Otázka: Psychologie jako věda
Předmět: Společenské vědy, Psychologie
Přidal(a): Beda
- Věda o duši a psychice člověka, původně součástí filozofie (až do 19. st.)
- Z řeckého Psyché (duše), Logos (věda)
- Za zakladatele je považován Aristoteles – ve spisu O duši tvrdí, že o duši je potřeba pečovat
- Ve 2. pol. 19. st. je považována za samostatnou vědu
- Psychologie se zabývá lid. psychikou, vždy se zabývá jednotlivcem, úzce spolupracuje s přírodními (biologie) a se společenskými vědami (filozofie, sociologie) – interdisciplinární povaha
Psychika se dělí na 2 základní dimenze:
- Prožívání – vnitřní a subjektivní psychické procesy a stavy (emoce, vjemy, představy, vybavování z paměti…), rozlišujeme také vědomé a nevědomé prožívání, prožívání se projevuje navenek v chování člověka (emoce – mimika)
- Chování – vnější projevy člověka, které jsou zpracováním a vyjádřením vnitřní situace člověka (pohyb, činnost, reakce, řeč, mimika, pocení, pláč, rudnutí a blednutí, smích, držení těla, změny v dýchání…), rozlišujeme 2 formy chování: expresivní a adaptivní
- Expresivní – člověk se chová tak, jak se cítí
- Adaptivní – chování, které je přizpůsobeno dané situaci, avšak neodpovídá prožívání jedince (stylizace projevu, předstírání), člověk se dané situaci přizpůsobí
Systém psychologických disciplín:
Dělíme na 2 skupiny:
Základní psychologické disciplíny – teoretické
- obecná psychologie – zabývá se metodami výzkumu a zákl. psychickými jevy (paměť, myšlení), vymezuje zákl. pojmy psychologie a podává celkový obraz o člověku
- psychologie osobnosti – zabývá se individuálními odlišnostmi lid. psychiky a vývojem osobnosti
- vývojová psychologie – zabývá se vývojem psychiky člověka od prenatálního období až do samotné smrti (např. vývoj vnímání, motoriky, inteligence, učení…)
- sociální psychologie – řeší otázky začleňování člověka do společnosti, mezilidské vztahy, komunikace…
- psychopatologie – zabývá se popisem psych. poruch a odchylkami lid. mysli, zkoumá příčiny vzniku, popisuje projevy a průběh, hledá léčebné metody
- dějiny psychologie
Aplikované psychologické disciplíny
- Soudní (forenzní) psychologie – studuje psychologii pachatelů trestných činů
- Klinická psychologie – diagnostika duševních poruch a chorob, v lékařském prostředí
- Pedagogická psychologie – zabývá se poruchami studentů (ADHD)
Metody výzkumu v psychologii
- Metoda pozorovací (chování, mluvení, životní styl…)
- Extrospekce – pozorování projevů druhých v přirozeném nebo speciálně upravených situacích:
- vědomé pozorování – subjekt ví, že je pozorován
- nevědomé pozorování – subjekt neví, že je pozorován
- krátkodobé a dlouhodobé pozorování
- pozorování v přirozených či speciálně upravených situacích
- Introspekce – sebepozorování vlastních psych. jevů
Rozhovor
Dělení podle způsobu kladení otázek:
- Standardizovaný (připravený) – otázky, včetně jejich pořadí jsou dány předem, více formální, drží se tématu, menší důvěra mezi výzkumníkem a dotazovaným
- Nestandardizovaný (nepřipravený) – podoba volných otázek, více autentický, příjemnější atmosféra, větší důvěra, téma se může ztratit, neformální
- Podle toho, na koho je rozhovor zaměřen, rozlišujeme individuální, skupinový atd.
