Psychologie – NSZ

 

   Otázka: Psychologie – NSZ

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): Jan V.

 

 

 

 

PSYCHOLOGIE – NSZ

• Zabývá se duševními jevy
• Věda o chování a prožívání

Cíl: 3P – pochopit, popsat, předpovědět

 

Historie

Ebbinghaus – „dlouhá leč krátká historie psychologie“ – výzkumník paměti

Aristotelés – spis O duši – první psychologické dílo

• Stejně jako dnes vědomí, percepce, procesy myšlení

Hippokratés – biologická stránka psychologie

John Locke – tabula rasa (behavoarismus)

August Comte – pozitivismus – pozorování faktů – OBJEKTIVNÍ

X duchovědní psych. – různé významy různých věcí – CHÁPAJÍCÍ

Wilhelm Wundt – založení psychologie 1879 (Lipsko)

• Založení první psychologické laboratoře -> „psychologie jako věda“
• Introspekce – pozorování dějů odehrávajících se v nás
• Fyzické dráždění smyslů -> strukturalismus – rozkládání vjemů na co nejmenší možné části

 

Psychologie jako „empirická experimentální věda“ – empirické zkoumání a pozorování – rozvoj nových směrů a oborů

Teoretické obory

• Obecná psychologie – základní psych. jevy, principy u zdravých jedinců
• Vývojová psychologie – vývoj jedince – sociální změny, změny v myšlení
• Psychologie osobnosti – rozdíly mezi lidmi, vzorce chování -> modely vzorců
• Sociální psychologie – interakce mezi jednem a společností, různé normy a postoje

 

Aplikované obory

• Klinická psychologie – diagnotika a léčba
• Psychologie zdraví – souvislot mezi psychickým a fyzickým zdravím
• Poradenská psychologie – školy, práce, úřady – pro zdravé jedince v nesnázích
• Pedagogická psychologie – vyučování, motivace, vztah mezi kantorem – žákem, efektivní učení
• Psychlogie práce – psych. trhu, ing. Psych. – jevy v pracovní oblasti – motivace, podmínky, kdo je vhodný na práci atd.
• Forenzní psychologie – soudní – během celého řízení, při výběru policistů

 

Základní pojmy v psychologii

Psychické jevy:

• Procesy
• Obsahy
• Stavy

 

Procesy –  vedou k obsahům

• Dynamické, krátkodobé
• Vjemy, myšlenky, vzpomínky, pocity, sny

 

Stavy – déletrvající

• Dočané – nálady, fyziologické stavy
• Trvalé – celkové duševní nastavení

 

Procesy:

• kognitivní – poznávací, myšlenkové – senzorické procesy, vnímání, učení, myšlení, paměť
• emocionální – vznik emocí
• motivační – dávají chování směr a trvání

 

vnímání – sjednocuje jednotlivé počitky do celkových vjemů

počitek – nejmenší element našeho vnímání – v pozadí mnoho kognitivních procesů

učení – vznik mentálních a behaviorálních změn v důsledku zkšenosti – chování, výběr nápoje – všehcno

 

druhy učení

• klasické podmiňování – lehnutí na postel ve dne -> únáva
• operantní podmiňování – vyžaduje aktivní zapojení
  1. něco uděláme, někdo nás chválí, ze začátku to děláme vedomě, potom už podvěd.
• Učení vhledem – pochopení situace a porozumění
• Observační učení/imitace – nápodoba
• Haituace – biologická forma učení – učení se ignorovat podnět (např. hluk)
• Imprinting – bio – vtisknutí určitých vzorců v určitém období vývoje (jak vypadá matka a sourozenci)

 

Myšlení – proces zpracování a užívání informací

Fce:

• Práce s pojmy
• Objevování vztahů a kauzuality
• Řešení problémů
• Imaginace

 

Dedukce – vyvozování závěrů na základě obecných pravidel

Indukce – vytváření pravidel na základě jednotlivých poznatků

Algoritmy – myšlenkové posupy – při svém dodržení -> správný závěr

• Delší průběh než dedukce
• Jasný postup (např. využití fyzikálních vzorců)

 

Heuristiky –  soubroy pravidel, usnadnění řešení problému

• Posuzování okolního světa na základě malého množství informací, kte kterým máme přístup
• (autonehoda -> začneme jezdit opatrněji, i když doteď byla stejná pravděpodobnost na nehodu, ale předím jsme info neměli)

 

Paměť – schopnost uchovávat a vybavovat si informace – proces kódování a uchovávání a vybavování info

Duhy paměti

• Pracovní/krátkodobá
• Douhodobá

 

George Miller – max. kapacita pracovní paměti (7 +- 2 položky)

Semantická paměť – efektivní pro dlouhodobé uchování – kódování skrze smysl informací

 

Dělení podle kódování informace:

