Politické doktríny a ideologie – maturitní otázka

Otázka: Politické doktríny a ideologie

Předmět: Základy společenských věd

Přidal(a): Dominic Holeman

Doktrína: doslovně učení, nauka; systematický soubor názorů na určitý problém.

Ideologie: soustava idejí, teorií a názorů; jde o ucelený a obecný výklad člověka, ze kterého má vycházet politický program.

Porovnání: ideologie je soubor základních, obecných tezí (tvrzení, myšlenka), doktrína pak soubor názorů na konkrétní problém, může ale vycházet z ideologie nebo být přímo její součástí.

Jaký je rozdíl mezi ideologií a utopií

– ideologie → je ucelený systém hodnot, postojů a životních názorů, vychází přitom ale z realistických předpokladů a očekávání vs. utopie → systém, který ale na rozdíl od ideologie vychází z očekávání, která jsou v dané chvíli (např. předpoklad, že lidé budou žít všichni v naprosté rovnosti, míru a lásce), je tzv. nereálná.

Autor tohoto srovnání → něm. filosof Karl Mannheim.

Potřeba ideologie se zrodila v době francouzského osvícenství, reformace a především pozdější industrializace vyvolaná průmyslovou revolucí vedla k návratu původních tradičních hodnot a institucí (rodina, církev), změně životního stylu přesunem četného venkovského obyvatelstva do měst, vzniku nových sociálních problémů (urbanizace, chudoba, růst sociálního napětí).

Funkce ideologie:

Vysvětlovací: napomáhají vysvětlovat politické události (příčiny krizí, konfliktů apod.).
Hodnotící: poskytují kritéria a žebříčky hodnot, určují co je dobré a zlé (soukromé vlastnictví, nebo sociální rovnost).
Orientační: poskytují stoupencům vědomí identity a sounáležitosti k určité sociální skupině (národ, třída, vrstva).
Programová: nabízejí stoupencům základní rysy politického programu a cíle politické akce.

Ideologie v demokratickém režimu: neexistuje důsledně objektivní pohled, proto demokratický režim dbá na existenci pluralitního (množství politických názorů a stran) prostředí soupeřících stran, ale vzájemně se respektujících ideologií → aby zajistil tuto pluralitu, oslabuje vliv ideologií v prostředích, kde je důležitá rovnováha (kupř. stát, soud).

Ideologie v totalitním režimu: považuje sama sebe za neomylnou, často vědecky podloženou, a tedy nezpochybnitelnou. Stává se oficiálním státním učením a činí si nároky prostřednictvím státu ovládat celého člověka i společnost → vznik totality; např. marximus či nacismus

Druhy ideologií:

Liberalismus (liberty = svoboda)

Definice: myšlenkový a politický směr, který věří v lidskost člověka, tzn. jeho schopnost ctít zákony, respektovat druhé a umět naložit se svou svobodou; ústřední hodnotou → svoboda jednotlivce a otevřená společnost svobodných jednotlivců.

Vznik: Anglie – 17. Století.

nejstarší ideologie, jejím představitelem je empirický filozof John Locke.
stát by měl plnit pouze funkce ochrany svobody a majetku občanů proti vnějšímu nepříteli a zachování vnitřního řádu.
od anarchismu se liberalismus odlišuje tím, že stát považuje za nutný k ochraně svobody.
usiluje o maximální svobodu, a to jak osobní, tak i ekonomickou, náboženskou a politickou.
v různých oblastech světa se však liberalismus dále vyvíjel odlišně, různé odrůdy liberalismu → Sociální (americký), Neoliberalismus, Klasický, Libertarianismus.
Klasický liberalismus dobře charakterizuje citát: „Svoboda tvé pěsti končí na špičce mého nosu“.
maximálně omezeny mají být pravomoci vlády ve prospěch svobody podnikání.
vládní formou liberalismu je parlamentní demokracie.
občané se podílejí na správě věcí veřejných prostřednictvím svých svobodně vytvořených organizací, svobodné diskuse a všeobecného a rovného hlasovacího práva.

Konservatismus (conservare = uchovávat → z lat.)

