Rakousko a Švýcarsko + Lichtenštejnsko

 

   Otázka: Rakousko a Švýcarsko + Lichtenštejnsko

   Předmět: Zeměpis

   Přidal(a): Janysdrošdý

 

 

 

 

RAKOUSKO

Oficiální název: Rakouská republika (parlamentní demokratická spolková republika)

Prezident:  Heinz Fisher

Rozloha: 83 871 km² (112. na světě)

Počet obyvatel: 8 260 000 (98 obyvatel/km²)

HDP/ob: 32 700 USD (z roku 2006, 10. nejbohatší stát světa)

Geografická poloha: střední Evropa, 47°15´ s.š., 11°53´ v.d.

Časové pásmo: GMT +1

Hlavní město: Vídeň (Wien), 1,6 miliónů obyvatel

Další města: Štýrský Hradec (Graz), Linec (Linz), Salcburk, Innsbruck, Klagenfurt

Měna: EUR

Úřední jazyk: němčina

Správní rozdělení:  9 spolkových zemí (Vídeň, Dolní Rakousy, Horní Rakousy, Štýrsko, Tyrolsko, Korutany, Salzbursko, Vorarlbersko, Burgenland)

Etnické složení: Rakušané (93%), Němci (2%), Turci, Češi, Slováci, Maďaři

Náboženství: katolíci (78%), protestanti (5%), židovské (2%)

Podnebí: mírné kontinentální, průměrná teplota ve Vídni: v lednu -1°C, v červenci 20°C

Členství: OSN, Eu, Rada Evropy, OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj), OBSE (Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě), GATT (Všeobecná dohoda na clech a obchodu), IMF (Mezinárodní měnový fond), UNESCO, WHO (Světová zdravotnická organizace)

 

Historie

V roce 814 bylo území bývalé Východní marky připojeno k Velkomoravské říši. Do té doby se zde vystřídaly illyrské, keltské kmeny, Hunové, Gótové, Slované, Avaři. Český král Přemysl Otakar II. sjednotil alpské země pod svou korunu. Po povstání proti Přemyslu Otakarovi II. byly tyto země předány Rudolfu I. Habsburskému. Od roku 1526 tvořilo Rakousko spolu s českými zeměmi

a Uherskem soustátí pod vládou Habsburků. Ti upevnili moc po potlačení českého stavovského povstání na Bílé hoře roku 1620. Na počátku 19. století postupně císařství ztrácí na lesku, protože své území rozšiřuje na konci 19. století o anektovanou Bosnu. Bosna se nakonec pro Rakousko stala osudnou. Po zavraždění následníka trůnu v Sarajevu vyhlásilo Rakousko válku Srbsku a tím vznikla také Rakouská republika, kterou v roce 1938 připojilo Německo k říši. Po válce bylo Rakousko rozděleno na 4 okupační zóny mezi 4 mocnosti. Poslední vojáci odešli z Rakouska v roce 1955

a země vyhlásila neutralitu. V roce 1995 se Rakousko stalo členem EU.

 

Přírodní podmínky

Rakousko je alpská země, jeden z nejhornatějších států Evropy. Východní část zaplňuje 70% země drsnými alpskými hřebeny, které postupují napříč krajinou ve třech hlavních pásmech oddělených řekami Inn, Salzach a Enns. Všechny tři tvoří přítoky Dunaje. Na jihu řeky Dráva a Mura. Alpské toky tvoří hydroenergetický potenciál. Jezera nejvíce v Solné komoře, mají ledovcový původ, Rakousku patří malá část Bodamského jezera a u hranic s Maďarskem Neziderské jezero (tektonický původ). Nejvýznamnější nížiny se nácházejí podél Podunajské pánve. Do údolí Dunaje zasahují výbežky Českého masivu (Šumava, Novohradské hory). Nejnižším bodem je Hedwighof (114 m n. m.).

 

  1. Severní vápencové Alpy
  2. Centrální krystalické Alpy (nejmohutnější Vysoké Taury s nejvyšší horou Grosslockner 3797 m n.m.)
  3. Jižní vápencové Alpy

 

Klimatické podmínky

Podnebí v Alpách se různí podle nadmořských výšek. Na celém rakouském území převažuje podnebí středoevropského charakteru s chladnými zimami a teplými a teplými a slunečnými léty. Léto je nejvlhčí období roku s množstvím přeháněk a bouřek. Nejteplejší a nejsušší oblastí je Vídeňská pánev (nížiny ve spolkové zemi Hradsko). Naměřená průměrná teplota v lednu je -10°C, v červenci +20°C. Části horského masivu s vyšší nadmořskou výškou zůstávají pokryty sněhem celý rok.

