Oběhová soustava (2)

 

   Otázka: Oběhová soustava

   Předmět: Biologie

   Přidal(a): Anet

 

 

 

 

význam, základní schéma oběhu krve, stavba a činnost srdce, stavba a vlastnosti cév, EKG, civilizační choroby

= oběhový systém = kardiovaskulární systém

– tvořena srdcem a krevními cévami (tepny-krev ze srdce, žíly-krev do srdce, vlásečnice)

– zajišťuje oběh krve rytmickými stahy srdce

– člověk má uzavřenou CS, tepny a žíly jsou spojeny se srdcem v celek

– činnost srdce a krevní oběh popsal poprvé v 17. století William Harvey. Kapiláry popsal až po objevení drobnohledu Malpighi a uzavřel tak představu o krevním oběhu

– oběhovou soustavu tvoří dva krevní oběhy: malý (plicní) a velký (tělní) krevní oběh

 

KREVNÍ OBĚH

– tvoří ho dva oběhy: malý (plicní) a velký (tělní) krevní oběh

VELKÝ (TĚLNÍ) – rozvádí okysličenou krev do celého těla a zpět k srdci přivádí z těla krev odkysličenou

Velký krevní oběh tvoří několik obvodů:

– obvod vrátnicový (jaterní) – zásobuje krevní hlavně TS

– obvod ledvinový – VS

– obvod systémový horní – zásobuje hlavu a horní končetiny

dolní – zásobuje dolní končetiny

– obvod srdeční (koronární) – tvoří ho věnčité cévy kolem srdce (věnec=latinsky korona)

Okysličená krev proudí z levé komory do aorty (srcečnice), aorta se stáčí nalovo dozadu do tzv. oblouku aorty, z kterého vystupují  věnčité tepny, tepna hlavopažní (dělí se na pravou krkavici a pravou podklíčkovou tepnu, levou krkavici a levou podklíčkovou tepnu), krkavice přivádí krev do hlavy, podklíčkové tepny zásobují horní končetiny. Aorta dále sestupuje podél páteře, rozlišujeme hrudní aortu (odstupují z ní tepny zásobující hrudní orgány – jícen, osrdečník..), přechází v břišní aortu (odstupují z ní tepny zásobující orgány břišní dutiny – žaludek, játra..), větví se na dvě tepny kyčelní (přivádějí krev do pánve), na ně navazují tepny stehenní (zásobující krví dolní končetiny)

– odkysličená krev z hlavy a horních končetin vstupuje do horní duté žíly a z ostatních částí těla do dolní duté žíly, obě pak ústí do pravé síně

 

MALÝ (PLICNÍ) – odvádí odkysličenou krev do plic, kde dochází k jejímu okysličení:

– odkysličená krev jde z pravé komory levou a pravou plícní tepnou do plic, zde se větví na vlásečnice opřádající pllícní sklípky naplněné vzduchem, dojde k výměně oxidu uhličitého za kyslík

– okysličená krev se vrací plícními žílami z plic do levé síně

SRDCE (cor)

– dutý svalový orgán tvaru pyramidy- uloženo v hrudní dutině mezi pravou a levou plící za hrudní kostí; přibližně ve středu hrudníku

– váha asi 340g

– srdce zajišťuje nepřetržitou cirkulaci krve – jde ze síní do komor

– má vlastní automacii a rytmicitu

– uložený ve vazivovém obalu = osrdečník = perikard

– tvořeno srdeční svalovinou=myokardem (kombinací hladké a příčně pruhované svaloviny)

– svalové buňky obsahují myofibrily, buňky jsou propojeny mezibuněčnými spojkami

– vnitřní vazivová výstelka se nazývá endokard

– na povrchu vnější vazivový list epikard

– je rozděleno podélnou přepážkou na pravou (pravá síň=atrium a komora=ventrikulus) a levou (levá síň a komora) polovinu

– součástí srdce jsou chlopně:

cípaté (síňokomorové) – zabraňují zpětnému toku krve z komor do síní, mezi pravou síní a pravou komorou je trojcípá chlopeň, mezi levou síní a levou komorou je chlopeň dvojcípá (mitrální)

cípaté chlopně jsou nálevkovitě vpáčeny do komor, jejich vyvracení a zpětnému toku krve zabraňují tenká vazivová vlákna šlašinky – vedou od okrajů chlopní

poloměsičité (semilunární)  – zabraňují zpětnému toku krve z aort do komorna začátku srdečnice a plicní tepny

