Otázka: Psychologie jako věda
Předmět: Psychologie, společenské vědy
Přidal(a): Barbora Kopecká
Psychologie jako věda, předmět psychologie
= obecná věda studující lidské chování a prožívání (Psyché – duše; Logos – věda, slovo, zákon)
= subjektivní věda s pokusem o objektivní výsledky
- předmětem psychologie je každá osobnost vybavena schopnostmi, které se projevují činností
- patří k vědním oborům, které se v posledních letech značně rozvinuly, získala široké uplatnění ve školství, zdravotnictví, ekonomice, politologii atd.
- můžeme ji rozlišit jako prožívání a chování
Psychologické disciplíny
Základní psychologické disciplíny
– obecná – zkoumání relativně zdravých, rozvinutých, dospělých a vyspělých jedinců
– psychopatologie – zkoumá škodlivé jevy
– vývojová – vývoj osobnosti od početní až do smrti (vč. evoluční psychologie)
– osobnostní – psychologie osobnosti, zkoumá vlastnosti člověka
– sociální – vliv na člověka
- Aplikované disciplíny
– pedagogická (zkoumání problematiky účinného vyučování i poznání žáků),
– forenzní (neboli soudní psychologie – expertízy pro soudní potřeby, studium zločinnosti, psychologie pachatelů trestných činnů)
– klinická (diagnostika duševních nemocí)
– psychologie práce, vojenská psychologie, psychologie sportu, manažerská psych …atd
- Speciální psychologické disciplíny
– zoopsychologie (psychika živočichů vč. využití poznatků pro objasnění chování člověka)
– psycholingvistika (vztahy mezi myšlením a řečí)
– farmakopsychologie, psychometrie, psychodiagnostika…
Metody výzkumu v psychologii
- Volba metody je závislá na obsahu psychologického zkoumání, na cíli výzkumu, na charakteru zkoumaných psychických jevů
- Pro větší objektivitu je vhodné při systematickém psychologickém zkoumání používat více metod, které se vzájemně doplňují.
– nejčastější metody: pozorování, rozhovor, dotazník, experiment, test, studium lidské činnosti…
POZOROVÁNÍ
– sledování vnějších projevů člověka v přirozených nebo uměle vytvořených situacích
– musí být plánovité, cílevědomé, systematické, přesně zaznamenané (kamera) …
– pozorujeme celkové chování, mimiku, gestikulaci, pohyby, způsob hovoru, reakci na podněty
ROZHOVOR
– metoda kontrolovaného rozhovoru (interview)
– vymezení obsahu rozhovoru, pečlivá příprava a výběr otázek, přesný záznam rozhovoru
navázání důvěry – docílení pravdivosti a upřímnosti odpovědí
– individuální, skupinový nebo standardizovaný a nestandardizovaný
DOTAZNÍK
– používá se zpravidla při zkoumání jevu v širším měřítku (více osob)
– pečlivě stylizované a srozumitelné otázky, statistické zpracování odpovědi, získání velkého objemu dat v relativně krátkém čase
EXPERIMENT
– zkoumání duševních jevů v uměle a záměrně vytvořených podmínkách, lze opakovaně vyvolat příslušný psychologický jev
– dělení:
- – laboratorní – ve zvláštních psychologických laboratořích
- – přirozený – v přirozeném prostředí (malé děti – hra na obchod)
PSYCHOLOGICKÉ TESTY
– zjišťujeme např. intelekt, osobnostní vlastnosti…
ROZBOR VÝSLEDKŮ ČINNOSTI
– kresba, písmo (=grafologie), projevy…
pozn.: SOCIOMETRIE = obecně „měření“ – tj. jakékoliv kvantitativní postižení sociálních jevů
pozn.: další jsou např. statistika, terapie, anketa.
