Otázka: Psychologie
Předmět: Základy společenských věd
Přidal(a): ifi
(význam a podstata psychologie, základní psychologické disciplíny a kategorie, vývoj
psychologie, přehled psychických jevů – procesy, stavy a vlastnosti)
Slovo psychologie má svůj původ v řečtině:
psýché = duše
logos = rozum, řád, věda
-> laicky řečeno, psychologie je věda o duši
duše = abstraktní pojem, nelze ji přesně definovat
– Psychologie patří k vědním oborům, které se v posledních letech značně rozvinuly, získala široké uplatnění ve školství, zdravotnictví, ekonomice, politologii atd…
– Původně součástí filozofie, jako samostatná věda se vyčlenila v 2.pol. 19. století, za jejího zakladatele je považován Aristoteles (Spis O duši)
Klasifikace psychologie jako vědy:
– Psychologie je věda empirická, tj. zkoumání je založeno na konkrétních zkušenostech, metodách poznání.
– Psychologie je také přírodně-společenská věda – stojí na rozhraní mezi vědami přírodními a společenskými – jinými slovy, má interdisciplinární povahu – tj, úzce spolupracuje jak s přírodními vědami (antropologie, biologie) tak se společenskými (humanitními) vědami (sociologie, filozofie, antropologie)
Jak lze definovat psychologii?
->> Psychologie je věda, která studuje lidské chování, duševní procesy a tělesné prožívání včetně jejich vzájemných vztahů.
Co je ústředním předmětem psychologie? V čem spočívá jádro psychologie jako vědy?
Úkolem psychologie je zkoumat zákonitosti a mechanismy vzniku, utváření a průběhu lidského chování a prožívání.
Pro označení psychologie se často užívá řeckého písmene psí.
!! Předmětem psychologie: PROŽÍVÁNÍ a CHOVÁNÍjedince !!
Pokud je předmětem psychologie prožívání a chování jedince, co to tedy je?
PROŽÍVÁNÍ:
-> souhrnný název pro všechny vnitřní, subjektivní psychické procesy a stavy (např. vjemy, představy, emoce, rozhodování, vybavování z paměti), které tvoří celek.
-> Člověk si psychické procesy a stavy uvědomuje jen do určité míry, a proto můžeme rozlišit na vědomé a nevědomé prožívání. ( Mnohé naše představy, myšlenky, emoce a přání si v přítomném okamžiku neuvědomujeme, jsou uloženy v paměti a lze si je vybavit, uvědomit).
Prožívání se projevuje navenek v chování člověka (např. výraz emocí, slovní projev).
-> Prožívání je velice subjektivní– např. to, nač člověk momentálně myslí, ví pouze on sám.
– Intenzita prožívání je také u každého člověka jiná. (Pohled na umělecké dílo vyvolává u každého jiný zážitek – záleží na estetice vkusu, vědomostech..)
– Podle vnějších projevů chování není možné posuzovat veškeré prožívání. Například to, nač člověk myslí, se nemusí navenek vůbec projevit. Dotyčný může být smutný- chová se ale vesele, může se přetvařovat s říkat něco jiného, než si ve skutečnosti myslí.
CHOVÁNÍ:
->soubor vnějších projevů, které jsou zpracováním a vyjádřením vnitřní situace člověka. Zahrnuje jeho ,,vnější činnost“ – tj. všechny činnosti, pohyby, úkony, jednání, řeč, výrazy člověka (mj. i pocení, pláč, rudnutí, blednutí, změny v dýchání – vegetativní reakce )
Můžeme rozlišit tyto formy chování:
-> expresivní -> vyjadřující skutečné smýšlení a pocity – bezprostřední výraz prožívání
-> adaptivní -> účelně se přizpůsobuje dané situaci – předstírání, zastírání, stylizace
O psychologii můžeme dále říci , že je pomocnicí lidí v jejich rozhodování, překonávání náročných životních situací, řešení zapeklitých problémů, hledání cest zdravého a smysluplného života – laicky řečeno znalost psychologie nám pomáhá při řešení problémů a při rozvíjení osobnosti a duševního života.
Psycholog: Díky znalostem psychologie pomáhá lidem. Není doktorem, má humanitní vzdělání ,,léčí slovy“
Psychiatr : Je to doktor, který léčí poruchy mozku; má lékařské vzdělání ,,léčí medikamenty“
Psycholog jako jednotlivec pomáhá: vybírat vhodné kandidáty na pozici pilotů; pomáhá určit, je-li obviněný odpovědný za spáchaný čin; pomáhá určit, je-li svědek spáchaného činu věrohodný; pomáhá řešit ztrátu motivace u mladého nadějného sportovce; pomoci začínající koncertní klavíristce překonat trému; zjistit, zda se batole vyvíjí normálně nebo je opožděné
Psycholog jako člen týmu, složeného z odborníků : vyzkoušení účinnosti psychiatrického léku; sestavit výcvikový program pro elitní vojenské jednotky; vést preventivní akci proti šikaně; projektovat budovu nové nemocnice tak, aby se v ní pacienti cítili dobře; navrhnout strategii volební nebo reklamní kampaně
Existují i ,,nepraktičtí“ psychologové ->ve výzkumu (učit šimpanze mluvit znakovou řečí, pozorovat kojence a ,,hrát si s nimi“ při zkoumání toho, jak se učí poznávat své okolí a své tělo; může dávat v laboratoři lidem nebo zvířatům různé podněty a sledovat, které části mozku zareagují a jakým způsobem…)
Jaký prospěch může mít ze studia psychologie nepsycholog?
1, psychologie se stala součástí všeobecného vzdělání
2, psychologové jsou spolupracovníky lékařů, pedagogů, vedoucích pracovníků…
3, kdo studuje psychologii – může její poznatky a metody také sám prakticky využívat -> lépe poznávat druhé lidi -> pomáhá nám zlepšit své vztahy s lidmi a působit na ně tak, jak chceme -> poznávat sami sebe
PSYCHICKÉ JEVY
PROCESY STAVY VLASTNOSTI
1, POZNÁVÁCÍ 1, NÁLADA 1, rysy
-> vnímání -> afekt 2, temperament
-> představování -> vášeň 3, charakter
-> fantazie 4, schopnosti
-> řeč 2, POZORNOST
-> myšlení
2, MOTIVAČNÍ
-> volní (vůle)
->citové (emoce)
3, PAMĚŤOVÉ
fáze zapamatování
PSYCHICKÉ PROCESY
1) POZNÁVACÍ -> informují člověka o vnějším a vnitřním světě
2) CITOVÉ -> vyjadřují vztah člověka k okolí , VOLNÍ -> od slova vůle -> chtění člověka působit na svět
3) PAMĚŤOVÉ
Jednotlivé psychické jevy jsou navzájem spojeny a působí na sebe jako celek, což se projevuje v osobnosti člověka . Psychické jevy jsou funkcí mozku, zformovaly se vlivem společnosti, zvláště působením výchovy, a umožňují člověku poznávat svět a zároveň na něj aktivně působit. V průběhu lidského života se mění a vyvíjejí (některé více – Např. vědomosti, jiné méně – např. schopnosti).
