Severní Afrika – maturitní otázka

Proč je zakázané kopírování? 💾 Stáhnout materiálVIP členstvíNahlásit chybu

zeměpis

 

Otázka: Severní Afrika

Předmět: Zeměpis

Přidal(a): verca123

 

 

STÁTY

  • Alžírsko, Egypt, Libye, Maroko, Súdán, Tunisko a Západní Sahara (sporné území, okupovaná Marokem) – lze zde zařadit však i Azory, Kanárské ostrovy, Etiopii, Eritreu, Madeiru, Mali, Mauritánii, Niger a Čad– Egypt a Libye se někdy řadí pod Blízký Východ
    • dříve to byly kolonie (VB, Fr, It, Šp)
    • regionální rozdělení Afriky je dosud silně poznamenáno koloniálními poměry, které dosud přetrvávají v jejím politicko-geografickém rozčlenění – hranice států ve velké většině nejsou vedeny v souladu s přírodními ani národnostními či hospodářskými poměry
    • v S části Maroka leží oblasti pod svrchovaností Španělska – španělské severoafrické državy (enklávy) = Ceuta a Melilla
    • část Sinajského poloostrova patřícího Egyptu spadá také pod Asii -> Egypt je transkontinentální země
    • S Afrika se nazývá také Afrika arabská nebo islámská – společným prvkem oblasti je arabský jazyk a islámské náboženství

 

PŘÍRODNÍ PODMÍNKY

  • moře, oceán: Z – Atlantský oceán, S – Středozemní moře, V – Rudé moře
  • pohoří: S – Velký a Malý Atlas (třetihorní alpsko-himalájské vr.- má délku téměř 2 000 km na severozápadě kontinentu), vnitrozemí – Ahaggar, Tassili, Tibesti
  • pouště: Sahara (největší poušť světa, pokrývá ¼ kontinentu), Libyjská poušť
  • Saharsko- súdánská tabule (zahrnuje Saharu, skalní pouště atd)
  • řeky: Nil (Modrý Nil napravo, Bílý nalevo), Senegal, Niger (Čadské jezero, podzemní artézské studny)
  • slabá říční síť kvůli nedostatku srážek – šíření pouště a proto státy sice velké, ale málo obydlené (není voda)
  • zálivy: Velká Syrta, Malá Syrta
  • severní Afriku odděluje umělý Suezský průplav (z roku 1869) od Asie a Gibraltarský průliv od Španělska

 

PODNEBÍ

  • výrazně kontinentální podnebí, tropické (pasáty z pevniny na moře- sucho, velmi nízké srážky, velmi vysoké teploty a teplotní výkyvy)
  • jen nejsevernější okraj SA zasahuje do subtropického pásu středomořského typu (je tak nejvhodnějším místem pro život lidí)
  • zbytek území tropické suché podnebí, pouště, Sahara se vysušila
  • nedostatek srážek (déšť jen v zimě)
  • obrovské teplotní rozdíly mezi dnem a nocí (až 50°C)

 

DEMOGRAFICKÁ CHARAKTERISTIKA

  • rozsáhlost pouští ovlivňuje rozmístění obyvatelstva
  • většina žije v přímořských oblastech
  • ve vnitrozemí žijí kočovníci (Tuaregové)
  • 50% obyvatel jsou mladiství
  • obyvatelstvo: na severu je většinové procento Arabů, dále pak (ne na severu) Maghrebští Berbeři, obyvatelé saharské oblasti (např. Tuaregové), obyvatelé nilského údolí (např. Nilotikové) a další menší skupiny původního černošského a berberského obyvatelstva
  • nejhustěji osídlené je území kolem Nilu – 99% Egypťanů žije v povodí Nilu
  • Egypt je se svými 94,5 miliony obyvateli 15. nejlidnatější stát (vysoký počet obyvatel i v Alžírsku (40 mil.) a Maroku (30 mil.))
  • populace má obrovský přírůstek následkem nižší civilizační úrovně
  • náboženství: většinově islám, v Egyptě žije křesťanská menšina (2017 Velikonoce teroristický útok)
  • vysoký přirozený přírůstek
  • vysoká fertilita
  • nízká střední délka života
  • vysoká úmrtnost kojenců
  • dominuje zde islám, arabská kultura i jazyk

 

