Právo jako věda - maturitní otázka

Otázka: Právo jako věda

Předmět: Společenské vědy, Právo

Přidal(a): vali

Teorie práva, základní členění práva, mezníky v historii práva

Pojem a význam práva

Právo = soubor obecně závazných pravidel chování, vytvořených státem a vynutitelných státní autoritou.
Regulace chování společnosti – povolení, dovolení, příkazy, zákazy.
Nedodržování = sankce.
Jde o státem vynutitelný souhrn právních norem.

Ústava České republiky vymezuje:

státní moc
co může činit občan

Základní členění práva

Dva pohledy:

a) subjektivní právo – oprávnění jedince chovat se určitým způsobem
b) objektivní právo – pravidla chování pro všechny
a) Hmotné právo = souhrn norem a sankcí
b) Pravidla procesní = jak postupovat dle práva

Mezníky v historii práva

první právo zvykové (pouze v podvědomí lidí), postupem času kodifikováno
17. stol. př. Kr. – kodex Chammurapiho – Mezopotámie (Babylon)
5. stol. př. Kr. – Zákon 12 desek – Řím
6. stol. n. l. – Corpus iuris civilis – vých. Řím (Justián I.)
9. stol. n. l. – Zákon sudnyj ljudem – Konstantin a Metoděj (Velká Morava)
12. stol. n. l. – Statuta Konrádova – Konrád II. Ota – České země
13. – 14. stol. n. l.
Horní zákoník – Václav II. – pracovní předpisy
ordály (Boží soudy) – založené na pověrách – zrušeny za Karla IV.
knihy sepisovány soukromými osobami
16. stol. n. l. – upravování státní organizace
18. – 19. stol. n. l. (osvícenství, absolutismus) – Code civil: upravování pracovních, rodinných a majetkových poměrů – Napoleon I. Vzorem pro ostatní evropské státy
(1811) – 1950
Všeobecný zákoník občanský – císařský patent: trestní kodex + soukromé právo
do roku 1950 zachovány pouze určité body

Prameny práva, právní řád

Prameny práva
Jsou formy, ve kterých je obsaženo objektivní právo.
Dělíme dle jejich forem na
- psané – normativní právní akty, smlouvy a zákony – všechno, co je uznané pramenem práva
- nepsané – obyčeje, popř. precedenty
Normativní právní akty (právní předpisy)
Právní obyčeje, zvyklosti
Soudní precedenty
Normativní smlouvy

Normativní právní akty

Pramen práva ve formě rozhodnutí, opatření či usnesení
Jsou výsledkem uskutečněné pravomoci, subjektu tvorby práva vydávat, měnit nebo rušit právní normy.
Všeobecně závazný právní předpis charakteru zákona, zákonného opatření, vyhlášky, vládního nařízení apod.
Vyznačuje se podstatnou mírou obecnosti
Možnosti užití státního donucení

Obyčeje

V ČR se neuplatňuje
Jako původní pramen může být obyčej tehdy, je-li dlouhodobě a masově zachováván
Je dostatečně určitý a státní orgány ho aplikují a uplatňují státní donucení při jeho porušení

Precedent

Ve formě soudního rozhodnutí, kterým se řídí případy dosud právně neupravené
Slouží jako vzor pro rozhodování v budoucnosti

Smlouvy

Nabývá role pramene, jsou-li její ustanovení obecná a pokud reguluje celou skupinu právních vztahů
Jsou hlavním pramenem mezinárodního práva

Právní řád

Souhrn všech právních předpisů, které uznává stát.
Právní předpis – všechno, co schválí zákonodárná (legislativní) moc
právní síla – vlastnost předpisu a vyjádření místa v hierarchii právním řádu.

