Neverbální komunikace – psychologie a komunikace

Otázka: Neverbální komunikace

Předmět: Psychologie a komunikace

Přidal(a): JaničkaSestřička

Neverbální komunikace

první dojem, mimika, gestika, proxemika, posturologie, kinetika, haptika, paralingvistika

Pro navázání sociálních kontaktů má zásadní význam to, jak nás okolí vnímá a přijímá, tj. naše osobní image. Toto vnímání naší osobnosti můžeme záměrně ovlivňovat a formovat.

Osobní image

je soubor vnějších a vnitřních rysů našeho já.
Kdo sází výhradně na vnitřní kvality a nedbá na svůj zevnějšek, obtížně se prosazuje.
Kdo naopak buduje vnější stránku svého já, je pouhý vizážistou.
Musí respektovat sociální roli.
Jedinec má vypadat a vystupovat v souladu se sociální pozicí (kominík je v černém, ne v bílém, policista nemůže ve službě nakupovat)

Sociální role:

je soubor obecných očekávaných požadavků a předpokladů

První dojem

Druzí vytvoří v rozmezí několika minut a je známo, že utvořený dojem se jen obtížně mění.
První dojem je často stavěn na tradicích, percepčních stereotypech (haló- efekt, figura-pozadí, estetický stereotyp), proto bývá příčinou omylů a chyb (pracovní a partnerské vztahy, podvodníci). Přesto je tento způsob prezentace důležitý při vytvoření sociálních vazeb v ošetřovatelském povolání

Negativní dojem (vyvoláváme především těmito projevy)

Nedbáme o svůj zevnějšek.
Mračíme se, nevíme, co je to úsměv.
Jsme a mimičtí, bez mimického výrazu.
Nedíváme se při rozhovoru do očí.
Skáčeme člověku do řeči.
Hovoříme příliš tiše.
Mluvíme nesrozumitelně.
Zapomínáme na pozdrav, slůvka: děkuji, prosím.
Při řeči druhého poposedáváme, škrábeme se, sledujeme hodinky, či jinak dáváme najevo svůj nezájem nebo netrpělivost.
Vice mluvíme, než nasloucháme.
Při hovoru zvedáme obočí, převracíme oči v sloup.
Působíme skleslým dojmem.

Mimika

Je základním zdrojem informací o člověku v mezilidské komunikaci
Odhaluje naše prožívání, náš aktuální emoční stav
Často je neuvědomělá, proto je její poznání důležité při práci s lidmi
Nejvýmluvnější částí obličeje jsou oči

Na očích nás při komunikaci může zaujmout

VELIKOST ZORNICE: je úměrná emociálnímu vzrušení člověka. Čím větší vzrušení tím širší zornice. Platí to o pozitivních i negativních emocích, hlavně v počátcích emočního stavu
ČETNOST POHLEDŮ (OBJEM, FREKVENCE): obecně lze zhodnotit pohled do očí jako znak zájmu, pozornosti. Při rozhovoru věnujeme pohledům do očí asi ²/₃ času, pokud jen nasloucháme je tato doba výrazně delší. Pokud je to výrazně méně, působíme nevěrohodně, neupřímně, ale může to být i známka plachosti nebo strachu
JINÉ DIMENZE SPOJENÉ S OČIMA
- Zírání- upřené zírání způsobuje rozpaky, neklid, nejistotu, může být i signálem nadřazenosti a převahy, vždy působí negativně
- Přivření- může znamenat vztek, snahu o vzpomínání, ale i smyslnou vášeň
- Zavírání očí- delší než běžné mrkání (mrkáme asi 6 až 8krát/min) je projevem ztráty zájmu, nudy, nadřazenosti
- Pohled zpod sklopených řas- znamená skromnost, plachost, flirt, sexuální výzvu
- Mrknutí jedním okem (vědomé gesto)- projev spojenectví, spiklenectví, sexuální gesto

Mimika má značné výrazové možnosti díky členitosti obličeje, jeho vybavení svaly a jeho nastavování partnerovi v sociálním styku
Mimicky nejen sdělujeme výrazově emociální stav, ale máme i velmi dobrou schopnost odečítat tyto stavy obličeje druhého