Počátek užívání termínu se datuje do první poloviny století.
Myšlenky konzervatismu se však začaly objevovat již v století.
Nejznámějším autorem je původem irský politik a myslitel Edmund Burke.
vzniká v reakci na VFR – zrychlené tempo vývoje společenských změn.
vedle liberalismu a socialismu jednou z 3 hlavních politických ideologií.
klade důraz na tradice, historii, rodinu, na řád, autoritu = hodnota sama o sobě.
silný důraz na stát a soukromý majetek.
Problémem konzervatismu v jakékoli době je nalezení způsobu, jak obnovit tradici civilizace a zasadit ji do nové situace.
vyžaduje, aby rozum operoval na základě tradice civilizace, to jest, na základě nashromážděného rozumu, zkušenosti a moudrosti generací minulých.
sociální rovnost je nemožná → rozdíl mezi lidmi je přirozený.
konzervatismus neodmítá společenský vývoj, ale odmítá vývoj spěšný/ okamžitý → revoluce, reformy, chaos – jako jednu z nejvyšších hodnot vyznává řád a stabilitu.
protějškem konzervativců jsou pokrokáři, rovnostáři a revolucionáři.
v ČR jsou představitely konzervatismu strany → TOP 09, KDU – ČSL.
Ve světě se dělí: Kulturní, Sociální, Neokonzervatismus, Zelený, Liberální aj.

Socialismus (z lat. socialis → družný, společenský)

Původ slova socialismus je datován do počátku století.
politická a ekonomická koncepce vedená ideálem spravedlnosti a bratrství.
snahou je podřídit jedince společnosti, která si stanoví za cíl vítězství obecného dobra nad individuálním zájmem.
je ucelený myšlenkový systém, který vznikl jako reakce na
Industrializace = proces, během něhož dochází ke změně společnosti (předprůmyslová společnost se tímto mění v průmyslovou).
snaží se liberálně kapitalistický (soukromovlastnický hospodářský) a společenský řád nahradit systémem založeným na společném vlastnictví.
odmítáním volné konkurence a soukromého vlastnictví výrobních prostředků stojí v protikladu vůči individualismu a ekonomickému liberalismu.

Obecně si klade tyto cíle: změna majetkových a právních vztahů ve společnosti, změna struktury hospodářství, boj proti výsadám ve vzdělání a změna státního zřízení.
jako ideologie rovnostářská a antikapitalistická získávala podporu ve společnosti díky prohlubujícím se sociálním rozdílům.
Oxfordský slovník světové politiky ho dělí → sociálně-demokratický, marxistický a utopický (komunistický).
tradičně spolu s liberalismem a konzervatismem považován za jednu ze tří nejvýznamnějších ideologií.
Zahrnuje různé levicové myšlenkové směry → Demokratický socialismus, Křesťanský socialismus, Komunální socialismus, Národní socialismus nebo Sociální demokracie.
každý člověk má mít stejnou startovací pozici v těchto oblastech:
shodný přístup ke vzdělání.
bezplatné zdravotnictví.
sociální podpory (podpora v nezaměstnanosti, důchody, přídavky, minimální mzda).
ekonomická a občanská práva.

Komunismus (z lat. communis = společné)

politická ideologie, která odmítá soukromé vlastnictví, třídní rozdíly mezi lidmi, hlásá společné vlastnictví.
Jeho zastánci jsou komunisté, zpravidla sdružení do politické organizace – strany.
Komunistické ideje mají předchůdce již v antice a v určitých myšlenkách křesťanství.
v první polovině století a v rámci politické levice vznikla řada prvních směrů socialistických hnutí.
Nejvlivnějšími teoretiky socialistického (dělnického) hnutí se stali Karl Marx a Friedrich Engels
Karel Marx (1818 – 1883) a Friedrich Engels (1820 – 1895).
díla: Manifest komunistické strany (1848), Kapitál – 2. a 3. díl (1885, 1894) → podle Marxových zápisků.

Revoluční levice získala trvaleji moc poprvé v listopadu 1917 v Rusku pod vedením I. Lenina.
Po druhé světové válce se komunismus prosadil i v mnoha jiných zemích včetně Československa, kde komunisté vládli od února 1948 do konce roku 1989.
Většina komunistických režimů se zhroutila roku 1989 nebo brzy po něm, dodnes však existují v ČLR a několika dalších zemích.
Komunistické režimy sice přinesly → sociální jistoty a vzdělání širokým vrstvám obyvatelstva, nebyly však schopny ekonomicky a technologicky konkurovat vyspělým západním demokraciím a připravily o život desítky milionů lidí.
Česká republika považuje komunistický režim a jeho propagaci za protiprávní.

