Otázka: Osobnosti české filosofie od husitství po současnost
Předmět: Základy společenských věd
Přidal(a): RikaHalabiova
– období reformace (J. Hus, P. Chelčický)
– období renesance (J. A. Komenský)
– období osvícenství (B. Bolzano)
– období 19.-20. století (F. Krejčí, T. G. Masaryk, E. Rádl, J. Patočka, E. Kohák,
V. Bělohradský a další)
– první rozvoj zaznamenáváme ve druhé polovině 13.století – mistr Řehoř přednášel Aristotelovu logiku na Pražské katedrální škole
– mezníkem byl rok 1348, kdy byla založena Karlova Universita – roste věhlas, přicházejí studenti z celé Evropy
– jedno světové prvenství: jsme (snad) první národ v rámci západní filosofie, který píše filosofická díla ve svém národním jazyce (tedy ne latinsky nebo řecky)
– pro české filosofické myšlení je příznačná „nechuť“ k pěstování systematické(spekulativní) filosofie
– většinou proto u nás nevzniká „čistá“ filosofie – častěji je spojena s jinými oblastmi duchovna – s uměním, náboženstvím, politikou, výchovou nebo speciálními vědami
– snaží se řešit praktické úkoly, hledá odpovědi na konkrétní otázky
OBDOBÍ REFORMACE
– ke konci 14. století se do Čech dostávají spisy Johna Wyclifa
– začíná se rozvíjet politická filosofie, sociální etika, což souvisí se schizmatem církve, nemorálním životem kněží (majetek, ziskuchtivost, zpronevěřili se svému úkolu)
– nastávají první pokusy o nápravu, reformu (vycházejí právě ze spisů Wyclifa)
Jan Hus (?1371-1415)
– v českých dějinách spíše mravní vliv
– největší český reformátor, bakalář svobodných umění – bakalář teologie – nakonec magistr (Mistr)
– 1400 vysvěcen na kněze, 1402/3 rektor pražské univerzity, farář kaple Betlémské
– kritika bohatých církevních hodnostářů, rozmařilého způsobu života zámožného panstva
– pozitivní ohlas lidu na jeho kázání X snaha ho umlčet ze strany církevních hodnostářů, které kritizoval
– navazuje na teolog. a fil. názory Johna Wicliffa (1320 – 1384)
– dokazoval, že církev se odchýlila od učení a praxe prvních křesťanů
– jediný znak příslušnosti k církvi = vzorný život
– hlavní příčina úpadku církve = hromadění majetku
– základem křesťanské nauky je Bible a ostatní je jen výmysl kněžích
– 1412 – vrcholí odpor proti Husovi (mluvil o odpustcích) – na Prahu
uvalen interdikt – Hus odchází kázat a na Kozí Hrádek u Krakovce
– císař Zikmund ho vyzívá, aby se ospravedlnil před církevním koncilem v Kostnici, měl odvolat, ale obviněn z názorů, kt. nehlásal
– z počátku psal hlavně latinské traktáty o soudobých problémech
– při hodnocení stavu církve a celé společnosti vycházel z dobových náboženských představ
– revoluční myšlenka – nespravedlivý pán nemá vládnout poddaným
– konzervativní interpret Písma, nevybízí ke vzpouře proti feudalismu, ale dal teoretický základ pro reformaci
– zdůrazňuje požadavek rozumového poznání pravdy proti slepé autoritě
Dílo: – O církvi (De ecclesia) – 1431
– Výklad viery, desastera a páteře
– Knížky o svatokupectví
Petr Chelčický (1390-1460)
– laik, samouk, odkázán na češtinu
– hluboce zděšen, vnitřně zasažen barbarstvím své doby
– odmítá vzpouru a násilí
– vychází z představy, že moc je krutá a špatná, že plodí násilí, je neslučitelná s Kristovým náboženstvím lásky – krutosti plodí další krutosti, válečný konflikt „požírá“ jak poražené, tak vítěze
– jeho myšlenku humanity a nenásilí rozvíjela Jednota bratrská
– zdůrazňuje mravní obrodu národa, návrat k původním hodnotám křesťanství
– kritik uspořádání společnosti – vyvrací tehdy uznávanou teorii trojího lidu (šlechta,duchovní,obyčejný lid) – považoval ho za pohanské (všichni křesťané jsou jedno tělo Kristovo)
– ve svých dílech vycházel z Bible, díla jsou velice humánní
Dílo: – O boji duchovním
– – O trojiem lidu řeč
– – Postila
– – Síť víry (síť = církev a pravá křesťanská víra – lidé se zachraňují z hříchů)
OBDOBÍ RENESANCE
Jan Ámos Komenský (1592-1670)
– narozen na jižní Moravě (pravděpodobně v Nivnici u Uherského Brodu a nebo v Komně od toho Komenský), zemřel v Nizozemí
– poslední biskup Jednoty bratrské
– myslitel evropského formátu
– současník Descartesa (několikrát se spolu setkali, diskutovali spolu, byli rozdílní -v některých dílech Komenský s Descartesem polemizuje)
– pedagogika – prostředek k dosažení cílů (školu chápe jako dílnu lidskosti)