S velkou mírou jistoty jsme schopni spolehlivě odlišit 7 druhů emocí

Štěstí
Zájem
Překvapení
Strach nebo zlobu
Smutek
Spokojenost
Zájem

Negativní mimické signály, které často komplikují komunikaci

Vyhýbaní se pohledu očí
Pohled do očí strnulý nebo ulpívající na jednom bodě
Strnulost, nevýraznost mimiky (obličej jako maska)
Bezděčné mimické projevy
Oči v sloup, úšklebek
Zdvižení obočí, grimasy

Gestika

Řeč našich rukou
Gesta jsou posunky kulturně vázané pohyby

Dělíme na

ILUSTRAČNÍ: doprovázejí řeč, zdůrazňují tvrzení (velké i malé)
SÉMANTICKÁ: významová, dobře přeložitelná do řeči, přímo tlumočí slova nebo fráze (ano, ne, pojď sem..)
AKUSTICKÁ: nemusíme je vidět, protože informace je přenášená zvukově (potlesk, lusknutí prsty)
ADAPTÉRY: uspokojují nějakou osobní potřebu (škrábání ve vlasech, hraní s tužkou…)

Gesta

Mají tvořenou sílu, která slovům chybí
Odrážejí sociální dění
Zvyšují názornost řečené
Předávají se generačně nebo skupinově (dospívající lidé, určité profese, např. zdravotní sestra na JIP, ARO)
Pomáhají lidem s poruchou komunikace
Bohatost gestikulace a její obsahová kvalita jsou ovlivněny kulturními vlivy.
Dlaně byly vždy symbolem pravdy, upřímnosti, věrnosti. (Američané kladou při hymně dlaň na srdce…)
Pohled na dlaň je jednou z nejcennějších metod, kterou můžeme zjistit, zda je někdo otevřený, upřímný, pravdomluvný.
Děti, které lžou, si schovávají ruce. V dospělosti ruka může „zajet“ směrem k obličeji při lhaní.

Proxemika

Je komunikace pomocí vzdálenosti
Vyjadřuje oddálení jednoho člověka od druhého

Zóny mezilidské vzdálenosti (můžeme si představit bubliny kolem člověka)

INTIMNÍ ZÓNA (do 30 cm): umožňuje bezprostřední osobní kontakt (třeba jen haptický), styk matky a dítěte, milenců apod.
OSOBNÍ ZÓNA (od 45-75 do 120 cm): je to hranice, kterou dodržujeme při setkaní s neznámým člověkem, umožňuje ještě dotyky rukou
SOCIÁLNÍ ZÓNA (od 1,5 do 3,5 m): umožňuje formální styk s lidmi, např. pracovní jednání ,, kobercová´´ vzdálenost při pokárání…
VEŘEJNÁ ZÓNA (dolní hranice je 5 až 8 m): udržujeme ji mezi cizími lidmi, např. herec ne jevišti, politik, přednášející…

Velikost jednotlivých zón je individuální

Závisí

Pohlaví: narušení osobní zóny muže mužem lze chápat jako útok, vniknutí do osobní zóny ženy lze chápat jako dvoření nebo obtěžování
Věku: děti mohou beztrestně porušovat osobní zóny dospělých
Osobnosti: introverti mají osobní zónu větší než extroverti
Kultuře, etnik, náboženství: jižní národy mají osobní zónu menší než severní
Zalidnění kraje, v němž člověk žije: lidé na vesnici mají větší osobní zónu než lidé ve městě

Pojmy

PROXEMICKÝ TANEC- setkají-li se dva lidé s rozdílným chápáním osobní zóny, je možno pozorovat vzájemné přibližování a oddalování
TERITORIÁLNÍ CHOVÁNÍ- znamená projev respektu k teritoriu druhého a potřebu uchovat určité vlastní teritorium. Osobní teritorium má význam na lůžkových odděleních nemocnic, kde nepříznivě působí uspořádání lůžek vedle sebe.
BARIÉROVÁ ZNAMENÍ- jsou projevem obranného jednání v sociálních situacích. Bariérou je např. široký stůl mezi dvěma osobami, zkřížení rukou, nohou apod.
DISTANČNÍ ZÓNA- je to sympatická vzdálenost, která člověku vyhovuje při setkání s jiným člověkem
ODHLÍŽENÍ- je to pomoc v situaci, kdy je narušována osobní nebo intimní zóna a nemůžeme odejít (např. v autobuse, výtahu)