Karl Marx

přichází s teorií třídního boje → vykořisťování na základě vztahu k výrobním prostředkům (kapitalisté vs. proletariát).
marxismus považuje dosažení komunismu za nutný výsledek dějinného procesu a ekonomických sil → dějiny se jeví jako posloupnost stádií, definovaných především výrobním způsobem (tedy ekonomickou základnou společnosti).
otrokářstvím už existuje vykořisťování: vládnoucí třída si přivlastňuje nadhodnotu vytvořenou ovládanými třídami.
v kapitalismu jako vrcholném stádiu vykořisťovatelských společností však vzniká dělnická třída, která bude jednou schopna dosáhnout poslední fázi dějin, opět spravedlivou komunistickou společnost.
- Vztah komunismu a socialismu
vyznačují se vizí společnosti založené na rovnosti a sociální spravedlnosti, odsuzují kapitalistický ekonomický systém → vykořisťování dělnické třídy.
komunismus je pro revoluci vedenou komunistickou stranou, na rozdíl od socialismu, který upřednostňuje postupnou nenásilnou změnu (evoluci).

Nacionalismus (lat. natio = národ)

vznikla v století a rozvinula se především ve století následujícím.
pracuje s pojmy jako např. etnikum, etnická příslušnost či národní identita.
politické hnutí založené na vyzdvihování a zdůrazňování společných kulturních a materiálních zájmů příslušníků jednoho národa (častý cíl = dosáhnout státní samostatnosti).
vnímání nacionalismu → rozporuplné → často interpretován negativně (viz vypuknutí 1. a 2. světové války).
na druhou stranu je interpretován jako přirozená reakce na historický vývoj jednotlivých národů (např. v Polsku vedla vlna nacionalismu k obnovení polského státu).
2 typy nacionalismu: německý nacionalismus, který staví na etnicitě (německý jazyk a německé jméno) a francouzský nacionalismus založený na principu chápání všech jedinců jako občanů.
specifické místo zaujímá židovský nacionalismus (sionismus), který je spojen s židovskou vírou.
Hlavní principy: oddanost jedince národu a výjimečnost, a v některých případech až nadřazenost vlastního národa.
národ definován → na základě existence společných hodnot a tradic a zakládá se na společném jazyku, historii, náboženství a území.
často vnímán jako základ pro ideologie nacismu a fašismu, které se rozvinuly a uplatnily v 1. polovině 20. století.

Fašismus (italsky fascismo = svazek prutů (znak) → italských bojovníků)

Fašismus se jako totalitní ideologie zrodila v Itálii → Benitem Mussolinim (březen 1919), s pozměněnými rysy se objevil i v dalších zemích.
vedle Itálie pod vládou Benita Mussoliniho se tak za zásadní fašistické zřízení považuje nacistické Německo politické strany NSDAP a Adolfa Hitlera.
fašismus spolu s komunismem byly dvě výrazné ideologie ovlivňující státy v meziválečném období.

cílem fašistických organizací → totalitní diktatura a silný stát.
v době svého vzniku nebyla hnutím rasistickým a vůbec ne antisemitským.
První programová hesla fašistů: obnovení římského impéria, nastolení stavovského státního zřízení, zrušení monarchie a senátu, vyvlastnění majetku katolické církve, vybudování silné armády a konfiskace finančního velkokapitálu, popírána rovnost lidí a organicismus (2 části – všemocný vůdce a lid, bojující pro blaho národa/ státu).
Specificky obohacenou ideologii udělal z fašismu až Hitler a Rosenberg, kteří dodali koncepci nacionálně – socialistického hnutí.
Kult národa a války byl jednou z hlavních částí fašistické doktríny.
Rasismus a zejména antisemitismus byl však například italskému fašismu cizí až do roku 1938, kdy v zemi začaly platit německé rasové zákony.