SOCIOEKONOMICKÁ CHARAKTERISTIKA

  • po většinu středověku i novověku byla oblast SA pod nadvládou Turků a Arabů (následkem toho zde dominuje islám, arabská kultura i jazyk)
  • území u pobřeží bylo od cca začátku našeho letopočtu pod nadvládou Antického Říma
  • od konce pravěku do roku 332 př. n. l. v oblasti Egypta existoval starověký Egypt
  • v 16. století byla na území u pobřeží Osmanská říše
  • v 19. století kolonizace Francií, Velkou Británií, Itálií a Španělskem
  • v 50. a 60. letech došlo k dekolonizaci (vznik nezávislých států až na Západní Saharu – ta je dodnes okupovaná Marokem) ® z Afriky se pak stává nejchudší kontinent (to je následkem monokulturní těžby a zemědělství, nerozvinuté techniky a logistiky)
  • S Afrika přirozeně dělena do tří kulturních regionů
    • Maghreb (Severozápadní Afrika)
    • Sahara
    • údolí Nilu

 

OBYVATELSTVO

  • obyvatelé Maghrebu – většinou Berbeři
  • obyvatelé saharské oblasti – např. Tuaregové
  • obyvatelé Nilského údolí – černošští obyvatelé – tzv. Nilotikové
  • další menší skupiny původního černošského a berberského obyvatelstva
  • Arabové – do oblasti přišli v 7. – 11. století, na území Súdánu (rozlohou největšího státu Afriky) tvoří jen 40% obyvatelstva
  • v nevelkých městech pobřežních oblastí žijí početné skupiny Evropanů
  • formy vlády – republiky, ale většinou diktatury, diktátoři vládnou silou

 

HOSPODÁŘSTVÍ

  • jádrové oblasti: Káhira, Alexandrie, Tunis, Casablanca
  • vedle JARu se jedná o ekonomicky nejsilnější část kontinentu
  • Egypt, Tunisko a Maroko jsou proevropsky orientované a podporují cestovní ruch
  • Egypt má velmi rozvinutý cestovní ruch
  • průmysl se orientuje jen na primární těžbu a základní zpracování nerostů
  • Libye a Alžírsko využívají svých zásob kvalitní ropy, zemního plynu, či uranu k tvorbě státního bohatství
  • v Egyptě, Maroku a Západní Sahaře se nachází 3/4 světových zásob fosfátů; jsou zde i ložiska železné rudy, stříbra, olova a mědi; na severu se též hojně nachází ložiska ropy
  • nejvýznamnějším územím= povodí Nilu- závlahové zemědělství- pěstování širokého spektra plodin (datle, bavlník, cukrová třtina, citrusy) i z hlediska koncentrace obyvatelstva
  • vodní energie= Asuánská přehrada na Nilu, dopravní tepna= Suezský průplav

 

ZEMĚDĚLSTVÍ

  • zemědělství zaměstnává sice většinu obyvatel, ale jeho úroveň nestačí nakrmit velmi rychle rostoucí populaci
  • úrodné oblasti jsou jedině v oblastech kolem pohoří Atlas a pobřeží Nilu
  • nejčastější plodiny jsou pšenice, proso, pomeranče, olivy, čirok, datle, fazole, citrusy
  • chovají zde kozy, ovce, velbloudi a hovězí dobytek
  • rybolov

 

