Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války – rozbor

 

Dílo: Osudy dobrého vojáka Švejka za sv. války

Předmět: ČJ – rozbory děl

Přidal(a): TerkaCZ

 

Základní charakteristika

• Obsah rozboru zahrnuje 4 díly knihy:
  • V zázemí, Na frontě, Slavný výprask, Pokračování slavného výprasku
• Literární druh: epika
• Literární žánr: román
• Literární forma: próza
• Rok vydání (originál): 1921–1923
• Použitá edice: Československý spisovatel, 1983 (32. vydání)
• Určení čtenářům: široká veřejnost, čtenáři se zájmem o satiru, humor, historii a společenskou kritiku

 

Téma

• Román sleduje osudy prostého vojáka Josefa Švejka v období první světové války. Děj zobrazuje jeho cestu od zatčení po sarajevském atentátu přes blázinec, vyšetřování, vojenskou nemocnici, kasárna, transport na frontu až do válečného dění v Haliči.
• Kniha tematizuje absurditu války, byrokracii, malost mocnářství a přežívání v systému, který je k jednotlivci lhostejný.
• Zároveň zachycuje každodenní život v zázemí i na frontě a ukazuje, jak se obyčejní lidé vyrovnávají s tlakem doby.

 

Hlavní myšlenka

• Hlavní myšlenkou je kritika absurdity války a vojenské mašinérie, která ničí jednotlivce a proměňuje lidské osudy v grotesku.
• Prostřednictvím Švejkovy prostoty, ironie a humoru autor odhaluje nesmyslnost rozkazů, hloupost autorit a tragikomickou realitu doby.
• Kniha nese poselství o lidské důstojnosti, schopnosti přežít i v nesmyslných podmínkách a o síle humoru jako obrany proti útlaku a nespravedlnosti.

 

Námět

• Námět vychází z Haškových vlastních zkušeností z první světové války, kde sloužil v rakousko-uherské armádě i v legiích.
• Inspirací byly dobové události, byrokracie monarchie, vlastní zážitky i vyprávění jiných vojáků.
• Námět je původní, inspirovaný skutečností a reáliemi doby, ale zároveň literárně stylizovaný do satirické a groteskní podoby.

 

Motivy

• Válka: všudypřítomná, nesmyslná, často líčená s ironií.
• Byrokracie a úřední šikana: opakované výslechy, vyšetřování, vojenské rozkazy, nesmyslné předpisy.
• Lidská prostota a chytrost: Švejkova „blbost“ jako zbraň proti systému.
• Ironie a humor: prostředek přežití, odhalení absurdity.
• Přetvářka a simulace: postavy předstírají nemoc, loajalitu, aby přežily.
• Malost a pokrytectví autorit: důstojníci, úředníci, policisté.
• Vyprávění historek: Švejk často ilustruje situace příběhy ze svého života.

 

Kompozice a struktura

• Román je rozdělen do čtyř dílů:
  • „V zázemí“, „Na frontě“, „Slavný výprask“, „Pokračování slavného výprasku“.
• Každý díl je členěn na kapitoly, děj je lineární, ale často přerušovaný epizodami, historkami a odbočkami.
• Kompozice je mozaikovitá, s rámcovým vyprávěním a množstvím vložených příběhů.
• Text obsahuje žánrové prvky jako fiktivní úřední dokumenty, novinové články, dopisy.

 

Vypravěč a úhel pohledu

• Er-forma, vševědoucí vypravěč.
• Ironický a satirický odstup, nestranný, často komentuje dění s humorem.
• Vypravěč není účastníkem děje.

 

Jazyk a styl

• Bohatý, živý jazyk, plný hovorových výrazů, vulgarismů, germanismů, vojenského slangu i archaismů.
• Styl ironický, satirický, často parodický.
• Časté dialogy, vtipná přirovnání, metafory, opakování, nadsázka.
• Dialogy jsou autentické, včetně nářečí a sociolektů různých postav.
• Využívá vnitřní monology, vyprávění historek, anekdoty, přímou řeč i popisy absurdních situací.