Vývoj psychologie – filozofie
S T A R O V Ě K
– psychologií se lidé zabývali už v antice, ale tehdy byla součástí filozofie a nebyla samostatným oborem
– 3(4) období: – předsokratovské (6-5.st.pnl) – hledali původ kosmu,
- – Hérakleitos, Pythágor, Démokritos…
– klasické /vrcholné/ (4.st.pnl) – poznání člověka a vztahů, problém dobra a zla
- – Sókrates, Platón, Aristorelés…
– helénistické + římské (3.st.pnl, 1-5st.pnl)
- – vztah mezi jedincem a státem, oddělování od filozofie
- – Pyrrhon, Seneca…
– PYTHAGOR ZE SAMU
– založil nábožensko-mravní společnost (sebezpytování, věrnost bohům, rodině, přátelům)
– učení o stěhování duší, odplatě po smrti
– duše uvězněná v lidském těle se neustále očišťuje, může přijímat i podobu zvířat
– DUALISMUS, dbal na zdravý životní styl
– DÉMOKRITOS Z ABDÉR
– tělo a duše jsou tvořeny z atomů – malých, nedělitelných tělísek -> smrtelná duše
– rozumové poznání upřednostňuje před poznáním smyslovým, které je povrchní
– PLATÓN – oddělil ideu od hmoty
– naše poznání je rozpomínání lidské duše na svět idejí, v němž kdysi už žila
– existuje dvojí svět
- 1)reálný a dokonalý (věčné ideje)
- 2)nedokonalý, dočasný(stín 1.,žijem my)
– spojovacím článkem ideálního a smyslového světa je duše, která je nesmrtelná, duše se skládá ze 3 částí: 1)myšlení-sídlo v hlavě (jediné nesmrtelné), 2)vůle-hruď 3)žádostivost-klín
– bývá označován za zakladatele idealistické filozofie a dualismu světa smyslového a idejí
– ARISTOTELÉS
– „otec“ předvědecké psychologie, autor spisu „O duši“ – první ucelené psychologické pojednání
– 3 části duše: rostlinná (přijímá potravu a rozmnožuje se), zvířecí (smysly, pohyb) a lidská (myslí)
– Rozlišoval 5 smyslů, zabýval se vnímáním, pamětí, spánkem, významem snů, délkou života i průběhem stárnutí, uznával existenci věkových a individuálních zvláštností psychiky. Člověk je jednotou těla a duše.
S T Ř E D O V Ě K
– středověká psychologie je propojená s křesťanstvím
– křesťanství vzniklo na území Izraele
— vzniklo z: judaism (židovské náb.) – hlavní zdroj; novoplatonismu; dalších náboženství – stoicismus
— opírá se o Bibli – Starý zákon (judaismus) a Nový zákon (4 evangelia – o životě a působení Ježíše)
– KŘESŤANÉ- vyznávají svatou Trojici: Otce (Boha, Hospodina), Syna (Ježíš Kristus), Ducha svatého
– období:
1/ PATRISTIKA (1.-8/9 st.) – období šíření křesťanství
- – Svatý Pavel, Augustus Auerlius
2/ SCHOLASTIKA (8.-15/16 st.)
- – raná – dominantním problémem je spor o „univerzália“ – obecné pojmy
- – vrcholná – doba františkánského a dominikánského hnutí
- – františkáni: návrat k původním hodnotám, dominikáni: osvěta lidu a vědecké práce
- – pozdní scholastika
N O V O V Ě K
– do novověku se psychologie rozvíjela zejm. jako součást filozofie
R.Descartes
– začíná oddělovat duši od vědomých myšlenkových pochodů
– říká, že důležitý je rozum (u Platóna to byla duše)
John Locke
– anglický filozof
– tvrdí, že člověk se rodí jako nepopsaný list papíru – tzv. „tabula rasa“
– navrhuje metodu „instrospekce“=sebepoznání; zkoumání toto, co probíhá v mysli
– myslí, že nic není vrozené, že vše se učíme
– učenci se dále zabývají otázkami fungování těla a mysli, např:
- Jan Ámos Komenský
- didaktika
- Jan Evangeista Purkyně
- zakladatel experimentální psychologie
- výzkum snů a třídění citů
- G.Masaryk
- dílo Sebevražda
- František Krejčí
- psych. seminář
- Mareš
- William Stern
- založil diferenciální psychologii, vymyslel inteligenční kvocient (podíl mentálního a chronologického věku)
- Wilhelm Wundt
- r. 1879 založení první psychologické laboratoře na univerzitě v Lipsku
- první časopis pro experimentální psychologii
- byl přesvědčen, že mysl se může stát předmětem vědecké analýzy. Zaměřen na smysly – hl. zrak, pozornost, emoce, paměť. Opíral se o metodu introspekce, experimenty.
- Charles Darwin
- problematika vývoje – evoluční teorie
- Alfred Binet
- francouzský psycholog a vynálezce 1. použitelného testu inteligence /základ dnešního IQ testu/
- vypracoval první psychologickou studii týkající se šachu
– 2.polovina 19.století – období „EXPERIMENTÁLNÍ PSYCHOLOGIE“
V.M.Bechtěrev – pokusil se založit „objektivní psychologii“, jejímž předmětem byly reflexy.