PODOBY PSYCHOLOGIE:
1)Laická- neodborná veřejnost (my)
2)Vědecká – člověk s vystudovanou psychologií
3)Narativní – filmy, knihy – umělecká díla
DISCIPLÍNY PSYCHOLOGIE = PSYCHOLOGICKÉ VĚDY
a) Základní psychologické disciplíny
1) Obecná psychologie – věnuje se základním teoretickým otázkám psychologie a podává celkový obraz o člověku. Zabývá se problematikou poznávacích procesů, dynamikou citového života… Je v úzké souvislosti s dějinami psychologie a psychologickou metodologií. Př. Linhart
Zabývá se zejména popisem a výkladem psychických jevů, tak jak je nacházíme u plně rozvinutého a normálně (nepatologicky) prožívajícího dospělého jedince.
2) Vývojová psychologie (ontogenetická)– zabývá se vývojem psychiky života – ontogeneze psychiky (charakteristika vývojových období člověka). Vývojová psychologie se zabývá otázkami pojetí psychického vývoje člověka, zkoumá činitele ovlivňující vývoj, věnuje se charakteristikám vývojových období člověka.
3) Psychologie osobnosti – zabývá se strukturou a vývojem osobnosti, zkoumá podobnosti a odlišnosti mezi lidmi. Př. Nakonečný
4) Sociální psychologie – řeší začleňování lidí do mezilidských vztahů, sociálních skupin a společenských institucí, i samotné mezilidské vztahy a sociální skupiny. Zabývá se psychickými jevy, které jsou vyvolány působením druhých osob, a vším, co se děje ve vztazích mezi osobami (ať už v malých skupinách jako je rodina, nebo středně velkých jako je sportovní klub) Příbuzným oborem je sociologie.
5) Psychopatologie – se zabývá otázkami pojetí psychických poruch a potíží, zkoumá příčiny jejich vzniku, hledá léčebné metody, které je odstraňují. Někdy se jedná o poruchu trvající velmi krátce (těžká opilost), jindy o dlouhodobou duševní nemoc (schizofrenie).
b) Aplikované psychologické disciplíny
1) Pedagogická psychologie – řeší psychologické aspekty rozvoje člověka v podmínkách výchovy a zkoumá problematiku účinného vyučování i poznávání žáka. př: Čáp
2) Klinická psychologie – se orientuje na diagnostiku duševních nemocí a potíží a na psychoterapeutickou péči o nemocné, včetně somaticky nemocných lidí. Vztahy mezi pacienty, lékaři. př: Koukolí
3) Poradenská psychologie – orientovaná na některé problémy (zabývá se školním, výchovným, profesním a manželským poradenstvím.)
4) Soudní (forenzní) psychologie – zabývá se studiem zločinnosti, psychologií pachatelů trestných činů, psychologickými expertizami pro soudní potřeby.
5) Psychologie práce – bezpečnost práce
Další aplikované psychologické vědy jsou např : psychologie zdraví, práce, reklamy, sportu, umění atd…
Psychologické disciplíny – kdysi řazené mezi speciální -> zoopsychologie (psychika zvířat)
psychometrie (vytváření testů)
Hraniční psychologické vědy patří
např: Psycholingvistika – zabývá se souvislostmi mezi myšlením, řečí a jazykem
Farmakopsychologie – zkoumá účinky chemických látek, léků apod. na psychiku člověka
Etologie – psychologie zvířat
- VÝVOJ PSYCHOLOGIE
->Původně součástí filozofie
->19. Století = samostatná moderní věda
2 etapy: 1. Předvědecká fáze (od antiky až do 19. Století)
2. Vědecká fáze (od 19. Století až dodnes)
psýché = duše ( z řečtiny)
logos = věda, rozum, zákon
Hlavní pojem v předvědecké fázi: DUŠE
PLATÓN
-> ,,…duše = nesmrtelná a nehmotná“
Duše původně sídlila ve světě idejí (ne v člověku)
Duše je čistá, krásná a nesmrtelná.
Žila ve světě idejí, dokud nedošla k řece, z které se napila. Za trest musela do těla -> po smrti se opět navrací so světa idejí.
SOMA SÉMA= tělo je hrobem duše, duše se s tělem spojila za trest
duše = dokonalá tělo = nedokonalé (materiální podoba)
spojit dokonalé a nedokonalé = trest
ARISTOTELES
-> Platónův žák
-> Duše a tělo tvoří 1 celek, patří k sobě, vytváří harmonii, duše je principem života, důvod proč žít -> duše dává životu smysl
3 typy duše Vegetativní
Senzitivní
Racionální
1. Vegetativní – ROSTLINNÁ -> touto duší jsou vybaveny rostliny -> zajišťuje přežití (základní životní funkce a rozmnožování)
2. Senzitivní – SMYSLOVÁ -> jsou jí vybaveny organismy vyšší (živočichové); zajišťuje základní živ. fce a rozmnožování + cítění (smyslové prožívání)
3. Racionální – ROZUMOVÁ – má ji člověk, pouze člověk vládne rozumem – myšlení, přemýšlení, myšlenkové operace
STŘEDOVĚK:
veliký vliv křesťanství -> připisuje duši náboženský význam -> duše je stále nehmotná substance, ale je stvořena bohem k obrazu svému -> podobá se Bohu -> Bůh stvořil člověka k obrazu svému
Svatý Augustýn
Tomáš Akvinský
17.STOLETÍ:
RENÉ DESCARTES /René Dekát/
– představitel racionalismu
-> jako první přestává používat pojem duše -> nahradil ho novým pojmem -> vědomí (používá se dodnes)
-> snaží se zkoumat vědomé jevy rozumem
-> je třeba přistupovat k vědomí pomocí racionality (rozumu)
-> ,,Myslím, tedy jsem.“
JOHN LOCKE
Tabula rasa = nepopsaná, čistá deska
člověk, když se narodí, je podoben Tabula Rasa -> nemáme v sobě nic, když přijdeme na svět musíme vše získat – získáváme dovednosti pomocí smyslů -> získáváme zkušenosti (empírie)
Př. Horké- bolest -> zkušenost
-> ,,Nic není v rozumu, co by nebylo dříve ve smyslech.“
19. STOLETÍ – psychologie se osamostatňuje
1879 ->Wilhelm WUNDT zakládá v Lipsku 1. Experimentální laboratoř.