Nacismus (z německého Nationalsozialismus → zkráceně nacismus – „Nacionální socialismus“)

je totalitní ideologie oficiálně uplatňovaná diktatura v Německu v letech 1933 – 1945 (tzv. Třetí říše) prostřednictvím Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP) vedená Adolfem Hitlerem.
Jde o totalitní ideologii založenou na vyhroceném nacionalismu, rasismu, prvcích socialismu, militarismu a antisemitismu.
vznikl spojením koncepce fašismu a rasistických teorií o nadřazenosti árijské rasy a o pokroku skrze konflikt mezi vyšší a nižší rasou, řešený podrobením či likvidací nižší rasy.
Nejvýznamnější nacističtí teoretici: Rudolf Jung a Adolf Hitler.
Prvků nacismu → konfiskaci válečných zisků, znárodnění monopolů (privilegium, výsada na majetek), rozdělení zisků z monopolů, rozsáhlá podpora ve stáří, znárodnění obchodních domů, konfiskace půdy pro veřejné účely bez náhrady, podpora nadaných dětí chudých rodičů, povinné cvičení a sport aj.

Rasismus

Rasismus je způsob myšlení a chování, které tvrdí, že někteří lidé jsou nadřazení a jiní podřazení z důvodu příslušnosti k určité rase.

Rasisti definují rasu jako skupinu lidí stejného původu.
Rozlišují různé rasy (a rasové podtypy) dle fyzického charakteru, jako je barva kůže, sociální chování apod.
Slovo „rasismus“ se používá k označení agresivního či ponižujícího chování k příslušníkům „jiné rasy“.
Rasismus bývá někdy podporován vědeckými i pseudovědeckými teoriemi, náboženstvím a tradovanými předsudky.
Lidé by si měli být podle základních práv rovni.
Rasismus tato nařízení ignoruje a porušuje!
Rasismus má již dávnou historii, první zmínky jsou datovány do doby antického Řecka a Říma.
V současné době však stále narůstá a vyskytuje se téměř všude ve světě.
Rasisticky motivované jednání může mít skryté podoby (společenského odstupu, šikanování a diskriminace, může mít i následek smrt).
Dle rasismu by měli být vyšší rasy tvůrčí a nositeli civilizace, mají
být povolány k vládnutí.
Kdežto rasy nižší, neschopné kulturní tvořivosti se stávají objektem vykořisťování a útlaku.
Rasové teorie → základem nacismu a fašismu.
Historická zkušenost → sociální, ekonomický a kulturní vývoj není určován rasovým složením obyvatelstva, ale povahou společenského řádu!

Anarchismus (z řeckého slova anarchos = bez vládců)

Anarchismus se formoval až od let 19. století zejména v Francii, Itálii či Španělsku v souvislosti s průmyslovou revolucí.
je politická ideologie usilující o vytvoření společnosti bez sociální, ekonomické a politické hierarchie a jiných forem nadvlády člověka nad člověkem.
anarchisté odmítají politickou moc, usilují o zrušení státu.
donucování funkce moci je vnímána jako překážka lidské svobody.
Cílem anarchismu: společnost bez vlády → anarchie a jiný ekonomický systém.
Anarchisté tvrdí, že lidská pospolitost je schopna se seberegulovat a spravovat bez právního řádu (zákonů).

Nejranější anarchistické myšlenky → v díle taoistického filosofa Lao-c‘.
Za předchůdce anarchismu je také považován Petr Chelčický.
Významní anarchisté → Michail Alexandrovič Bakunin a marxisté v čele s Karlem Marxem.
Současný anarchismus → se zapojuje do antifašistického hnutí, ekologických hnutí a radikálních hnutí.
Anarchismus → měl důležitou úlohu v myšlenkovém světě umění a hudbě, např. punk/ hardcore, hippies, literárních hnutí (beat generation, generace českých buřičů).

Feminismus (z lat. femina = žena)

název pro soustavu sociálních teorií, politických hnutí a ideologií, jejichž cílem je výzkum a eliminaci jevů, které jsou feministkami považovány za projevy utlačování ženského pohlaví.
sahá do druhé poloviny 20. století, vznik jak na Západě, tak Východu.
Zaměřeno především na kampaně o právo na děti, násilí na ženách (násilí v partnerském svazku), mateřství, rovné platové podmínky, sexuální obtěžování, diskriminaci pohlaví a sexuální násilí.
Témata, která feminismus pojímá, jako stěžejní jsou patriarchát, rovný přístup (zvláště v souvislosti s pohlavím) a útlak.
Můžeme jej dělit na: Radikální, Liberální, Marxistický (socialistický), Rozvojový aj.