PROBLÉMY

  • Alžírsko a Libye jsou protievropské a protislamistické, Libyjský režim dokonce podporuje terorismus
  • v Egyptě je vysoké riziko terorismu
  • islámský fundamentalismus a jeho akce proti cizincům – teroristické akce značně omezují turistický ruch v oblasti – poškozují tak místní ekonomiku
  • Od konce druhé světové války na území SA proběhlo více než 50 konfliktů, některé trvají dodnes. Jsou především následkem národnostních a etnických rozporů, dále i dekolonizace, náboženských, občanských, mocenských neshod, válek o přírodní zdroje. Současně je zde poměrně krizová situace, občané se bouří proti zajetým systémům, chtějí novou vládu. Nejhorší situace je v Egyptě, při protestech v Káhiře zabito 100 lidí, velký nesouhlas s prezidentem (Muhammad Husní Mubarak), revoluce od roku 2011, nepokoje však již od roku 2006. V Libyi taktéž snaha o revoluci, 5tidenní nepokoje v Tripolisu si vyžádaly odhadem mezi 233-400 mrtvých. V Maroku protest proti monarchii ve velkých městech, opozice se snaží přejít na parlamentní monarchii západního typu. Velmi složitá situace je v Tunisku, které se po svržení diktátora v roce 1987 sice stává svobodnější, islamisté z něj však chtějí vytvořit islamistický stát a uplatnit právo šaria. Vývoj situace v oblasti severní Afriky je zatím v nedohlednu.
  • ARABSKÉ JARO – po rozpadu Osmanské říše (po 1. sv.v.) byla oblast rozdělena mezi VB a Fr Hranice byly vytyčeny svévolně a přiřadily lidem určitou státní příslušnost, která se však nekryla s tradičními etnickými a náboženskými oblastmi. Ne vždy to probíhalo se souhlasem obyvatelstva. Lidé byli včleněni do centralizovaného státu, který si přisvojil veškeré pravomoci. Noví vládci převzali od koloniálních mocností také západní metody a instituce. Byl posílen dohled nad občany, moderní technika umožnila celonárodní kontrolu a modernizace policejního státu udusila opoziční hlasy. Politické instituce, které tyto státy převzaly /ústava, volby do parlamentu, soudní orgány/ zůstaly pouhou dekorací. Volby však nikdy nebyly svobodné, soutěž stran se nekonala a pojem “národ” se omezil pouze na mobilizaci lidu pro silného vůdce. Obyvatelstvo nedostalo nikdy příležitost, aby se podílelo na chodu státu. Občanské nepokoje v roce 2011 byly vzpourou proti tomuto uspořádání světa a byly příčinou jeho rozpadu.
  • Konkrétní motivy pro začátek protestů, které začaly v roce 2010, byly v různých zemích různé, spojuje je hlavně boj proti chudobě, nezaměstnanosti a špatným životním podmínkám a s tím související odpor vůči dlouhodobě vládnoucím a často autoritářským a zkorumpovaným režimům.
  • První protesty začaly v prosinci 2010 v Tunisku a iniciovala je sebevražda šestadvacetiletého prodavače Muhammada Buazízího, který se 17. prosince upálil před úřadem vlády na protest proti špatným životním podmínkám a nezaměstnanosti. Jeho smrt způsobila rozsáhlé celonárodní protesty, na konci kterých 14. ledna 2011 skončila třiadvacetiletá autoritářská vláda prezidenta Zína Abidína bin Alího, který abdikoval a opustil zemi. Rozsáhlé demonstrace a protesty se v následujících týdnech rozhořely ve většině arabských zemí, hlavně v Egyptě, Alžírsku, Jemenu, Jordánsku, Bahrajnu, Sýrii a v Libyi. Průběh a výsledky nepokojů byly v jednotlivých zemích různé, v mnoha zemích se snažily vládnoucí režimy tyto protesty potlačit silou, což většinou vedlo k zostření napětí a v Libyi a Sýrii pak dokonce k občanské válce. V Egyptě skončila po téměř 30 letech vláda prezidenta Husního Mubáraka, v Sýrii a Jemenu probíhají rozsáhlá vojenská povstání. V mnohých zemích probíhají protesty a nepokoje dodnes a jejich výsledek je nejasný.
  • Tunisko – po rozsáhlých celonárodních protestech abdikoval 14. ledna 2011 prezident Zín Abidín bin Alí
  • Alžírsko – po rozsáhlých protestech byl v únoru 2011 zrušen téměř 20 let trvající výjimečný stav
  • Egypt – rozsáhlé celonárodní protesty od ledna do února 2011 vedly k odstoupení prezidenta Husního Múbaraka
  • Libye – rozsáhlé protesty se režim Muammara Kaddáfího snažil potlačit vojensky, což vedlo k libyjské občanské válce a režim byl s pomocí rozsáhlé letecké kampani NATO na podzim 2011 svržen. Samotný Kaddáfí byl rebely zajmut po cíleném útoku letadel aliance na kolonu civilních vozidel, kterou cestoval. Bezprostředně poté byl usmrcen, pravděpodobně lynčován bojovníky protivládních rebelů. Ti následně zavedli v zemi nový režim a uspořádali první svobodné volby po mnoha desetiletích. Nová vláda, vzešlá z voleb roku 2012, má ale stále problémy s kontrolou celé země. Na mnoha místech Libye totiž propukly dílčí spory mezi jednotlivými milicemi bývalých rebelů, či mezi jednotlivými arabskými kmeny a klany.
  • Maroko – král Muhammad VI. slíbil politické změny a následně upravil ústavu státu
  • -> DNES: Dopředu se tlačí noví aktéři, státy se rozpadají a staré elity se vzpírají jakékoliv změně. Konflikty v arabském světě vedou k rozpadu státnosti. Objevují se nestátní aktéři, kteří těží z války; daří se válečným magnátům a šéfům band. V Libyi se režim rozpadá. Čím déle válka trvá, tím více se etablují lokální vládci. Žijí z válečného hospodářství a o mírové uspořádání nemají zájem. V Egyptě se s pučem v červenci 2013 vrátily staré elity i starý policejní stát. Demokratický režim pohořel, protože nebyl v zájmu staronové elity. V Maroku panuje osvícená monarchie. Autokratickým arabským režimům vyhovuje destabilizace regionu, která souvisí s válkou proti Islámskému státu, protože čím dál víc slábne tlak na provedení reforem, které demonstranti požadovali v roce 2011, a ony teď mají volnou ruku při zvyšování represe uvnitř svých zemí. Tunisko je jedinou arabskou zemí, která úspěšně zvládla přechod na funkční liberální demokracii.