I.M.Sečenov – ve výzkumu zjistil, že duševní jevy jsou mozkové reflexy
Psychologické směry
- BEHAVIORISMUS
- NEOBEHAVIORISMUS
- TVAROVÁ PSYCHOLOGIE neboli GESTALTISMUS
- HUMANISTICKÁ PSYCHOLOGIE
- KOGNITIVNÍ PSYCHOLOGIE
- TRANSPERSONÁLNÍ PSYCHOLOGIE
- HLUBINNÁ PSYCHOLOGIE neboli PSYCHOANALÝZA
1.BEHAVIORISMUS
– behaviour = chování
– Psychologický směr, kde základem studia je vnější chování jedince
– Behaviorismus se rozvinul z Reflexologie (Bechtěrev)
– zakladatelem je americký psycholog J.B.Watson r.1941
– S – R (stimul – reakce)
– nebere v úvahu duševní procesy => zisk pouze popisu typických reakcí v typických situacích
– přesvědčení, že každé individuum je vychovatelné žádoucím způsobem; popírá roli dědičnosti
(John Watson v roce 1925 ve své práci behaviorismus uvádí: „Dejte mi na výchovu tucet zdravých dětí a já vám zaručím, že z každého z nich vychovám specialistu podle vlastní volby – lékaře, právníka, umělce, žebráka, zloděje…)
-Skinner – operativní podmiňování = zpevněné chování, záleží na odměňování a trestání, program učení
– I.P.Pavlov
- ruský psycholog a fyziolog
- označil podmíněné reflexy jako základní kámen behaviorismu
- popsal fenomén psychické sekrece u psů
Učení :
1) habitace – proces, kdy se učíme nereagovat na podněty, které pro nás nejsou významné
2) klasické podmiňování
- nepodmíněný podnět → nepodmíněný reflex
- podmíněný p. + nepodmíněný p. → nepod. reflex
- podmíněný p → podmíněný reflex
- při podmiňování dochází k posilování (čím déle to dělám, tím je to hlubší)
3) operativní podmiňování – neutrální podnět → náhodná reakce → odměna (krysa obhlíží okolí, kde je i páčka (NP), když ji zmáčkne (NR), dostane odměnu → napodruhé zmáčkne páčku hned jak bude potřebovat jídlo)
- – odměna vede k posílení činnosti, trest vede k potlačení činnosti
4) kognitivní učení = učení pod vlivem modelu
- napodobování, identifikace (sourozenec jezdí na kole, dívám se a pak to zkouším)
- NEOBEHAVIORISMUS
– překonání zjednodušeného S-R formulí S-O-R: mezi stimul a reakci vstupuje organismus
(osobnost je aktivní a osobnost může měnit své reakce)
-IP (intervenující proměnná) – BLACK BOX, nepředvídatelné reakce (věk, zkušenost, pohlaví, chování,..)
– experimenty s krysami v bludišti. Doprostřed bludiště dal potravu a pustil tam najedené krysy. Druhý den tam pustil ty samé krysy tentokrát hladové a jiné vyhladovělé krysy. Ty co tam už byly, našly potravu dříve než ty co tam ještě nebyly.
– – – teorie „kognitivní mapy“ – schopnost reagovat pomocí naučených znalostí
- TVAROVÁ PSYCHOLOGIE neboli GESTALTISMUS
– z německého Gestalt – tvar, útvar
– vychází z tvrzení, že CELEK je víc než sama část = uspořádán do struktury, důležitá při poznání
(psychické děje vystupují jako celky, jejich strukturu a vlastnosti nelze odvodit z jednotlivých částí)
– zakladatelé byli němečtí psychologové Max Wertheimer, Wolfgang Köhler, Kurt Koffka
– Berlínská škola gestaltistů (K.Koffka, W.Köhler, M. Wertheimer, K.Lewin, W. Metzger, K.Gottschaldt…) se zabývala zvláště psychologií vnímání.
– Lipská gestaltistická škola (F.Krueger, F.Sander..) se zabývala teoretickými otázkami struktury a cítění
– experimenty Köhlera se šimpanzi:
- formuloval princip „vhledu“ – náhlého pochopení, vyřešení problému. Jeho dobře známé experimenty se šimpanzem Sultánem a banány připevněnými na stropě (Sultán použil 2 bedny, aby na banány dosáhl), či banány mimo klec (Sultán použil 2 tyče, které do sebe vsunul, aby je tak prodloužil a banány si přiblížil) napomohly k pochopení principu vhledu a tedy i k vzniku
pojmu AHA-efekt (vhled)
– Lewin – teorie konfliktu
- apetence ++
- averze —
- apXav +-
– Wertheimer – fí fenomén
- rychlé blikání dvou blízkých bodů ve tmě, vzniká dojem pohybu jediného bodu
- HUMANISTICKÁ PSYCHOLOGIE
– orientace na seberealizaci člověka
– hledají podmínky pro psychologicky zdravého jedince (Xbehaviorismus – řeší problém jedince)
– důležité je, jak člověk vnímá sám sebe, jak o sobě uvažuje a jak prožívá všechno, co se kolem něho děje, ústředním tématem je SEBEREALIZACE
– navazuje přímo na fenomenologickou psychologii, je reakcí na krizi behaviorismu. Založena r. 1962 (představitel A.H. Maslow, C.R. Rogers).