 

Charakteristika postav

• Josef Švejk:
  • Prostý, dobrosrdečný, naivně působící muž, prohlášený za „blba“.
  • Jeho prostota je často zbraní proti systému, je přizpůsobivý, odolný, schopný přežít v každé situaci.
  • Vystupuje jako ironický komentátor, jehož historky a anekdoty zesměšňují autority.
  • Loajální, jeho loajalita je často parodická. Charakter je stabilní, nevyvíjí se zásadně, ale odhaluje různé stránky v různých situacích.
• Paní Müllerová:
  • Švejkova posluhovačka, starostlivá, prostá žena, která se o Švejka bojí a pomáhá mu v praktických věcech.
• Polní kurát Katz:
  • Vojenský duchovní, alkoholik, cynický, ale v jádru ne zlý člověk. Švejk mu slouží, zažívají spolu řadu groteskních situací.
• Nadporučík Lukáš:
  • Švejkův další pán, typický rakouský důstojník, slušnější a lidštější než ostatní, ale také podléhá vojenské mašinérii.
• Účetní šikovatel Vaněk:
  • Inteligentní, pragmatický voják, Švejkův přítel a rádce ve složitých situacích.
• Baloun:
  • Sloužící, věčně hladový, prostoduchý, často terčem Švejkových vtipů.
• Vedlejší postavy:
  • Hostinský Palivec – oběť policejní šikany, typ maloměšťáka.
  • Civilní strážník Bretschneider – policejní donašeč, jehož snaha odhalit „velezrádce“ končí tragikomicky.
  • Lékaři, důstojníci, vojáci – typizované postavy, často karikované, představují různé aspekty byrokracie, šikany a malosti systému.

 

Časoprostor

• Děj se odehrává v období první světové války (1914–1915).
• Místa: Praha, kasárna, nemocnice, vojenské zázemí, cesta vlakem, Uhry, Budapešť, Halič, transporty, fronta.
• Prostředí je přesně popsané, od hospod přes policejní úřady, blázinec, vojenské nemocnice až po vojenský život na frontě.
• Děj je lineární, odpovídá reálným událostem doby.

 

Stručný děj

Josef Švejk je po sarajevském atentátu zatčen pro podezření z velezrady, prochází blázincem, policejními výslechy, je povolán na vojnu, kde se stává vojenským sluhou. Prochází různými útrapami, vojenskou nemocnicí, kasárnami a nakonec je poslán na frontu. Během transportu a na frontě zažívá řadu absurdních situací, které odhalují nesmyslnost války a byrokratického systému.

 

Podrobný děj

Díl 1: V zázemí

Příběh začíná po atentátu na arcivévodu Ferdinanda. Švejk, bývalý voják prohlášený za „blba“, žije v Praze a živí se prodejem psů. Po debatě v hospodě U Kalicha je zatčen za velezradu a putuje na policejní ředitelství, kde se setkává s dalšími zatčenými. Prochází výslechem, soudními lékaři a blázincem, kde je prohlášen za simulanta. Po propuštění je povolán na vojnu. Snaží se simulovat nemoc, aby se vyhnul odvodu, ale je odhalen a poslán do kasáren. V nemocnici zažívá tvrdé zacházení s „simulanty“, nakonec je uznán schopným služby a nastupuje k pluku.

Stává se vojenským sluhou polního kuráta Katze, s nímž zažívá řadu groteskních situací – od zaopatřování umírajícího, přes vojenské mše, až po hazardní hry, v nichž Katz prohrává všechny své peníze. Po sérii nehod je Švejk přeřazen k nadporučíku Lukášovi, který je sice lidštější, ale rovněž podléhá vojenské mašinérii. Švejk se stává svědkem i účastníkem mnoha absurdních situací, které odhalují malost a pokrytectví vojenských autorit a byrokratického aparátu. Po incidentu s Lukášovým psem je nadporučík přeložen na frontu a Švejk s ním.