– chtěl dát světu harmonii, provést všenápravu lidských věcí (zničených třicetiletou válkou), hledal návrat k předbělohorské tolerance
– apeloval na morálku
– autor pansofie (= vševěda, všemoudrost) – chtěl využít všechno vědění své doby a využít ho k reformě společnosti
Dílo: – Všeobecná porada o nápravě věcí lidských
– zčásti utopií, ale nechce vybudovat izolovaný dokonalý stát, jde mu o uvedení myšlenek do současného reálného světa
– slouží jako náprava konfliktního světa → návod jak změnit svět k lepšímu a to vzájemnou tolerancí a vzájemným pochopením – řešit spory jen mírovou cestou, ne válkami, východisko – vzdělání
OBDOBÍ OSVÍCENSTVÍ
Bernard Bolzano (1781-1848)
– otec Ital, matka Němka, narozen v Praze
– pohřben na Olšanských hřbitovech
– kněz, doktor filosofie, logik a jeden z největších českých matematiků – ve své autobiografii říká, že “jeho zvláštní záliba v matematice spočívala vlastně jen na její čistě spekulativní části” tedy na tom, “co je zároveň filosofií”
– snažil se dokázat možnost přesného objektivního poznání, z něho vyvozuje možnost vlády člověka nad přírodou a postupné přetvoření společnosti
– jako svůj světový názor přijal osvícenský racionalismus a objektivismus
– věrouku nahrazoval etikou
Hlavní myšlenky:
– zamýšlel se nad sociální a národnostní nerovností
– svět je poznatelný a my ho můžeme poznat přesně
– člověk může přetvářet přírodu podle sebe
– společnost se může vyvíjet (nemluví ale o revoluci)
– nauka o objektivních větách –“věty o sobě” – objektivní věta je narozdíl od subjektivní (tj. myšlené) věty pravdivá nebo nepravdivá bez ohledu na to, je-li vůbec někým (Boha nevyjímaje!) myšlena
– osvobodil logiku od závisloti na psychologii
Dílo: Vědosloví – snaha vytvořit návod, jek užívat veškeré vědění pro pokrok společnosti; staví se kriticky ke kantovské tradici ve filosofii, usiluje o hledání objektivních (jistých) pravd
O nejlepším státě – jeho sociální názory, utopické dílo
OBDOBÍ 19. A 20. STOLETÍ
Český pozitivismus = gnozeologické a metodologické stanovisko, případně způsob myšlení, který se chce vyhnout spekulaci a vycházet jen z „daného“, tj. z jednotlivých ověřitelných faktů, kriticky zaměřen proti metafyzice, ontologii (zabývá se jsoucnem, bytím) a všem spekulativně orientovaným filosofiím
František Palacký (1798-1876)
– historik a filosof dějin
– podstatou skutečnosti – dualita hmoty a ducha
– vývoj člověka je postupným duševním sebezdokonalováním
– posledním cílem vývoje společnosti i individua je je tzv. božnost – připodobnění se ideálu boha
František Krejčí (1858-1934)
– filosof, politik a psycholog
– považován za zakladatele moderní české psychologie
– v roce 1918 se podílel na vzniku České (později Československé) strany socialistické
– nejvýznamnější český představitel pozitivismu
– jeho filosofie je vědecká, omezuje se na zkušenost
– existuje něco, co každý z nás vnímá jinak
– každý si vytváří vlastní církev
– polemika, jestli je duše a tělo to same
Dílo: O filosofii přítomnosti
Filosofie posledních let před válkou
Tomáš G. Masaryk (1850-1937)
– zabýval se duchovní krizí moderní civilizace, která je způsobena vlivem sílící racionality (vědy a filosofie)
– důsledek – rozpad původního názoru na svět, subjektivismus, skepse, polovzdělanost (tj. oddělení vědění od mravního jednání a zodpovědnosti), dokonce i vzrůstající sebevražednost
– možnost překonání – obnovení jednotného světového názoru, který je založen na systemu věd
– zvlášť výrazně se zabýval i politicko-sociálními problémy
– vychází z pozitivizmu, který však kriticky překonává
– kritik marxismu
– spojuje požadavek empirického bádání a racionální kritiky
– uznává roli emocionálních a volných postojů člověka ke světu
– důraz na metafyzické problémy, zejména otázky smyslu světa a lidského života
– vyzdvihuje antropologické, etické a praktické (životní) poslání filosofie
– „božství“ přijímá jako tvůrčí a řídící sílu, dávající veškerenstvu poslední smysl a cíl
– jeho názory a postoje měly silný a různorodý vliv na českou i slovenskou filosofii, inteligenci, kulturu i politický život
– jeho ideový a politický odkaz se stal významnou oporou demokratických sil v zápase s fašismem, nacismem atd.
