Otázka: Psychologie osobnosti
Předmět: Základy společenských věd
Přidal(a): Roman
Úvod
-přírodně slopečenská věda o člověku
-zabývá se jedním člověkem x sociologie – zabývá se více lidmi
-zabývá se chováním, prožíváním, jednáním člověka
-vědní obor
-původně součást filozofie
-samostatná až ve 2. polovině 19. století
zrod – v době antické – zakladatelem Aristoteles
-spis Peri psychés – O duši
z řeckého psyché = duše + logos = věda, slovo, rozum, význam → věda o duši
-má intermediální charakter- úzce se stýká s přírodními i společenskými vědami
předmětem – dříve duše, dnes lidská psychika – chování, prožívání, vlastnosti, osobnost, etapy vývoje, …
Osobnosti= historie
-z počátku neexistovala samostatně
-byla součástí filozofie, na konci 19. století – samostatný vědní obor
1)Předvědecké období- starověk až 19. století
= metafyzické
-rozsáhlé historické období
-zájem o lidskou duši, různé názory
A) Téma duše-Démokritos
-duše z atomů, velice jemné a po smrti se atomy rozptýlý (Řecko)
-duše=síla oživující tělo
-atomismus – vše je tvořeno z atomů – jsou dál nedělitelné (překonáno v období světové války)
-duše je tvořena rovněž z atomů – typické jsou pro ni jemné atomy, které tvoří jakýsi závoj
-atomy se neustále pohybují, spojují se dohromady háčky
-materialista
Platon-duše, netělesná, nesmrtelná, složena ze 3 částí
-rozum- sídlí v hlavě, je nesmrtelný
-vůle- v hrudi
-žádostivost – v podbřišku
-idealista
Aristoteles- dílo „ O duši“= Pery psychés (viz. Filozofie)
-odporoval Platónovi
-duše je smrtelná, zaniká s tělem
-dualista
-připouští i Boha
-duše
B) Středověk
Tomáš Akvinský-duše je netělesná, čistě duchovní a nesmrtelná
– základem duše je rozum
C) Novoněk
Téma-problém vědění
John Locke- „ Co je obsaženo v lidské mysli? Jaké jsou obsahy naší mysli?“
-rozhraní baroka a renesance
-duše – nepopsaná tabule – tabula rasa – během života se na ní zapisují zkušenosti
-metoda: Introspekce- mysl se obrací sama k sobě, nic není v intelektu co neprošlo myslí (=empirismus)
2) Vědecká fáze- 19. století
psychologie se začíná budovat jako samostatná exaktní věda
Wilhelm Wundt (1832 – 1920)
·1879 – založena první experimentální laboratoř
·pokusy na zvířatech a jejich reakce na podněty
·důkazy, že se zvíře může učit
·některé metody používány dodnes
3) Současná psychologie
A) behaviorismus
zakladatel-Watson
na vývoj člověka má vliv příroda
věnují se učení
S-R =na každý stimul následuje nějaká reakce
úkolem – dávat člověku či zvířeti správné podněty, na které má reagovat
chování – sled naučených odpovědí
využití – učíme dítě určitým způsobem reagovat na určité podněty
B) neobehaviorismus
zakladatel-Skinner
S-O-R =navazuje a přidává osobnost->filtruje (= každá osobnost reaguje jinak)
C) Humanistická psychologie
zakladatel-Albraham H. Maslow
zabývá se osobností
důraz na scébytnost osobnosti
téma-lidská identita
hledá to, čím člověk skutečně je
otázka seberealizase
D) Psychoanalýza
-Hlubinná psychologie-snaha za projevy hledat nějaké činitele
-činitelé-zážitky z dětství, pocity strachu
-Zikmunt Freud- ovlivnují nás pudy=>nejvíce sexuální
-3 složky sturktury
-Id
-Superego
-Ego
Carl Gustav Jung-žák Freuda
-odmítá preferenci sexuálního pudu
-naše chování obvinují archeotypy= praobrazy-prožitky, které vznikly v dějinách lidstva, každý je má v sobě uložené, připomínají se nám= sny, symboly
Psychologické disciplíny
Dělení: Základní
Aplikované
Aplikované-př. Psychologie sportu, reklamy, učení, managementu
1. Psychologie osobnosti(Z)-zkoumá strukturu a vývoj osobnosti, vysvětluje a zkoumá podrobnosti a odlišnostni mezi lidmi
2. Vývojová psychologie(Z)-studuje jak fylogenetický(dějiny lidstva) tak ontogenetický(život jedince) vývoj lidské psychiky, zabývá se změnami v psychice člověka v průběhu jeho vývoje od početí po smrt
3. Obecná psychologie(Z)- řeší otázky předmětu psychologie, metody výzkumu, dodává základní psychologické poznatky, zabývá se např.- poznávacími procesy, motivací, postoji, myšlení atd…
