Ruční zpracování, rozměřování, orýsování

 

Otázka: Ruční zpracování, rozměřování, orýsování

Předmět: Technologie

Přidal(a): David Veselík

 

 

Ruční zpracování:

• Měření, orýsování, řezání kovů, stříhání kovů, sekání, probíjení, pilování rovinných, spojených, tvarových ploch, rovnání a ohýbání, vrtání, ruční vystružování, řezání závitů, nýtování, měkké pájení, škrabání.

 

Měření – při měření porovnáváme rozměr určitého předmětu – výrobku s velikostí tzv. měřící jednotky (např. mm, m) rozlišujeme:

• 1) Měření skutečných hodnot, kdy přímo odečítáme číselnou hodnotu
• 2) Měření porovnáváním – kdy nezjistíme číselnou hodnotu, ale zjistíme, zda výrobek má požadovaný rozměr.

 

Měřidla jsou:

• Pevná – ocel. Pravítko
• Posuvná – posuvné měřítko, mikrometr
• Kalibry
• Hmatadla – slouží k přenesení rozměru, používají se pro místa obtížně dostupná běžnými měřidly.

 

Přesnost měření:

• Ocel. Pravítko, hmatadlo = 0,2 – 0,5 mm
• Posuvka – 0,05 – 0,1
• Mikrometr – 0,01 až 0,05

 

Teplota měření:

• Dle normy je 20 C

 

Chyby při měření:

• Systematické – jsou způsobeny: chybným měřidlem, metodou měření, teplotou, pracovníkem = chyba paralaxy
• Nahodilé – odstraňujeme opakovaným měřením.
• Posuvná měřítka = jsou nastavitelná měřidla. U posuvných měřítek se porovnává naměřená veličina přímo s milimetrovou stupnicí. Ke zvýšení odečítací přesnosti slouží nonius.
• Umožňují měření s přesností 0,1 mm, 0,05 mm, nebo 0,02 mm (vždy podle provedení nonia)
• Vnější, vnitřní rozměry se měří pomocí obou měřících ramen popř. břitů a hloubky pomocí hloubkové měřící tyčinky (hloubkoměr), která je vložena v hlavním ramenu a je pevně spojena s posuvným ramenem.

 

Konstrukce a části posuvky:

• Skládá se z měřítka s hlavní stupnicí a hlavního ramene (měřícím břitem), posuvného ramene s noniem (měřícím břitem). Proti hlavním ramenům pro vnější měření jsou měřící břit pro vnitřní měření. Nonius umožňuje měření s přesností 1/10, 1/20 nebo 1/50 mm. Při zavřené posuvce musí nulová ryska nonia souhlasit s nulovou ryskou milimetrové stupnice pravítka.

 

Postup měření:

• Levá nulová ryska nonia – nulová značka udává na mm dělení – hlavní stupnici pravítka počet celých milimetrů. Zlomky milimetru 0,1 nebo 0,05 vyplívají z té rysky stupnice nonia, která se kryje s ryskou na milimetrové stupnici. Při posunutí posuvného ramene vždy o 0,1 mm doprava se ryska dílku nonia postupně kryjí s ryskami hlavní stupnice měřítka, které jsou umístěny nad ryskami dílku nonia.

 

Řezání kovů:

Patří mezi základní druhy třískového obrábění, při kterém oddělujeme mat. Mnohozubým nástrojem = pilou.

 

Pila může mít různá provedení:

• Pilové listy, pásy kotouče
• Pily jsou: rámové, pásové, kotoučové
• Pilový list má mnoho pilových zubů: na dřevo se používají větší zuby než na kov.

 

Typy

• Břit Beta 50 stupňů
• Hřbetu gama – 0 – 10 stupňů
• Čela Alfa – 5 až 30 stupňů
• Špičky Delta – 90 stupňů

 

Pro pilový list je dále charakteristické:

• Rozteč zubů (čím tvrdší mat. Tím menší rozteč)
• Rozvod zubů nebo zvlnění (zabraňuje svírání pilového listu)

 

Materiál pilového listu:

• rychlořezná ocel, zabraňuje svírání pilového listu, zuby jsou zakaleny.

 

Pilování:

• Pilování je nejdůležitější ruční třískové zpracování kovů, při pilování dochází k oddělování třísek vícebřitým nástrojem – pilníkem.

 

Rozlišujeme podle:

• Tvar zubu, druhu seku, podle velikosti a tvaru
• Zuby jsou uspořádány ze šikma podélně, takže dochází k postupnému řezu a odebírání třísek.
• Počet zubu: 10 mm pilníku se označuje jako 1 sek, je mezi 4 až 10

 

Druhy seků:

• Jednorázový (pro měkký mat)
• Křížový – (pro ocel a litinu)
• Rašplový – (opracování dřeva)

 

Zuby se vysekávají nebo frézují.

Podle velikosti je: jehlový, dvouruční

 

Pilníky jsou:

• Hrubé, jemné, jehlové strojní, ploché, kulaté, půlkulaté, čtyřhranné, trojhranné, nožový
• Toto jsou kovové pilníky
• Různé druhy brusných pilníků = volba pilníku podle tvaru a materiálu.
• Hrubé pilníky = se používají k pilování hlavně barevných kovů ( Cu, Al, Pb, Sn, bronz, mosaz)

 

Stříhání kovů: ruční nůžky, pákové nůžky, tabulkové nůžky, elektrické ruční nůžky, nůžky padací.