Dílo: Česká otázka
Naše nynější krize
Moderní člověk a náboženství
Otázka sociální
Emanuel Rádl (1873-1942)
– biolog a filosof
– zastánce Masarykovy filosofie kritického realismu; odpůrce pozitivismu
– radikální názory na vědeckou poctivost, sociální spravedlnost, lidskou svobodu – stál v opozici veřejnému mínění
– po roce 1918 cítil velkou odpovědnost za další vývoj demokratického státu a jako vědec a filosof ji projevoval zejména kritickou veřejnou činností
– dlouhodobě spolupracoval hlavně s evangelickým teologem J. L. Hromádkou
– publikoval desítky brožur a článků na aktuální společenská témata sociální a národnostní spravedlnosti, pojetí demokracie, proti rasovým teoriím a antisemitismu a na obranu západního pojetí lidské svobody
– věnoval se mu mimo jiné J. Patočka – označil jej jako „Dona Quijote české filosofie“
Dílo: Romantická věda – kritizuje soudobé vědecké myšlení, zejména německou přírodní filosofii, a vytýká jí, že se vyhýbá zaujímání osobních postojů a vůbec otázkám pravdy a mravnosti
Válka Čechů s Němci – kritizuje moderní nacionalismus jak český, tak německý, i národnostní politiku ČSR vůči německé menšině; proti představě „národního státu“ stavěl představu politického národa, který spojuje ústava a zákony; zároveň byl mezi prvními, kdo si všimli nebezpečí „německé revoluce“ a nacismu
Hrdina moderní doby – kniha o T.G.Masarykovi
Útěcha z filosofie – vyznání věrnosti trvalým hodnotám pravdy a dobra
Dějiny filosofie – osobní vyrovnání se s celou západní filosofií
Jan Patočka (1907-1977)
– zbývá se fenomenologií, filosofií dějin, českou literaturou, uměním a kulturou
– výrazně ovlivnil české myšlení, zejména v kruzích nezávislé inteligence a disentu 60. až 80. let.
– k jeho početným žákům patří mj. V. Bělohradský
– tvrdí, že při poznávání věci nám vždy zůstane něco skryto
– navazuje na myšlenkovou tradici J. A. Komenského (hodně se mu věnuje), T. G. Masaryka a E. Husserla, vyznačující se snahou o zakotvení mravního rozměru člověka ve věku, který tento rozměr popírá
– rozvinul také Platónovu myšlenku péče o duši, která je podle něho vlastním jádrem evropské identity a jedinečnost
– vytváří svůj pojem přirozeného světa jako trvajícího rámce lidské existence (ta není pouze pobýváním v přítomnosti, ale zasahuje i do budoucnosti) – hledá jeho metafyzické základy a zkoumá vzájemnou závislost a souhru lidské existence a světa
– lidská existence prochází 3 etapami:
1) zakotvení – člověk se umisťuje ve světě a vztazích
2) fungování v zařazenosti – zajištění a reprodukování existence
3) sebezískávání sebevydáváním – zaměřena k budoucnosti a k životu jiných lidí; člověk dosahuje plné vztažnosti k celku světa
(neboli jako trojí pohyb: pohyb zakotvení či přijetí, pohyb práce a boje a pohyb průlomu či pravdy)
Dílo: Kacířské eseje o filosofii dějin – pokus o vytvoření nové filosofie dějin
Erazim Kohák (*1933)
– filosof a publicist
– často se zabývá ekologickými tématy
– dlouho žil v exilu (USA)
– členem ČSSD
– filosofie – úsilí o orientaci člověka k bohu, ke světu a k člověku
– filosofickou povinností není jen odborná zdatnost
– jeho pojetí ekocentrismu ukazuje člověka jako bytost odpovědnou za následky lidské přítomnosti ve světě
– hledá pojetí lidského pobývání a života ve společenství všeho stvoření
– jeho dílo vychází z fenomenologie a tradičních protestantských hodnot
Dílo: Idea and Experience
Krize rozumu a přirozený svět
Pražské přednášky – Život v pravdě a moderní skepse
Jan Patočka – filosofický životopis
Člověk, dobro a zlo
Václav Bělohradský (*1944)
– sociolog a filosof, postmoderní myslitel
– žije v Itálii, působí i u nás
– razantní obhájce progresivního, ekologicky zaměřeného liberalismu
– postmoderní stanovisko spojuje s přesvědčením, že konflikty naší doby lze řešit rozvracením objektivních a univerzílních verzí světa a překonáním vlády ideologie jako mýtu
– odmítnutí přeceňování symbolů a kultury
– potřeba odstupu od “my” jako od základu nového společenství
– hledá take způsob jak filosofii prosadit v této mediální době
Dílo: Kritika banálního zla
Krize eschatologie neosobnosti
Myslet zeleň světa
Sborník Hostina
Přirozený svět jako politický problém
Člověk bez skrupulí
Kapitalismus a občanské ctnosti – články vydané MF
Mezi světy a mezisvěty
