Otázka: Psychologie jako věda
Předmět: Psychologie, společenské vědy
Přidal(a): Jana K.
Psychologie je věda o duši.
– z řeckého slova psyché (duše) a logos (věda)
– věda o psychice, tj. o prožívání a chování
– vychází z poznatků o člověku, k nimž přispěly přírodní a společenské vědy
– původně součástí filozofie
– za zakladatele považován Aristoteles (spis O duši)
– snaha objasnit pojem duše se objevuje už v antickém Řecku v Platónově a Aristotelově filozofii
Platón tvrdí, že duše v těle pobývá jen dočasně, po smrti je opouští
– rozlišuje duši na:
- žádostivou (pudovou) – ve spodní části trupu
- citovou (vášnivou) – v oblasti hrudi
- rozumovou – v oblasti hlavy
Aristoteles tvrdí, že člověk je jednota přírodního těla a duše
– všechno živé má duši
– rozlišuje duši na:
- vegetativní (rostliny)
- vnímavou (živočichové)
- rozumnou (člověk)
16 stol. – poprvé užit termín psychologie (Melanchthon)
1879 – založení 1. psychologické laboratoře (v Lipsku), zakladatel německý psycholog Wilhelm Wundt => vznik vědecké psychologie (výzkum založen na pozorování a experimentu)
Předmět zkoumání psychologie: studium psychických procesů, stavů a vlastností (moderní psychologie)
(v době, kdy bylo psychologické myšlení závislé na filozofii, se za předmět považovala právě duše)
Cíl psychologie: poznávat, předvídat a ovlivňovat chování, jednání a prožívání člověka, pomáhat formováním osobnosti a jejímu rozvoji
Psychika
– souhrn veškerého duševního dění jedince
– tvoří ji prožívání a chování
Funkce psychiky:
a) informačně-orientační – poskytuje člověku informace o tom, co se děje v jeho okolí i uvnitř jeho těla
b) regulační – umožňuje člověku řídit své pohyby, činnosti a účelně se rozhodovat
c) adaptační – umožňuje člověku se přizpůsobit situaci (adaptovat)
Prožívání
= vnitřní svět člověka
– to, co si člověk sám uvědomuje ze svého duševního života
– subjektivní jev (moje vlastní, přístupné pouze mně)
– typické pouze pro člověka
– neopakovatelné
– nemusí být souhlasné s chováním
Obsah prožívání:
psychické procesy:
- poznávací – poznávání vnitřního i vnějšího světa
– patří sem: čití, vnímání, představivost, paměť, učení, myšlení, řeč
- citové – vytváření urč. vztahu k vnitřnímu i vnějšímu světu na základě dojmu (např. sympatie x antipatie, příjemnost x nepříjemnost)
- volní (vůle) – umožňují překonávat překážky k dosažení vytčeného cíle
psychické stavy
– jsou projevem „celkového duševního rozpoložení“, tělesného cítění se i zdravotního stavu
– patří sem pozornost a emoce (např. únava, roztržitost, neklid, nadšení, tréma)
psychické vlastnosti
– relativně stálé rysy, jejich výsledkem je prožívání
– dělí se: aktivačně motivační (potřeby, motivace, zájmy), vztahově postojové (postoje, charakter), dynamické (temperament), výkonové (vědomosti, dovednosti, návyky, schopnosti, instinkty), autoregulační (sebeovládání, sebehodnocení, sebekritika)
Pozn.: součástí psychiky je také vědomí a nevědomí
- vědomí
= nejvyšší stupeň psychiky, vlastní pouze člověku
– to, co člověk prožívá, uvědomování si tohoto prožívání, uvědomění si sebe sama i okolního prostředí
– subjektivní, závislé na funkci mozku
Stavy vědomí
→ bdělé vědomí