 

Vegetace

Rakousko je pokryto lesem (45%) a loukami. Východ tvoří kulturní step. Původní lesy v nížinách prakticky vymizely. V Alpách ve středních výškách rostou jehličnaté lesy a nad hranicí stromů ve výšce 2000m se rozkládají pestré alpské louky. V lesích žijí jeleni, srnčí zvěř a divoká prasata,

v Alpách kamzík, kozorožec, svišť, vzácně i medvědi. Neziderské jezero představuje jedinečnou ornitologickou oblast.

 

Hospodářství a ekonomika země

Rakousko až do poloviny 20. století patřilo k ekonomicky méně vyspělým státům, až v období 50.

a 60. let se Rakousko zejména díky mezinárodnímu obchodu a rozvoji turismu pozvedlo.

Rakousko je vyspělý průmyslový stát s intenzivním zemedělstvím. Pouze 18% půdy využívá

k pěstování plodin a dalších 24% pro pastevecké účely. V Alpách je rozšířen chov skotu k výrobě mléka a chov vepřů. Plodiny jako např. Pšenice, kukuřice, ječmen a zelenina se pěstují až ve výškách 2000 m nad mořem. Nejdůležitější surovina na sklizeň je seno. Ovoce a réva se pěstují

v okolí střediska Graz a jižních částech země.

 

Těžba

Nejdůležitější jsou naleziště ropy (Ziesterdorfu), zemního plynu, železné rudy (Štýrsko), lignitu, magnesitu, wilframu a zinku. Výroba oceli v Linz a Donawitz. V Rakousku se nacházejí solné doly a cenná naleziště vysoce kvalitního grafitu. Výroba hliníku (Ranshofen u Branau), optiky, strojů, elektroniky, hutnictví železa (Linz), chemický průmysl a rafinérie. Zpracování dřeva každoročně 2,4 mil. tun papíru a lepenky, 1,4 mil. tun buničiny.

Export: Německo, Itálie, Španělsko, Francie

 

Energetika

Rakousko má značně omezené zásoby ropy (kterou zpracovává převáženě firma OMV), proto zemní plyn a lignit představují nejdůležitější zdroje. 66% energie však dodávají vodní elektrárny (např. na řece Kamp). Přes Rakousko vede plynovod z Ruska do Itálie.

 

Doprava

6 095 km připadají na železniční tratě. Hlavní linky jsou elektrifikovány. Na silničná síť připadá  133 361 km. Vodní cesty Podunajské nížiny jsou důležitou součástí rakouské dopravy. Rakousko disponuje dv+ma leteckými společnostmi: Austrian Airlines a Lauda Air (soukromá). Přes potrubní dopravu se převáží ropa, potrubím zemní plyn, potrubí AWP převáží ropu přes Itálii do Rakouska.

 

Spoje

telefonní, telegrafní, faxové, rozhlasové, televizní, internet. Satelitní a kabelová společnost je soukromá.

 

Cestovní ruch

Ročně navštíví zemi přes 19 mil. zahraničních návštěvníků. K hlavním lyžařským střediskům patří Kizbuhel, Igls, Innsbruck, St. Anton a Bischofshofen. Dalším turistickým centrem je Salcburk, který přitahuje nejen hradem, ale i okolními kopci, mimo jiné je rodištěm Mozarta.

 

Vídeň

Vídeň je centrem politiky, kultury, hospodářství a sídlem mezinárodních organizací. Má 23 obvodů, je samostatnou spolkovou zemí, je třetím sídlem OSN.

Hofburg: císařský palác, zrcadlová síň

Prátr: vídeňský zábavní park

Stephans Dom, Schonbrunn, Haas Haus, Morový sloup, Belveder

Historické centrum Vídně v roce 2001 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO.

 

Nejznámnější rakouské firmy:

OMV, Kapsch, Sacher, Libro (papírnictví), Julius Meinl, Billa, BauMax, Strabag, Iglů, Eskymo, Kobra (policejní jednotky)

 

 

ŠVÝCARSKO

Oficiální název: Švýcarská konfederace

Státní zřízení: federativní republika v čele s prezidentem

Prezident: volen pouze na 1 rok z řad ministrů Spolkové rady společně s viceprezidentem, pro rok 2008 je prezidentem Pascal Couchepin

Rozloha:  41 285 km²

Počet obyvatel: 7 507 300 (z roku 2006), 178 obyvatel/km²

Hlavní město:  Bern 46° 57′ s. š. , 7° 25′ v.d.