4. Sociální psychologie(Z)-studuje formy a mechanismy začleňování lidí do mezilidských vztahů, sociálních skupin, otázky socializace, interakce a komunikace mezi lidmi, stojí na pomezí psychologie a sociologie
5. Psychopatologie(Z)- zkoumá chorobné jevy duševního života, otázky psychologických poruch a potíží, příčiny jejich vzniku, hledá léčebné metody
6. Klinická psychologie(A)-úzce spolupracuje s medicínou, orientuje se na diagnostiku duševních potíží a chorob, na psychoterapeutickou péči o nemocné, pomáhá handicapovaným osobám vyrovnant se se svým problémem a psychicky ho zvládnout, otázka duševní hygieny, zdravého způsobu života
7. Pedagogická psychologie(A)- zkoumá psychologické základy, činitele a zákonitosti, výchovy, vyučování, zabývá se metodami vyučování, strategiemi poznávání žáka, hodnocením žáků atd…
8. Psychologie práce(A)- zkoumá vnitřní a vnější podminky pracovního procesu, vztahy lidí na pracovišti, řešení konfliktů, výběr pracovníků, tvorbu pracovních týmů
9. Forenzní (soudní) psychologie(A)-zabývá se studiem zločinnosti, psychologie pachatelů, trestních činů
10. Psychologie dopravy(A)- zabývá se úspěšným zvládnutím řízení vozidel, umístováním dopravních značek atd…
11. Poradenská psychologie- je orientována do různých oblastí-školství, výchovné, profesní, manželské poradenství
Psychika
=duševní život člověka
-souhrn psychických jevů a vlastností ( vjem, představa, vzpomínka, cyty, myšlenky, vůle)
-2 základní složky psychologie-chování
– prožívání
Prožívání- všechny vnitřní suběktivní psychické procesy a stavy
představy, emoce, rozhodování, vybavování z paměti
není přístupná jiným lidem, pokud nechceme => dáváme najevo svým chováním
Zikmund Freud- lékař, psycholog, zakladatel psychoanalýzy
– z Příbora na Moravě- většina života
-zabývá se výkladem snů-> dílo: „Výklad snů“
3 části psychiky- 1) Vědomí= vědomě něco prožíváme
Nevědomí=oblast nepřístupná kontrole- sny, špatné zážitky….
Změna stavu vědění-hypnoza, meditace, drogy, bolest, vyčerpání- naše vědomí nefunguje standartně, snížená sebekontrola, snížená jasnost vnímání, omezená kontrola myšlenek a vůle, posílena fantasie
3) Předvědomí=oblast, která není aktuálně v centru, ale v případu pozornosti jsme schopni si ji vybavit
Osobnost
Osobnost – laicky – osobnost jako mimořádná, významná osoba
x z hlediska psychologie je každý člověk osobnost
Osobnost = individuální jednota psychických, biologických a sociálních aspektů
utváří se ve společnosti, v mezilidských vztazích
je objektem i subjektem společenských vztahů
Tělo a osobnost
Kretschmerova typologie – německý psychiatr E. Kretschmer (1888 – 1964)
– podle souvztažnosti mezi tělesnou konstitucí (tzv. somatotypem) a některými znaky osobnosti
piknický typ – kulatá hlava, zavalité krátké tělo, měkké svalstvo, celková zaoblenost, vyklenuté břicho
– jejich prožívání charakterizuje střídání nálad (radostná nálada x sklíčenost)
– bývají otevření, společenští, realistického pohledu na svět
– ohroženi více než jiné typy bipolární poruchou (dříve označení:maniodepresivním psychóza)
astenický typ – dlouhá, štíhlá až hubená postava, úzká ramena, plochý hrudník, slabě
vyvinuté svalstvo, dlouhé slabé údy
– inklinují k extrémním polohám přecitlivělosti na jedné straně a chladu na straně druhé
– bývají uzavření až nepřístupní, jednostranně zaměření
– vytvářejí si často svůj vnitřní fantazijní svět, který je odvádí od reality
– spíše než jedinci jiného somatotypu jsou ohroženi schizofrenním duševním onemocněním
(bludné představy, halucinace, rozštěpení mysli, tzv. rozpad osobnosti)
atletický typ – silně vyvinutá kostra, výrazné svalstvo, široký hrudník, užší boky, spíše menší lebka s protáhlým obličejem
– bývají do jisté míry pohybově a mentálně těžkopádní, bez velkých citových vzruchů a silných myšlenkových zaujetí
– zvýšený sklon k některému z duševních onemocnění není tak průkazný
Teorie osobnosti – psychoanalýza – Sigmund Freud (1856 – 1939)
3 složky osobnosti:
id = ono – pudová složka, nevědomé já, nevědomá složka