Zkoumá člověka pomocí metod přírodních věd
zkoumal emoce (především) = psychické stavy člověka
př. Hněv a jeho fáze -> sledoval, k jakým těl. Změnám dochází; není to jenom záležitost psychická, ale odráží se to i na našem těle.
Používal metodu Introspekce >> pohled do nitra člověka, člověk vypovídá o tom, co prožívá a jak se cítí
POČÁTEK 20. STOLETÍ
BEHAVIORISMUS
-> vznikl v USA
-> zkoumá chování člověka
-> chování = soubor naučených reakcí na určité podněty
-> člověk má naučené reakce, odzkoušené
-> Watson – zakladatel, vycházel z poznatků I.P.PAVLOVA
-> I.P.PAVLOV – zkoumal podmíněné reflexy; opakování podnětu, stimulace -> vzniká z toho chování; (testování se psy a červeným světlem) ; ruský vědec
S-R SCHÉMA -> Stimul- Response (reakce)
receptory zachytí podnět -> dostředivým nervem je informace vedena do CNS -> Informace je vyhodnocena (např. bolest) -> odstředivé nervy vedou informaci do příslušných orgánů -> Reflexní oblouk
-> nejlepší metoda učení: dril (neustálé opakování)
velmi negativně vnímají chyby ->nutná přesnost při učení (přeučit chyby je časově nákladné, škodlivé, špatné…)
HLUBINNÁ PSYCHOLOGIE – PSYCHOANALÝZA
zabývá se nejen vědomými jevy, ale i nevědomými -> PODVĚDOMÍ
FREUD – zakladatel
-> říká, že by se psychologie měla zabývat nevědomými vztahy (podvědomím)
Lidská psychika – 3 vrstevná
ID = TO , nejhlubší, ono podvědomí = lidské potřeby a pudy (pud sexuální – nejvýznamnější)
nejvíce rozhodující faktor duševního vývoje
EGO= JÁ , vědomí
SUPEREGO = nadjá, to co ovlivňuje naše chování a jednání, jsou to hodnoty, zákony, pravidla nebo např. Bůh
>>udržuje harmonii mezi EGO a ID -> vědomé já (EGO) musí dovolit, aby byli naše pudy vyslyšeny – zároveň to musí být v souladu (v pořádku) se SUPEREGO
Pokud by člověk přestal dbát na své potřeby -> zatlačení ID ->disharmonie -> rozvinutí duševního onemocnění
Př. Oidipovský komplex ->podvědomé vázání syna k matce (emocionální vazba)
-> matka = sexuální symbol
-> otce vnímá jako svého soka
-> bojuje s otcem o přízeň matky
-> rozvinutý a neřešitelný komplex: muž si hledá ženu, která je matce podobná – vzhledem, chováním, myšlením
Jak to vyřešit? Najít si opačný typ ženy-> komplex se rozruší
Freud říká, že k tomuto jevu dochází POUZE U CHLAPCŮ
CARL GUSTAV JUNG – žák Freuda; tvrdí, že existuje i Elektřin komplex = definoval jej; vázání dcery na otce
Jung rozdělil 2 typy osobnosti:
introverze (člověk tichý, uzavřený, nespolečenský)
extroverze ( člověk energetický, společenský, otevřený)
Jung zavádí další pojem: ARCHETYP : kolektivní podvědomí lidstva, které si lidstvo nese a přenáší z generace na generaci
>>praobrazy určitého chování a prožívání
>> lidská psychika není ovlivňována pouze pudy, ale i archetypy
>> Archetypy jsou vrozené
>> typ chování, které člověk uplatňuje v určité situaci, aniž by si to uvědomoval -> dělá to automaticky
>> archetypy se zjevují hlavně ve snech (v symbolech)
HUMANISTICKÁ PSYCHOLOGIE
– představitelé : Marslow (pyramida potřeb), Rogers, Frankl
– polovina 50. Let 20. Století
– reaguje na hlubinnou a behavioristickou psychologii
– vytýká jim zjednodušený přístup k lidské psychice-> zkoumají jenom chování
>> tvrdí, že je třeba se zabývat dalšími jevy, které mají vliv na psychiku
>> zabývá se každodenní existencí člověka -> víkendy, prožitky … (kolik má volna, jak ho tráví, jak ho to ovlivňuje)
>> hlásá nenásilný způsob učení (herní a pohybové aktivity)
GESTALTISMUS
– německý směr = tvarová, celostní psychologie
-> je třeba lidskou psychiku chápat komplexně, celkově -> v celku
chování ,pudy + inteligence, paměť, představy, vnímání = dohromady tvoří psychiku
TRANSPERSONÁLNÍ PSYCHOLOGIE
zkoumá mimořádné stavy vědomí ->tvz. Změněné vědomí (drogy, meditace, sugesce)
co člověk prožívá po požití drog, po navození hypnózy, jak se chová…
- METODY PSYCHOLOGIE
-zkoumají lidskou psychiku
– rozpoznávají duševní onemocnění, pomáhají z těžkých životních situacích
1) POZOROVÁNÍ
– základní metoda psychologie
2 typy ZÚČASTNĚNÉ (interakce, probíhá komunikace)
NEZÚČASTNĚNÉ (pozorovatel nezasahuje a nevstupuje do chování jedince -> pozoruje jej v každodenní životní situaci)
2) ROZHOVOR (diagnostický)
2 typy:
a) VOLNÝ – nezávazný, o počasí, o běžných věcech, o životě, nemá specifický cíl, základní seznámení se s člověkem
b) STANDARTIZOVANÝ – má přesně vymezený cíl , chci zjistit konkrétní problém, pevný scénář, konkrétní věci
3) INTROSPEKCE
– subjektivní výpověď o momentální náladě, pocitech
– výpověď o sobě samém
4) TESTY
a) Inteligenční
b) testy školní zralosti
c) testy kresby
d) testy osobnosti
e ) sociometrie
a) Inteligenční testy – IQ:
Meiliho test struktury inteligence pro děti (až 16 let) -> výsledkem není číslo, je celý obrázkový; má 2 složky – slovní zásoba, tvarová představivost
Anthanerův test (pro dospělé)
b) Testy školní zralosti – pomáhá určit, zda-li je dítě připraveno pro školu
c) Testy kresby- provásí se zejména v předškolním věku, kreslí se postava nebo zvířátko -> tímto způsobem se dají odhalit disfunkce mozku (pomalejší psychický vývoj)
d) Testy osobnosti – Rorschachův test (fleky na papíře – co člověk vidí)
e) Sociometrie – zkoumá soc. klima v soc. skupině
měří, jestli jsou ve skupině dobré či špatné vztahy, test má podobu otázek (negativní, pozitivní – mám rád, nemám rád)
Výsledek-sociogram – skládá se ze smajlíků
šipky= vztahy, směřující k ostatním spolužákům
- Rozbor výsledků činnosti – zkoumá se vše, co má grafickou podobu (rozbor dopisu, domácích úkolů, deníků..) , dá se odhalit porucha psaní, koncentrace
- Explorativní metoda
vyšetřovací metoda, zjišťují se veškeré důležité události v životě (rozvod rodičů, smrt příslušníka v rodině)¨
- Projekční techniky
člověk je konfrontován s nějakou situací
dá se mu obrázek, text a on musí pokročit dál
PSYCHICKÉ JEVY – PROCESY (poznávací)
-> VNÍMÁNÍ
Psychický proces, při kterém poznáváme to, co v přítomném okamžiku působí na naše smysly.