Měna: švýcarský frank (CHF)

HDP/ob.: 53 000 USD

Správní členění: 20 kantonů, 6 polokantonů

Velká města:  Curych, Basilej, Ženeva, Lausanne

Úřední jazyky: němčina (65%), francouzština (19%), italština (9,8%), rétororománština (1%)

Náboženství: katolíci (49%), protestanti (48%), muslimové (1%)

Členství: Rada Evropy, OSN, EFTA (Evropské združení volného obchodu), WHO

 

Historie

Již v roce 587 př. n. l. měli Římané v alpských průsmycích stálé vojenské tábory. V této době se také území Švýcarských kmenů Helvetiů a Rétů stalo součástí římských provincií Raetie a Galie. Počátkem 5. století bylo území ovládnuto germánskými Alamany. Roku 1033 se stalo součástí Svaté říše římské a začalo být ovládáno Habsburky. Ve 13. století v bojích proti Habsburkům vytvořili centrální kantony Schwyz, Uri a Unterwalden Věčný spolek (1291), který byl počátkem Švýcarského státu. V roce 1332 se připojil Luzern, roku 1351 Zurich (největší město dnešního Švýcarska), následovány ostatními. V roce 1388 byla konfederace definitivně potvrzena (spříseženstvo švýcarské). V 15. století ztratili Habsburkové poslední državy a Švýcaři získali na vojenském poli uznání celé Evropy. Od té doby se jim podařilo uhájit svou svrchovanost a přes rozdnílné kultury, náboženství a jazyky, silný pocit národní svrchovanosti.

Švýcarsko si udrželo svou neutralitu až do 18. století. V roce 1794 většinu země okupovala Francie, jukterá zde roku 1798 vytvořila loutkovou republiku Helvétii. V roce 1813 obnovilo Švýcarsko svou neutralitu a do spolku byly přijaty poslední kantony. Neutralitu si zachovalo i během 1. a 2. světové války. Dnes zde má sídlo řada mezinárodních organizací v čele s Organizací spojených národů, ale sami Švýcaři odmítli členství jako ohrožení neutrality, ovšem 10.9.2002 se členem OSN stali. Zajímavostí je, že až do roku 1971 bylo ženám odepíráno volební právo a tento stav přetrval ve dvou polokantonech až do roku 1989.

 

Přírodní poměry

Švýcarsko leží na západ od centrální části velkého oblouku Alp. Kolem 70% území má horský charakter. Geograficky se dá Švýcarsko rozdělit na tři části: na severozápadě podél celé hranice s Francií se táhne vápencové pohoří Jura, střed země zabírá zvlněná švýcarská plošina soustřeďující se v pásmu mezi Ženevským a Bodamským jezerem většinu populace. Na jihu se táhnou Alpy, nejvyšší horou je Monte Rosa (4634 m n.m.), nejdelší řekou na území Švýcarska je Rýn, který také v zemi pramení, největším jezerem je Bodanské. Východ tvoří Lepontské, Glarnské a Rétské Alpy. Švýcarsko je nejvýše položený stát Evropy, průměrná nadmořská výška činní 1300 m n.m.

Prameny řek: Rýn, Inn, Rhóna, Ticina

Úmoří: Rhóna – Středozemní moře

Rýn     – Severní moře

Inn      – Černé moře

Do údolí existuje dobré spojení, proto jsou hojně osídlena. Horní hranice vegetace leží vysoko (3500 až 4000 m), horská turistika, lyžování.

 

Vegetace

Odlesnění a dlouhodobé spásání v minulosti poškodily původní horskou vegetaci, přesto švýcarská horská květena patří k nejbohatším na světě (četný výskyt hořce a alpských protěží). V nižších polohách rostou listnaté, na horách převážně jehličnaté stromy. V jižních údolích se vyskytují i cypřiše s fíkovníky. Typická alpská zvířena (kamzík, kozorožec a svišť) byla znovu rozšířena o medvědy v Ticinu.

 

Klimatické podmínky

V nižších polohách mírné s oceánskými vlivy, na horách drsné velehorské. Na podzim a na jaře klesá z hor teplý a suchý místní vítr Fén. V zimě je v Bernu až -30°C. Srážky běžně okolo 1000mm, na horách 3000 – 4000mm, čára věčného sněhu leží ve výšce 2500 – 3000m.

