Programy zaměřené na prevenci sebevražd u mládeže

Otázka: Programy zaměřené na prevenci sebevražd u mládeže

Předmět: Psychologie

Přidal(a): EvaD

Definice sebevražd

Slovo sebevražda nebo také suicidium pochází z latinského slova caedere sui, které v překladu znamená zhuntovat se, zabít se.
Sebevražda je čin, při kterém si jedinec sám dobrovolně vezme život ať už z jakéhokoliv důvodu. Sebevrahem můžeme nazvat vojáka, který dobrovolně vstupuje do bitevního pole. Sebevrahem také můžeme nazvat člověka, který z vlastní vůle zasáhne a postaví se skupině ozbrojených zlodějů. Stejně tak i narkomana, který si dobrovolně aplikuje drogu (jed) do žíly.
Sebevražda má jednoduše několik definic, ale jednoznačná definice, co přesně pod pojem sebevražda spadá neexistuje.

Jedny z definic sebevraždy jsou:

dobrovolný úmysl jedince ukončit svůj život
cílevědomě zaměřené jednání vedoucí ke smrti
Zkoumáním sebevražd se zabývá obor kriminalistiky a úzce s tím souvisí další vědní obory jako je psychologie, psychiatrie, sociologie, filozofie a pedagogika.
Definice sebevraždy dle T. G. Masaryka v jeho díle – Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty.
„V užším smyslu, je jenom ten sebevrahem, kdo učiní svému životu konec úmyslně a vědomě, kdo si smrti jako takové přeje a je si jist, že si svým jednáním, či opomenutím smrt přivodí. V širším slova smyslu znamená nepřirozený způsob smrti, jenž byl přivozen neúmyslným vsahováním v životní proces, ať kladným, činným vlastním jednáním, či záporným, trpným chováním se vůči nebezpečí života.“

Fáze sebevraždy

Každému sebevražednému chování, které nebylo způsobeno chvilkovým zkratem může předcházet tzv. presuicidiální syndrom.
V první fázi člověk ztrácí zájem o věci, o které se dříve zajímal, začne vše méně prožívat, sociálně se distancuje a nevidí v ničem smysl a budoucnost.
Ve druhé fázi začne být jedinec agresivní, ke svému okolí nebo i k sobě samému.
Ve třetí fázi se objevují sebevražedné fantazie. Ty jsou oproti předchozím myšlenkám na sebevraždu mnohem živější a častější. Může je doprovázet i přemýšlení o vlastním pohřbu nebo to, jak zareagují na sebevraždu blízcí a lidé z okolí.

Sebevraždy u mladistvých a u dětí

U dětí a mladistvých je velice častá vetší pestrost ve způsobu provedení sebevraždy.
Velice častou zvláštností u dětí v pubertálním věku je pohrávání si se sebevražednými myšlenkami. Těchto dětí je spousta a nejsou to pouze děti léčeny na psychiatrii. V drtivé většině to zůstává jen u myšlenek na sebevraždu a jejím snění, k realizaci suicidiálního pokusu dochází jen málokdy.
U dětí a mladistvých také velmi často dochází k suicidiálním výhružkám, které již mohou upozornit na potíže jedince. Těmito výhružkami se jedinec snaží dosáhnout zmírnění výchovného nátlaku, domáhá se lásky či přátelství. Častý mýtus u sebevražedných myšlenek je, že ten, kdo sebevraždou vyhrožuje ji skutečně nikdy nespáchá.
Dalším typem sebevraždy u dětí bývá suicidium jako pomsta či trest rodičům, kdy je dítě zoufalé a neví, jak lépe dosáhnout toho co chce a čeho se dožaduje. Rodiče tedy potrestá svojí smrtí, často napíše dopis na rozloučenou, ve kterém rodičům zmíní, že oni jsou ten důvod proč si jejich dítě sáhlo na vlastní život.
Nejrannější věk, kdy může dojít u sebevraždy u dítěte bývá kolem 6–10 roku, kdy dítěti poprvé přichází do života smrt (úmrtí staršího člena rodiny, smrt domácího mazlíčka). Ojediněle se může stát, že se taktéž dítě pokusí o svůj život přijít, aniž by si uvědomovalo veškeré souvislosti. Nejčastější důvod suicidia u dítěte bývá změna v rodinném prostředí, špatná sociální úroveň rodiny, hádky, alkoholismus v rodině, násilí v rodině, nemoc nebo smrt někoho blízkého. U dospívajících to bývá i nešťastná láska. Na děti a mladistvé působí negativně i nátlak rodičů a učitelů na jejich školní výsledky a budoucí vzdělávání. Tento nátlak na dobré výsledky ze všech stran může být pro jedince tak stresující, že se pokusí o sebevraždu i při pouze mírně zhoršeném prospěchu (jedničkář dostane na vysvědčení trojku). U školy může být problém i šikana. Šikana a kyberšikana mezi dětmi a mladistvými je velice častá, může se jednat ale i o šikanu ze strany vyučujícího což může být pro dítě velice složité. Dítě neví, komu se má svěřit a může to skončit tragicky.
Jednoduše řečeno, škola a rodinné prostředí má obrovský vliv na jedince, hraje velkou roli v jeho psychickém vývoji a formuje budoucího dospělého jedince. Jakákoliv odchylka od normálu či patologický jev může jedince v nejhorším případě dohnat až ke spáchání sebevraždy.