→ ospalost
→ spánek (rem, nonrem)
→ hypnóza
Poruchy vědomí
- kvantitativní
→ somnolence – lehčí porucha vědomí, jedinec působí ospale, ale reaguje na podněty, je orientovaný
→ sopor – těžší porucha vědomí, jedinec reaguje pouze na podněty silnější intenzity (bolestivé, zvýšení hlasu)
→ kóma – bezvědomí, jedinec na podněty nereaguje
- kvalitativní
→ např. delirium – zmatenost, nelogičnost, poruchy orientace v čase, prostoru
– často u alkoholiků, doprovázeno halucinacemi (např. vidina bílých
myšek)
- nevědomí (podvědomí)
– Obsahuje:
– podněty malé intenzity – nemohou dosáhnout uvědomění
– zapomenuté prožitky – jsou uvědomitelné, ale jedinec je zapomněl
– nepříjemné prožitky – vytěsněné působením vlastních psychologických obran
– zautomatizované činnosti
– potlačené touhy a přání
– nevědomé tendence k jistému jednání (sympatie x antipatie)
Chování
– soubor vnějších projevů, činností, jednání a reakcí organizmu
– na základě chování posuzujeme duševní život jedince
– objektivní jev (viditelný, pozorovatelný, hmatatelný ostatními lidmi)
– chování může pozorovat jiná osoba, může ho zachytit přístroj EEG
Chování obsahuje:
- reakce – založeny na vrozeném základě, nejjednodušší vrozené projevy chování (nepodmíněné reflexy a instinkty)
- odpovědi – projevy chování založené nevrozeném základě (např. zkušenostech, vědomostech, návycích, zvycích)
- jednání – nejuvědomělejší činnost chování, vztahuje se k jedincům v lidské společnosti
- vnější projevy – neverbální komunikace (mimika, gesta, řeč těla), vegetativní změny (zrychlení dechu, pocení)
- řeč – verbální chování (co člověk říká a jak mluví)
Formy chování:
- spontánní – samočinné, bez vnějších podnětů
- reaktivní – vznikne v důsledku vnějších podnětů
- operativní – souhrn aktivity člověka při vykonávání nějakého úkolu
Typy chování, např.:
– adaptivní – přizpůsobení se okolnostem, v rozporu se skutečným prožíváním
– maladaptivní – nepřizpůsobení
– expresivní – bezprostřední výraz prožívání, založeno na prožívání
– prosociální – založeno na pomoci druhým
– asociální – neodpovídá normám společnosti
– antisociální – pohybuje se na hraně zákona
– instinktivní – geneticky podmíněné reakce
– pudové – cílená činnost vycházející ze základních životních potřeb (např. hlad, sex)
Pozn.: Tvořivá činnost – psychika člověka se rozvíjí v činnosti a činností (nebo jejím potlačením) se též projevuje
Psychologické disciplíny (odvětví)
– základní, aplikované, speciální
1) Základní
- obecná psychologie – vymezuje předmět psychologie, základní metody psychologie, zkoumá a vysvětluje vznik a vývoj psychiky
- psychologie osobnosti – zkoumá osobní vlastnosti člověka a jejich vytváření
- vývojová psychologie – zkoumá vývoj psychiky
- fylogenetická – vývoj psychiky od nejjednodušších organismů po člověka
- antropogenetická – vývoj psychiky člověka jako biologického druhu
- hominizace – polidšťování (souvislost vývoje psychiky s vývojem mozku)
- sapientizace – stávání se rozumnou bytostí
- ontogenetická – vývoj psychiky člověka od početí až po smrt
- psychofyziologie – zkoumá podmíněnost (determinaci) psychických jevů (např. činnost vyšší NS, žláz s vnitřní sekrecí apod.)
