
– skládka městských odpadů
– skládka inertních odpadů
Společné skládkování různých druhů odpadů: – ve formě smíšeného odpadu = uložení jednotlivých složek na oddělených místech téže skládky
Kategorizace skládek podle metody skládkování:
1) neřízená skládka – nejedná se o správně provozovanou skládku a již se nepoužívají
2) zcela zajištěná skládka – skládka zajištěná proti vniku a úniku tekutin, její báze je zpevněna neprostupnými hmotami – kompletní uzavření skládky na druhé straně zpomaluje rozklad odpadů a prodlužuje se doba škodlivého působení skládky na okolí
3) řízená skládka zajištěná proti odtoku průsakových vod – povolen určitý stupeň smáčení skládky – výluhy jsou ale shromažďovány a odstraňovány
4) skládka inertních odpadů – inertní odpady jsou materiály z demolic, popel apod.
– rozklad tohoto odpadu a jeho stabilizace trvá zpravidla 50 – 100 i více let
– tato doba závisí na vlhkosti, obsahu organických látek, stupni zhutnění apod.
Dělení skládek ve vztahu k úrovni terénu
a) Podúrovňové
– mají příkré svahy
– potřeba odčerpávání průsakové vody
b) Nadúrovňové
– relativně bezpečný provoz
– snadná dlouhodobá kontrola
– samovolný (gravitační) odtok průsakových vod
c) Svahové
– bývalé lomy, pískovny apod. a
– po uzavření a rekultivaci zlepšují vzhled krajiny
d) Podzemní
– vytěžené doly, podzemní dutiny …
e) Kombinované
Povinná zařízení skládek – zařízení na odvádění vnitřních vod a bezodtoková jímka umožňující sledování kvality těchto vod
– zařízení pro jímání a nakládání se skládkovým plynem v případě jeho možného výskytu
– zemní těsnění o mocnosti 0,6 m (3 x 0,2 m samostatně hutněných)
– povrch skládky musí být opatřen krycím těsnícím prvkem s možností odvedení srážkových vod a následné rekultivace
Ukládání odpadů: – dočasné ukládání = skladování do doby, než bude technologie na zneškodnění nebo zpracování
– dlouhodobé ukládání = skladování do doby, než bude vyvinuta ekonomicky přijatelná technologie nebo než nastanou ekonomicky přijatelné podmínky
– trvalé ukládání
Výstavba skládek odpadů
– při výběru lokality pro umístění skládky je potřeba respektovat:
▪ vhodnost konkrétního místa
▪ ochranu přírodního a životního prostředí, krajiny, lesního hospodářství a zemědělské výroby
▪ technickou realizovatelnost a hospodárnost výstavby a provozu
▪ společenskou závažnost jiných zájmů ve využití území
▪ vodohospodářské, geologické a hydrogeologické podmínky (stupeň propustnosti úložiště)
▪ ochranu inženýrských sítí
▪ umístění skládek: – mimo obydlená místa
– na neplodných a zdevastovaných plochách,
– na rozvodnici a v lokalitách s nižším ročním úhrnem srážek
▪ důležitá je osvětová činnost a informování veřejnosti o záměru výstavby
Zakládání skládek odpadů
► skrývka ornice a podorničních vrstev
► minerální těsnění
► těsnící pásy
► drenáž: ● plošná
● trubní
Technické vybavení skládky
► autováha
► mycí rampa
► komunikace
► garáže
► sklady
► provozní budova
► vodovodní a kanalizační systém na průsakovou a dešťovou vodu
► oplocení objektu
Provoz skládek
– řídí se provozním řádem, ve kterém musí být uvedeno:
▪ základní údaje o skládce, charakter a účel skládky
▪ stručný popis skládky, technologie skládkování a obsluhy zařízení skládky
▪ způsob monitorování skládky a kontroly provozu skládky
▪ organizační zajištění provozu skládky
▪ způsob vedení evidence, zodpovědnost a povinnosti obsluhy skládky
▪ způsob kontroly odpadů a jejich ukládání na skládce včetně situačního zakreslení
▪ způsob provozu vodohospodářských zařízení
▪ opatření k zamezení negativních vlivů skládky
▪ zajištění bezpečnosti provozu a ochrany zdraví
▪ zvláštní a doplňková ustanovení
Podmínky pro přijetí odpadu na skládku
a) základní popis odpadu
– zpracovává oprávněná osoba
– předává jej osobě oprávněné k provozování skládky
– cílem je optimalizace nakládání s odpadem podle jeho skutečných vlastností
b) identifikační údaje dodavatele
c) popis vzniku odpadu
d) fyzikální vlastnosti odpadu
e) protokoly o odběru vzorků
f) protokoly a výsledky zkoušek
g) množství odpadů
h) frekvence dodávek
i) kritické ukazatele
j) pravidelné ověřování kvality opadu producentem
k) kontrola při přejímce odpadu = zpravidla kamerou na váze a při vysypání odpadu