patří sem vše zděděné, naše „primitivní“ pudy, sexualita, agrese
libido = nevědomý sexuální pud, hlavní zdroj dynamiky lidské psychiky
naplňuje člověka energií, aktivizuje ho, bývá však vytěsněn do nevědomí, odkud skrytě ovlivňuje naši psychiku
tato složka je hnaná našimi potřebami (př. dítě chce čokoládu, protože má hlad a má na ni chuť)
superego = „nad JÁ“ – princip mravnosti, morálky, zvnitřněné zákony společnosti
plní funkci svědomí – role cenzora – úkol: potlačit „id“
(př. dítě ví, že není správné čokoládu ukrást)
ego = vědomé JÁ – je formováno vnějším světem, snaží se najít rovnováhu mezi požadavky id, superega a vnějšího světa, založeno na principu reality – zvažuje, co je možné (př. dítě se rozhodne, že vydrží bez čokolády, protože chce být hodné, nebo se rozhodne čokoládu ukrást, protože předpokládá, že nebude chyceno)
Mezi těmito složkami může dle Freuda docházet ke konfliktům (každá chce něco jiného), které si člověk ani nemusí uvědomovat.
STRUKTURA OSOBNOSTI
Motivace – aktivačně motivační vlastnosti (to, co člověka vede k určité činnosti – potřeby, zájmy,cíle, …)
Charakter – vztahově – postojové vlastnosti (systém hodnot, postojů a vztahů, které ovlivňují naše chování)
Temperament – dynamické vlastnosti osobnosti (soubor psychických vlastností, které určují dynamiku celého prožívání a chování osobnosti)
Schopnosti – výkonové vlastnosti (psychické vlastnosti, které umožňují člověku naučit se určitým činnostem a vykonávat je. Rozvíjí se na základě vloh.)
Seberegulační vlasnosti – řídí a kontrolují naše chování a prožívání (sebepoznání, sebepojetí, sebekritika, sebehodnocení, …)
Individuální vlastnosti procesů a stavů (naše vnímání, představivost, myšlení, fantazie / stavy: pozornost, emoce,…)
1. AKTIVAČNĚ MOTIVAČNÍ VLASTNOSTI – MOTIVACE
Motivace
z latiny movere = hýbat se
souhrn hybných činitelů, které vedou jedince k tomu, aby něco vykonal nebo nevykonal
vnější motivy – odměny, tresty, prosby, přání, očekávání, nabídky, pobídky (reklama), vzory, antivzory, …
vnitřní motivy – potřeby, zájmy, návyky, zvyky, postoje, emoce, hodnotové orientace, plány, cíle, ideály
=) často spjaty vnější a vnitřní motivy
POTŘEBY
základní motivační síly
stav nedostatku nebo nadbytku něčeho, co nás vede k činnostem, jimiž tuto potřebu uspokojíme
Členění potřeb
dle různých hledisek:
primární p. = základní, biologické – elementární potřeby, spánek, odpočinek, potrava, pití, vzduch, zachování rodu, …
sekundární p. – rozvíjí se na základě primárních potřeb
• p. jistoty a bezpečí
• p. poznávací (touha po informacích, novinkách, touha řešit problémy,
objevovat nové věci)
p. sociální – uspokojí se ve společenských vztazích
potřeba sociálního styyku – p. mít přátele, patřit do skupiny, p. porozumění
p. obliby – být druhým sympatický, oblíbený
p. spolupracovat s druhými (kooperace)
p. být oceňován, p. prestiže
výkonové potřeby – potřeba dosáhnout dobrých výsledků v práci, p. vyhnout se neúspěchu, nezdaru, snaha něco dodělat, dokončit, zvládnout
estetické p. – hledání krásy, kulturní potřeby
existenciální potřeby – potřeba smyslu života, potřeba uskutečňovat nějaké číle
-problematice potřeb se věnoval americký psycholog Abraham Maslow (1908 – 1970)
-americký psycholog, humanistická psychologie
-hierarchické uspořádání potřeb – od nejnižších – sestavil pyramidu potřeb:
Seberealizace – nejvyšší
Potřeba úcty
Potřeba lásky
Potřeba bezpečí
Fyziologické potřeby – nejnižší
pokud nejsou uspokojeny potřeby nižší (alespoň částečně), nemůžeme uspokojovat potřeby vyšší (př. nemůžu se učit, když mám hlad)
b) Zájmy a záliby
-získané motivy, projevuje se v nich vztah jedince k určitému druhu činností
-aktivizují člověka, rozvíjejí jeho schopnosti
-podle obsahu dělíme : sportovní, technické, kulturní, …
-záliba = vyhraněný ústřední trvalý zájem
-hloubka zájmů – různá u různých lidí
-jednostrannost x mnohostrannost, pestrost zájmů
Hodnotové orientace
soubor hodnot, jejich určitá hierarchie – vyjadřují to, čemu před čím dáváme přednost
hodnotový žebříček – mění se během života