 

Díl 2: Na frontě

Švejk s nadporučíkem Lukášem odjíždí na frontu. Cestou vlakem zažívají různé nehody, včetně ztráty zavazadel a zmatků při přesunech. V Budějovicích se Švejk ztratí a zažívá slavnou „Budějovickou anabázi“, kdy se pokouší najít svůj pluk, ale místo toho se dostává do řady komických i nebezpečných situací. Je považován za dezertéra, zatčen a vyslýchán, ale nakonec se mu podaří vrátit k jednotce.

Na frontě pokračuje v roli sluhy a prožívá další epizody, které ilustrují absurditu vojenského života, zmatek a šikanu. Setkává se s různými typy vojáků i důstojníků, kteří představují široké spektrum lidských charakterů – od cyniků přes kariéristy až po zoufalce. Švejkova prostota, ironie a schopnost přežít v každé situaci mu umožňují projít i těmi největšími útrapami. Děj je často přerušován Švejkovými historkami a anekdotami, které parodují vojenský systém a zesměšňují autority. Druhý díl končí přesunem pluku na frontu a přípravou na boj.

 

Díl 3: Slavný výprask

Po dlouhých přípravách je pluk konečně naložen do transportu a odjíždí přes Uhry směrem do Haliče. Vojáci jsou namačkáni ve vagónech, cesta je zdlouhavá a provází ji neustálé zmatky, špatná organizace a nedostatek jídla. Švejk je v jednom vagónu s Vaňkem, Balounem a dalšími, cestou řeší drobné spory, hraje se karty, vyprávějí se historky a vojáci se snaží přežít v těžkých podmínkách.

V Budapešti zažívají další zmatky, ztrácejí se zavazadla, vojáci se snaží obstarat si jídlo a pití, někteří se opíjejí, jiní se dostávají do konfliktů s místními obyvateli. Cesta pokračuje do Haliče, kde se pluk připravuje na přesun na frontu. Vojáci jsou unavení, hladoví a demoralizovaní, ale stále si udržují černý humor a schopnost přežít.

V Haliči se jednotka dostává do blízkosti bojů, vojáci jsou svědky prvních skutečných hrůz války – mrtvých, raněných, vypálených vesnic. Švejk a jeho spolubojovníci se snaží najít smysl v chaosu, který je obklopuje, a často se uchylují k ironii a sarkasmu. V této části románu je silně přítomna kritika vojenského velení, které je často nekompetentní, a absurdita rozkazů, které vojáci dostávají.

 

Díl 4: Pokračování slavného výprasku

V posledním díle se pluk ocitá přímo v bojových liniích. Švejk je krátce přidělen k transportu ruských zajatců, kde se setkává s různými typy lidí – od fanatiků přes zbabělce až po cyniky. Vojáci jsou vystaveni neustálému stresu, strachu a nejistotě. Švejk se i zde snaží zachovat svůj nadhled a humor, což mu pomáhá přežít i v těch nejtěžších situacích.

V této části se objevuje řada epizod, které ukazují rozklad armádní morálky, šikanu, nesmyslné rozkazy a bezmoc jednotlivce tváří v tvář mašinerii války. Švejk se opět setkává s marškumpanií, kde pokračuje v roli sluhy a ironického komentátora dění. V závěru románu se jednotka připravuje na boj, atmosféra je napjatá, vojáci jsou unavení a vyčerpaní. Švejk zůstává i v těchto chvílích věrný svému naturelu – prostotě, humoru a schopnosti přežít.

Román končí otevřeně, bez skutečného rozuzlení – osudy Švejka a jeho spolubojovníků zůstávají nedořešené, což podtrhuje absurditu a nesmyslnost války.

 

Vlastní zhodnocení

Kniha je jedinečná svou ironií, humorem a schopností vystihnout absurditu doby. Haškův Švejk je symbolem české schopnosti přežít v těžkých podmínkách, paroduje vojenský systém i lidskou malost. Dílo je přínosné nejen jako historický dokument, ale i jako nadčasová satira, která má co říci i dnešnímu čtenáři. Nejzajímavější je schopnost autora spojit tragiku a komiku v jediném příběhu a vytvořit postavu, která se stala součástí světové literatury.