Pouště:

  • erg – písečná poušť pohyblivých dun (na Sahaře málo)
  • serír – štěrkovitá poušť (převažuje na Sahaře)
  • reg – kamenitá poušť
  • hamada – skalnatá poušť (na okraji pohoří Ahaggar, Tassili a Tibesti)
  • vádí – vyschlé koryto řeky

 

EGYPT

  • hl. m. Káhira
  • (Afričané nazývají MISR)
  • 82 mil. obyvatel- jeden z nejlidnatějších v Africe
  • území leží menší částí v Asii a větším dílem v Africe
  • 91% Arabů, 2% Berbeři
  • 89% sunnitští muslimové, 11% křesťané (Koptové)
  • relativně velké přírodní bohatství – ropa, železná ruda, fosfáty
  • v údolí a deltě Nilu se rozkládá zemědělsky velmi úrodná oblast, která produkuje subtropické ovoce, zeleninu, luštěniny, datle, bavlník atd.
  • průmysl – zpracování zemědělských produktů, hutní výroba, rozvinuté strojírenství, chemický, textilní a potravinářský průmysl
  • hlavní vývozní artikl – ropa
  • značný význam – zisky z cestovního ruchu
  • 95% pouště, 3% území na zemědělství
  • ½ obyvatel ve velkých městech- Káhira, Alexandrie, Gíza, Suez, Luxor
  • starověké civilizaci a světově proslulé monumenty- pyramidy v Gíze a Velká sfinga, Údolí králů (=pohřebiště faraonů a mocných šlechticů)
  • arabština, francouzština
  • v J části Libyjské pouště se nachází náhorní plošina Džilf al-Kabír – průměrná výška 1000 m – nejvyšší místo této pouště
  • v Libyjské poušti se rovněž nachází velké množství proláklin – největší z nich, Kattarská proláklina – 137 m pod hladinou moře – nejnižší bod Egypta
  • V část Egypta tvoří Arabská poušť – od nilského údolí až k Rudému moři – na rozdíl od Libyjské pouště je velmi hornatá, suchá údolí, vádí
  • podnebí – aridní pouštní, S země je chladnější, na J jsou větší výkyvy teplot
    • Egypt je jednou z nejteplejších a nejsušších zemí světa, na některých místech neprší i několik let, přes 300 dní slunečního svitu, zimy jsou mírné, léta velmi horká
    • během dne zde panují vysoké teploty, kdežto noci jsou chladné
    • v pobřežních oblastech dosahuje denní teplota během zimního období v průměru 14 °C, v létě se průměrně pohybuje kolem 30 °C
    • v pouštních oblastech se vyskytují velké teplotní skoky, zvláště pak v letním období – teploty se mohou pohybovat od 7 °C v noci až ke 40 °C přes den, během zimních měsíců teploty v poušti tak razantně nekolísají, avšak mohou se pohybovat i v rozmezí od 0 °C v noci do 18 °C přes den
    • v oblasti nilské delty během jara vane horký a suchý vítr, který je znám pod názvem Chamsin
    • roční úhrn srážek dosahuje ve většině oblastí maxima 80 mm, na pobřeží mohou srážky dosáhnout až 200 mm, během letních měsíců v Egyptě prakticky neprší
  • Demonstrace v Egyptě 2011 – Na konci ledna roku 2011 egyptský prezident Husní Mubarak poprvé po čtyřech dnech nepokojů a násilností v hlavním městě promluvil o událostech, které si v zemi vyžádaly nejméně 18 mrtvých a přes 1000 zraněných. Ve svém projevu oznámil občanům, že vyzval vládu k rezignaci, a slíbil demokratické reformy. Podle agentury AP Mubarak ujišťoval občany, že prosadí sociální, ekonomické a politické reformy. Protivládní demonstrace, které ochromily celou zem, pak označil za součást spiknutí k destabilizaci Egypta a zničení legitimity jeho režimu. Celá země byla také odpojena od internetu. O několik dní později se situace v Káhiře a ostatních velkoměstech ještě více vyhrotila. Podle komisařky OSN si nepokoje vyžádaly až 300 životů. Odpůrci prezidenta Husního Mubaraka se 31. 1. 2011 rozhodli vyhlásit časově neomezenou generální stávku. Následující den ji měl doprovodit “miliónový pochod”. Dne 11. února 2011 prezident Mubarak rezignoval, podle svých slov chce dožít v letovisku Šarm aš-Šajch. Moc převzala armáda (vojenská junta) a faktickou hlavou státu se stal předseda Nejvyšší vojenské rady Muhammad Hosejn Tantaví.
  • Pomubarakovský Egypt- V květnu 2012 se v Egyptě konaly prezidentské volby, které vyhrál islamista Muhammad Mursí. V prosinci 2012 se konalo referendum o nové ústavě. Ta byla kritizována proto, že umožňuje vznik islamistického státu a nezaručuje stejná práva všem obyvatelům. Referendum se konalo ve dvou termínech, v každém volila polovina země. Podle oficiálních výsledků byla ústava přijata – pro hlasovalo 63,8%. Volební účast ale byla velice nízká – 32,9%.