Postoje
vyjadřují vztah jedince k určité skutečnosti, k určitým věcem, lidem, činnostem
vytváří se v průběhu života na základě zkušenosti
Plány a cíle
ambice (aspirace) = směřování k dosažení vytyčených perspektiv a cílů
cíle – a) krátkodobé (blízké) – obstarání potravy, oděvu, …
b) dlouhodobé – získat zaměstnání v určitém oboru, postavit dům, …
2. VZTAHOVĚ POSTOJOVÉ VLASTNOSTI – CHARAKTER
POSTOJE
= relativně stálá soustava hodnocení, cítění a tendencí jednat
= stabilní naučená dispozice člověka chovat se ustáleným způsobem vůči skupinám objektů
má 3 složky
• kognitivní – složka rozumová
• emoční
• konativní (volní)
(př. při výběru MP3 přehrávače: posouzení parametrů, funkčnosti / zda se mi líbí, či nelíbí / zda si ho nakonec koupím)
předsudky • zvláštní druh našich postojů
• negativní, zjednodušené postoje vůči určitým etnickým, náboženským a jiným skupinám
• má iracionální původ
CHARAKTER
= soustava vlastností, které mají morální význam, souvisí s morálkou
není vrozený, formuje se výchovou, vlivy prostředí
temperament – určuje vnější formu projevu, převážně vrozené vlastnosti osobnosti
charakter – obsah, to, jaký člověk je
projevuje se v postojích a vztazích
• k sobě samému – sebevědomí, úcta, ješitnost, pýcha, …
• k druhým lidem – úcta, láska, ohled / sobectví, bezohlednost,…
• k práci – svědomitost, důslednost, lenost, ….
• k hodnotám a morálce – zásadovost, čestnost
Typologie charakteru
Jane Loevingerová (1918 – 2008) – americká psycholožka
– rozdělila charakter dle orientace jedince na věci, lidi, ideje:
a) osobnost orientovaná na věci – dává přednost materiálnímu způsobu života, hromadí a
ošetřuje věci (př. technicky orientované profese – stavební inženýr, důlní technik)
b)charakter orientovaný na lidi – považuje za důležitou hodnotu člověka a mezilidské vztahy
( př. učitel, lékař, prodavač)
c) charakter orientovaný na ideje – za nejdůležitější považuje svět myšlenek a kulturních
výtvorů (př. vědec, filmový kritik)
Pierre Teilhard de Chardin (1881 – 1955) – francouzský filozof a psycholog
-rozlišil charakter lidí podle jejich základního postoje k životu
-unavení – hledají štěstí v klidu a neměnnosti, svůj život považují za ztroskotání, vše kritizují, na -všem vidí chyby, jsou obráceni do minulosti
-požitkáři – hledají štěstí v okamžitém požitku, užívají si životních radostí, nehodlají však něco -měnit, do něčeho zasahovat a příliš se angažovat, intenzivně prožívají přítomnost
-nadšenci – spatřují štěstí v růstu, rádi objevují, poznávají, jsou ochotni vložit kus sebe sama do -změny, do realizace nových, lepších věcí, obětovat se pro to, v čem spatřují smysl, jsou orientovaní -na budoucnost
(psychologické výzkumy potvrdily platnost této typologie)
Jean Piaget (1896 – 1980) – švýcarský psycholog
-rozlišil dvě stádia související s morálním vývojem, s utvářením charakteru
-heteronomní stadium – naše jednání určováno normami převzatými od druhých lidí, zejména od -rodičů
-autonomní stadium – člověk je za své jednání odpovědný sám sobě, určité normy společnosti má -zvnitřněné, jiné vědomě nepřijal
-přerod z heteronomního stádia do autonomního probíhá v průběhu dospívání (asi od 13 do 18let)
výzkumy ukázaly, že mnozí dospělí do autonomního stádia nedospěli – jejich charakter je nadále ovlivňován vnějšími normami – př. nekradou, protože se bojí odhalení a trestu, pokud by trest nehrozil, klidně by kradli / člověk v autonomním stadiu morálky nekrade, protože být zlodějem se mu samotnému příčí
3. DYNAMICKÉ VLASTNOSTI OSOBNOSTI – TEMPERAMENT
Temperament – soustava psychických vlastností určujících dynamiku a intenzitu celého
prožívání a chování osobnosti
-je poměrně stálý, převážně vrozený – vrozené temperamentové vlastnosti se mohou v průběhu -života člověka pozměňovat ve svých projevech, ale zásadně je změnit nelze – ani výchovou (př. – z extraverta se nestane introvert)
Typologie osobnosti
1. Hippokratova – Galenova typologie
Hippokrates – vypracoval tuto typologii, 5. – 4. stol. př. nl .