Dotazník
- Soubor otázek, který slouží k hromadnému zkoumání, otázky mohou být otevřené (volné) nebo uzavřené (nabízené možnosti), dotazovaný si může špatně vyložit otázky a je většinou extrémně opatrný
Analýza výtvorů
- Experimenty – vědomé nebo nevědomé, při této metodě se využívají dalších výzkumných metod (např. dotazníky, rozhovory, analýz výsledků činnosti a slovních projevů), experimentem se ověřuje teorie nebo hypotéza
Dějiny psychologie
- Až do 19. st. součástí filozofie – tzv. období předvědecké psychologie (jako nauka o duši)
- Základy už v antice – Aristoteles (zkoumání duše), Hippokrates (zkoumání temperamentu)
- Konec 19. století – vznik psychologických směrů – tzv. období vědecké psychologie (jako nauka o vědomí):
- Experimentální psychologie – za zakladatele psychologie je považován Wilhelm Wundt (NĚM.), dělal experimenty na jeho studentech, kde využíval metody introspekce – náhled do vědomí člověka, v Lipsku založil 1. experimentální laboratoř
- Behaviorismus – věda o chování, podceňuje prožívání a zvýrazňuje význam chování, zakladatel: John Broadus Watson (USA), chování vysvětluje jako reakci na stimuly tzv. R–S schéma: S – prožívání (Black box) – R, behavioristé se nezabývali osobností a přeceňovali roli výchovy a vnějšího prostředí (neuznávali vrozené psychické dispozice), předchůdce behaviorismu: Pavlova a jeho experimenty na psech
- Psychoanalýza – zakladatelem je Sigmund Freud (RAK.), člověk má 2 zákl. pudy (přežít a rozmnožit se), snaží se obcházet podvědomí, aby se dostali k lid. podvědomí (např. alkohol, drogy, hypnóza, rozbory snů…), opak behaviorismu, mezi vědomím a nevědomím se nachází tzv. předvědomí – myšlenky, city i zážitky, které člověk zapomněl
- Analytická psychologie – zakladatelem je Carl Gustav Jung (ŠVÝCARSKO), zabýváním se lid. nevědomím, nevědomí rozděluje na osobní (váže se na minulost jedince) a kolektivní nevědomí (dědictví minulosti, uchovává se např. v mýtech a pověstech) – tzv. kulturní předávání určitých vzorců (archetypů) – např. moudrý stařec, nevinné dítě, mužnost síla, ženskost něha…
- Tvarová psychologie (gestaltismus) – Max Wertheimer a Wolfgang Kohler, názor, že psychické děje vystupují jako celky – biologické celky, psychické, sociální… nejdou rozdělit na jednotlivé části, celek je víc než součet částí, na gestaltismus později naváže humanistická psychologie
Biologické základy psychologie
- Člověk může být ovlivňován, jak sociálními činiteli (společnost, spol. normy, výchova), tak i biologickými činiteli (nerv. soustava a endokrinní soustava). Biologické činitele člověka jsou dány geneticky, nejde je změnit a jsou dány od rodičů (dědičné mohou být i nemoci). Lidskou psychiku ovlivňuje:
Nervová soustava
- Základní jednotkou jsou Neurony, které jsou propojené mezi sebou.
- Centrální n. soustava – nejdůležitější (mozek + mícha)
- Mícha – nerv. tkáň uložená v páteři, centrum jednoduchých reflexů, pohyb a hybnost těla
- Mozek – řídící centrum nerv. soustavy, 2 hemisféry, koncový mozek, mezimozek, střední mozek, mozeček, prodloužená mícha, centra rovnováhy, vidění, pohybu, slyšení, srdce, dýchání, při pokovení těchto center může dojít až k smrti
- Periferní n. soustava – okrajová, propojena s mozkem a míchou
Endokrinní systém
- Řídí organismus pomocí chemických látek (hormonů). Zahrnuje žlázy s vnitřní sekrecí, které produkcí hormonů ovlivňují růst, metabolismus, reprodukci, ale i chování jedince.
- Štítná žláza – největší žláza (umístěna v krku), pro funkci je důležitý jod (v soli), hormony thyroxin a trijodthyronin, regulují metabolismus, vysoký přísun jodu může zablokovat růst celé žlázy (vystouplé oči z důlků), naopak při nízkém přísunu jodu dochází k zvětšení žlázy (struma)
- Nadledvinky – produkce adrenalinu (tzv. stresový hormon), nadbytek: zrychlení srdce a metabolismu (následná smrt)
- Slinivka břišní – produkce inzulinu (odbourává cukr v těle), nadbytek: hypogykemie
- Ženské pohl. žlázy – vaječníky – progesteron + estrogen, nadbytek: silnější ženské znaky
- Mužské pohl. žlázy – varlata – testosteron, nadbytek: agresivní chování, přehnaná sebedůvěra, silnější mužské znaky (hluboký hlas, výrazné rysy…).
