Proces – rozbor díla

 

   Kniha: Proces (Franz Kafka)

   Předmět: Český jazyk – rozbor díla

   Přidal(a): Lucille

 

Franz Kafka

• žid
• předchůdce existencionalismu
• úředník, slavný až po smrti, kdy místo toho, aby díla spálil, je jeho přítel Max Brod zveřejnil
• tyranský otec à depresivní, nenápadný, slabý, divný denní režim, zemřel na tuberkulózu
• tematizuje konflikt s mocí; absurditu lidské existence (bezdůvodnost lidského bytí)
• řazen k expresionismu, surrealismu, existencionalismu.

 

Další díla:

• • Ortel
  • Zámek
  • Proměna

 

Literárně historický kontext

Existencialismus

• cílem života je smrt
• klade důraz na individualismus
• do života jsme nesvobodně vrženi a naše nesvoboda spočívá v nutnosti rozhodování se
• svými činy sami ovlivňujeme svůj život

 

Expresionismus

• vznikl jako protiklad impresionismu a naturalismu tzn. odmítl umění zobrazující skutečnost i umění snažící zprostředkovat skutečnost pomocí dojmů
• jeho hlavním cílem je vyjádřit vlastní prožitky a vlastní pocity
• pro zvýšení efektu prožitku často dochází k deformaci reality.
• nadčasový autor-prvky surrealismu, pražská německá literatura, ztracená generace

 

Další autoři tohoto období:

• • Franz Werfel
  • Gustav Meyrink
  • Egon Ervín Kisch

 

Rozbor díla: Proces

Druh & žánr:

• epika
• román s autobiografickými prvky; psychologický román

 

Téma a motiv:

• téma:
  • kritika byrokracie, bezmocnost, izolovanost
  • pocity vyřazenosti a izolovanosti; ukončení jsou tragická a bezvýchodná
  • anonymní zlo, absurdita, odcizení, samota, strach – proces se nedá zastavit, jakmile jednou začneš přemýšlet, jestli žiješ správně

 

Myšlenka:

• dílo je podobenstvím (paralelou) o anonymní zlé síle, která ničí lidi

 

Časoprostor:

• století
• blíže neurčeno nekonkrétní místo, určité znaky Prahy
• absurdní stísněné prostory výslechů (nedá se tam dýchat)

 

Kompozice:

• druhou částí románu je sekce Fragmenty
• 10 kapitol, obsahuje i další, ale ty jsou nedokončeny
  • jejich pořadí určil Max Brod – ještě dnes se hodně spekuluje o některých pořadích

 

 

Vypravěč:

• er-forma; neutrální postavení
• popisuje výhradně pocity a myšlenkové pochody
• líčení děje neutrálně a stroze i ve vypjatých a krutých situacích

 

Postavy:

Prostředí a postavy charakterizovány jen mlhavě; jména záměrně označena jen iniciálou (neurčitost – může se to stát i nám)

• Josef K – neurčitý člověk (moc o něm nevíme), který se octne v mašinérii byrokracie, svou nevinu nemůže dokázat, ale ani vyloučit; bezbranný, není schopen pochopit nepochopitelné, jeho vzhled je neurčitý, mlhavý a stereotypní; emočně plochý; žije mechanicky – strojově; zvláštní vztah k ženám:
  • psychický vývoj postoje Josefa k procesu
• Elsa – číšnice, přítelkyně Josefa K; v ději přímo nevystupuje, jen v myšlenkách Josefa K
• Franz a Vilém – muži, kteří zatknou Josefa K
• advokát Huld – Josefův advokát, přítel jeho strýce; je však nemocný a obhajobu vede z postele
• strýc Albert – Josefův strýc, který se mu snaží pomoc; zobrazuje naivitu
• Lenka – ošetřovatelka advokáta Hulda; podle ní by se měl Josef K přiznat
• další postavy (malíř – chce mu pomoci, má styky u soudu; nabídne mu vyšší úroveň nahlédnutí do zákona)

 

Vyprávěcí způsoby:

• nevzrušené vyprávění, jazykově nezaujaté; vypravěč je k osudu lhostejný
• vše popisuje s klidem (i popravu)

 

Typy promluv:

• dialogy, monology i prostý popis děje
• poslední kapitola monologem – autor hovoří sám se sebou

 

Jazyk, tropy a figury:

• jazyk používá spisovný = hutný (pevný) – jak v mluvě postav tak i u vypravěče
• odborné termíny: v oboru právnickém
• bez slangových a hovorových výrazů i bez archaismů à srozumitelné pro čtenáře
• metafora, metonymie, přirovnání, ironie: v osudu, personifikace

 

Děj:

Josef K., prokurista banky v nejmenovaném městě (ale s jistými pražskými znaky), je v den svých 30. narozenin zatčen. Nikdo mu nesdělí důvod zatčení ani obvinění, které je zřejmě vážné, a které proti němu vznesl neznámý soud. Zatím je ponechán na svobodě a jen občas je předvolán k podrobnému vyšetřování, jež se koná na zaprášené půdě odlehlého činžáku. Josef K. zpočátku považuje obžalobu (jíž sám nezná) za nesmyslnou, cítí se nevinen a snaží se zlehčovat svůj případ. Později se snaží různými prostředky soudní řízení ovlivnit. Vyhledává pomoc u advokáta, obchodníka, …. a malíře, který má styky se soudem. Dozvídá se, že soud je vlastně široce rozvětvená neprůhledná organizace,která  neuznává hmatatelné důvody neviny.Vždy je přesvědčen o vině obžalovaného a žádá doznání. Při náhodné návštěvě v chrámu se Josef K. setkává s knězem, který mu vykládá příběh o člověku, který po celý život čekal před dveřmi zákona, aniž by vstoupil. Josef K. nikdy nespatří své soudce, ani neslyší rozsudek, náhle se ocitá v postavení člověka osaměle a beznadějně bloudícího v labyrintu. V předvečer svých 31. narozenin ho dva muži odvádějí z bytu a v opuštěném lomu nad ním vykonají ortel ranou nožem do srdce. Umírá „jako pes“.

Děj se odehrává v nejmenovaném městě ( znaky Prahy ) .Během příběhu se ocitáme na soudě, v bance, v bytě soudce, ve velechrámu a v pokojích penzionu. Prostředí i postavy jsou jen mlhavě charakterizovány. Otřesné situace jsou líčeny nevzrušeně, chladně registrujícím monotónním stylem. V knize je popsáno období jednoho roku, tedy čas trvání procesu. Dílo se nejspíše odehrává v době autorova života,tedy 20.století.

Dílo představuje válku v době míru – válku člověka se sebou samým a především s odlidštěnými byrokratickými institucemi, které jsou hluché k problémům obyčejného člověka.