Pantomimika

Určuje celkový stav fyzického postoje, držení těla a jeho pohybu

POSTUROLOGIE=ŘEČ DRŽENÍ TĚLA

Je to způsob komunikace fyzickým postojem (např. natočením těla, odvrácení, odklonění hlavy, nakročením)
Prostřednictvím posturologie lidé sdělují zejména to, jak se cítí, jak jim momentálně
Jinou tělesnou polohu zaujímá člověk, který se v místnosti mezi jinými cítí dobře
Jinou polohou zase ten, který prožívá napětí a cítí se nepříjemně
Postoj člověka se mění s ohledem na sociální interakci
Závisí na tom, zda je člověk sám, nebo ve společnosti druhého člověka
Postoj měníme, pokud jsme pozorováni
Postojem můžeme vyjadřovat zájem o druhého, sexuální přitažlivost (dvoření, koketování, svádění) či nezájem a pasivitu
Postoj může být otevřený nebo uzavřený
Při vnímání postorulogických změn jsou individuální rozdíly mezi lidmi
Vnímavější lidé introvertní, úzkostní a frustrovaní, lidé nemocní

UVOLNĚNÍ POSTOJ

§ Uvolněná poloha

§ Naklonění

§ Opření zad při sedu

§ Uvolněné svaly

§ Absence projevů nervozity

STRNULÝ POSTOJ

§ Vzpřímený postoj

§ Napjaté svaly

§ Vztyčená brada

§ Hraní si s prsty

§ Zaťaté pěsti

§ Podupávaní nohou

§ Napjaté předklonění

KINEZIKA=ŘEČ POHYBŮ TĚLA

Patří sem pohyby těla a končetin jiného druhu než gesta
Velká pozornost je věnována pohybům hlavy a krku, především při interakci nemocného se zdravotníky
Kinezikou sdělujeme především některé své emoce, vztah ke druhému, zájem či nezájem o druhého
Můžeme řídit i interakci nemocného se zdravotníky
Strnulost vyjadřuje vysoké napětí
Sklonění hlavy vyjadřuje úzkost, nejistotu, strach, sociální odpor
Interakční postoj vyjadřuje sociální aktivitu (zvednutá hlava natočená k druhému, souhlasně, pokyvování hlavou, nekloněná k druhému)
Existuje shoda mezi tím, co lidé říkají a jak se pohybují
Mluvení je koordinováno s pohyby těla u hovořící i poslouchající osoby
Výrazněji můžeme synchronizaci pozorovat u lidí, kteří si rozumí (např. nejlepší přátelé)

Držení těla ovlivňuje

Temperament
Charakter
Emoce
Názory
Sebevědomí
Sociální interakce

Haptika

Je předávání a přijímání informací prostřednictvím přímého dotyku druhého člověka.
Během sociální interakce můžeme charakterizovat druh doteku.
Dotek bývá interpretován jako projev přátelství (pohlazení) či nepřátelství (facka).
Častěji jsou dotýkány ženy než muži, a to jak jinými ženami, tak muži.
Více se dotýkají lidé, kteří mají k sobě přátelský vztah.
Je-li člověk zbaven možnosti styku s jinými lidmi, je vystaven sociální deprivaci.
Když je člověk zbaven možnosti někoho se dotýkat a být dotýkán, mluvíme o taktilní senzorické deprivaci.
V dnešní době se lidé kvůli spěchu méně dotýkají.
Kontakt je omezen hlavně na ruce.
Intimnější vztahy se vyznačují dotýkáním, ale např. ve VB= dotek zřídka.
V některých zemích dotek a fyzický kontakt je brán jako důležitou součástí společenského styku.
V nemoci a v tísni může být dotek nejvhodnější formou komunikace.
Může uklidňovat a příjemce pak dává najevo různými neverbálními znaky, že ho vnímá pozitivně.
Naopak může pacient různými neverbálními prostředky dotek důrazně odmítnout.
Sestra musí poznat citlivě, kdy se pacienta může dotknout a jakým způsobem.