Deprese, psychické poruchy

Mezi odborníky z různých vědních oborů se objevuje nedorozumění ve smyslu, zdali každá provedená sebevražda byla spáchána na základě duševní poruchy či ne. Někteří tvrdí, že jedinec má právo rozhodovat o svém životě i o jeho osudu, takže ukončení života je jeho svobodné rozhodnutí a nemusí být spojeno s žádnou duševní poruchou.
„Pokud nahlédneme do statistik, zjistíme, že nejčastější duševní porucha uvedená v souvislosti s dokonanou sebevraždou v roce 2000 byla efektivní porucha. Tato je konstatována v 7,19 % všech případů. Duševní porucha nebyla zjištěna v 74,06 %.“
U dokonaných sebevražd nelze provést diagnostiku prodělané duševní poruchy, lze pouze v případě, že byl jedinec dříve diagnostikován s psychickou poruchou. U sebevražedných pokusů je to možné díky povinnému hlášení a důkladnému psychiatrickému a psychologickému vyšetření.
Sebevražda nikdy není důsledek jednoho jediného spouštěče, je to komplexní problém, který vzniká kombinací biologických, psychických a sociálních faktorů.

Deprese

Nejčastější psychickou poruchou u sebevražd bývá depresivní syndrom. Deprese je dlouhotrvající, vážná psychická porucha projevující se nulovou nebo sníženou schopností prožívat radost, smutkem a špatnou náladou. Je způsobena nerovnováhou hormonů. Počet lidí trpící depresemi za několik desítek let stoupl. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) depresemi v České republice trpí kolem půl milionu lidí.
Deprese dětí předškolního věku se projevuje afektivními výbuchy, jako jsou záchvaty pláče, křikem, ztrátou zvídavosti, nesoustředěnosti a odmítáním hry. Mohou to být i poruchy spánku a nechutenství
Deprese u dětí mladšího školního věku se projevuje špatnou komunikací nebo neschopností komunikace se svými vrstevníky či s dospělými. Děti jsou nesoustředěné, nemotivované k učení. U dětí staršího školního věku se deprese projevuje velkým smutkem. Prvním alarmujícím příznakem počínající deprese je ztráta zájmů, komunikace, sociální distanc, časté spaní či odpočinek.
„Při rozboru 127 případů dětí a dospívajících, kteří byli hospitalizováni na Dětské psychiatrické klinice FNM po suicidiálním pokusu v letech 1995-1999, byla různě těžká depresivní symptomatika zjištěna v 92 případech, tedy u 72,5 %.“

