Otázka: Pán Much
Předmět: Dějiny filmu, sociologie, psychologie
Přidal(a): karolina
Film Pán much (1990) byl natočen podle stejnojmenného díla britského autora Williama Goldinga z roku 1954, který se při tvorbě svého dystopického románu inspiroval lidskou společností a jejími nadčasovými principy. Téma románu, alegorický konflikt mezi dvěma pomyslnými mocnostmi, je autorovi blízké a do příběhu se promítají jeho životní zkušenosti – bojoval u námořnictva ve druhé světové válce a později byl vychovatelem a učitelem chlapců na vojenské škole. Jeho dystopické dílo je varováním společnosti před jejím vlastním vývojem, autor v něm ukazuje nejhorší možný scénář, který by mohl v dané společnosti nastat.
Příběhová rovina díla se odehrává na tropickém ostrově, na který se po pádu letadla připlaví skupinka chlapců ve věku přibližně 6-12 let. Zpočátku jsou všichni vyděšení a přirozeně spolupracují, aby měli co největší šanci na ostrově přežít – zapálí signální oheň, postaví přístřešky a shání jídlo. Pak ale opadne prvotní strach a chlapci se snaží vytvořit ve skupině takový systém rozdělení rolí, který by mohl fungovat. Každý má ale jiný názor na to, jak by měla skupina fungovat a kdo by ji měl vést.
Kromě roviny příběhové má román ještě další dvě roviny; morální a alegorickou. Morální rovina díla cílí na to, že schopnost života ve fungující lidské společnosti není něco, s čím se člověk narodí, ale výsledek výchovy a snahy člověka. Autor poukazuje na to, že lidé se od přírody stále chovají jako zvířata, pokud nejsou kultivováni společností. Na vztazích ve skupině chlapců je v románu dobře vidět, jak se společnost rozdělí, když dojde na „lámání chleba“ a protože hlavní postavy jsou ještě děti, v extrémní situaci, tak absurdita některých situací působí autenticky a jejich dystopická společnost se rozdělí rychle a radikálně. S tím souvisí alegorická rovina díla, ve které autor skrze rozdílně vyhraněné chování postav upozorňuje na to, jak nebezpečné režimy a nástroje se ve společnosti 20. století rozvinuly – válka, fašismus, totalita, jaderné zbraně.
Chlapci se na začátku rozdělí na dva tábory: lovce a „osadníky“. Tyto dvě skupiny se postupně odtrhnou podle toho, jak se chlapci srovnávají se skutečností, že není jisté kdy nebo jestli se z ostrova dostanou. Všechny hlavní postavy, které symbolizují odlišné režimy nebo skupiny v lidské společnosti, mají názor na to, jak by měla skupina na ostrově fungovat.
Ralph, který je nejstarší a má zároveň nejvyšší armádní hodnost, se snaží chovat rozumně a spravedlivě, snaží se dělat rozhodnutí, která by udělali dospělí. Ale není přirozený vůdce a o svou autoritu rychle přichází, protože jeho systém trestání důtkami není pro chlapce vzhledem k situaci dostatečnou motivací. Čuňas se vždy staví na Ralphovu stranu jako jeho vyhrocenější pravá ruka, je chytrý a má tendenci ostatní poučovat. Nakonec zůstanou s Ralphem ve svém táboře sami dva, protože je spojuje strach z vyhrocení konfliktů mezi chlapci, naděje a víra záchranu. Naproti tomu Jack, který byl kvůli svému problémovému chování poslán do vojenské školy, stojí proti Ralphovi. Získá u chlapců přirozenou autoritu, nastaví ve skupině jasnou hierarchii a prohřešky trestá tělesně. Uplatňuje princip chlebu a her – na rozdíl od Ralpha si to chce na ostrově užít a místo sbírání plodů a stavění přístřešků chodí se svou skupinou lovit.
Chlapci mají strach a Jack je pro ně demonstrací síly, takže se přidají radši k němu než k Ralphovi. Roger, který je členem Jackovi skupiny, je během pobytu na ostrově čím dál násilnější a vyhrocenější, protože zjišťuje, že mu všechno projde, a ztrácí zábrany. Na začátku úmyslně zapíchne Simonova chameleona a později shodí na Čuňase kámen, který ho zabije. Tak brutální není ani Jack, který vystupuje jako vůdce, ale ve skutečnosti má strach jako ostatní. Roger v chlapecké „společnosti“ alegoricky zastupuje něco jako Gestapo, nezastaví se před ničím a nemá s nikým slitování. Na konci je to on, kdo vyzradí, kde se Ralph schovává.
Leitmotivem celého díla je oheň, od kterého se děj odvíjí. Na začátku je zapálení signálního ohně nadějí na záchranu, později je to nutný prostředek k přežití a pro chlapce, kteří ho zapalují pomocí Čuňasových brýlí, je to pozůstatek civilizace. Na konci chlapci při „honu“ na Ralpha založí požár a oheň je pak symbolem násilí a „válečného“ konfliktu, které se vymknou kontrole.
Dalšími symboly civilizované společnosti a demokracie jsou v díle lastura, kterou chce Ralph použít jako nástroj pro zachování kultivované komunikace ve skupině, a uniformy, které ale na ostrově působí nepatřičně. Postupem času se ukazuje, že hodnost, kterou měli chlapci na vojenské škole, na ostrově nic neznamená, protože příliš nevypovídá o vůdčích schopnostech člověka. Jackova skupina se zbaví uniforem a navíc nosí na obličeji bojové malování. Autor staví do kontrastu to, jak se dnešní lidská společnost svými hodnotami a nastavením odlišuje od prapůvodního fungování skupin lidí, které bylo, na rozdíl od moderní společnosti, hodně ovlivněno přírodním a pohlavním výběrem.
Jackova skupina vyrábí zbraně a uloví prase s cílem najíst se masa, ale následné napíchnutí prasečí hlavy na kůl (Pán much) je surovým aktem, který má demonstrovat sílu a bojovou převahu. Autor ukazuje na skupině chlapců, jak rychle se šíří strach a jak snadno se lidé nechají strhnout davem. Tanec kolem ohně s oštěpy se z dětské hry rychle změní na skutečný bojový tanec. Když se k chlapcům přiblíží Simon se světlicí, chlapci motivovaní iracionálním strachem z obludy a euforickou bojovnou náladou a početní převahou Simona ubodají oštěpy. Od té chvíle, přestože všechny Simonova smrt zasáhne, ztrácejí chlapci čím dál více zábrany a vzdalují se od společností nastavených pravidel.
Na úplném konci Ralph při útěku narazí na pláži na vojáka a je vidět, jak se během několika vteřin ze zdivočelých lovců stanou opět vyděšení kluci, kteří se zastaví před autoritou dospělého a navíc člena armády. Ta situace působí na vojáka jako nějaká chlapecká hra, což ještě podtrhává dystopii celého díla.
Při normální hře děti neběhají s naostřenými oštěpy a nezabíjí své potenciální nepřátele, ale William Golding v Pánovi much ukazuje, jak snadno se tváří v tvář nebezpečí může hra změnit v boj o život, a že největší hrozbu pro lidskou společnost představují sami lidé, když porušují hodnoty, které si sami nastavili.
(980 slov, 3. ročník gymnázia, známka 85% – odečtená procenta za stručnost informací o motivacích hlavních postav a autorových záměrů s ohledem na sociální psychologii, jinak faktickou a jazykovou stránku slohovky hodnotil učitel pozitivně).