– srdeční ozvy – zvuk při uzavírání chlopní

1. ozva – uzavření cípatých chlopní při systole

2. ozva – uzavření poloměsičitých chlopní při diastole

– při vadách chlopní slyšíme „šelesty“ – způsobenou špatnou funkcí chlopní, jejich nedomykavostí=neschopnost chlopní se dokonale uzavřít, příčinou je často srdeční vada (často vrozená)

– výživu srdce zajišťují věnčité (koronární) cévy, které jsou na povrchu srdce

– pravá a levá věnčitá céva vycházejí přímo z aorty, rozvětvují se na velké množství vlásečnic, která dál protkávají srdce; v klidu se jimi do srdce dostane asi 225ml/min, při námaze až 2l/min

 

ČINNOST SRDCE – pracuje jako tlakové čerpadlo a přečerpává krev v oběhovém systému, energii k tomu získává z metabolických procesů v organismu

– svou činnost zajišťuje neustálým rytmickým smršťováním a ochabováním

systola=stah – smrštění srdeční svaloviny

diastola – uvolnění srdeční svaloviny

srdeční cyklus=proces plnění síní a komor krví, přečerpávání a vypuzení krve ze srdce

– opakuje se s frekvencí 70 cyklů za minutu

– tlaková vlna, která při srdeční činnosti probíhá tepnami (arteriemi)-arteriální částí krevního oběhu – se nazývá tep=puls, v klidu je 70 tepů/min; ve stresu nebo při fyz.výkonech až 180-200 tepů/min

– srdeční stah začíná, když dojde k podráždění v primárním centru automacie (=sinusový uzlík-leží při ústí horní duté žíly)

– při jednom srdečním stahu srdce (tepový/srdeční objem) vytlačí v klidu 70ml, při zátěži až 100ml krve

minutový srdeční objem je objem krve vypuzené srdcem za 1min v klidu, je asi 5000-6000ml/min

 

FÁZE SRDEČNÍHO CYKLU:

1. Diastola síní – síně se roztáhnou a plní se krví

2. Otevření cípatých chlopní, nastává diastola komor  – komory se začínají plnit krví

3. Systola síní – zbytek krve ze síní je vypuzen do komor

4. Krátká přestávka – podráždění z primárního uzlíku se přenáší do prostoru mezi pravou síní a komorami, tu je sekundární centrum automacie=síňokomorový uzlík

5. Uzavírání cípatých chlopní, veškerá krev je v komorách, dochází k systole komor, tlak uvnitř stoupá, otevírají se poloměsičité chlopně, krev je vypuzena do tepen, chlopně se zavřou

 

AUTOMACIE SRDCE – podněty ke svalové činnosti vznikají v srdci:

SINUSOVÝ UZLÍK (sinoatriální) – leží při ústí horní duté žíly do pravé síně. Signály dodávající podněty k srdečním stahům vznikají spontálně změnami propustnosti centra automacie pro kationty Na+ a K+. Sinusový uzlík zajišťuje pravidelnou práci síní a komor

SÍŇOKOMOROVÝ UZLÍK (atrioventrikulární) – podřízen sinusovému. Leží mezi pravou síní a komorou ve stěně pravé síně, udržuje normální činnost srdce. Signály jsou odtud rozváděny prostřednictvím srdečních buněk v síních a tzv. rozvodné soustavy→dohromady tvoří převodní srdeční systém

– Ze síňokomorového uzlíku se vzruch šíří do Hisova svazku (svazek svalových vláken v mezikomorové přepážce), který ústí do svaloviny komor jako síť Purkyňových vláken.

 

RYTMICITA SRDCE

Tvorba signálů v sinusovém uzlíku má vlastní rytmicitu, může být zrychlována nebo zpomalována pomocí vegetativních (autonomních) nervů, které působí proti sobě, neovládáme je vůli:

sympatikus – zrychluje

parasympatikus – zpomaluje rytmicitu

Rytmicita je ovlivňována také hormony – adrenalin, noradrenalin, ..