Drogová závislost a suicidium – mezi sebou velice propojena

Česká republika se řadí mezi největší konzumenty alkoholu. Alkohol má obrovský vliv na naše duševní zdraví, nadužívání alkoholu dlouhodobě může způsobovat deprese. Častým případem bývá požití alkoholu před provedením sebevraždy. Je to proto, že alkohol uvolňuje a působí euforické stavy, tím pádem dodá odvahu jedinci sebevraždu provést. Také užívání měkkých i tvrdých drog bývá časté u lidi páchající sebevraždu. Při užívání jakékoliv drogy vzniká závislost a sebevražedný moment může být způsoben náhlou abstinencí. Sebevražda bývá také často provedena předávkováním omamné látky a je za těžko stanovit, zda bylo předávkování úmyslné (vidina sebevraždy, konec života) anebo zdali šlo o předávkování omylem (špatné odhadnutí síly omamné látky). Nebezpečím, kdy může dojít k sebevraždě anebo i vraždě pod vlivem drogy dochází při užívání halucinogenní látky. Příběhy kdy zdrogovaný má halucinogenní představu o tom, že mu narostli křídla a umí létat a vyskočí z okna. Nebo naopak má halucinogenní sen a vidí medvěda či jiné zvíře a v rámci sebeobrany jej zabije, ve skutečnosti ale zabije svého kamaráda, se kterým drogu užíval.
Příběh, ve kterém se prolíná několik aspektů, které můžou dohnat mladistvého k sebevraždě, těmi jsou: drogová závislost, ambicióznost rodičů, vliv party.
„Patnáctiletá dívka byla přijata na dětskou psychiatrickou kliniku po předchozí hospitalizaci na anesteziologicko – resuscitačním oddělení. Tam byla převezena po závažném sebevražedném pokusu po požití léků z domácí lékárničky. Při vyšetření a rozboru její situace se ukazuje, že dívka před dvěma roky začala experimentovat s drogami. Nejdříve zkoušela kouřit marihuanu, posléze přešla s několika kamarády z diskoték a klubů na tvrdší drogy, zejména pervitin. Zpočátku pervitin šňupala, později si aplikovala pervitin injekčně. Další drogou, kterou užívá, se stal heroin. Dívka je žákyní deváté třídy. Dříve se učila dobře, předpokládalo se, že půjde studovat střední školu. V současnosti má neomluvené absence, hrozí jí snížená známka z chování. V rodině žijí oba rodiče a mladší bratr, který je neproblematický. Rodiče tvoří tzv. dvoukariérové manželství, oba jsou výrazně zaměřeni na svoji práci a cení hlavně výkon a úspěšnost. Preferují mladšího syna, kterého naší pacientce dávají za vzor. Závislosti na drogách u dcery si rodiče nepovšimli až do doby, kdy se doma začaly ztrácet peníze a u dcery nastaly výraznější výchovné problémy. Například, když nepřišla přes noc domů. K jasné konfrontaci s faktem, že dcera fetuje, došlo až při vyšetřování dcery policií. Policie dceru vyšetřovala v souvislosti s distribucí drog. Aby si vydělala peníze na potřebnou dávku drog, zapojila se do jejich distribuce. Pro rodinu bylo toto zjištění šokující. Nastaly dramatické konflikty, rodiče začali dceru doma zamykat. V této situaci došlo u ní k závažnému sebevražednému pokusu. K realistickému řešení situace mohlo dojít až po hospitalizaci dívky na psychiatrické klinice.“