 

Sekání:

• Druhy: plochý, dělící, vysekávací, křížový, na drážky
• Sekání není příliš efektivní, způsob obrábění a snažíme se ho nahradit jemnými způsoby obrábění.
• Při sekání dochází k oddělování tlustých třísek

 

Štípání:

• kombinačky, kleště

 

Řezání plamenem – používá se pro dělení silnějších mat

 

Ohýbání a rovnání:

• Ohýbat můžeme pouze materiály k tomu vhodné tvárné a houževnaté
• Ohýbání je za tepla (ohýbáme silnější mat., Protože teplem dojde k uvolnění struktury), v místě pohybu se vnější strana natahuje a vnitřní zkracuje
• Ohýbání za tepla
• Rovnání – vracení mat. Zpět do původního tvaru před úpravou.

 

Škrabání:

• Je to nejpřesnější ruční zpracování kovů. Zaškrabávání se využívá tam, kde nemůžeme brousit, také na přání zákazníka.
• Zaškrabávání patří k nejnamáhavějším způsobům ručního obrábění.
• Přizpůsobujeme předem obrobené plochy, aby se tyto plochy dotýkaly pokud možno na nejvíc místech.

 

Pomůcky: plochý škrabák, trojhranný škrabák, lžícový škrabák, tušírovací škrabák, kamenné desky, příměrná pravítka a různé hranoly a válce

 

Postup:

• Zaškrabání začíná hrubým zaškrabáváním, přičemž se odstranily stopy po obrábění.
• Držíme v pravé ruce škrabák a levou se na něj tlačí.
• Posunem dopředu se odebírá tříska o síle 0,05mm až do 0,02mm.
• Sklon škrabáku je maximálně 30 stupňů. Hrubé škrabání – délka asi 15 mm, při jemném škrabání je 2 až 50mm.
• Při zpětném pohybu škrabák nadzvedáváme, aby nezanechával v materiálu rýhy.

 

Další pomůcky:

• Pilník, štětec, keramika – nebo hodně dobrý brousek, černidlo – kovářské saze s olejem, hadr + olej
• Zaškrabat tzv. Parádu

 

Třídy:

Počítá se na 25 m čtverečních

• Třída 5 – počet dotykových plošek 3-5
• Třída 4 – 6-8 plošek
• Třída 3 – 9-12 plošek
• Třída 2 – 14-22
• Třída 1 – 21-22 plošek

 

Vystružování:

• Vystružování je přesné (díky lícování)

 

Postup:

Například průměr H7

• 1) Vrták průměr – 19,25
• 2) výhrubník průměr 19,75
• 3) výstružník H7
• 4) Kalibr průměr 20H7

 

Výstružníky:

• S kuželovou stopkou, s rovnou stopkou, nástrčná (jde tam stopka a výstružník jde vyndat)

 

Ruční vystružování – rovné díry nebo kuželové díry.

• Na výrobu Morze kužel do díry, nebo na kolíky – loupáky se používají i strojně.
• Na všechny druhy ručních výstružníků používáme vratidlo nebo srdíčko.

 

Kalibrování – kalibry

• Druhy kalibrů: do díry, na hřídel, obkročáky tvar C, závitové kalibry

 

Rozměřování:

Správnému vrtání, řezání musí předcházet důkladné rozměření rozměrů na obroku, dle výkresu. Přenést základní kóty, poté přenést dílčí kóty.

 

Následuje samotné orýsování obrobku:

• To je přenesení výkresu na daný polotovar.
• Dělíme na plošné = rovinné

 

Prostorové

• Orýsování je přenášení rozměrů z výkresu na materiál, který se má opracovat.
• Pro rovinné orýsování se používá měřítek, pravítek, kružítek, šablon a rýsovacích jehel (pro lehký kov používáme jen tužku, protože po orýsování rýsovací jehlou se při ohýbání plechy lámou).
• Orýsováním se označují krajní meze pro obrábění!
• Při plošném orýsování se vychází od hran, osových čar a postupně se nanáší další rozměry.
• Rýsovací jehla se při rýsování drží mírně skloněná ve směru pohybu a odkloněná od horní hrany pravítka tak, že hrot sleduje hranu přiléhající k obrobku.

 

Postup při plošném orýsování:

Prostudování dokumentace (nesmí se nic přehlédnout), hrubé rozměření materiálu (musí se zjistit, zdali se výrobek na polotovar vůbec vejde), očištění materiálu (odmastit, očistit rez), příprava materiálu, nástrojů a měřidel (odjehlení menším jemným pilníkem), volba výchozí roviny, vlastní orýsování součásti podle výkresu, případné odůlčikování rysek.

 

Nářadí pro orýsování:

• 1) rýsovací jehla, úhelník nebo křída
• 2) svislé měřítko
• 3) kružítko
• 4) nádrh (výškoměr)
• 5) důlčík, kladivo
• 6) hledač středu
• 7) podložky – šroubové a prizmatické

 

Měření úhlů:

• Úhelník 90 stupňů
• Příložník, úhelník
• Obloukový úhloměr
• Univerzální úhloměr