Enviromentalismus (z anglického environment = prostředí)

Jako politická a sociální teorie vznikla počátkem let 20. století v USA.
usiluje o ochranu, zachování a zlepšení životního prostředí.
snaží se o změnu ekonomických, politických a společenských návyků, které životní prostředí poškozují.
upozorňuje na hranice růstu a zásob přírodních zdrojů, nabádá k morální zodpovědnosti za životní prostředí, k šetření přírodních zdrojů a k neznečišťování krajiny.
celkově se dívá do budoucna a snaží se uchránit přírodní zdroje i pro budoucí generace!

zdůrazňuje individuální a kolektivní zodpovědnost za budoucí vývoj Země a za poškozování životního prostředí průmyslovou společností.
Kritizuje liberalismus, konzervatismus a marxismus jako ideologie industriální společnosti, které obsahují dobývání a ovládání přírody.
Environmentalisté věří, že s přírodou se dá žít v souladu, protože jsme její součástí a máme vazby na další živočichy i neživé předměty.
Environmentalistická hnutí a nátlakové skupiny → Greenpeace, Přátelé Země, Země na prvním místě aj.
v 80. letech začínají ve státech Evropy vznikat strany zelených a prosazovat se v politice.

Křesťanská sociální nauka

Vznikla koncem století vřímskokatolické církvi jako odpověď na velké společenské změny, spojené s industrializací a bídou dělnických rodin.
vycházela z přesvědčení, že hospodářství má sloužit člověku a společnosti, a ne naopak.
vymezuje se jako „věda o mravním a právním uspořádání společnosti jakožto předpokladu pro sebeuskutečnění člověka“.

→ Základní principy křesťanské sociální etiky:

princip obecného dobra → jednotlivec má právo usilovat o svoje dobro (blaho), ale nesmí to být na úkor obecného dobra. Cílem veškerého usilování má být obecné dobro.
princip solidarity → lidé jsou na sobě vzájemně závislí, každý je zodpovědný nejen za sebe, ale i za druhého. Jednotlivec má právo se svobodně rozvíjet a získat nezávislé postavení (má být podporován, ale i usměrňován). Důležitá solidarita s druhými, př. stát má právo vybírat daně (chod státu, péče o školství, zdravotnictví, sociální péče apod.).
princip subsidiarity → nechť nekoná vyšší, co může konat nižší. Společnost je hierarchicky rozdělená – silnější mají pomáhat slabším, pokud nemají prostředky k životu a tuto pomoc potřebují. Ale slabší (nižší) nemají čekat, až se situace vyřeší, ale sami se mají snažit o její vyřešení.
princip svobody → svoboda patří k důstojnosti člověka, nikdo nesmí být k ničemu nucen. Stát nesmí neumírněně zasahovat do svobody jednotlivce, rodin.

princip účasti (participace) → na základě svobody a lidské důstojnosti máme právo a povinnost na spoluzodpovědnosti za celou společnost. Máme se tedy podílet na dosahování společného dobra.
princip dodržování lidských práv → zejména práva na náboženskou svobodu.
princip všeobecného určení statků → pozemské statky jsou původně určeny k užívání všem lidem k naplnění jejich práva na život, každému se má dostat spravedlivou měrou. Právo na soukromé vlastnictví musí mít určité meze vytýčené společností.

Rerum Novarum (Lev XIII., 1891)

(česky O nových věcech) je encyklika. Církev zde zaujala oficiální stanovisko k sociálním věcem. Podporuje práva pracujících, odmítá komunismus a neomezený kapitalismus a zároveň potvrzuje právo na soukromé vlastnictví.
Encyklika je papežský okružní list adresovaný původně biskupům, dnes zpravidla i kněžím a věřícím na celém světě.

Populum Progressio (Pavel VI., 1967)

Sociální otázka má mezinárodní rozměr, problém bohaté x chudé státy.
Bohaté země mají povinnost solidarity, sociální lásky a spravedlnosti vůči všem.