Otázka: Psychické procesy
Předmět: Základy společenských věd
Přidal(a): kakadu
Čití, vnímání – druhy počitků, charakteristiky vnímání, poruchy vnímání, představivost – dělení představ, asociační zákony, typy představivosti, myšlení – myšlenkové formy a operace, druhy myšlení, city – znaky a druhy citů, paměť – fáze paměti, asociační zákony, vlastnosti a druhy paměti, pozornost – druhy pozornosti.
A) Poznávací procesy – čití, vnímání, představivost, myšlení, řeč, pozornost + procesy paměti
B) Citové procesy – prožívání vztahu k vnitř. a vnějšímu světu
C) Volní procesy – vůle a rozhodování
Čití
= nejjednodušší poznávací proces
– reflexní proces, odraz prostředí ve vědomí člověka formou počitků (barva, vůně,…) a vjemů
(soubor počitků, obvykle z více smyslových orgánů)
Pomocí analyzátorů získáváme informace o vnějším světě a o stavu našeho organismu → činnost analyzátorů = čití
Člověk jím odráží jednotlivé vlastnosti působících předmětů a jevů
Analyzátor = receptor, dostředivý nerv a mozkové centrum
Receptor → nervové buňky smyslového orgánu přijímají množství podnětů (informací)
energie podnětů způsobí podráždění
Počitek = výsledný efekt činnosti jednotlivých analyzátorů
→ odraz jednotlivých podnětů a jevů působící na receptory člověka (např. oko, ucho,…)
Podnětové (počitkové) prahy → podnět musí mít určitou intenzitu, aby vznikl počitek
– dolní podnětový práh – velikost podnětu, která vyvolává počitek
– podprahové podněty – podněty nižší inetnzity, které již nepociťujeme
– horní podnětový práh – velikost ho překročí -> pociťujeme bolest -> vzniká příslušný počitek, který je při překročení více intenzivnější
– nadprahové podněty – pociťujeme již jako bolest (př. oslňující světlo)
Vnímání
= součinnost analyzátorů
– zachycování smyslových podnětů
Jedinec odráží vnímanou skutečnost jako celek
Vjem = výsledek procesu vnímání (odraz podnětů a jevů jako celku)
Výběrovost vnímání → na receptory působí velké množství podnětů, ale člověk není schopen vnímat všechny, a tak si vybírá a vyčleňuje pouze některé
Percepce = vnímání
Omyly sociální percepce:
- Halóefekt → na základě jedné informace si dotvoříme celkový obraz o druhém člověku
- Efekt primality → první dojem; hodnocení po prvním setkání
- Profesní deformace
- Kategorizace → škatulkování
- Atribuční chyba – atribuce = přiřazení
– můj úspěch = moje zásluha
– úspěch druhého = zásluha okolí
– můj neúspěch = vina okolí
– neúspěch druhého = jeho vina - Autoprojekce → sebe promítáme do někoho druhého, přitom se posuzujeme podle stejného měřítka a myslíme si, že příčiny chování jsou stejné (např. rodič promítá sebe do svého dítěte; naše špatné vlastnosti promítáme do druhých)
- Vlastní hierarchie hodnot → hierarchické uspořádání hodnot
Počitek – odraz jednoduchých vlastností předmětů a jevů okolního světa, které působí na smyslové
orgány a receptory (vnímáme barvu, chuť, vůni,…); celistvý vjem můžeme rozlišit
Druhy počitků:
a) exteroreceptory – odraz vnějších podnětů (zrak, sluch, čich, hmat,…)
b) interoreceptory – zajišťují vjem zevnitř těla (orgánové)
c) proprioreceptory – zajišťují čití pohybu, polohy, rovnováhy
– kontaktní – hmatové, chuťové, kožní
– distanční – zrakové, sluchové, čichové
Vjem – odraz předmětu jako celku, který působí na naše smysly, vzniká součinností více
analyzátorů (jablko – hmat, chuť, čich, zrak) nebo činností jednoho analyzátoru (díváme se
na strom za oknem – zrak), vjem není dán pouze ilustrací počitků, ale má pro nás osobní význam
Charakteristiky vnímání:
a) Pregnantnost – dotváření vjemu, doplňování nezřetelných nebo chybějících částí celku
b) Zaměřenost – (vjemové pole-figura x pozadí)
c) Výběrovost – v určitém okamžiku nevnímáme vše, co na nás z vnějšího světa působí – podprahové vnímání (reklama)
d) Konstantnost – tentýž předmět je vnímán a poznáván bez ohledu na to, v jaké poloze a – z jaké vzdálenosti ho vnímáme
e) Celistvost – tendence vnímat jednotlivosti jako celek, tvarová psychologie-gestaltismus
Vlastnosti vnímání
1) výběrovost
