Otázka: Revoluce 1848-1849 “Jaro národů”
Předmět: Dějepis
Přidal(a): adel.b a Tristine
Obecné rysy revoluce 1848–1849
- Revoluce 1848–1849 je označována jako „jaro národů“ – vrchol národně osvobozeneckého hnutí v Evropě, směřující k vytvoření občanské společnosti.
- Vlna revolucí zasáhla prakticky celou Evropu, s výjimkou Anglie, Ruska a Švédska.
- Revoluční vlna zahrnovala asi 50 revolucí.
- Příčiny:
- Probouzení národního a občanského vědomí (národní nacionalismus).
- Dotvoření středních, liberálních vrstev, které se hlásí o moc.
- Absolutismus jako brzda pokroku.
- Neúroda a nákaza brambor, hospodářská krize, nezaměstnanost.
- Revoluce vedly k zrodu novodobých národů, nástupu středních vrstev, pozvolnému ústupu šlechty a církve.
- Vzájemné ovlivňování a působení jednotlivých revolučních center.
Itálie
- Itálie byla rozdrobená země, sjednocená až v roce 1871.
- Feudální partikularismus, sever ovládán Rakouskem, jih Bourbony.
- První nepokoje v lednu 1848 na Sicílii (Palermo) a v Neapolsku proti Bourbonům.
- Odpor i na severu proti Habsburkům.
- Hnutí Risorgimento – boj za sjednocení Itálie na základě společného jazyka.
- Sardinské království v čele s králem Karlem Albertem (Savojská dynastie) a ministrem Camillem Cavourem podporovalo sjednocení.
- Vylodění na Sicílii – revoluce organizovaná anarchistickým spolkem v čele s Giuseppem Mazzinim a Garibaldivi (italský národní hrdina).
- V březnu 1848 vyvoláno povstání, svržena bourbonská dynastie.
- Cílem bylo sjednotit Itálii, Karel Albert měl být panovníkem v konstituční monarchii.
- Červenec 1848 – porážka sardinského vojska u Custozzy rakouskými vojsky v čele s maršálem Radeckým.
- Vyhlašování republik – Řím, Benátky.
- Březen 1849 – opětovná porážka Sardinie u Novarry.
- Konec revoluce, Risorgimento neúspěšné.
- Konec roku 1848 – vyhnán papež Pius IX., v únoru 1849 vyhlášena republika v Římě, půda zabavena, ale republika existovala jen krátce, obsazena Francouzi a Rakušany.
- Negativní zkušenosti s francouzskou a rakouskou nadvládou.
Francie
- Francie byla jednotným státem, nespokojenost s vládou Ludvíka Filipa.
- V letech 1814–1824 vládl Ludvík XVIII., chtěl zavést absolutismus.
- V letech 1824–1830 vládl Karel X., redukoval občanská práva, zavedl cenzuru.
- V roce 1830 červencová revoluce, svržen Karel X., nastoupil Ludvík Filip Orleánský („červencová monarchie“).
- Rozkvět, ale vysoký majetkový census, politická práva měla jen úzká elita.
- V roce 1848 bankety – soukromé slavnosti, zástěrka pro opoziční hnutí.
- Únor 1848 – zákaz banketu v Paříži, hněv, vzpoura, hnutí.
- Revoluce a útěk Ludvíka Filipa, místo monarchie vyhlášena republika.
- Nová vláda chtěla radikálně řešit sociální otázku a demokratické svobody – rušení cenzury, všeobecné volební právo, sociální výhody, Národní dílny (dočasné řešení sociální krize).
- Odpor monarchistů i liberálů (levicové vládě).
- Prohra radikálů ve volbách a rušení Národních dílen (velké státní výdaje, dotované státem – dluh).
- Červen 1848 – povstání v Paříži nejchudších vrstev (dělníci, řemeslníci), sociální požadavky, potlačeno – velké represe, omezení počtu.
- Prezidentské volby v prosinci 1848 – vyhrává Ludvík Bonaparte (synovec Napoleona Bonaparte).
- 1851 – Ludvík Bonaparte si nechá potvrdit za prezidenta na 10 let s neomezenou pravomocí, ruší svobodu tisku a všeobecné hlasovací právo, zavádí autoritativní režim.
- 1852 – státní převrat, Ludvík Bonaparte se prohlašuje Napoleonem III., vznik druhého císařství.
- Na začátku vlády omezil svobody, později, až se v zemi situace uklidní, je opět povolil.
- Nastartoval ekonomický růst.
- Režim označován jako bonapartismus (okázalý život dvora, politika slibů a manévrování, expanzivní politika).
Německo
- Německo bylo rozdrobený stát, touha po sjednocení (pangermanismus).