Implicitní – info prožíváme bez vědomí (řízení auta, chůze, mluva)

Deklarativní – vědomé vybavování

• Epizodická – konkrétní info
• Sémantická – abstraktní pojmy, vztahy a významy slov

 

Psychologické směry

Hlubinná (dynamická) psychologie

• Nevědomé procesy mysli
• Psychika je dynamická a determinovaná
• Psychoanalýza, determinismus (všechno je zapříčiněno předchozími událostmi) – Sigmund Freud

 

Analytická psychologie

• navazuje na Freuda, ale ne ve všem s ním souhlasí
• Carl Gustav Jung

 

Individuální pychologie

• Alfréd Adler

 

Behavoarismus

• Blízké reflexiologii I.P. Pavlova

 

John Broadus Watson – zakladatel

• Ne introspekce, ale co je pozoroatelné – chování

1. Stimul -> 2. Reakce —- 1. Stimul -> 2.organismus -> 3. Reakce

• Chování je naučené – může být naprodmiňováno systémem trestů a odměn – F. Skinner

Albert Bandura – sociálně-kognitivní přístup – učení není podmiňování, ale observace/nápodoba

 

Gestalt psychologie – tvarová

• Celostní pojímání psychických fenoménů – psychické jevy nejsou suma částí, ale komplexní struktury

Max Werteimer

Kurt Koffka

Wolfgang Köhler

• Teorie učení vhledem
• psych. – struktury a dynamika skupin
• Psychoterapie

 

Humanistická psychologie

• „třetí síla v psychologii“ x behaviorismus
• Svobodná vůle a možnost volby – tvořivost, láska, naděje

 

Seberealizace – naplňování svého potenciálnu

Carl Rogers – terapie zaměřená na klienta v procesu „stávání se“

Abraham Maslow

 

Kognitivní psychologie

• Léta 20. Století

Jean Piaget – práce o kognitivním vývoji dětí – Piagetova teorie o kognitivním vývoji dětí

George Miller – paměť

Noan Chomský  – lingvistika

Ulrie Neisser – zabývat se mentálními událostmi – mozek – počítač

Témata – paměť, vnímání, pozornost, myšlení, inteligence, soc. kognice

 

Biologický směr

• jevy mají původ v organismu
• vše má biologickou podstatu
• neurologie, fyziologie, endokrynologie

výzkum – magnetická resonance, tonografie, kazuistika (jak se projevuje u koho poškození mozku atd.)

 

psychologie osobnosti

rysov přístup – pojetí osobnosti podle vlastností jedince

rys – atom – nedělitelná část osobnosti

temperamentové typy – soubory rysů

• 2-16 rysových škál

 

Hans Eyseneck

• Stabilita-labilita
• Introverze- extroverze
  • Kvadranty -> temperament (Eysneckův test temperamentu)

 

temperament – stav vyladění jedince a dynamika jeho rpožívání a chování

• flegmatik
• sangvinik
• cholerik
• melancholik

 

Big five – velká pětka – rysový model, 5 faktorů

1. neuroticismus–emocionální nestabilita, náchylost
2. extraverze – kvalita interpersonálních interakcí + jejich potřeba
3. otevřenost vůči zkušenosti – touha po nových zážitcích
4. přívětivost – kvalita interpersonální orientace (empatie atd.)
5. svědomitost – individuální úroveň při organizaci, motivaci, motivaci
   • spolehlivost/lhostejnost

 

inteligence – 2 teorie

• 1 faktor
• mnohočetná

obecná inteligence – míra G faktoru – IQ

Howard Gardner – 7 druhů inteligence

1. lingvistická
2. hudební
3. logicko-matematická
4. prostorocá
5. tělesně – kynetická
6. intrapersonální
7. interpersonální

Dynamické teorie – další modely, složitější – osobnost není statická

 

Sigmund Freud

vědomí – co je teď

předvědomí (podvědomí?) – co si umíme vybavit

nevědomí – nemáme k němu přístup

 

id – primitivní, zvířecí část osobnosti

superego – zvnitřněné hodnoty a morálka společnosti

ego – racionální stránka (utvořeno z impulsů Id a zákazů superega)

 

Freud – velký důraz na Id – psychoanalýza

X

Jung (analytická psychologie)

• práce se slovními asociacemi a aktivní imaginací

kolektivní nevědomí

• část nevědomí stejná pro všechny
• skládá se z archetypů

archetyp – předobraz – zděděno po předcích – forma chování pro vnímání světa (sny, mýty, pohádky)

 

Adler  ( individuální psychologie)

• snaha překonat pocity méněcennosti
• zajištění pocitů hodnoty

„osobnost utvářena společností, každý si utváří osud“

 

obranné mechanismy – nevědomé strategie sloužíví k obraně před vznikem úzkosti

• regrese, popření, vytěsnění, projekce, racionalizace, sublimace, kompenzace, realtivní výtvor