: vybíráme pouze určité vjemy (tím bráníme přetížení CNS)
: výběrovost je podmíněna vlastnostmi vnímající osobnosti – zájmy, potřeby,
2) zaměřenost
: soustředěnost na figuru a odsouvání jejího okolí do pozadí
: vyčlenění figury do pozadí ji umožňuje lépe vnímat
3) pregnantnost
: umožňuje nám vnímání neúplných podnětů jako celek (skvrny – pes …)
: dotváření vjemů na základě předchozí zkušenosti
4) konstantnost
: podněty ve změněných podmínkách vnímáme stejně (stále)
: př: silnice – když se zadíváme do dálky mám pocit že se silnice zužuje
5) transpozice
: podněty,které známe dokážeme rozlišit a rozpoznat i v situaci,kdy se změní jejich forma
: př: melodie hraná v jiné tónině nebo na jiné hudební nástroje
Poruchy vnímání:
1) poruchy kvantity
: snížená vnímavost (nemoc, duševní poruchy, deprese, drogy)
: zvýšená vnímavost (dočasně drogy, farmaka, alkohol)
2) poruchy kvality
: iluze – zkreslené vnímání,kdy nějaký podnět vnímáme jinak než normálně
: halucinace – vjemy bez působícího podnětu
Představivost – dělení představ, asociační zákony, typy představivosti:
Představivost
= vybavování obrazců, které jsme buď v minulosti vnímali (=vzpomínková představivost) nebo které jsme ještě nevnímali (=fantazie)
Výsledkem představivosti je představa
Typy představivosti podle zapojených smyslů:
a) vizuální = zraková (např. tváře lidí, vzhled předmětů,…)
b) auditivní = sluchová
c) motorická = pohybová (např. pracovní, sportovní,…)
Druhy fantazijních představ:
→ bdělé snění (vytváření představ, které se vztahují k budoucnosti)
→ snění ve spánku (projev neúmyslné fantazie; nekontrolovatelné sdružování představ)
→ halucinace
Asociační zákony → principy, podle kterých si vybavujeme představy
1) podle vnějších vztahů
→ zákon dotyku v prostoru a čase (představy, které jsou spojené prostorem nebo časem, mají zvýšenou tendenci se vybavovat)
→ zákon podobnosti a kontrastu (lépe si vybavíme představy, které se sobě podobají nebo jsou v kontrastu)
→ zákon novosti (nové představy se lépe pamatují než ty starší)
→ zákon častosti (lépe se nám vybavují představy, se kterými se častěji setkáváme)
→ zákon živosti (živější představy mající hlubší dojem si vybavujeme lépe než představy bezvýznamné)
2) podle vnitřních (logických) vztahů
→ zákon příčiny a následku (když si vybavíme příčinu, máme tendenci vybavit si i následek a naopak)
→ zákon celku a části (představa celku může vyvolat i myšlenku části a naopak)
→ zákon širších a užších pojmů (širší nadřazené pojmy vyvolají myšlenku na pojmy nižší podřazené a naopak)
Myšlení – myšlenkové formy a operace, druhy myšlení:
→ zprostředkovaný poznávací proces (na základě smyslového vnímání)
Díky němu poznáváme podstatné a obecné vlastnosti předmětů
Spočívá ve vykonávání myšlenkových operací (např. analýza)
– analýza = rozbor (celku na části)
– syntéza = sjednocení, shrnutí
– indukce = myšlenkový postup od jednotlivého k obecnému
– dedukce = postup od obecného k jednotlivému
– analogie = srovnávání na základě podobnosti
– konkretizace = zaměřování se na konkrétní věc
– abstrakce = zaměřování se na obecnou podstatu
– srovnávání (komparace) = hledání shod a rozdílů
– zobecňování= spojování vlastností jednotlivých předmětů
Formy myšlení → podoby, ve kterých se myšlení vyskytuje
a) pojem → označení pro věc nebo událost; je důležitý pro myšlení; vzniká na základě podoby slova nebo sousloví – řečové vyjádření obecných a podstatných znaků nějakého předmětu nebo jevu
Rozsah pojmu = na co všechno se pojem vztahuje a co můžeme pojmem označit (pojmenovat)
Obsah pojmu = definice (charakterizování) pojmu
Vztahem mezi rozsahem a obsahem pojmu je nepřímá úměrnost
b) soud → nalezení vztahu mezi dvěma a více pojmy
Subjekt, predikát = 2 základní složky soudu (např. dřevěná lavice – lavice = subjekt; dřevěná = predikát)
Predikát charakterizuje subjekt
c) úsudek → vyvození závěru z předpokladů
Např. jablka obsahují vitamíny, hrušky obsahují vitamíny, pomeranče obsahují vitamíny => ovoce obsahuje vitamíny)