Podle toho se rozděluje v každém státě zákon:

a) zákonné – Ústava ČR, Listina základních práv a svobod, ústavní zákony, zákony a zákonná opatření.
b) podzákonné – vyhlášky ministerstev, vyhlášky krajů a obcí, nařízení vlády, nařízení krajů a obcí.
Zákonné právní předpisy mají vyšší právní sílu než podzákonné.
Zákonné právní předpisy tvoří zákonodárný orgán (parlament)
Podzákonné právní předpisy – mají nižší právní sílu, slouží pouze k podrobnější právní úpravě věci, jež je na obecné úrovni upravena zákonnými předpisy.

Právní norma

Je obecně závazné pravidlo chování, které je vyjádřeno zvláštní, státem uznanou formou a jehož zachování je státní mocí vynutitelné.
Nedodržení právní formy je většinou sankcionovatelné.
Chováním se rozumí jak aktivní činnost, tak nečinnost.

Druhy právních norem

Podle toho, jakým způsobem upravují chování adresátů, lze právní normy rozdělit na:
Zavazující
přikazující – ukládají adresátovi povinnost k aktivnímu jednání
zakazující – zakazují adresátovi určitou činnost
Opravňující – umožňují zvolit si některý způsob chování
Právní normy se také rozlišují podle závaznosti:
Kogentní (donucující) = kogentními normami bývají upraveny vztahy důležité pro společnost.
Norma je bezvýhradně závazná a není umožněno se od ní odchýlit.
Dispozitivní (podpůrné) = použity v případě, kdy si účastníci neupravili své vztahy (práva a povinnosti) sami.
Lze se od nich odchýlit.

Struktura právní normy

je logicky strukturována
ve většině případů ji tvoří:
Hypotéza – stanovuje podmínky, za nichž se má pravidlo chování realizovat.
Dispozice – je vlastní pravidlo chování, stanovuje komu a jaká oprávnění a povinnosti vznikají.
Sankce – určuje následky porušení normy.

Platnost, účinnost a působnost právní normy

Platnost – právní norma je platná, pokud byla vytvořena předepsaným způsobem, vydána příslušným orgánem a vyhlášena.
Účinnost – v okamžiku, kdy právní norma nabude účinnosti, jsou práva a povinnosti zákonné a občan se jimi musí řídit.
Působnost – vymezuje rozsah použití normy na konkrétní případ

Rozlišuje se působnost:

Osobní– na koho se právní norma vztahuje (např. všechny osoby na území ČR nebo jen občané ČR)
Místní – prostor, kde se právní norma uplatňuje (celostátně či na části území)
Věcná – vymezuje oblast právní normy (např. věcná působnost právní normy zakazující vraždu je chování směřující k zabití člověka)
Časová – vymezuje od kdy do kdy je právní norma účinná.

Právní řád České republiky

V české republice mají pravomoc vydávat zákony jen některé orgány.
orgán zákonodárné moci = vydává právní předpis (Parlament ČR vydává ústavní zákony, zákonná opatření
orgány výkonné moci = vydávají právní předpisy (vláda vydává nařízení, ministerstva a jiní správ.org. vydávají vyhlášky)
orgány územní samosprávy = vydávají právní předpisy (kraje vydávají vyhlášky a nařízení, obce vydávají vyhlášky a nařízení)
Aby mohl právní předpis vejít v platnost, musí být veřejně vyhlášen a zveřejněn ve Sbírce zákonů.
Ve sbírce jsou uváděny ve tvaru: označení druhu, pořadové číslo, rok vydání, zkratka Sb., název.
Zároveň musí být v souladu s právními předpisy Evropských společenství. Je to základní povinnost každého členského státu Evropské unie.
Když země vstupuje do EU, její právní systém projde tzv. aproximací.