Psychický proces zprostředkovaný smysl. orgány.
př: modré nebe vnímáme zrakem
bouchání na dveře vnímáme sluchem
jemnou látku vnímáme hmatem
sladký koláč vnímáme chutí
VJEM = výsledek našeho vnímání (vnímám celé jablko – barva, vůně)
= kompletní obraz předmětu a jevu
= zachycuje více znaků najednou
POČITEK = obraz některého jednotlivého znaku, předmětu nebo děje (jablko – červ uvnitř)
= nejmenší jednotka vnímání – 1 znak
VJEM SE SKLÁDÁ Z POČITKŮ!
Absolutní práh počitku : Podněty si uvědomujeme tehdy, dosáhnou-li určité síly (intenzity)
-> Je to nejmenší velikost podnětu, která vyvolává počitek. (šepot)
Rozdílový práh počitku: vnímání lidí se liší také tím, jaké rozdíly mezi věcmi téhož druhu dokáží rozlišit.
-> Nejmenší rozdíl v síle podnětů, které jsme schopni rozlišit. (30 druhů černé – pracovník s textilem versus laik)
Fungování smyslů:
a) receptor – vnímá podnět
b) dostředivý nerv – posílá signál do mozku
c) mozkové centrum – zpracuje informace a pošle je dál
d) odstředivý nerv – přeposílá informaci z mozku
e) efektor – provádí činnost podle příkazu z mozku
– doba mezi podrážděním a odpovědí se nazývá latentní perioda a počítá se v milisec.
Aby byla vyvolána ve smysl. orgánech nějaká reakce, musí mít vjem určitou intenzitu ( příliš slabý = podprahové vnímání; příliš silný = nadprahové vnímání)
Dělení smyslů:
1) VNĚJŠÍ – informují o světě kolem nás
– dálkové: zrak, čich, sluch
– dotykové: chuť, hmat
2) VNITŘNÍ – informují o našem stavu
– útrobní (kručení břicha)
– pohybu a rovnováhy (střední ucho)
VÝBĚROVOST VNÍMÁNÍ – Nervová soustava si vybírá z podnětů ty, které nás nejvíce zaujaly
figura – to co jsme si vybrali, nejzřetelnější vnímání
pozadí – to ostatní
Adaptace = přizpůsobení se dlouhotrvajícímu podnětu
Analyzátory (naše smysly) jsou schopny přizpůsobit se na podněty, které na ně působí
např: tepelná adaptace – první dotyky s vodou
zraková adaptace – závisí na intenzitě světla
čichová adaptace – vůně či smrad
není adaptace na bolest
Zlepšení a zhoršení vnímání při změnách organismu:
+ jsme odpočinutí -> lepší vnímání (soustředěnost, barvy, detaily)
– jsme unavení, nemocní, opilí -> horší vnímání, nesoustředěné, bez detailů
Vliv zkušenosti, paměti na vnímání
+ dokonalejší, lepší vnímání, vidím to co dříve bylo přehlíženo
– už to zná, tak to přehlíží
Senzorická deprivace = trvalé neuspokojení potřeby vnímání (lidé s handicapem, nevidí, neslyší) = narušení psych. života
Smyslový klam = vnímání jedné věci různě, smysly nás klamou, informace v mozku nesprávně zpracována.
->PŘEDSTAVOVÁNÍ
Psychický proces, který názorně zobrazuje předmět nebo děj nepůsobící v daném okamžiku na naše smyslové orgány.
Zakládá se na minulém vnímání!
| představa | vjem |
| Bývá zkreslená (barva ,tvar, detaily) |
Zanechává stopu |
| Méně jasná a zřetelná | Jasný, zřetelný, živý |
| Nemá takovou živost | Vjem je stálý |
| Představa není stálá, střídá se s jinou představou = jedna představa vyvolá další představy |
Shoda: názorný obraz činnosti
DRUHY PŘEDSTAV:
1) zrakové (vizuální)
2) sluchové (auditivní)
3) pohybové (motorické)
4) smíšené
Vzpomínkové představy: představy paměti
vybavujeme si ty věci nebo zážitky přibližně v té době jak jsme je vnímali a zapamatovali si je. Vycházejí z toho, co jsme prožili v minulosti.
Fantazijní představy: vznikají přetvářením původních představ do nových podob. Jsou to obrazy toho, co jsme doposud neprožili.
Představy mají fyziologický základ. Jsou jakýmsi přechodem mezi smyslovým a rozumových vnímáním.