 

Nerostné suroviny

Jsou zde ložiska kamenné soli a stavebních hmot. Přes 50% elektrické energie pochází z vodních zdrojů, dalších 37% vyrábějí jaderné elektrárny a zbytek zajisťuje dovezená ropa. Většina vodních elektráren je v Alpách, kde se vybudovalo okolo 40 umělých jezer. Umělá jezeta slouží k zadržování vody (pohon elektráren).

 

Hospodářství

Švýcarsko je podle řady ukazatelů nejbohatší zemí světa. Strategická poloha ve středu západní Evropy, politická stabilita a tradiční důvěryhodnost učinili ze Švýcarska finanční středisko. V zemi je dostatek orné půdy a téměř polovina potravin se musí dovážet. Přesto je v zemědělství zaměstnáno 5% pracujících. Rozhodující je chov skotu pro mléko. Švýcarský sýr a čokoláda se vyvážejí do celého světa. Pěstuje se cukrová řepa, brambory, vinná réva, ovoce a v menším množství obilniny. Horské lesy pokrývající řadu údolí se téměř nekácejí. Přestože Švýcarsko nemá nerostné zdroje, jeho průmysl patří k nejvypělejším na světě. Hlavní odvětví představuje výroba obráběcích zdrojů, energetických zařízení, přesné mechaniky a optiky (laboratotrní a měřící přístroje, hodinky a geodetické přístroje), chemikálií a zejména léků, elektroniky a vybraných potravin. Značné příjmy plynou státu z obchodní činnosti a finančních služeb, celoročním zdrojem valut je cestovní ruch.

I přes horský terén má Švýcarsko vynikající železniční a komunikační síť. Železnice jsou husté a plně elektrifikované. Přes území Švýcarska vede řada důležitých transevropských cest překonávajících Alpy dlouhými tunely, jedná se o více než 600 tunelů z nichž nejdelší měří 19,8 km. Jediným nákladním přístavem je proslulá Basilejna řece Rýn. Swissair patří mezi světoznámé velké letecké společnosti s mezinárodními letišti v Zurichu a Ženevě, země disponuje největším námořním loďstvem z vnitrozemských států. Švýcarsko je mimo jiné nejlépe telefonizovanou zemí na světě. Zdravotní péče je zdarma, nebo je alespoň částěčně hrazena a sociální systém zajišťuje dětské dávky a důchody. Všichni zaměstnanci musí platit pojištění v nezaměstnanosti. Školní docházka je od 7 do 14 let povinná a bezplatná. Střední školy jsou buď akademického, nebo technického směru. Na švýcarských školách studuje mnoho zahraničních, zejména bohatších studentů.

 

Bankovní tajemství

Ve švýcarských bankách je uloženo až 30% světových soukromých vkladů. Švýcarsko stále brání své bankovní tajemství a odolává i tlaku EU a USA. Daňový únik a nepřiznání majetku ke zdanění trestá švýcarská justice pouze jako přestupek, který neopravňuje úředníky k nahlédnutí do soukromých kont klientů. Když úředník vydá informace o svém klientovi, je ho možné podle zákona z roku 1934 soudně stíhat!

 

Zimní střediska

Svatý Mořic (St. Moritz), Červinia, Čtyři údolí, Engdin, Jungfrau, Crans Montana, Davos

 

Firmy

Pojišťovna Winterthur, Zurich, Baoise, Banky Union Bank of Switzerland, Credit Suisse, Nože Victorinox, Nestlé, hodinky Swarz, Omega, Rolex

 

LICHTENŠTEJNSKO

Oficiální název: Knížectví Lichtenštějn

Státní zřízení: Konstituční monarchie

Hlava státu: Hans-Adam II.

Rozloha: 160 km²

Počet obyvatel: 34 905, 203 obyv./km²

Hlavní město: Vaduz

HDP/obyv.: 144 380 USD

Úřední jazyk: němčina

 

Jeden z nejmenších států v Evropě a nejbohatších na světě. Lichtenštejnská ekonomika hospodaří s přebytkem. Nejdůležitějšími oblastmi v průmyslu jsou strojírenská výroba, automobilové komponenty, zubařské vybavení a potřeby, zpracování potravin a elektronika. ¼ HNP vytváří finačnictví.





Další podobné materiály na webu: