Otázka: Předsokratovská řecká filosofie
Předmět: Základy společenských věd
Přidal(a): denisaa
Antická filosofie
- stol. př. n. l. – 529 (římský císař Justinián vydal příkaz zničit řecká díla)
- = řecká a římská filosofie (řecká je původní, římská od ní přebírá náměty, vychází z ní)
PŘEDSOKRATOVSKÁ FILOSOFIE = Kosmologická filosofie (kosmos = svět)
- – 5. stol. př. n. l.
- hledá sjednocující princip, prvotní látku – arché (pralátka)
- řeší problémy bytí, hledá harmonii → ontologické problémy
- zájem o přírodu
- Dělení:
- Milétská škola
- škola Eleaté HÝLOZOISTÉ
- Herakleitos z Efezu
- Pythagoras
- Řečtí atomisté: Leukippos a Demokritos
- mladší fyzikové: Empedoklés a Anaxágoras
- Hýlozoisté = (hýlé – látka, zoé – život), věří, že pralátka je nadána vlastním životem, zdroj života. X mladší fyzikové
- Prameny:
- Přímé – fragmenty, zlomky,..
- Nepřímé – díla pozdějších filozofů (Aristoteles, Platón) a díla pozdějších učenců (10 knih Diogena Laertského)
A. Milétská škola
- název podle města Milét – obchodní přístav, společenské a kulturní centrum na JZ pobřeží v Malé Asii, žijí zde Iónové (proto někdy „Iónská škola“)
- orientují se na hledání pralátky → hylozoisté, materialisté
Thales z Milétu
- filosof, astronom a matematik (Thaletova kružnice)
- zakladatel Milétské školy
- arché – VODA (proměnlivá skupenství, Milét – přístav → respektoval moře)
- voda je živoucí základ všech jevů, je obdařena božskou silou
Anaximandros
- byl Thaletův žák
- všímal si proměnlivosti věcí, jejich vzniku a zániku, ptal se, odkud pocházejí a kam mizí
- arché – APEIRON (něco neurčitého, neomezeného, co nelze postihnout smysly)
- smysly můžeme vnímat až věci vydělené z apeironu
Anaximenés
- zjednodušil Anaximandrosovu teorii
- arché – VZDUCH (neurčitý a neomezený zdroj života a veškeré energie)
- věnoval se hlavně fyzice
B. Škola Eleaté
- název podle řecké osady Elea v JZ Itálii
- za předchůdce této školy je považován Xenofanés
- skutečný zakladatel Parmenidés
- řeší gnozeologické problémy, problémy „přeměny“ arché
Xenofanés
- předchůdce elejské školy
- kritik antropomorfního náboženství (bohové v něm mají podobu a vlastnosti lidí)
- tvrdí, že bůh má být pouze jeden, všeprostupující a nehybný, působící pouze myšlením
Parmenidés z Eleje
- „nebytí“ není, je pouze bytí
- vše, co je, bylo odjakživa, vše je věčné – bytí je jedno
- žádná skutečná změna není možná, nic se nemůže přeměnit na nic jiného, než právě na to, co je – bytí je nehybné
- smysly nás klamou → racionalista
- hlavní úkol filosofa – odhalit klamy, zvláště smyslové
Zénón
- Parmenidův žák
- důkazy neexistence pohybu = aporie (logické paradoxy)
- nejznámější důkazy: letící šíp, Achilles a želva (nejpomalejší tvor nemůže být v běhu nikdy dostižen nejrychlejším, neboť pronásledující musí nejdříve dojít tam, odkud vyběhl prchající → pomalejší je vždy o něco napřed), dichotomie (půlení)
- tyto důkazy byly vyvráceny až v novověku objevením diferenciálního počtu
C. Herakleitos z Efezu ( asi 540 – 480 př. Kr.)
- představitel iónské školy, odpůrce demokracie
- základním rysem přírody je neustálá přeměna: „vše plyne“ (Pantha rhei!), nic netrvá věčně, vše je v pohybu: „Dvakrát nelze vstoupit do téže řeky.“
- vývoj světa je provázen neustálými protiklady (chladné se otepluje, vlhké schne, nemoc – zdraví,…)
- jednota protikladů je dočasná
- změny řídí zákon = LOGOS ( z řečtiny, znamená i rozumnou řeč)
- zakladatel dialektiky (myšlenka jednoty a boje protikladů, Hegel – německý filosof)
- hylozoista, arché – OHEŇ (neustálá změna, změny neprobíhají chaoticky – logos)
D. Pythagorovci
- filosofická škola vycházející z Pythagorových názorů
Pythagoras
- filosof, matematik, vzdělance – hodně cestoval, usadil se v jihoitalském Krotónu, stal se představitelem nábožensko-mystického spolku (vliv orfiků) – víra ve stěhování duší
- nenapsal žádné dílo, informace o něm máme od žáků (př. Filoláos)
- sporné autorství (Pythagorova věta)
- kosmologická filosofie: hledání sjednocujícího principu světa (Miléťané v látce, pythagorovci v ohraničené (vymezitelné) harmonii, kterou lze vyjádřit čísly)
- číslo = základ světa i kosmu
- etika – uzavřené společenství, přijímali i ženy, přísná pravidla, veškeré objevy připisovány Pythagorovi (mistru), víra v převtělování. Později snaha proniknout do politiky → sporu → shromaždiště v Krotónu vypáleno a pythagorovci rozehnáni
- na myšlenku významu čísla navázali: Platón, Kepler a neopythagorovci
E. Řečtí atomisté
- východiska: učení školy Eleaté (bytí je věčné a neměnné)
učení Hérakleita (vše je v pohybu)
Leukippos
- zakladatel učení o atomech (dále rozpracoval žák Démokritos) – oba byli materialisté
- pluralista, determinista
- autor prvního dochovaného zákonu kauzality („Ani jedna věc nevzniká bez příčiny, nýbrž vzniká z nějakého důvodu)
- Učení o atomech:
- vše se skládá z ne-dělitelných (a-tomos) tělísek, které se navzájem liší pouze tvarem, polohou a uspořádáním
- je jich nekonečné množství, pohybují se v prázdnu (je též věčné jako atomy)
- shluky atomů věčné nejsou
- atomům je vlastní pohyb
Démokritos
- žák Leukippa
- rozpracoval více učení o atomech
- jeho atomismus je východiskem pro helénistický atomismus (Epikuros)
F. Mladší fyzikové
- východiska:
- Parmenidés:
- a) nic se nemůže měnit
- b) smysly nás mohou klamat
- Hérakleitos:
- a) vše je pomíjivé, vše plyne
- b) pomocí smyslů jsme schopni zachytit změny
Empedoklés
- musíme spoléhat na smysly
- pluralista – více pralátek: VODA, VZDUCH, ZEMĚ, OHEŇ
- nebyl hýlozoista – v přírodě rozlišuje 2 síly
- láska – spojování živlů
- nenávist – rozkládání živlů
- předznamenal názor moderní vědy: „Veškeré procesy v přírodě lze vysvětlit jako souhru několika látek a několika druhů přírodních sil.“
- eklektik
Anaxagoras
- pluralista – za arché považuje SEMENA (zárodky – okem neviditelné částečky)
- nebyl hýlozoista – za vnější sílu, která slouží k přeměně prvotní látky, považuje kosmického ducha – NÚS