Právní ochrana v České republice

S uplatňováním práva dochází také k jeho porušování a ohrožování. Proto existuje kontrolní systém, který usiluje o znovuobnovení právního stavu.
Orgány právní ochrany jsou zřízené státem, zajištují dodržování práva.
Disponují státní mocí v podobě vynucovacích nástrojů.
Jsou to např.: soudy, státní zastupitelství, Policie ČR, advokáti, notáři, exekutoři…
V demokratických zemích je dodržován tzv. systém soudů. Jsou to nestranné a nezávislé instituce, které se při svém rozhodování řídí pouze platnými zákony.
Každý občan, který se domnívá, že jeho práva byla porušena, má možnost obrátit se na soudy. Rovněž před soud může být povolán ten, který závažným způsobem porušil právo.
Podle povahy věcí, které projednávají, se soudy dělí na čtyři základní typy:
civilní – řeší občanskoprávní vztahy
trestní – rozhodují o vině a uložení trestu pachatelům trestných činů
správní – přezkoumávají rozhodnutí právních orgánů
ústavní – rozhodují o dodržování ústavy a ústavnosti právních předpisů
Soudy tvoří hierarchicky uspořádanou soudní soustavu. Jsou to:
okresní soudy – jsou nejnižší stupněm soustavy, nacházejí se v každém okresním městě. Řeší občanskoprávní, pracovní, pracovní, rodinné vztahy.
krajské soudy – druhý stupeň soustavy, krajských soudů je 8 a nacházejí se v krajských městech. Řeší odvolání proti rozsudkům v krajských soudech, dále pak o věcech právně složitějších, společensky významných a o závažnějších trestných činech.
vrchní soudy – jsou druhým stupněm, pokud v prvním stupni rozhodoval krajský soud. Jsou pouze dva v Praze a Olomouci. Řeší odvolání proti rozsudkům krajských soudů.
Nejvyšší soud České republiky – vrcholný soudní orgán, je jen jeden, sídlí v Brně. Řeší mimořádné opravné prostředky (tzv. dovolání) proti rozsudkům odvolacích soudů a vykládá zákony.
Nejvyšší správní soud – vrcholný orgán správního soudnictví, sídlí v Brně. Řeší kasační stížnosti, dále věci volební, rozpuštění či obnovení politických stran, hnutí atd.
Existuje ještě Ústavní soud České republiky, který řeší ústavnost v zemi a ústavní stížnosti (např. rušení zákonů). Proti rozhodnutí tohoto soudu se nelze odvolat. Sídlí v Brně

Principy fungování soudnictví

Základním principem je spravedlivý proces, kterému jsou podřazeny následující principy:
Nezávislost a nestrannost soudů a soudců
Princip zákonného soudu a zákonného soudce
Princip rovnosti a kontradiktornosti
Princip veřejnosti
Princip ústnosti a přímosti
Princip hospodárnosti
Princip předvídatelnosti

Soudci

Smí jím být pouze bezúhonný občan ČR starší 30 let s vysokoškolským právnickým vzděláním a justiční zkouškou
Je jmenován prezidentem ČR doživotně.
Své funkce se ujímají složením slibu.
Soudci Ústavního soudu jsou jmenování na 10 let a musí být krom prezidenta schváleni rovněž senátem.

Státní zastupitelství

Je soustava úřadů, které se vedle soudů podílejí také na právní ochraně.
Zastupuje veřejnou žalobu v trestním řízení.
Státní zástupci a jejich náměstci upozorňují na nezákonnosti, stíhají trestné činy, dohlížejí na dodržování zákonů apod.
Podávají jménem státu obžalobu a u soudu zastupují stát.

Soustava úřadů státního zastupitelství

Nejvyšší státní zastupitelství
Vrchní státní zastupitelství
Krajské státní zastupitelství
Okresní státní zastupitelství
Nejvyššího státního zastupitele jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra spravedlnosti.

Policie ČR

Chrání bezpečnost osob, majetku a veřejného pořádku a předcházejí trestné činnosti.
Policie ČR je podřízena ministerstvu vnitra.