ASOCIACE = jedna představa vyvolá druhou
Představy se vybavují na základě asociací.
sobota -> neděle -> volno -> víkend -> klid -> odpočinek
ASOCIACE PODLE DOTYKU: Spojeny jsou představy věcí (osob, událostí), které jsme vnímali současně nebo krátce po sobě. -> nejčastější
ASOCIACE PODLE PODOBNOSTI: Při setkání s neznámým člověkem si vybavíme představu našeho známého, který mu je podobný, přestože jsme je nikdy neviděli pohromadě.
Vybavují se nám ty představy, které jsou si podobné.
Asociace se vytvářejí a vysvětlují tvořením podmíněných reflexů a jejich soustav.
Funkce představ -> redukují nejistotu v poznávání a poznání
-> umožňují přenášení do minulosti (vzpomínky) i do budoucnosti (snění a plánování)
ŘÍZENÍ REFLEXNÍ (NERVOVÉ)
Periferní nervy (okrajové, končetiny) ——————- CNS
páteřní mícha mozek
vyživuje ji a chrání mozkomíšní mok -> koncový mozek
31 párů míšních nervů -> k orgánům a svalům -> mezimozek
-> mozeček
-> střední mozek
-> prodloužená mícha
Mozek: 1 350g
– tvrdá plena mozková, pavučnice
– také v mozkomíšním moku
Neuron -> mozkový nerv, vzruch se šíří směrem od hlavičky k nožičce, až 30 miliard v mozku
Reflexní oblouk->
1) senzor
2) dostředivá nervová dráha
3) CNS
4) odstředivá nervová dráha
5) výkonný orgán (sval)
Nepodmíněné reflexy (vrozené) – spánek, jídlo, záchod
Podmíněný reflex – učíme se jej, po čase dochází k vyhasínání reflexů
->FANTAZIE
Psychický proces, při kterém se vytváří relativně nové představy, ale základem jsou naše zkušenosti.
-> Tyto představy kombinujeme do jiných celků.
Dělení fantazie:
a) záměrná – řídí se vědomým záměrem (představit se šaty podle náčrtu, uspořádat pokoj)
b) bezděčná (neúmyslná) – je to fantazie, při níž vznikají obrazy samovolně, bez záměru něco nového tvořit. př. spánek -> člověk si vytváří svět do něhož utíká, kde je mu dobře (bdělé snění)
Fantazie je živá hlavně u dětí, děti své představy hluboce prožívají a často je považují za skutečné.
DRUHY FANTAZIJNÍCH PŘEDSTAV
1. Rekonstrukční
* Vytvoření představy na základě slovního popisu nebo schématického znázornění. Důležitá v technických oborech (geometrie, geografie)
2. Tvůrčí
* Znamená vytvoření nových představ (např. v umělecké tvorbě, technické vynálezy, ale i běžnější činnosti – úprava zahrádky). Tvůrčí fantazii nemá každý
3. Bdělé snění
* Člověk si vytváří svět, do něhož utíká, kde je mu dobře..
pokračování skutečných událostí, dokončení nedořešených úkolů či nedokončených příběhů
4. Spánkové sny
* Sny = představy, které vznikají spontánně během nehlubokého spánku. Jsou příkladem fantazijních představ.
Snění ve spánku je obrazotvornost řízená našimi přáními a obavami.
Snění v bdělém stavu (bdělé snění) je více kontrolované, obsahuje vedle emocionálních i racionální prvky.
Poruchy obrazotvornosti:
a) časté snění -> jedna z forem, jak člověk reaguje na neuspokojování potřeb a jiné frustrační situace. (Introverti, samotářští lidé, sociálně izolovaní, kteří unikají do snění před skutečností).
b)nedostatek fantazie -> lidé intelektuálně omezení, lidé kteří se nedokáží pro nic nadchnout, vztah k okolnímu světu má podobu rutiny
Velmi dobrá fantazie: Umělci, děti
Fantazijní představa: odraz předmětů a jevů, které jsme v dané podobě nikdy nevnímali např: představa nadpřirozených pohádkových bytostí.
Představy mohu vznikat proto, že disponujeme schopností zachycovat, uchovávat a znovu si vybavovat dříve vnímané předměty a jevy. Této schopnosti říkáme paměť.
->ŘEČ
* psychický proces poznávací
* nástroj našeho myšlení
* schopnost vyjadřovat se artikulovanými zvuky nebo značkami obsahy našeho vědomí
* skutečné užití konkrétních jazykových prostředků v komunikaci
* specifická dovednost člověka
* slovní forma řeči, kterou užívá určitá společenská skupina se nazývá jazyk
5 funkcí řeči:
a) komunikační
b) myšlenková
c) expresivní
d) apelová
e) estetická
OBSAH A FORMA ŘEČI
Řeč má stránku obsahovou (to, co říkáme) a stránku formální (jak to říkáme)
Stránka formální -> zejména projevy citů a přání; tj. zabarvení hlasu, síla, rychlost, intonace
DRUHY ŘEČI
Rozlišujeme řeč vnitřní a vnější. Vnější řeč může být mluvená nebo psaná -> Slouží ke styku s okolím, příprava a ujasnění si postupu- slouží našemu myšlení
Vnější -> a) forma: psaná
-> b) forma: mluvená – s pomocí slov se obracím k druhým lidem
Vnitřní
->Pohyby orgánů řeči navenek neznatelné, dokáží je zachytit jen jemné přístroje
-> Běžné užívaná (vybavujeme si z paměti rozhovor s druhými lidmi, ujasňujeme si program zábavy a práce)
Když je problém obtížný, bezděčně přecházím k vnější řeči, a tím si řešení často usnadňujeme. (slohová práce, početní úkol)
MIMOSLOVNÍ (NEVERBÁLNÍ) SDĚLOVÁNÍ
1) MIMIKA = výraz ve tváři (pohyb očí, krčení nosu)
2) GESTIKA = pohyby rukou
3) DRŽENÍ TĚLA A HLAVY = sebevědomý člověk x smutný člověk
4) VZDÁLENOST JEDNOHO ČLOVĚKA OD DRUHÉHO
5) SYMBOLY A OBRÁZKOVÉ ZNAČKY
->MYŠLENÍ
Psychický proces poznávací, při kterém poznáváme skutečnost.
– Slouží k řešení problémů.
– Díky myšlení poznáváme obecné a podstatné vlastnosti předmětů a jevů a vztahy mezi nimi.