 

KREVNÍ CÉVY

– trubice různého průměru, koluje jimi krev. Dělíme je na:

TEPNY (arterie) – silné, pevné, pružné

– vedou krev ze srdce

– větní se na tepénky (arterioly)

– na povrchu je vazivový obal tvořený kolagenními vláky, pod ním je vrstva elastických vláken (díky nim jsou elastické) spolu s hladkou svalovinou

– velké tepny mají ve stěnách velký počet elastických vláken, stěna tepének je tvořena převážně hladkou svalovinou

endotel obklopuje vnitřní prostor lumen, kterým protéká krev

 

•VLÁSEČNICE (kapiláry) – tenké, průsvitné cévy

– nemají vazivový obal ani elastická vlákna s hladkou svalovinou, tvoří je pouze endotel a lumen

–  jejich stěna je tvořena pouze jednou vrstvou výstelkových buněk je propustná pro plyny, vodu a některé látky v plazmě

– výměna látek a plynů mezi krví a tkáněmi probíhá difůzí (prolínáním) endotelovými buňkami vlásečnic nebo štěrbinami mezi nimi

– tvoří tzv. vlásečnicovou síť-prostupuje většinu tkání

– tvoří přechod mezi tepnami a žílami

 

•ŽÍLY (vény) – stejná stavba jako tepny, jednotlivé vrstvy jsou ale z tenčí svaloviny, mají však jiný tvar

– nejsou pružné – ve stěnách není přítomen elastin

–  jejich stěna je tenká poddajná

– vedou krev do srdce

– v dolních částech těla mají kapsovité chlopně zabraňující zpětnému toku krve

– větví se na žilky (venuly), na něž navazují vlásečnice

 

KREVNÍ TLAK

-tlaková síla proudící krve působící na plošnou jednotku cévní stěny

– jednotkou tlaku je mm Hg (milimetry výšky rtuťového sloupce tonometru, mohou se převádět na kPa)

– měří se tonometrem, na pažní tepně

•nejvyšší tlak je v systole=SYSTOLICKÝ – při stahu komor, ozva je slyšitelnější

– hodnota se pohybuje mezi 110-140mm Hg

nejnižší tlak ve v diastole=DIASTOLICKÝ – při uvolňování komor, ozva je tišší

– hodnota se pohybuje mezi 70-90mm Hg

•HYPOTENZE – nízký tlak – hodnoty nižší než 95/65mm Hg

– způsobuje točení hlavy, tendence k omdlévání, černo před očima – např. při prudkém vstávání

•HYPERTENZE – vysoký tlak – hodnota je vyšší než 160/95mm Hg

– souvisí s věkem, životním stylem (často u obézních lidí), může být dědičný

– musí se upravovat, postižení berou léky (vysoké hodnoty vedou ke smrti)

 

EKG=elektrokardiografie –výsledkem je elektrokardiogram – je to záznam elektrické aktivity srdce pomocí elektrod přiložených na povrch těla

– jedná se o lékařské vyšetření činnosti srdce založené na registraci el. aktivity srdce s využitím elektrod přiložených na povrchu těla

– měří se elektrokardiografem

– lze tak zjistit různé poruchy srdeční činnosti

 

ONEMOCNĚNÍ

SRDEČNÍ VADY – mohou být

– vrozené – vznikají v důsledku působení např. toxických látek nebo infekčních onemocnění v době těhotenství, časté jsou defekty síňových a komorových přepážek (není oddělena okysličená a odkysličená krev)

– získané – vznikají vlivem komplikací při infekčních onemocněních, zánětlivé změny postihují hlavně svalovinu a obaly srdce

ARTERIOSKLERÓZA – chorobné změny ve složení a stavbě cévních stěn, dochází ke ztrátě elasticity cév ukládáním cholesterolových plátů, lipidů a dalších látek v jejich stěnách

– způsobuje zúžení cév (zvyšuje se krevní tlak) až k ucpání

– na místě poškozené cévy se mohou usazovat trombocyty – může zde vzniknout trombus (krevní sraženina)

ISCHEMICKÉ CHOROBĚ SRDEČNÍ (ICHS) – postižení věnčitých tepen aterosklerózou. Projevem může být:

SRDEČNÍ INFARKT (infarkt myokardu) – odumření určitého úseku srdeční svaloviny způsobené úplným ucpáním (nebo naopak prasknutím) věnčité tepny, která ho vyživuje

– MOZKOVÁ MRTVICE (náhlá cévní mozková příhoda) – náhlé selhání funkce mozku způsobené uzávěrem mozkové tepny

ANGINA PECTORIS

léčba – bypass (cévní přemostění), angioplastika (rozšířní zúženého místa pomocí balonku)

ŽILNÍ MĚSTKY (varisy, „křečové žíly“) – porucha pružnosti žilních stěn, dochází k jejich rozšiřování a městnání krve, snadno vznikají otoky a záněty

💾 Stáhnout materiál   ✖ Nahlásit chybu
error: Content is protected !!