Galenos – upravil ji, 2. stol. př. n. l.
4 základní typy temperamentu – dle převládající tělesné tekutiny:
sangvinik – sanguis = krev
cholerik – cholé = žluč
melancholik – melaina cholé = černá žluč
flegmatik – flegma = hlen
sangvinik – živý, veselý, společenský, otevřený, komunikativní
– povrchní city, které se rychle střídají, lehce i vznikají, lehkomyslný
cholerik – vznětlivý, výbušný, tvrdohlavý, snadno se rozhněvá (ale zpravidla se rychle
uklidní), těžko se umí ovládat
– aktivní iniciativní, tvořivý, samostatný
flegmatik – nerozhodnost, pomalost, pasivita
– klidný (až lhostejný), rozvážný, trpělivý, vyrovnaný
melancholik – úzkostlivý, ubrečený, převládá smutná nálada, pesimistický, uzavřený
– ohleduplný, laskavá, dobrotivá povaha, hluboké a trvalé city
? většinou neexistují čisté, vyhraněné typy, ale typy smíšené, kde 1 – 2 typy převažují
(většina lidí – smíšený typ)
2. Jungova typologie – C.G. Jung
introvert – extravert (bipolární škála)
introvert – uzavřený, tichý, klidný, nesmělý, sklon k pesimismu, jedná spíše plánovitě, ne impulzivně
extravert – otevřený, družný, společenský, rád riskuje, impulzivní, má rád změnu, své city příliš nekontroluje
3. Eysenckova typologie
doplnil Jungovu škálu o labilitu a stabilitu
4. VÝKONOVÉ VLASNOSTI – SCHOPNOSTI
-výkonové vlastnosti osobnosti – určují, jak úspěšně může osobnost vykonávat určitou činnost
Schopnosti
psychické vlastnosti, které umožňují člověku naučit se určitým činnostem a úspěšně je vykonávat (př. schopnosti naučit se cizí jazyky)
nejsou vrozené, je třeba se jim učit, rozvíjet je
rozvíjí se na základě vloh (vrozených)
Druhy schopností
intelektuální – př. matematické
umělecké – př. výtvarné, literární, hudební, …
psychomotorické – pohybové nadání
Vlohy
vrozené dispozice, které umožňují rozvinutí určitých schopností, znalostí či dovedností
jsou základem každé schopnosti
př. hudební sluch = vrozená dispozice, vloha =) je předpokladem rozvinutí schopnosti hrát na hudební nástroj
3 stupně vloh:
nadání – vlohy, které umožňují rozvinutí mimořádných schopností
talent – mimořádně velké projevené nadání, umožňuje vynikající výkon v oboru
genialita – výjimečně rozvinutý talent, který umožňuje dosažení nejvyšší úrovně intelektuálních nebo tvůrčích schopností
Pro formování a rozvoj našich vloh a schopností má velkou roli výchova v rodině, formování ve škole, celkové sociální prostředí + naše vlastní motivace a úsilí (pouhý talent nestačí).