 

Humanistické teorie

osobnost – tvořivá sebeaktualizující se, jedinečná

• pochopitelná pouze skrz její pohled na svět

Carl Rogers – hl. motivace – tendence k seberealizaci

 

self – sebepojetí, reálné self – to, jací doopravdy jsme

• ideální self – to, jací bychom chtěli být
• reálné self – to jací doopravdy jsme

Abraham Maslow – hierarchie potřeb

• základní fyziologické -> složitější

vyšší potřeby jsou důležité jen při naplnění potřeb nižšího stupně

• výjimky – hladovka z přesvědčení

 

Ernst Kretchmer  – typologie podle tělesné konstituce

• pyknik
• astenik
• atletik

typologie osobnosti – souhra vlastností odpovídajícím určitému vzorci (Hippokrates/Kretchmer…)

 

krystalická inteligence – ovlivněno prostředím a učením (někdy kulturní inteligence)

fluidní inteligence – vrozená, geneticky determinovaná – nezávisla na učení a prostředí

 

Vývojová psychologie

téma – vývoj jedince v čase

• tělesné, kognitivní i emocionální či sociální změny

 

obecná periodazice

• prenatální obodbí – ovlivnění vývoje přes matku (strava, rozpoložení -> alkoholový syndrom, drogy, nechtěné děti)
• novorozenecké období – (0-6 t.) – jednání na základě reflexů, reakce na podněty
• kojenecké období (do 1 roku) – práce s vlastním tělem, zvuky (napodobování)
• batolecí období – (1-3 r.) – chození, mluvení -> fáze vzdoru – objevuje se „já“
• předškolní období (3-5 l.)– prudký rozvoj řeči, sociální dovednosti, morální uvažování a sebepojetí
• školní období (6-11 l.)– fungování v kolektivu, myšlení a morální rozhodování
• pubescence (11-15) – druhotné pohl. znaky, formální myšlení, změna vztahu k rodičům
• adolesce (15-20 l.)– formování identity (budoucnost, kdo jsem atd.)
• mladá dospělost (20-30l.) – příprava na kariéru, období nových rolí
• stření dospělost (30-45 l.) – nejlepší pro kariéru, stárnutí, první úbytek výkonnosti
• pozdní dospělost (45-60 l.) – kriz stř. věku, bilance nad životem, odchod dětí
• stáří (60+) – odchod do důchofu, zhoršování (zdraví, finance, myšlenky na smrt)

 

Piagetova teorie kognitivního vývoje

Jean Piaget

• asimilace – dítě začleňuje své chování do daných schémat
• akomodace – přebudování dostupných schémat

model je pro děti 0-11 let

• senzomotorické stádium – (0-1.5 roku)
  • smysly, dotyky
  • egocentrismus
  • předměty nejsou trvalé (matka schová tvář – zmizí), od 8. měsíce chápe trvalost – matka odejde, dítě aktivně hledá
• předoperační stádium (1,5-7 let)
  • symbolické a předpojmové myšlení (1,5 – 4 roky)
  • názorové myšlení (4-7 let)
  • egocentrismus
• stádium konkrétních operací (4-11)
  • logické operace spojeny, ale na konkrétních případech
  • chápe vztah příčiny a následku
• stádium formálních operací (11-15)
  • myšlenky a abstraktní pojmy
  • zvládne deduktivní úlohy
  • vrchol inteligence (15)

 

Vývojový model Erika Eriksona

• vychází z konceptu hlubinné (dynamické) psychologie
• zaměřen na vývoj ega
• pokračovatel ssychosexuální Freudovy teorie

Freudovy fáze použité u Eriksona

• orání, anální, falická, latentní, genitální

 

vývojová fáze -> vznik konfliktu -> vyřešení ->  vznik „ctnosti“ (když nevyřešeno – narušený vývoj v určitém odvětví)

 

orálně symslová fáze                                          věk: 0-1         konflikt: důvěra/nedůvěra            ctnost: naděje

muskulárně anální                                               věk 1-3          konflikt: autonomie/zahanbení                                                                                   vůle

 

Sociální psychologie

téma: komunikace,

komunikace – proces výměny informací

• verbální
• nevebální – gesta, proxemika (vzájemná blízkost), vzezření, pohledy, řeč…

 

Edward T. Hall – Proxemika:

• intimní zóna (0,5 m) – partner, nejbližší
• osobní zóna (0,5-1,2 m) – dobří známí, přátelé
• soplečenská z (1,2-3,6) – lidská interakce
• veřejná z (3,6+)
  • různě posunuté (lidé z města menší)

posturika ­ – část komunikace tvořena postojem těla

 

atribuce – proces přisuzování příčin lidskému chování

• vnitřní – dispoziční příčiny – vlivy zemnitř (vlastnosti, hodnoty, postoje)
• vnější – situační příčiny – normy, strach, finance

základní atribuční chyba – poceňování situačních vlivů a přisuzování činů dispozičním přičinám