Škola

Škola v našem životě zaujímá velice důležitý post. Škola a školní docházka se stává naší první povinností v životě. Náš školní systém dítě hodnotí velice jednoduše a není zde moc prostoru pro odlišnost a jedinečnost. Hodnotící systém (známky 1–5) neumožňuje dítě hodnotit komplexně a všeobecně. Hlavní hodnotou našeho vzdělání je výkon a úspěch. Jako první, co dítě od svých rodičů uslyší při příchodu domů ze školy je: „Co bylo ve škole?“ co ale rodiče zajímá jsou známky a úspěch dítěte. Neptají se na to, jak si den užilo, co nového se naučilo. Jak strávilo volné chvíle se svými kamarády. První, co rodiče zajímá je prospěch. Na dítě je vyvíjen ze stran rodičů obrovský tlak na úspěch nejen ve škole, ale i v zájmových kroužcích, a to převážně v nějakém sportu. Dnešním rádoby trendem u rodičů bývá aktivní dítě, které je zahlceno několika zájmovými aktivitami. Dítě je pak unavené, vyčerpané ale ve snaze nezklamat své rodiče se dále snaží být ve všem nejlepší i na úkor totálního vyčerpání. Úspěšné dítě ve škole i v zájmových kroužcích bývá pro rodiče dobrá vizitka, něco, čím se můžou chlubit.
„Setkali jsme se s dívkou, která se učila několik hodin denně, chtěla být nejlepší ve třídě. Rodiče jí v její snaze podporovali. Když se však u dívky dostavily příznaky přetížení, rodiče svůj postoj změnili. Na radu lékařů se jí snažili ve školním výkonu spíše brzdit. Děvče však pokračovalo ve stejně intenzivní práci, původně zvnějšku od rodičů přijímané postoje definitivně zabudovalo do svého hodnotového žebříčku. Důležitým faktorem školní úspěšnosti dítěte může být i jeho vlastní postoj a očekávání“
Také velký vliv na sebevražedné chování u dětí má šikana, která se na školách hojně vyskytuje.
Definice šikany dle metodického pokynu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci sociálně patologických jevů u dětí a mládeže:
„Šikanou se rozumí jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit jedinci, ohrozit nebo zastrašovat jiného žáka, případně skupinu žáků. Je to cílené a obvykle opakované užití násilí jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí druhé osobě, tak i útoky slovní.“

Vývoj sebevražednosti

Český statistický úřad shromažďuje údaje o sebevraždách po dobu několika let. Dle ČSÚ bylo v letech 2005-2010 spácháno 46 sebevražd ve věkovém rozhraní 15-19 let a 2 sebevraždy do věkové hranice 14 let. Co je o dost méně než v předchozích sledovaných letech. V letech 2001-2005 každý rok v průměru spáchalo sebevraždu 56 osob do věku 20 let. Celkem za tohle sledované období spáchalo 226 mladistvých sebevraždu a z toho 21 případu bylo dítě do 15 let.
Dlouhodobě platí pravidlo, že největší počet sebevražd bývá v jarních měsících, některé zdroje uvádí, že to může být způsobeno dlouhým nedostatkem vitamínu D ze slunce. Jinde se zase dozvíme, že jarní deprese a následně i sebevraždy jsou spojeny s radostí ostatních lidí. Jednoduše řečeno, na jaře začíná být déle světlo, je větší teplo, lidi tráví více času venku, začnou nosit barevnější oblečení a jsou jednoduše šťastnějšími. To pro mnohé, kteří již trpí depresí může být nepříjemné až otravné.
Věková hranice sebevrahů za několik desítek let stoupla a nejvyšší počet sebevrahů je ve vyšším produktivním věku 35–50 let. Každoročně platí, že více sebevražd konají muži. Pro představu, v Jihomoravském kraji došlo minulí rok – rok 2019 k 155 sebevraždám, z toho se jednalo o 126 mužů a 29 žen.