-Maslow rozpracoval hierarchicky organizovaný systém potřeb (od nejnižších po nejvyšší):
- KOGNITIVNÍ PSYCHOLOGIE
– (cognitiv = poznávat) – založena na výzkumu poznávacích procesů a paměti, chování chápáno jako vnější projev vnitřního prožívání, je zdůrazňován význam myšlení v jednání člověka
– kognitivními procesy si vytváříme tzv. vnitřní obrazy (modely) vnějšího světa, ve kterém žijeme -> skrze ně jsme schopni sebereflexe a utváření své hodnotové orientace
– vznikla v USA, představitelem je GEORGE A. KELLY
– v kognitivní psychologii jsou poznávací procesy chápány jako procesy zpracování
informací, ve výzkumu se často využívá počítačových simulačních modelů
- TRANSPERSONÁLNÍ PSYCHOLOGIE
– vznikla koncem 60.let, představitelem je S: GROF – psycholog, psychiatr
– zabývá se mimořádnými změněnými stavy vědomí, vznikajícími mystickými praktikami, meditací, drogami, tělesnými cviky apod.,
– kritizuje tradiční vědecký pohled na svět, čerpá z duchovních tradic východu i západu
– zabývá se tzv. . rozšířeným vědomím přesahujícím rozměr individuálního duševního života, konkrétního prostoru a času – jde o mystické zážitky a zkušenosti vybočující z rámce běžně chápané objektivní reality
– výzkum transpersonální psychologie pomocí LSD – při vyšších dávkách se člověk dostává do hlubšího nevědomí
– Grofova metoda může být navozena holotropním dýcháním
- HLUBINNÁ PSYCHOLOGIE – PSYCHOANALÝZA
– psychoanalýza = obecná teorie o duši, rozbor duše, snaží se proniknout do hluboko uložených prožitků člověka, do podvědomí, záměrně dává traumatické otázky, aby vyvolal trauma -> snaha přesunout nevědomé zážitky do vědomí, které byly vědomím zatlačeny do podvědomí
– zakladatelem je vídeňský Moravan psychiatr Sigmund Freud
– zkoumal nevědomí jako sídlo temných pudů a potlačených vášní, rozhodující byl podle něj sexuální pud. Nevědomí má vliv na chování člověka.
Osobnost, 3 složky:
- ONO (ID ROVINA) pudy, dosažení slasti, komplementarita pudů = navzájem se doplňují (nevědomí, pudy, vrozené) TOHLE CHCI
- JÁ (EGO) princip reality, střet super ega a ID roviny, příčna psych.problémů CHCIXMUSÍM
- NADJÁ (SUPEREGO) morálka, autority, očekávání společnosti TOHLE MUSÍM
– mluví o dětské sexualitě, v té době velké pohoršení
– vývoj libida
- orální fáze – kojenec
- anální fáze – batole
- falická fáze – předškolní věk, OIDIPOVSKÝ A ELEKTŘIN KOMPLEX
- latentní fáze – školní věk, posunutí sexuality do pozadí
- genitální fáze – dozrávání jedince, sexualta
– výklad snů – cenzura ega a superega, nedovolujeme snům dát úplnou volnost
- latentní sen – to, co nám chce sen říct
- manifestní sen – to, co vidíme ve snu
– determinace psychiky – předurčená psychika
- Pokračovatelé
- G. Jung – autor analytické psychologie, dělení podvědomí na dvě části
- Svrchní – soukromé smetiště, strach, obavy
- Hlubinné – pojem kolektivní nevědomí( archetyp- univerzální symboly a podklady pro vývoj kultury)
- introvert, extrovert
- Anna Freudová – SUBLIMACE=snaha převést pudy do spol.přijatelné formy (umění)
- Alfréd Adler – PUD DOMINANCE=snaha se prosadit (Xpocit méněcennosti)
- Karen Horneyová – nejdůležitejší vztah k rodičůmXBAZÁLNÍ ÚZKOST
- Erich Fromm – potřeba VZTAŽNOSTI, TRANSCENDENCE, POTŘEBNOSTI, IDENTITY, ORIENTAČNÍHO RÁMCE
– neopsychoanalýza – nepodceňuje působení společenských faktorů, podle ní je člověk jako aktivní původce svých duševních konfliktů vznikajících při sporu jedince a prostředí též schopen zmíněné rozpory vyřešit