Nejčastějším druhem doteku mezi lidmi je PODÁNÍ RUKY

Někteří lidé jsou velmi citliví a vnímaví na podání ruky, intenzitu stisku.
Různé kultury mají odlišné pozdravy, a ne všude se podávají ruce. (Eskymáci= třou nos o nos, Indové= sepnuté ruce a úklon).
Lidé z města při podání ruky nakročí k sobě, lidé z vesnice stojí dál od sebe a pevně oběma nohama na zemi.

Informace, které podává podaná ruka

Vzhled ruky: péče o nehty, osobní hygiena, suchá nebo šupinatá kůže…
Hmatová vjem: měkkost nebo tvrdost podané ruky signalizuje fyzickou nebo psychickou práci
Stupeň suchosti nebo vlhkosti: suchá ruka je výrazem jistoty, sebeúcty – vlhká ruka pak výrazem úzkosti, napětí.
Trvaní kontaktu: průměrná doba stisku nemá být delší než 5 sekund, velmi krátký stisk značí nedostatek zájmu, nejistotu – delší stisk pak dotěrnost, agresi, zájem
Styl uchopení ruky: dominantní lidé mají tendenci podávat ruku tak, že dlaň směřuje dolů, podřízený jedinec dlaň nahoru
Aktivita druhé ruky: při formálním stisku zůstává viset podél těla
Uchopení na rameni, za loket, uchopení zápěstí= důvěrnost, sympatie, dotěrnost, agrese

Paralingvistika

Aspekty řeči, které se nevážou přímo na slova
V písemném záznamu nelze paralingvistické charakteristiky rozpoznat

Z paralingvistiky lze rozpoznat

Původ mluvčího
Věk
Vztah nositele k určitým faktorům
Aktuální stav (úzkost, radost, smutek, strach)
Některé rysy osobnosti (sebedůvěra, podceňování)

Paralingvistické aspekty řeči

RYCHLOST

Příliš rychlá i příliš pomalá řeč znesnadňují poslech
Změna v tempu řeči je však dobrou charakteristikou, protože bojuje proti monotónnosti

HLASITOST ŘEČI

Hovořící může tento aspekt ovládat
Vždy je třeba mít na paměti velkou prostoru, ve kterém se mluví, a také kvalitu sluchu posluchače
Známkou kvality řeči však není hlasitost, ale spíše přesná a pečlivá artikulace a smysluplné frázování (členění vět)
Tichá řeč je znakem úzkosti, nejistoty, nedostatku sebedůvěry

TÓNOVÁ VÝŠKA: má velmi velký emocionální vliv, vysoké tony posluchače iritují, hluboké spíše uklidňují

BARVA HLASU: je vrozenou, neovlivnitelnou charakteristikou

INTONACE (MELODIE VĚTY)

Umožnuje posluchači odlišit větu oznamovací, tázací, rozkaz, přání, varování
Velký význam má pro emocionální atmosféru hovoru

PŘÍZVUK: může znesnadnit porozumění, např. při kladení přízvuku na předložky

DŮRAZ: umožňuje vytyčení významných častí vět nebo sdělení

PŘESTÁVKY V ŘEČI: mlčení i přestávky v řeči mohou signalizovat hledání vhodných slov, vzpomínání, obtížné téma či téma nevhodné a nepříjemné

CHYBY V ŘEČI

Nefunkční zvuky (ehm, ééé)- jejich příčinou může být tréma, nedostatečná příprava, pomalejší osobní tempo
Parazitická slova (tedy, tak, jaksi, no, prosím vás, ano, jo, chápete)

MODULACE ŘEČI

V slovním projevu je možno záměrně měnit téměř všechny uvedené aspekty řeči
Přirozenost modulace je názornou kultivované řeč