 

TUNISKO

  • hl. m.: Tunis
  • více než 10 mil.
  • ostrov Džerba, Kartágo – hist. město
  • ibišek, korkový dub, koberce, fíková pálenka
  • troglodyti – lidé, kteří žijí v podzemí
  • i přes vysokou nezaměstnanost- jeden z nejvysp. států
  • těžba fosfátů (6. místo na světě), zpracovatelský průmysl, kvalitní rozvoj zemědělství + významný cestovní ruch

 

ALŽÍRSKO

  • hl. m. – Alžír
  • 34 mil. obyv.
  • pohoří Atlas, kamenitá Sahara
  • obyvatelé žijící ve skalách a podzemí
  • Tuaregové – nomádi
  • suroviny – zemní plyn a ropa – ropovod a plynovod přes Tunisko až do Itálie
  • zemědělství – káva, fíky, datle, ovce

 

LIBYE

  • hl. m.: Tripolis
  • hospodářsky zcela závislá na exportu topy a zemního plynu
  • 1992-1999 – v mezinárodní izolaci (terorismus, porušováni lidských práv), v dubnu roku 1999 byly hospodářské sankce vůči Libyi zrušeny a obnoveny hospodářské kontakty s vyspělými státy (např. s Itálií)
  • 2011- občanská válka mezi stoupenci Kaddáfího a povstalci zastupovanými Národní radou- vítězství povstalců
  • DŽAMÁHÍRÍJE= forma státního zřízení, kterou popsal Muammar al Kaddáfí v prvním díle Zelené knihy; stát založený na přímé demokracii bez politických stran, řízený jeho lidem prostřednictvím místních rad
  • 6,5 mil. obyv.

 

MAROKO

  • hl. m.: Rabat
  • státní zřízení – konstituční monarchie
  • pohoří Atlas – minerály
  • hlavní exportní produkt – fosfáty
  • zemědělství – pšenice, ovce, kozy, ryby (sardinky)
  • cedr, korkový dub
  • rozvinutá dopravní síť
  • přístav Casablanca
  • zajímavosti – Fez (hist. město), Marakeš – oáza

 

ZÁPADNÍ SAHARA

  • hl. m.: Al- Ajún
  • 19% pastviny, 81% neobdělávatelné
  • vývoz písku na Kanárské ostrovy (150-200 tun/ rok)
  • rybolov= hlavní zdroj příjmů, těžba fosfátů
  • guerillový boj proti Maroku, neboť to okupuje stát, který měl být původně samostatný; v konfliktu vystupují i velká ložiska fosfátů