- Vliv událostí v Itálii a Francii.
- Březen 1848 – povstání v Berlíně (Prusko), král Fridrich Vilém IV. slibuje ústavu a demokratické svobody.
- Do Frankfurtu nad Mohanem svolán vše-německý sjezd (pangermánský), měl dát Německu ústavu.
- Pozván i František Palacký, nepřijel.
- Projednání dvou koncepcí o sjednocení Německa:
- Velkoněmecká – všechny německy mluvící oblasti (včetně Rakouska a českých zemí).
- Maloněmecká – jen oblast Německa bez habsburské monarchie.
- Parlament se shodl na maloněmecké koncepci.
- Vyhlášení svobod, všeobecné hlasovací právo, zrušení cenzury.
- 1849 – ústava a koruna císaře Německa nabídnuta Fridrichu Vilémovi IV., odmítl „korunu ulice“ a rozehnal parlament.
- Otevřena cesta ke sjednocení Německa, ale ne k demokracii.
- V Prusku oktrojovaná ústava (vnucená, vůle panovníka).
Rakousko a české země
- Radikalizace požadavků pod dojmem událostí v Itálii a Francii.
- Březen 1848 – sjezd českých politických představitelů ve Svatováclavských lázních v Praze, petice císaři Ferdinandovi, český politický program (F.A. Brauner).
- Požadavky:
- Zavedení zákonodárného sněmu.
- Občanské svobody.
- Konstituce.
- Rovnoprávnost češtiny a němčiny.
- Zrušení policejního režimu (Metternich).
- Zrušení roboty.
- Březen 1848 – revoluce ve Vídni, císař přijímá petici, odvolání Metternicha, slib konstituce.
- Březen 1848 – povstání v Uhrách za nezávislost a občanské svobody, vůdcem Lajos Kossuth.
- Duben 1848 – kabinetní listy (odpověď císaře na petici) + vydání oktrojované ústavy (všechna moc zůstává císaři – na oko, k ničemu).
- Květen 1848 – revoluce ve Vídni na protest proti oktrojované ústavě, útěk císaře, nová vláda a říšský sněm vypracovávají novou ústavu, císař spoléhá na armádu.
- Čechy – Alfréd Windischgrätz, Uhry – Josip Jelačič (chorvat), Itálie – Václav Radecký.
- Červen 1848 – Slovanský sjezd v Praze, protiváha Frankfurtu, obava z německé a maďarské rozpínavosti, účast slováků, chorvatů, Poláků, Slovinců, znak slovanské jednoty, výbušná atmosféra, rozmíšky radikálů s rakouskými vojáky Windischgrätzovy posádky.
- 12. června 1848 (svatodušní pondělí) – Slovanská mše na Václavském náměstí na koňském trhu (začátek už 2. června na Žofínském ostrově – Slovanský sjezd), další konflikty, výbuch revoluce v Praze – Svatodušní bouře.
- Windischgrätz nechává ostřelovat Prahu z děl (bombardace z Petřína), boje na barikádách.
- konec povstání, 43 mrtvých povstalců, zatykání, věznění, rozporné názory mezi českými představiteli, Palacký – konzervativec, odmítl.
- Tři revoluce ve Vídni – říjen, proti vojákům, kteří šli potlačit revoluci v Uhrách (na pomoc Jelačičovi), parlament odjíždí do Kroměříže, klid na práci na ústavě, kroměřížský sněm, císař prchá do Olomouce, armáda postupně začíná v říši ovládat situaci – Windischgrätz potlačil povstání ve Vídni.
- Prosinec 1848 – abdikace Ferdinanda V., nastupuje František Josef I. (1848–1916), 18letý.
- Březen 1849 – vojensky rozehnal Kroměřížský sněm, vydání březnové oktrojované ústavy, dvě komory parlamentu, svobody, platila 3 roky.
- Májové spiknutí v Praze – vyzrazeno, účast Bakunina, Friče, pokus o obnovu revoluce.
- Poslední ohniska revoluce v Uhrách, František Josef I. si pozval na pomoc ruská vojska cara Mikuláše I., porážka maďarů.
- Srpen 1849 – bitva u Világoše, negativní zkušenosti maďarů s Rusy, tisíce maďarů zemřelo.
- 1851 – Silvestrovské patenty, zrušení březnové ústavy a parlamentu, zavedení neoabsolutismu, policejní režim, Bach – bachovský neoabsolutismus.
- Revoluce poražena, odstraněna robota a feudalismus, zavedena absolutní samospráva, absolutismus byl nalomen (+ zaveden).
- 1852 – zavedena absolutní samospráva, obce, města – starosti, Sokolovský okres => Loketský, Kraslický, Sokolovský.