Mýty a skutečnosti o sebevraždách

Prevence

Řešení a prevence sebevražd je složitým a nelehko řešitelným společenským problémem. Stejně tak, jako u všech onemocnění, šikany, domácího násilí atd. je velice důležitá prevence. Prevencí se dá zamezit nejen samotné sebevraždě ale i tomu co jí může předcházet. Suicidiálnímu jednání se dá předcházet, protože většinu je předcházeno varovnými příznaky. Mezi preventivní opatření patří linka důvěry, která je zdarma a díky její inzerci na internetu, v televizi nebo v prostředcích hromadné dopravy je snadno zapamatovatelná a jednoduchá k využití. V takovýchto krizových centrech pracují vyškolení odborníci, kteří jsou připraveni volajícího vyslechnout, pomoct mu s akutním problémem, popřípadě ho nasměrovat dál k další pomoci. Dále k nim patří krizová centra, stacionáře pro drogově závislí a jiné. K prevenci sebevražd taky mimo jiné patří léčba psychických onemocnění, které jak už jsem v této práci jednou zmínila z velké časti sebevraždě předcházejí.
Nejdůležitější prevencí suicidia je redukce rizikových faktorů – léčba psychických poruch a včasná diagnostika. Důležitou roli hraje také úloha praktického (dětského) lékaře, protože velká část lidí, která se o sebevraždu buď pokusí nebo ji i dokonají, v posledním půl roce předtím z nějakého důvodu navštíví lékaře.
Jednoduchou prevencí u dětí a dospívajících je zamezení jim přístupu k sebevražednému nástroji jako jsou střelné zbraně, léky, drogy a jiné.
Prevenci sebevražednosti dělíme do třech základních skupin dle knihy Kocourková J. a Koutek J. – Sebevražedné chování
Primární prevence – cílem je snížení výskytu poruchy v populaci prostřednictvím eliminace příčinných a rizikových faktorů, které se podílí na vzniku poruchy. Provádí se u osob, které nemusejí nést klinické znaky poruchy. Důležitá je i podpora ochranných faktorů a duševního zdraví.
Sekundární prevence – včasné zachycení a léčba klinických projevů. Její součástí je krizová intervence. Provádí se u jedinců s klinickými projevy poruchy či zvýšeně rizikových.
Terciální prevence – snaží se zmírnit následky klinické poruchy a zabránit jejímu opakování.
Problematikou sebevraždy a její prevencí se zabývá WHO (World Health Organisation) – Světová zdravotnická organizace, která sbírá a doplňuje data o sebevražednosti, také zařadila školní preventivní programy proti sebevražednosti jako hlavní strategii v boji proti sebevražednosti v mnoha zemích Evropy.
Aby se dala snížit míra sebevražednosti, je potřeba provést zásadní změny nejen na úrovni jedince, ale na úrovni skupin a celé společnosti.
Současné preventivní programy z velké části spoléhají na dobrovolnictví. Dobrovolník je někdo, kdo dobrovolně pomáhá někomu, koho nezná bez nároku na odměnu. Dobrovolné skupiny se nezabývají pouze pomocí někomu, kdo nad sebevraždou uvažuje nebo někomu kdo se o ní pokusil, pomáhají i rodinám a lidem, kteří přišli o blízkou osobu, která si vzala dobrovolně život nebo se o to pokusila. Spousta těchto dobrovolnických skupin je vedena a provozována lidmi, kteří se sami v minulosti pokusili o sebevraždu.

Školní preventivní programy

Jak už jsem zmínila, škola a školní prostředí hraje v životě velkou roli, proto jsou školní programy, nejen proti sebevraždě velice přínosné a důležité.
Autoři knihy Suicide and attempted suicide – Hawton a van Heering dělí preventivní programy ve školách do dvou skupin
Na ty, které chtějí zlepšit povědomí o sebevražednosti
Na ty, které zlepšují povědomí o depresi, protože sebevražednost a depresivnost spolu úzce souvisí.

Psychoedukační programy

Patří mezi nejrozšířenější a nejpopulárnější preventivní programy proti sebevražednosti. Někdy bývají nazývány smíšené programy, protože spojují prvky naučné se screeningem. Podle odborníků a učitelů jsou vhodné a více účinné pro prevenci než samotné screeningové programy. Psychoedukační programy chtějí mladistvé informovat o sebevražednosti, tak jak ve skutečnosti je a zároveň programy testují jejich znalosti a povědomost. Tyto programy fungují na základně porozumění a rozpoznávání varovných signálů. Programy se snaží naučit studenty nebát se vyhledat pomoc, když jí budou potřebovat oni samy, nebo někdo v jejich okolí, také se snaží zvyšovat schopnost zaměstnanců škol a rodičů rozpoznat a popřípadě získat pomoc pro ohroženého jedince.