– Myšlení je nedílně spjato s vnímáním, představami a řečí.
– Řeč je nástrojem myšlení, vyjadřuje myšlenky a umožňuje je sdílet s dalšími lidmi a komunikovat- dorozumívat se
Myšlení je schopnost člověka na základě smyslového poznání a spolu s ním poznávat obecné, zákonité a podstatné souvislosti a na základě toho určovat cíle své činnosti.
Myšlení vymezuje pojmy -> základní formy lidského myšlení
POJEM – slovní označení , které vyvolá určitou představu
slovo s přesně stanoveným obsahem a rozsahem, označuje se slovem. Vymezuje se větou!
Obsah = soubor znaků
Rozsah = počet jedinců
Definice = pojem definovaný (loď) = (je) pojem nejblíže nadřazený + rozdílové znaky (dopravní prostředek sloužící k přepravě osob či věcí + na vodě)
Osvojování pojmů = malé děti nejsou schopny vymezit pojem – obsah pojmu se vysvětluje něčím charakteristickým
Mezi pojmy jsou určité vztahy – Nadřazenosti, podřazenosti či souřadnosti
Jestliže o pojmu něco vypovídáme, vyjadřujeme vztah mezi dvěma pojmy, tento proces nazýváme soud. Může být pravdivý nebo nepravdivý (lež, pravda)
Vyjádření vztahů mezi dvěma nebo více soudy nazýváme úsudek.
Soud = vztah mezi dvěma pojmy
úsudek = vztah mezi dvěma a víc soudy
př. Židle je nábytek na kterém se sedí u stolu
DRUHY MYŠLENÍ:
KONVERGENTNÍ (sbíhavé) -> vede pouze k jednomu řešení
DIVERGENTNÍ (rozbíhavé) -> směřuje k více řešení daného problému (kreativní myšlení)
DRUHY MYŠLENÍ (z hlediska vývoje) :
KONKRÉTNÍ -> zobecňuje obrazy, které vznikají při vnímání ; přemýšlím pouze o reálných věcech, které jsou hmatatelné, důležité pro děti (auto, panenka, paní učitelka..)
ABSTRAKTNÍ -> Schopnost myslet na formální pojmy (spravedlnost, právo – abstraktní pojmy); rozvíjí se teprve v pubertě
MYŠLENKOVÉ OPERACE
-> Myšlení se realizuje souborem myšlenkových procesů čili operací!
-> pomocí myšlenkových operací probíhá myšlení!
*ABSTRAKCE – tj. postup, kdy vyčleňujeme podstatné a obecné vlastnosti předmětů nebo jevů (odtržení vlastnosti)
KONKRETIZACE – odhalujeme to, co je pro objekt či jev jedinečné, opačný postup abstrakce
*ANALÝZA– tj. myšlenkové rozdělení celku na jednotlivé části
SYNTÉZA –opětovné sjednocování jednotlivých částí v celek
*INDUKCE– myšlenkový postup, při kterém vycházíme z jednotlivých částí a dojdeme k obecnému závěru
DEDUKCE– od obecného záměru k jednotlivým jevům
MYŠLENKOVÉ OPERACE – PRŮBĚH:
1, řazení, třídění, srovnávání – už u malých dětí
2, analýza – rozbor, rozložení na několik částí
3, syntéza – opak analýzy, složení částí do celku
4, abstrakce – hledání a nacházení podstatných vlastností, předmětů a vztahů mezi nimi
ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ
->Problémy řešíme pomocí myšlenkových operací
závisí na : zkušenostech, vědomostech, vůli
Způsoby řešení:
1. využití předchozích zkušeností – pozor abychom se neukvapili a neopomenuli nové prvky
2. pokus a chyba – hodí se při hledání věcí, matematice, fyzice (zdlouhavé řešení)
3. rozbor problémové situace – je nejspolehlivější, ale ne nejrychlejší, uvědomění si podstaty problémů a posouzení podstaty z různých pohledů, nesmí se spěchat
VLASTNOSTI MYŠLENÍ- charakterizují, jaké myšlení je
1) HLOUBKA -> mohu jít až k podstatě věci
2) ŠÍŘKA -> kolik toho mohu dosáhnout díky myšlení
3) PRUŽNOST -> můžu se okamžitě dostat od jedné věci ke druhé
4) PŘESNOST -> konkrétně mohu na něco myslet
5) KRITIČNOST -> můžu říci svůj názor, posoudit danou věc
- PSYCHICKÉ JEVY – PROCESY (PAMĚŤOVÉ)
-> soubor psychických procesů, které umožňují osvojení zkušenosti a její zapamatování (PERCEPCE) , uchovávání (RETENCE) a vybavení (REPRODUKCE)
Znovupoznání: fáze, která je místo vybavení, nemůžeme si něco přesně vybavit
Zapomínání: fáze nahrazující vybavení
PAMĚŤ= je jedna z nejdůležitějších vlastností člověka, je to soubor procesů, které umožňují osvojení informací, jejich uchování a vybavení
Jak se vysvětluje paměť?
Vnímáme -> v nervových buňkách se zanechává stopa -> tato nervová stopa umožňuje uchovávání a vybavení
Faktory ovlivňující paměť :
1, zkušenost
2, myšlení: hledáme souvislosti
3, city, emoce, motivace
4, zájmy
TŘI HLAVNÍ SKUPINY PAMĚŤOVÝCH PROCESŮ
1, uložení do paměti (percepce)
tj. transformování informace do takové podoby, kterou dokáže paměť uchovat
zapamatování je: a) spontánní, bezděčné = ,,nesnáším reklamy“
b) úmyslné = učení se nazpaměť
2. uchovávání v paměti (retence)
3. vybavení uchovávaného (reprodukce) nebo zapomínání
DRUHY PAMĚTI
1) NÁZORNÁà a) zraková -> obraz (vizuální)
b) sluchová -> text písně (auditivní)
c) pohybová -> tanec
spojena s tím, co už jsme někdy zažili (bolest, hluk, čich)
2) SLOVNĚ LOGICKÁ – založená na pochopení vzájemných vztahů
3) MECHANICKÁ – bez porozumění, bez logických souvislostí
4)ZÁMĚRNÁ – to, co se našprtám
5) BEZDĚČNÁ – to, co nás výrazně upoutá
6) DLOUHODOBÁ – slouží k uchování toho, co budeme potřebovat na delší dobu; uchování a vybavení závisí na tom, jak jsme si informaci osvojovali; informace, které potřebuje celý život nebo jen delší čas – např. řeč
7) KRÁTKODOBÁ– slouží k zapamatování si na několik sekund, pracuje nejčastěji se zrakovými nebo sluchovými vjemy, informace z krátkodobé paměti lze přenést do dlouhodobé, hlavní podmínkou takového přenosu je opakování; pár hodin, minut, dní
Podle druhu činnosti rozlišujeme také paměť technickou, hudební..