Inteligence
= všeobecná rozumová schopnost
= schopnost řešit obtížné a nově vzniklé situace (s využitím dřívějších zkušeností – určení podstatných souvislostí a vztahů, pomocí nichž řešíme nové problémy a orientujeme se v nastalých situacích)
Složky inteligence
početní schopnosti (v testech úkoly typu př.: 2-5-8-3-6-9-4- =) doplňte dvě další čísla do číselné řady)
prostorová představivost
konstrukčně-technické schopnosti
verbální (slovní) myšlení – porozumění slovním sdělením (úkoly typu př. židle – pohovka – stůl – křeslo =) co nepatří do této řady? )
schopnost usuzovat a zvládat zvažováním problémové situace
paměť, …
Inteligence
– její hodnota se zjišťuje pomocí testů inteligence – je vyjádřena tzv. IQ – inteligenční kvocient
IQ – vyjadřuje, jak vysoko nad průměrem, resp. jak hluboko pod průměrem své věkové skupiny se člověk umístil svým výkonem v testu inteligence
-průměrná hodnota IQ – kolem IQ = 100 =) IQ 90 – 109 – průměr, asi 50% populace
IQ 110 – 119 =) lehký nadprůměr – asi 16% populace
IQ nad 120 =) nadprůměr – asi 8% populace
hranice geniality – IQ nad 140
IQ – pod 90 – podprůměrná inteligence
IQ 80 – 89 =) lehký podprůměr
IQ 70 – 79 =) pásmo mezi normou a mentální retardací (slabomyslností)
IQ pod 70 =) mentální retardace
IQ pod 70 – cca 3,5% lidí
mentální retardace (slabomyslnost)
lehkého stupně (dříve debilita) – postižena vyšší duševní činnost, zachována schopnost naučit se základním poznatkům a pracovním činnostem, vychovatelní + základní poznatky (dospělí – IQ až desetiletého dítěte)
středního stupně (dříve imbecilita) – vychovatelní (dospělí – IQ – šestiletého dítěte)
těžkého stupně (dříve idiotie) – nevychovatelní, nevzdělavatelní, postižení všech psychických funkcí (IQ max. dvouletého dítěte – lehčí forma)
Gaussova křivka
znázorňuje rozložení inteligence v populaci
Druhy inteligence
fluidní – vrozená – nezávislá na učení, vzdělání
krystalická – získaná během života, založená na zkušenostech, vědomostech získaných učením
Další typy inteligence:
Sociální inteligence – schopnost pohybovat se v sociálním prostředí, řídit lidi, umět s nimi jednat, předvídat jejich chování a v souvislosti s tím pohotově reagovat
Emoční inteligence – naše schopnost vnímat své i cizí emoce, umět na ně reagovat a vhodným způsobem je ovládat
Kreativita (tvořivost)
zvláštní soubor schopností, které umožňují tvůrčí činnost, jejímž výsledkem je něco nového, originálního (včetně nových řešení problémů)
opírá se o intuici a fantazii
uplatňuje se ve všech lidských činnostech
5. SEBEREGULAČNÍ SCHOPNOSTI
určují, nakolik osobnost umí kontrolovat a řídit svoje prožívání a jednání
sebeuvědomování – uvědomování si sebe sama, své vlastní existence
sebepoznání – poznávání sebe sama v různých situacích
sebehodnocení – posouzení našich vlastností
– né podceňování / přeceňování, ale : zdravé sebehodnocení
sebekritika – hodnocení zaměřené na vlastní nedostatky
upřímná =) dobrý seberegulátor
volní vlastnosti – vůle = proces cílevědomého a záměrného sebeřízení, seberegulace
vlastnosti vůle – vytrvalost, houževnatost, píle / pohodlnost, lenost, liknavost
=) sebekoncepce (sebepojetí) – představa, kterou si lidé o sobě vytvářejí, týká se postoje k sobě samému, ke svému tělu, svým schopnostem, svým sociálním rolím atd. =) důležitost zdravého sebepojetí
(Sebepoznání a sebehodnocení – poznání a hodnocení svých kladných a záporných vlastností, svých zvláštností
Subjektivní já – co si myslím já o sobě
Zrcadlové já – co si myslí ostatní o mně
Reálné já – skutečnost
Ideální já – znát své potence, kam se chci rozvinout, jaký bych chtěl být – důležitost sebevýchovy)
6. INDIVIDUÁLNÍ VLASTNOSTI PSYCHICKÝCH STAVŮ A PROCESŮ
spoluvytvářejí individuální zvláštnosti osobnosti
např. sklony k trémě, depresím, únavě, pozornost, schopnost koncentrace, emoce, chování v náročných životních situacích, …