Screeningové programy

Tyto programy obsahují sebehodnotící dotazníky a individuální rozhovory, s cílem identifikovat mladistvé s rizikem sebevražedného chování a doporučit je v případě potřeby do klinické péče. Screeningy zahrnují několik složek, těmi jsou deprese, problémy se závislostí, poruchy příjmu potravy, sebevražedné myšlenky a předchozí sebevražedné pokusy. Screeningové programy bývají někdy provozovány pomocí internetu.

Gatekeeper programy

Jsou programy, které se zaměřují na proškolení a zlepšení dovednosti v problematice sebevražednosti u zaměstnanců školy, protože právě oni jsou ti, kteří mohou jako první poznamenat známky sebevražedného chování a sebevražedných signálů a nabídnout jedinci jejich pomoc. Mezi tyto programy patří pravidelné proškolení zaměstnanců psychologickými odborníky, zaměřující se na zlepšení znalostí, změnu postojů, rozpoznání studentů, kteří jsou potencionálně rizikový.

Terapie suicidiálních dětí a mladistvých

Léčba suicidiálních pacientů plně záleží na dané diagnóze, to znamená, že nejprve je nutné provést důkladné psychologické a psychiatrické vyšetření a následně se pak může stanovit léčebný plán. Léčba může probíhat ambulantně nebo hospitalizací. Při ambulantním postupu je výhodou stálý kontakt jedince s rodinou, kamarády a školní prostředí. Nevýhodou je ovšem malá kontrola pacienta a z toho vyplívá riziko suicidiálního jednání.

Rodinná terapie

Rodina hraje v roli dítěte obrovskou roli, spolupráce s celou rodinou je důležitá pro další vývoj. V rodinné terapii je důležité zapracovat na rodinných konfliktech, důležité jsou vztahy mezi sourozenci, rodiči ale i mezi ostatními členy mezi sebou. Pro rodiče také často bývá potřeba individuální psychoterapie, kladou si otázky, proč tak je jich dítě učinilo, hledají vinu v sobě. Na druhou stranu můžou mít zlost na dítě, nechápou, proč to chtělo udělat, berou to jako nevděk. Obě tyhle situace mají nepříznivý vliv na psychiku dítěte po suicidiálním jednání.

Individuální psychoterapie

Účelem je posílení psychiky dítěte, kompletní rozbor jeho samotného. Individuální terapie je zaměřena na odkrývání a vyřešení veškerých psychických konfliktů. Psychoterapie musí být přizpůsobena věku jedince, v případě že se jedná o dítě, může se terapie provádět pomocí her.

Skupinová terapie

Skupinová terapie může být užita v ambulantní i lůžkové formě léčby. Je zaměřena na oblast vztahů mezi vrstevníky a na oblast sociálních dovedností. Psychoterapeutická skupin bývá často poskládány podle věku, podle pohlaví či podle psychického problému.

Farmakoterapie

U farmakoterapie je důležité stanovení diagnózy.
Benzodiazepiny – jejich užívání bývá jednorázové, ke zklidnění, při přetrvávající úzkosti. Tuto skupinu léčiv je potřeba užívat jednorázově, jelikož se na ní lehce vytvoří závislost.
Neuroleptika – Jsou indikovány zejména při poruch schizofrenního rázu. K diagnostikování takové nemoci by bylo zapotřebí hospitalizace.
Antidepresiva – Jejich indikací je depresivní porucha, nástup účinku trvá delší dobu a léky se užívají dlouhodobě.
U všech těchto léčiv bývá velice častá kontraindikace s jinými léčivými látkami, proto je vždy důležité důkladné zjištění farmakologické anamnézy.

Ostatní způsoby terapie

Jak jsem již zmínila u dětí může být velice nápomocná terapie pomocí her, mezi to patří i arteterapie což je léčba výtvarným uměním. V arteterapii se v kresleném projevu jedince mohou objevit jiné psychologické problémy, které z rozhovoru úplně nevyplívají. Dále to může být i muzikoterapie nebo relaxační techniky.