Zapomínání = největší část osvojeného zapomínáme zpravidla bezprostředně (několik málo hodin) po zapamatování. Na míru zapomínání má vliv mnoho činitelů (porozumění, zájem…)
Většinou zapomínáme to, co nepoužíváme, přičemž abstraktní informace zapomínáme rychleji než konkrétní.
V prvních hodinách zapomeneme 56% , po 9 hodinách 64%, po 2 dnech 72%, po měsíci 79%.
Paměť jako schopnost uchovávat zkušenosti je základním předpokladem učení!
Amnézie = částečná nebo úplná ztráta paměti.
- PSYCHICKÉ JEVY – PROCESY (MOTIVAČNÍ) -> vůle, city(emoce)
množství psychických procesů, které nás pobízejí nebo odrazují od určitých činností
->CITY (EMOCE)
krátké trvání = procesy
hodiny, minuty = stavy (nálada)
dlouhá doba = vlastnosti (vztahy)
= psychické jevy, které hodnotí to, co poznáváme a co děláme!
-> hodnocení se řídí našimi cíli -> je subjektivní
Základní city: láska x nenávist (libost x nelibost – základní protiklad citů)
vášeň – silný citový vztah
city ambivalentní– rozporuplné, smíšené -> pokud jedinec prožívá protichůdné (kladné i záporné) emoce (zejména k určité osobě nebo skupině) nazýváme tento jev ambivalence.
Emoce se projevují mimikou, gestikulací ale hlavně se projevují ve změnách činnosti vnitřních orgánů
Afekty = velmi výrazné, siné projevy ( vztek, strach, bouřlivá radost). Jsou zpravidla spojeny s uspokojováním nebo ohrožením základních životních potřeb. Patří k vývojově nejstarším, nejnižším citům. I zvířata mají afekty. Pozitivní- např. sportovní výkon (vítězství). Negativní- řešení konfliktu (podlehnutí afektu- negativní působení – citlivá osoba)
City = vyjadřují vztah k něčemu na základě sympatií a nesympatií
1) Obranné – např. strach, odpor citové reakce: pláč
2) Útočné – hněv, vztek
3) Sociální – pocit závislosti na něčem
4) Etické – úcta, smysl pro takt, pocit spravedlnosti
cynismus = převrácený žebříček hodnot – citová otupělost
Možné dělení emocí:
a) NIŽŠÍ ->vývojově starší, afekty (velmi výrazné projevy citů), strach, vztek, libost a nelibost
b) VYŠŠÍ-> (soucit)
* morální, etické = hodnota dobra
* estetické = hodnota krásy
* intelektuální = hodnota pravdy
* sociální = hodnota vztahů, sdílení radosti a smutku s blízkými, láska, úcta, obdiv
Charakteristické znaky citů:
->subjektivnost – prožívání citů je vždy individuální
->spontánnost – city jsou nezávislé na vůli
->aktuálnost – city jsou okamžitý proces
->polarita – citové projevy mohou snadno přecházet z jedné krajnosti do druhé
->VŮLE (VOLNÍ PROCESY)
Soubor psychických procesů, které zajišťují dosahování cílů a řízení činností k nim směřující, hlavně v případech, kdy je třeba překonávat překážky.
Volní procesy jsou nedílně spjaty s řečí!
!! Stanovíme si cíl -> hledám cestu k cíli -> překonávám překážky = to je vůle!!
Volní procesy nám pomáhají překonávat překážky.
Vůle: a) velet – překážky
b) volba – cíl, činnosti
Vůle = označuje psychické procesy a vlastnosti, které zajišťují řízení činnosti a dosahování cílů, zj. v
Volní vlastnosti = vlastnosti podmíněné vůlí člověka; vyjadřují záměrné, cílevědomé úsilí směřující k dosažení vědomě vytyčeného cíle, které je vlastní pouze člověku
-> projevují se v jednání, chování
-> pomáhají při překonávání překážek k dosažení určitého cíle
-> volní vlastnosti se formují v průběhu života zejména pod vlivem výchovy. př. vytrvalost, odpovědnost, spolehlivost, zásadovost, svědomitost, sebekázeň, sebekritičnost
- PSYCHICKÉ JEVY – STAVY (pozornost, nálada)
– psychické stavy = momentální úroveň psychologických činností, které ovlivňují aktuální zdatnost člověka
(nálada, pozornost, tréma..)
->POZORNOST =zaměřenost na určité děje, ovlivněná momentálním psychickým stavem člověka
zajišťuje zaměření a soustředění na určité předměty nebo cíle
úzce souvisí s vůlí !!
Je to stav soustředění se a zaměření se na určitý podnět.
a) Úmyslná(vůle, motivace) – sledování automobilu při přecházení přes ulici, řídí se vědomým záměrem
b) neúmyslná, bezděčná – sledování napínavého filmu
Dlouhodobé zaměření pozornosti je nesnadné, zvláště při jednotvárné činnosti pozornost klesá, proto jsou nutné změny a přestávky. V některých situacích se člověk musí zaměřit na více podnětů, je to namáhavé. Dlouhodobější rozptýlená pozornost způsobuje vážné chyby.
Vlastnosti pozornosti:
– intenzita – víra jak moc se chci soustředit
– stálost – jak dlouho se budeme soustředit
– rozsah – kolik toho zvládneme najednou
– rozdělování pozornosti– více lidí
– přenášení pozornosti – z jedné činnosti na druhou
– výběrovost (soustředit se pouze na jeden zajímavý předmět).
celkový stav pozornosti : aktivace
>Nízká aktivace: při spánku, uvolnění a zpomalení organismu
>Snížená aktivace: přechodný stav mezi bdělostí a spánkem, při usínání nebo probuzování, při velké únavě
>střední aktivace: pocit svěžesti
>zvýšená aktivace: náročné výkony
>vysoká aktivace: maximální výkon
->NÁLADA
Nálady
– slabé, víceméně trvalé emocionální stavy, které dodávají všem ostatním zážitkům určité zabarvení. Trvají minuty, hodiny i dny.
