Otázka: Sexuální revoluce
Předmět: Dějepis
Přidal(a): adush
Sexuální revoluce souhrnně označuje řadu jevů z období 50. až 70. let 20. století, které se týkají lidské sexuality. Například vznik antikoncepce, nástup moderní sexuologie, oslabení tradičního chápání manželství a akceptace masturbace. Se sexuální revolucí jsou zároveň spojena působení dvou hnutí: feministických hnutí a hnutí za práva gayů a leseb. Dalším jevem je rozšíření pornografie (první vydání časopisu Playboy) a nový pohled na oblékání, které mělo více zvýrazňovat sexuální znaky (převážně u žen). Symbolem revoluce se stala minisukně.
Pojem sexuální revoluce poprvé použil ve své knize Die Sexual-Revolution doktor Wilhelm Heinrich Dreuw v roce 1921 ve snaze sjednotit lékaře, právníky a feministky pro uzákonění reforem týkajících se otázek prostituce a léčby pohlavních chorob.
První záchvěvy sexuální revoluce lze pozorovat již ve 20. letech 20. století. (Schindler, 2014) uvádí, že: „Ženy, které si lascivně vychutnávají své cigarety, chlapecké účesy, šaty obepínající tělo, dlouhé šňůry perel a péřová boa, to vše ztělesňuje nový typ, ženu, která si pro sebe zabírá svět barů a klubů, dosud určený pouze mužům (…)“. Hovory o sexualitě se dostávají i do vědecké společnosti. Například „Světová liga pro sexuální reformu“, kterou založil odborník na sexualitu Magnus Hirschfeld, bojovala na mezinárodních kongresech mimo jiné i za legalizaci potratů a homosexuality a požadovala právo na rozvod, jakož i celkovou sexuální osvětu. V roce 1921 je na Karlově univerzitě jako první na světě zřízena katedra sexuologie. V roce 1926 se v první zveřejněné verzi československého trestního práva objevuje legalizace potratů a homosexuálního chování mezi dospělými, což je v reformních kruzích přijato s nadšením. Rok 1933 přinese Hlas, časopis československé sexuální menšiny a jediný časopis pro homosexuály na světě.
Příčin sexuální revoluce druhé poloviny 20.století nalezneme několik. Tou nejvýznamnější je celková proměna západní společnosti po dobách úpadku (světové války, korejská válka, studená válka atd.) a nástup konzumního způsobu života v 50. letech. Pravou revoluci přinesla až 60. léta a nástup generace, která nepamatovala hrůzy války. Děti z dob poválečného baby boomu, děti vychované ve městech pod vlivem masmédií. Ty s sebou přinesli drogovou kulturu, Rolling Stones, hnutí hippies a kázali „Free love“ (= svobodná láska bez závazků). Manželství, láska a sex byly zcela odděleny od sebe a brány jako samostatné jednotky. Sex byl brán jako plně legitimní, samostatným zdroj slasti a opora lidské identity. Zároveň vznik antikoncepce a legální přístup k interrupcím dával ženám větší svobodu nad vlastním tělem.
70. léta přinesla větší experimentování s různými typy vztahů (polygamie, nesezdané soužití, homosexuální vztahy…), nárůst množství narozených mimomanželských dětí (v Dánsku v r. 1985 bylo 47 % dětí narozeno mimo manželství, v NDR v téže době 36 % dětí) a pokles porodnosti. Ústup sexuální revoluce na konci 70. let zapříčinila (nejen) epidemie nemoci AIDS.
Pohled východu na rozvolňování a nový životní styl západu byl negativní a kritický. Pro Sovětský svaz, kde se hodnoty ubíraly směrem tvrdé práce a tradiční rodiny byla „rozdováděná“ Amerika ukázkou morálního úpadku a zkaženosti. Dle stalinské ideologie byla ke správnému budování socialismu nutná sexuální askeze a sebeobětování. Přebytečná sexuální energie se má správně využít ve prospěch státu. „(…) začaly vznikat pamflety a divadelní hry, které nekompromisně odsuzovaly promiskuitu, homosexualitu, a dokonce varovaly před masturbací. Například ve hře „Sexuální nemravnost před soudem“ vystupuje třiadvacetiletý komsomolec, který nikdy s nikým nespal, k ženám přistupuje kamarádsky-soudružsky a pokud na něj přijde sexuální touha, jde si zaběhat nebo do úmoru pracuje.“ (Fiala, 2017) Potraty byly zakázány a homosexualita kriminalizována. Na nucené práce za tzv. „perverzní chování“ byly posílány stovky lidí. Erotická láska byla pro stalinské Rusko nemocí, něčím, co v ideální společnosti neexistuje. „Mami, přísahal jsem, že nebudu svádět holky, dokud na celém světě nesrazíme na kolena buržoazii,“ slibuje hlavní hrdina slavného románu Jak se kalila ocel (1934).
Dokonce v 80. letech Ljudmila Ivanovová, zástupkyně a aktivistka Výboru sovětských žen, pronesla v debatě s Američankami na bostonské BBC větu „sex v Sovětském svazu neexistuje“ (Ivanovová však myslela fakt, že sex je soukromá záležitost a nejsou ho plné reklamy, tak jako v Americe). Dle slov Ivanovové: „Tou dobou v Sovětském svazu „nebylo ani porno, ani reklama“, sexuální výchova se neodehrávala ani ve školách, ani v rodinách a milostný život se pečlivě utajoval.“.