 

postoje – pozitivní/negativní hodnocení rakce jedince vůči nějkému aspektu světa

• afektivní – předsudky
• kognitivní – tereotypy
• behaviorálí – diskriminace

 

kognitivní disonance – nepříjemné pocity či vnitrřní napětí zpsobené nesouladem 2 kognic (vjemů, myšlenek, postojů)

• chování člověka není v souladu s jeho postojem k věci
  • kouřím i když vím, že to je nezdravé

Leon Festinger – pokus – viz scio str. 42 – google

 

konformita – přozpůsobení se svým názorem okolí (i přes vědomí/tušení, že je to špatné) – stačí 1 člověk se stejým názorem a svůj si udržímee

• Solomon Asch

 

poslušnost

Stanely Migram – pokus s elektřinou

• stálý dohled, prostředí pokusu, chybějící kontakt s obětí a uniforma – podporují autoritu (scio 43)

sociální role

Philip Zimbardo – pokus se studenty – vězni/bachaři

• velký vliv situačních okolností

 

difúze – rozptyl zodpovědnosti

• efekt přihlížejícího
• čím více přihlížejících, tím více se spoléháme na zodpovědnsot jiných (případ Kitty Genovese)

 

sociální facilitace

• zlepšení výkonu jednotlivce za přítomnosti jiných lidí

internalizace – zvnitřnení společenských norem, osvojení okolního světa

skupinová polarizace – změna průměrného názoru skupiny, kde dochází ke skupinové diskuzi

 

skupinové myšlení – úmyslně odpovídající zachování shody ve skupině (např. správní rada firmy, každý by se sám rozhodl správně, ale kvůli skupinovému myšlení se rozhodnou špatně)

 

haló efekt- chyba prvního dojmu

• posuzování podle celkového dojmu (55% vzhled, 38% hlas, 7 procent obsah sdělení)
• prvnímu dojmu se přizpůsobí zbytek našeho vnímání konkrétního jedince
• předsudky

Thorndike – autor pojmu

sociální percepce – to, jak vnímáme ostatní

altrutismus – opak egoismu – postoj sledující prospěch druhých

 

psychopatologie

• obor zabývající se abnormálním chováním
• vzdálené od statistické normy takovým způsobem, že překáží fungování jedince ve společnosti
  • škodí mu i z hlediska jeho subjektivních pocitů (nemusí)

 

normální jedinec – schopnost přiměřeného vnímání reality

• ovládá své chování
• váží si sám sebe a ostatních
• schopnost citové vazby

 

abnormální:

1. dělění
   • neurózy
   • psychózy
2. delění
   • neurotické poruchy
   • poruchy nálady
   • ostatní poruchy

 

neurotické poruchy

fobie

• prosté (arachnofobie, akrofobie, ofidiofobie, aerofobie, dysmorfofobie)
• sociální (strach ze ztrapnění, ponížení…)
• agorafobie (souhrn fobií – dříve strach z otevřených prostranství, dnes strach z veřejných míst)

 

ocd

obsese – nežádocí vtíravé myšlenky

kompulze  – neodolatelné ntkání provést nějaký čin

• kompulze zmírňují obsese (uspokojení kompulze)

poruchy nálady

 

Bipolární afektivní porucha

• deprese
• mánie

 

Schizofrenie

• skupina poruch vaznačující se těžkou desintegrací osobnosti a zkreslením reality
  • poruchy myšlení, bludy, halucinace
  • poruchy emocí, špatná socializace

 

perzekuční blud – přesvědčení, že jsem pronásledován

halucinace – smyslové prožitky objevující se bez patřičné stimulace smyslů

bludy – nesprávná interpretace skutečnosti

ostatní poruchy

disociativní poruchy – narušení integrace mezi vlastní identitou, vzpomínkami, pocity a ovládáním těla

 

mentální retardace

vývojové poruchy – Asperger, autismus

závislosti

stav vyhoření – celkové životní vyčerpání

 

léčba

• psychofarmaka
• psychoterapie
• nejůčinější je kombinace

 

kognitivně-behaviorální terapie

behaviorální složka – systematická desenzibilizace – představování nepříjemné situace v rámci relaxace a meditace (popisuje terapeut)

expozice in vivo – jako desenzibilace, ale v reálných podmínkách -> vystavení stres. situaci

zaplavení – expozice in vivo bez možnosti úniku

 

Kognitivní složka – vede ke zlepšení interpetace okolí

• učí pacienta poznávat deformace v jeho uvažování