– Závisí na událostech a podnětech z prostředí, na citových projevech i na náladě blízkých lidí, zdravotním stavu…np. spokojenost, zármutek
NÁLADA = ->psychický stav, který ovlivňuje prožívání a chování člověka, jeho reakce na podněty
PSYCHICKÉ JEVY – VLASTNOSTI
– relativně stále rysy osobnosti, mají dlouhodobí charakter
– charakteristiky jedince, kterými se vyznačuje
– viz. psychologie osobnosti
TEMPERAMENT = ! Soubor vlastností vztahujících se k citovému (emocionálnímu, afektivnímu) reagování, které je charakteristické pro daného jedince. !
Psychická vlastnost, která vypovídá o dynamice a průběhu prožívání.
Když něco prožívám, jednám a chovám se.
Z latinského temperamentum = poměr
– významně určen vrozeným biologickým základem
– temperament lze velmi špatně změnit, ale můžeme ho kultivovat, zjemňovat
– každý temperament má své výhody i nevýhody, přednosti i úskalí
Typologie čtyř temperamentů, rozdělení lidí podle převládajících tekutin v těle -> nějaká tekutina v těle člověka převládá a on se podle toho chová ->HIPPOKRAT -> starořecký lékař (asi 460-377 př.n.l. – 5. stol. př. n. l.) -> upravil lékař Galemos (2. století př.n.l)
SCHOPNOSTI =vlastnosti osobnosti, které umožňují jedinci naučit se a úspěšně vykonávat určité činnosti
ROZDĚLENÍ:
1.Vjemové (percepční) – přesně vnímat a rozlišovat tvary, barvy, tóny,…( percepce = vnímání)
2.Psychomotorické – naučit se vykonávat určité sestavy pohybů, ve sportovní a pracovní činnosti (motorika = hýbání)
3.Intelektuální – orientovat se v nových situacích, řešit problémy (nebo-li myšlenkově poznávací) 4.Sociální – jednání s lidmi, dělat dojem, předcházení konfliktů a jejich řešení- chování ve společnosti
5. Umělecké
– Schopnosti mají svůj vrozený biologický základ, označovaný jako VLOHY.
– Stupně rozvoje schopnosti: Podle toho, jak se nám podaří rozvinout naše stupně schopnosti
1. Nadání 2. Talent 3. Genialita
-> vše to jsou soubory rozvinutých schopností (ale na různých úrovních)
– 1. Nadání = soubor VYSOCE rozvinutých schopností
– 2. Talent = soubor MIMOŘÁDNĚ rozvinutých schopností
– 3. Genialita = soubor OPRAVDU VYJÍMEČNÝCH rozvinutých schopností
CHARAKTER = Vlastnosti osobnosti, které souvisí s morálkou jedince.
morálka : pravidla chování
interiorizace x exteriorizace mravního požadavku
RYSY = soubor psychických vlastností, které se projevují určitým způsobem chování, jednání, prožívání
=>uvádí se v protikladech
extrovert x introvert; dominance x submise; afilace x hostilita; sympatie x antipatie; zájem x nezájem
DOPLŇUJÍCÍ INFORMACE!!
LIDSKÉ VĚDOMÍ(duše, symbol)
VĚDOMÍ = ta část lidské psychiky, která zahrnuje vše, co si jedinec právě uvědomuje.
Zahrnuje subjektivní jevy.
VĚDOMÍ = část našeho vnitřního života, který je v centru naší pozornosti.
Psychika není to samé jako vědomí.
Pod psychiku patří vědomí, nevědomí, podvědomí.
PSYCHIKA = souhrn duševních jevů a vlastností jakými jsou např. vjemy, představy, vzpomínky, city, myšlenky, vůle…
Tyto vjemy vytváří proud zážitků neboli prožívání.
Vnějším projevem psychiky je chování.
Změněné stavyvědomí = cítění funguje nestandartním způsobem
- bolest, vyčerpání (např. snížená bdělost)
- vlastní aktivita = meditace, autohypnóza
- vlivem drog
Znaky změněného vědomí :
+ posílení fantazie
– snížení sebekontroly, jasnosti vidění
Sigmund FREUDàzakladatel psychoanalýzy, za hlavní zdroj lidské psychiky považoval LIBIDO à tj. nevědomý sexuální pud
rodák z Příbora, významný lékař židovského původu
Poznání ,,toto jsem já“ vyžaduje vyšší úroveň inteligence (př. slon, šimpanz) nikoli pes, kočka.
CO OVLIVŇUJE NAŠE VNÍMÁNÍ?
základní filtr: POZORNOST
POZORNOST = psychický stav, který po určitou dobu zajišťuje soustředění člověka na jeden jev nebo jednu činnost
pozornost udržuje: KONCENTRACE
a) SPONTÁNNÍ (bezděčná)à silný podnět, pískání brzd automobilu
b) ÚMYSLNÁ (záměrná)à učení, souvisí s naší vůlí
Pozornost i vnímání spjato s dalšími psych.jevy.
Psychický stav je utvářen aktuální souhrou psychických procesů a dalších činitelů (př. nálada, emoce, rozumové schopnosti,motivace, aktivita, naše očekávání, situační kontext).
Pozornost můžeme přenášet, ale není možné udržet pozornost na učení a současně na televizi.
Naše předchozí očekávání nás vede např k tomu, že vnímáme to, co sami očekáváme. Např: lékař si všimne nenápadných změn signalizujicí chorobu, laik je přehlédne.
Aktuální stav zase může způsobit změnu intenzity vjemu – hladovému např. připadá, že vůně jídla je velmi silná.
Emoce naše jednání zase zbystřují a zaměřují, takže to, k čemu máme kladný vztah, postřehneme snadněji a nepříjemné podněty můžeme přehlížet.
Situační kontext určuje způsob, jakým objekt vnímáme -> např. předmět ležící vedle něčeho nápadného je rozpoznán obtížněji.
OČEKÁVÁNÍ- POKUS
s ,,hloupými“ a ,,chytrými“ krysami à ve skutečnosti namíchané, nijak speciálně nevycvičené. ,,Inteligentní“ krysy ale podle testů dopadli lépe – vedoucí pokusu nevědomky zacházel s ,,inteligentními“ krysami intenzivněji než s těmi, které považovali za hloupé.