Premisa = předpoklad
Konkluze = závěr
Druhy myšlení
→ konkrétní – práce s konkrétními představami
→ abstraktní – práce s abstraktními představami (člověk si nic konkrétního nevybaví)
Podle směru, kterým myšlení ubíhá, rozdělujeme na:
→ sbíhavé (konvergentní) – pouze jedna možnost při řešení
→ rozbíhavé (divergentní) – více možností při řešení
Myšlení a řeč – řeč je spojená s myšlením; pomocí řeči přemýšlíme a rozdělujeme myšlenky
City – znaky a druhy citů:
City (emoce)
→ psychické procesy, stavy a vztahy
Základní znaky citů:
- Polarita = protikladnost
– láska × nenávist
– dobrá nálada × špatná nálada - Ambivalence = smíšenost citů
– výsledný cit je složený z více příjemných i nepříjemných citů
– např. láska v sobě zahrnuje radost, strach o milovanou osobu i žárlivost - Aktuálnost = neopakovatelnost citů v téže podobě
– představa je spojena pokaždé s jiným typem citu, závisí na okolnosti - Stereotypnost
– např. pokud učitel znepříjemní žákovi předmět, zůstává mu tento pocit hodně dlouho - Pestrost časového trvání
– city můžou mít různou délku (od pár vteřin při úleku až po léta, kdy trvá manželská láska) - Nakažlivost citů
– přenášení citů z jednoho člověka na druhého
– např. při pohledu na plačícího se sami stáváme smutnými - Citová adaptace = změna intenzity citu vyvolaného opakujícím se podnětem
– např. neznámý zvuk vyvolá velký pocit strachu, ale při opakovaném ozývání se strach zeslabuje
Druhy citů:
a) Nižší (tělesné city) – souvisí s uspokojováním biol. potřeb jedince = nevyspání, bolesti…
b) Vyšší (city společenského vědomí ) – výsledek socializace
- Morální city – zvnitřnění dobra
- Estetické city – prožívání krásna
- Intelektuální city – hodnota pravdy a poznání
- Interpersonální – láska
- Tělesné city
– prožíváme v nich stav našeho organismu
– buď je tělo v rovnováze (příjemné pocity), nebo je rovnováha těla narušena (špatné pocity)
– narušení rovnováhy (homeostázy) = nemoc
– zdraví je podnětem pro dobrou náladu
– na základě uspokojení nebo neuspokojení biologických potřeb se dostaví buď uspokojení, nebo útrapy → dodržení nebo narušení stereotypu
- Citové reakce
– podnětem pro jejich vyvolání jsou změny v prostředí (přírodní nebo sociální)
– jsou krátkodobé
– afekt = ztráta sebeovládání (a nejen negativní) → unáhlená nepřiměřená reakce
– obranné a útočné reakce
– Citové stavy = nálady
– jsou dlouhodobé a mají nižší intenzitu prožívání
– jsou dispozicemi pro vznik citových reakcí
– podle průběhu -> afekt – krátké trvání – pozitivní X negativní
– poruchy nálad – afektivní poruchy – bipolární-afektivní porucha, manie, deprese
Paměť – fáze paměti, vlastnosti a druhy paměti:
3 fáze:
- vštípení do paměti – potřebujeme určitý čas
- uchování v paměti, pamatování – uchování X zapomínání, fyziologický základ: atrofie spojů, při učení tyto spoje obnovujeme, možnost tlumení spojů (nepříjemné zážitky)
- vybavování – asociační zákony
Druhy paměti
→ úmyslná – mechanická (učení) a logická (zapojení myšlenkových operací)
→ neúmyslná
Vlastnosti paměti → rychlosti, pohotovost, rozsah, přesnost, trvalost
– závisejí na věku – mladší paměť si zapamatovává a vybavuje rychleji, trvalost je však menší
– starší paměť si zapamatovává a vybavuje pomaleji, za to trvalost je delší
– plastičnost = vytváření stop do mozkové kůry
Druhy paměti podle doby zapamatování
→ krátkodobá (bezprostřední)
→ dlouhodobá
Pozornost – druhy pozornosti:
Je považována jak za poznávací proces, tak i psychický stav
Psychický stav → zaměřenost (výběr podnětu; co je předmět našeho zájmu) a soustředěnost (jak se čemu věnujeme, jakou dobu a s jakou intenzitou)
Vlastnosti:
– intenzita → stupeň naší aktivity
– stálost → jak dlouho se soustředíme na jeden předmět
– rozdělování pozornosti → např. kreslení a zároveň sledování televize
– přenášení → z jednoho předmětu na druhý
– roztržitost → neschopnost soustředit pozornost k něčemu
Druhy:
→ úmyslná (na základě vlastní vůle)
→ neúmyslná (navozena zvláštnostmi působících podnětů – nevšedností, nápadností)