Další orgány právní ochrany

K ochraně práv a zájmů jednotlivců a organizací přispívají kromě soudů, státního zastupitelství a Policie také advokáti, notáři a exekutoři.
Advokáti – jsou soukromé osoby, které za úplatek poskytují právní služby.
Zejména se jedná o udělování právních porad, sepisování listin, zastupitelství fyzických i právních osob v řízení před soudy nebo jinými orgány.
V trestním řízení může obviněného zastupovat pouze advokát.
Notáři– sepisují veřejné listiny
osvědčování právně významných skutečností, vidimace (ověření shody opisu nebo kopie s vlastní listinou), legalizace (ověření podpisu), osvědčování průběhu losování atd., ale i běžnou právní pomoc.
Notářské úřady zřizuje ministr spravedlnosti a také jmenuje jednotlivé notáře.
Exekutoři – zajištují nucený výkon soudního rozhodnutí.
Exekuci nařizuje soud a exekutor ji provádí např. srážkami ze mzdy, prodejem majetku, vyklizením objektu, odebráním věci apod.,
Veřejný ochránce práv je nezávislým orgánem právní ochrany
Občanské právní poradny – poskytují bezplatnou právní pomoc občanům v obtížné situaci

Právní vztahy, právní skutečnost

Právní vztahy

Právní vztah = vztah mezi dvěma a více subjekty existující na základě práva a v souladu s právem, v němž vystupují jako nositelé oprávnění a povinností stanovených právními normami
K existenci právního vztahu je potřeba dvou podmínek:
Je dána právní norma, která určuje rozsah oprávnění a povinností subjektů právního vztahu a podmínky jeho vzniku, změny a zániku (občanský zákoník definuje uzavírání kupní smlouvy)
Vznik, změna nebo zánik právního vztahu jsou spojeny s právně významnými okolnostmi, tzv. právními skutečnostmi (uzavření kupní smlouvy)

Prvky právního vztahu

Subjekty (účastníci) – ti, jimž v právním vztahu vznikají práva a povinnosti (kupující a prodávající)
Subjekty mohou být:
Fyzické osoby – mají právní subjektivitu a způsobilost k právním úkonům
Právnické osoby – uměle vytvo5ené sdružení osob nebo majetku, v právních vztazích vystupují vlastním jménem a mají vlastní právní subjektivitu (obchodní společnosti, politické strany atd.)
Orgány veřejné správy, stát a státní orgány
Obsah – oprávnění a povinnosti subjektů (oprávnění kupujícího požadovat věc a povinnost zaplatit kupní cenu a povinnost prodávajícího vydat věc a právo vyžadovat zaplacení kupní ceny)
Objekt (předmět) – směřují k němu vzájemná práva a povinnosti subjektu, cíl právního vztahu (kupovaná věc)
Právní způsobilost = Právní subjektivita
je předpokladem toho být účastníkem právního vztahu

Tři Druhy:

Způsobilost k právům a povinnostem – mít práva a nést povinnosti
Způsobilost k právním úkonům – způsobilost svým vlastním jednáním, zakládat, měnit nebo rušit vztahy
Způsobilost k protiprávnímu jednání – nést právní odpovědnost za vlastní protiprávní jednání

Právní skutečnost

Okolnosti, děje a činy, které mají právní následky, tedy vznik, změnu nebo zánik právních vztahů.
Jedna, nebo více tvoří podstatu trestného činu.
Dělení:
Objektivní= nesouvisí s jednáním jednotlivce; celospolečenské, přírodní děje
Subjektivní = přímá souvislost s jednáním člověka, např.: podání výpovědi

Rozlišujeme:

a) Právní jednání = činnost v souladu s právem
b) Protiprávní jednání = činnost porušující právo; spojené sankce
c) Právní událost = okolnosti závislé na fungování společnosti a světa, které mají vliv na právní vztahy; např.: úmrtí
d) Protiprávní vztah = objektivní skutečnost, která právu odporuje; změna právních vztahů a vyvolání škody; např.: povodeň

Speciální typy skutečnosti

Právní domněnka = předpokládání určitého stavu, které ale nemusí být pravdivé
Právní fikce = jistota, že se reálný stav od předpokládaného liší.