 

SÚDÁN

  • jeden z nejchudších na světě
  • nestabilní politická situace neumožňuje využívat relativně bohaté nerostné zdroje k těžbě
  • největší stát v Africe – 2,5 mil. km2
  • pohoří Dárfúr – stejnojmenná provincie, občanská válka
  • Etiopská vysočina, Sahara, Bílý a Modrý Nil
  • zemědělství – baobab->vlákna, zelenina, olej, sezam, arabská guma, chov velbloudů, koz, skotu
  • hl. m.: Chartúm
  • V 80. letech století náboženský vůdce al-Mahdí sjednotil kmeny na západě a ve středním Súdánu a vytvořil jednotný stát. Ten byl zničen až v roce 1898 spojenými silami Anglie a Egypta
  • Prakticky hned po získání nezávislosti v roce 1956 začaly spory mezi vládnoucím arabským severem a černým jihem, které vedly k 17 let trvající občanské válce. Ta skončila v roce 1972 dohodou z Addis Abeby, která jižním oblastem poskytovala větší míru autonomie. Pro nedodržování smlouvy a násilné vyvlastňování půdy na jihu země se ovšem boje rozhořely znovu v roce 1983. Klíčovou roli v této druhé fázi sehrála Súdánská lidově osvobozenecká armáda. V roce 1989 se moci chopil generál Umar al-Bašír a vládne dodnes.
  • V roce 1991 se do země přesunul Usáma bin Ládin se svou organizací al-Kajdá a začal podporovat penězi i mocí vládnoucí garnituru. Ze země byl vypovězen v roce 1996, po tom, kdy letadla americké armády zaútočila na súdánskou chemickou továrnu, kde se údajně pokoušel vyrábět chemické zbraně.
  • Občanská válka s jihem skončila po v lednu 2005 podepsáním mírové smlouvy. 22 let trvající občanská válka má mimo jiné na kontě 1,9 miliónu mrtvých civilistů, 4 miliony uprchlíku a několik hladomorů.
  • V roce 2003 začalo povstání na západě v oblasti Dárfúr, které trvá dodnes (viz konflikt v Dárfúru).

 

MAURITÁNIE

  • napjaté vztahy se sousedním Senegalem

 

MALI

  • řeka Niger

 

NIGER

  • zemědělství – chov velbloudů (dromedáři)
  • uran – 2. -3. místo na světě

 

ČAD

  • pohoří Tibesti, Čadské jezero
  • řeka Šari (celý rok voda) -> pěstování rákosu, bavlny, rybolov

 

ETIOPIE

  • hl. m. – Addis Abeba (Nový květ), dřívější název Habeš (černý)
  • jezero Tana
  • fíkusy, orchideje, termiri, mravenečníci

 

ERITREA

  • 2000 ukončena válka mezi Eritreou a Etiopií

 

DŽIBUTSKO

  • průliv Bab al-Mandab
  • nejteplejší místo světa, průměrná teplota 30°C

 

SOMÁLSKO

  • hl. m. – Mugadishu
  • jedna z nejchudších zemí světa
  • vývoz velbloudů
  • 95% negramotnost
  • nejsou zde železnice ani silnice
  • Somálsko získalo nezávislost v  roce 1961; předtím bylo rozděleno do dvou kolonií, britské a italské.
  • začala občanská válka, která dodnes neskončila. Situaci se snažila uklidnit OSN vysláním mezinárodních sil koncem roku 1993. Situace však zůstala nestabilní
  • Na severozápadě se mezitím odtrhlo území zvané Somaliland, které vyhlásilo nezávislost a udržuje si politickou stabilitu, nezávislost však nebyla mezinárodně uznána.
  • Vlna tsunami v  roce 2004 zasáhla i Somálsko a pravděpodobně způsobila šíření nebezpečného toxického odpadu zde umístěného, což pravděpodobně způsobuje zdravotní problémy obyvatel. Celkový rozsah katastrofy nebylo vzhledem k nestabilní situaci možné zjistit
  • Od ledna 2007 se bojů proti Svazu účastní i americká armáda, která svaz podezřívá ze spolupráce s teroristickou sítí Al-Kájda.