Otázka: Odměny a tresty
Předmět: Společenské vědy, Občanské právo
Přidal(a): Miki Filip
ODMĚNY A TRESTY
Výchova
Definice výchovy není tak jednoznačná jak by se mohlo ze začátku zdát. Drtivá většina populace má představu o tom co výchova je. Definice se ovšem liší podle toho, jak daný jedinec na výchovu pohlíží a podle toho ji poté definuje. Výchova je proces, který vede k rozvoji potřeb jedince, hodnot, chování, názorů, zájmů atd. Směřuje k tomu, aby připravila jedince na jeho úkoly ve společnosti a osobní život.
Styly výchovy
Pod stylem výchovy si můžeme vybavit určité pojetí způsobu výchovy. Jedná se o osobnost rodičů jejich znalosti, zkušenosti a názory, ale také o metody učení a zásady.
Psycholog Kurt Lewin rozlišil tyto 3 styly:
- liberální,
- autoritativní,
- demokratický.
Liberální styl
- Tento styl se vyznačuje slabým vedením dítěte. Na dítě nejsou kladeny téměř žádné nároky, a pokud ano, splnění není zpravidla kontrolováno. Rodiče často říkají, že jsou pro dítě spíše kamarády. Děti vedené tímto stylem často vykazují absenci pravidel, nízký výkon a efektivitu práce, nesoustředěnost, nejistotu a chaos.
Autoritativní styl
- Rodič se staví do pozice autority, která má jasné představy o tom co dítě potřebuje. Často se dopouští různých trestů ať už fyzických tak psychických. Rodič vyžaduje naprostou kontrolu nad dítětem, nedokáže se vcítit do potřeb nebo chování dítěte a neshody se obvykle trestají. Rizikem tohoto stylu je, že dítě může kompletně zbavit jakékoli vlastní iniciativy, což je důsledek toho, že rodič nedává dítěti prostor pro vyjádření vlastních přání. Autoritativní styl dodává určitý pocit jistoty, ale hrozí ztráta iniciativy a aktivity.
Demokratický styl
- Demokratický styl by se dal popsat jako kombinace předchozích dvou stylů. Rodič stále drží do určité míry kontrolu nad dítětem, ale přesto naslouchá jeho přáním či názorům o kterých je schopen diskutovat. Je zde i důraz na určitou individualitu daného jedince a podle toho se k němu přistupuje. Podporuje děti k samostatné činnosti a rozvíjí jejich vlastní iniciativu. Rodič se snaží dítě směrovat svým příkladem a nevyužívá tolika příkazů. Obecně řečeno se jedná o nejlepší styl ze tří uvedených, protože vede k samostatnosti a sociální zralosti jedince.
Odměny a tresty
Odměny a tresty jsou nejvíce rozšířeným výchovným prostředkem. Z pohledu rodiče je důležité, aby se jimi zabýval. Oba prostředky mají potenciál k tomu, aby dítěti nějak pomohli či ho naučili nové věci, ale zároveň se můžeme setkat s naprosto opačným efektem. Dítěti můžeme oběma prostředky i uškodit. Je opět potřeba brát důraz na individualitu daného jedince.
Odměny
- „Takové působení rodičů, učitelů, vychovatelů, sociální skupiny, které je spojeno s chováním a jednáním vychovávaného a: vyjadřuje kladné společenské hodnocení chování nebo jednání; přináší vychovávanému uspokojení některých jeho potřeb, radost.“ Odměna jako taková může podporovat učení a rozvoj dítěte v mnoha směrech. Rozlišujeme i nějaké typy odměn. Může jít o odměnu emoční, materiální, nebo zážitkovou. V emočním typu se může jednat o kladné hodnocení, úsměv nebo pochvalu. Konkrétní příklady materiálního typu mohou být třeba u menších dětí hračky, nebo pohádkové knížky. U starších se může jednat o věci, které dítě využije při svých zálibách, peněžní odměnu nebo jinou věc. Poslední typem může být zážitkovou, která spočívá v nějaké aktivitě, na kterou obyčejně není čas. Může jít o výlet s rodiči, povolení od rodičů jít na společenskou nebo sportovní akci.
Tresty
- „Trest je takové působení rodičů spojené s určitým chováním, či jednáním vychovávaného, kterým se vyjadřuje negativní společenské hodnocení tohoto chování nebo jednání přináší vychovávanému omezení některých jeho potřeb, nelibost“. Účinky trestů je těžké předpovídat. Stejný trest může u různých jedinců vést k různým výsledkům. To co může u jednoho dítěte vést k poučení a nápravě, u druhého může způsobit negativní emoce a ztrácí sebevědomí a u třetího to může být jakákoli další kombinace. Často se stává, že potrestáním se dosáhne přesně opačného.
- Rodiče mohou trestat fyzicky, psychicky nebo zákazem nějaké činnosti či aktivity. Fyzické tresty mají zastrašující charakter, dítě má strach jak z daného momentu tak z toho, že by se mohla stejná situace opakovat. Často může dítě vyjít i s modřinami, nebo nějakými oděrky a dalšími traumaty. Psychické násilí má často dlouhodobější a silnější působení než fyzické. Může vést k labilnosti dítěte, k pocitům viny a méněcennosti. Při zákazu činnosti je dítě často frustrované, bývá vnímána jako kompenzace neúspěchu ve škole nebo rodinných problémů.