- sociální psychologie – zkoumá společenskou podmíněnost psychických jevů, vliv jiných lidí a společenských skupin na utváření psychiky člověka, řeší otázku začleňování jedince do společnosti
- psychopatologie – zkoumá patologické (chorobné) změny v duševním životě (např. při duševních poruchách nebo nemocech)
- srovnávací psychologie – zabývá se srovnáváním poznatků jednotlivých psychologických disciplín
- dějiny psychologie – zkoumání historického vývoje názorů na psychiku a psychologii jako vědu
2) Aplikované
– využitelné v praxi
- Pedagogická psychologie – zkoumá podmínky, průběh a výsledky vyučování a výchovy
- Psychologie práce – zkoumá činitele ovlivňující pracovní výkon a problémy spojené s pracovním procesem (např. vliv pracovního prostředí na výkon, mezilidské vztahy na pracovišti)
- Klinická (zdravotnická) psychologie – řeší otázku diagnostiky, prevence a terapie duševních nemocí a potíží, zabývá se psychikou člověka pod vlivem nemoci
- Soudní (forenzní) psychologie – v soudní praxi, zabývá se psychikou lidí regulovaných právem, zjišťování psychologických zvláštností u pachatelů trestných činů
- Poradenská psychologie – zabývá se školským, výchovným, profesionálním a manželským poradenstvím
Dále: Psychologie dopravy, sportu, armády, Psychologie trhu a reklamy
3) Speciální
Např.:
- Zoopsychologie – zkoumá psychiku živočichů na různých stupních vývoje, srovnává psychiku zvířat a lidí
- Diferenciální psychologie – zkoumá individuální psychické rozdíly u lidí vzhledem k pohlaví, národnosti
Metody psychologického výzkumu
– psychologie je empirická věda (tj. založená na opakovatelných a ověřitelných experimentech)
– sbírá, třídí a interpretuje vědecká fakta a odvozuje vědecké hypotézy
Metoda
– postup, jak dosáhnout cíle
– cílený, plánovaný, promyšlený postup, díky němuž věda získává fakta a nové poznatky
- charakteristika metod: objektivnost, standardnost, validita (platnost), spolehlivost, úspornost, reprezentativnost, jednoduchost, srozumitelnost, kvantitativní a kvalitativní interpretovatelnost
Základní psychologické metody:
- Pozorování
- Rozhovor
- Dotazník
- Experiment
- Sociometrická metoda
- Rozbor výsledků činnosti
- Životopis
- Psychologické testy
Pozorování
– záměrné systematické a plánovité vnímání urč. vjemu
– přesně zaznamenávané (kamera)
– můžeme pozorovat jedince i skupinu
– pozorujeme vnější projevy chování v přirozených i speciálně upravených situacích => charakterizujeme jeho chování a usuzujeme na jeho prožívání
Základní typy pozorování:
a) extrospekce – pozorování vnějších projevů druhých
b) introspekce – pozorování vlastních vnitřních duševních jevů (sebepozorování)
Rozhovor (interview)
– cílené získávání urč. informací
– přímý kontakt s klientem
– sledujeme i neverbální projevy
– příklad rozhovoru – anamnéza nemocného
typy rozhovoru:
- individuální – tazatel pracuje pouze s jednou osobou
- skupinový – s více lidmi (besedy)
- standardizovaný – znění a pořadí otázek přesně určeno (kvantitativní výzkum)
- nestandardizovaný – připravené okruhy otázek, ale jejich obsah, pořadí a formulace závisí na tazateli, klade i doplňující, upřesňující otázky (kvalitativní výzkum)
Dotazník
– hromadné získávání údajů pomocí písemných předem připravených otázek
– rychlejší než rozhovor
– oslovení, písemné odpovědi
typy otázek:
a) otevřené (jedinec odpovídá vlastními slovy)
b) uzavřené (nabídka odpovědí – Ano x Ne, Nevím)
c) polouzavřené (nabídka odpovědí i vlastní odpověď – Ano x Ne, Nevím; Jiné…)
Experiment
– umožňuje zkoumat duševní jevy v záměrně vytvořených podmínkách (záměrné vyvolání jevu)
– přístroji lze zaznamenávat výsledky
– dělení:
a) přirozený experiment – zkoumání psych. jevů v přirozených podmínkách
b) laboratorní experiment – v uměle vytvořených podmínkách
Sociometrická metoda
– používá se při zjišťování vzájemných vztahů v kolektivu (např. nemocniční pokoj)
Rozbor výsledků činnosti
– práce, které byly vytvořeny při běžné činnosti (např. umělecké výtvory, deníky, ruční práce) => zjišťování úrovně duševního vývoje, schopností, dovedností
Životopis
– studuje průběh dosavadního života jedince (úspěchy, neúspěchy apod.)
– umožňuje zjistit např. příčiny poruch chování
Psychologické testy
– k zjištění intelektových schopností, osobních vlastností
– zkoumaní jedinci plní identické úkoly
– např. IQ testy, Roschachův test (test inkoustových skvrn), Rosenzweigův obrázkový frustrační test, Baum-test (kresba stromu), Lüscherův barvový test
