Sluneční soustava a vesmír, Země součást vesmíru

Proč je zakázané kopírování? 💾 Stáhnout materiálVIP členstvíNahlásit chybu

zeměpis

 

Otázka: Sluneční soustava a vesmír, Země

Předmět: Matematický zeměpis

Přidal(a): Veronika Valková

 

SLUNEČNÍ SOUSTAVA

  • Tvoří ji Slunce, tělesa, která kolem něho obíhají, a prostředí, kde se tento pohyb uskutečňuje
  • Vznikla z hvězdného prachu a plynu
  • Smršťováním a rotací ve středu vzniká Slunce
  • Slunce
    • je ústřední hvězda sluneční soustavy (největší)
    • Je tvořeno plazmou, chemické složení 73%H, 25%He a 2% ostatní prvky
    • Jaderné reakce na Slunci jsou zdrojem energie vyzařované ze Slunce
    • Povrchová teplota dosahuje asi 6000K,probíhají na něm termonukleární reakce
    • Slunce tvoří 99,8%hmotnosti celé sluneční soustavy, gravitační silou ovládá všechna tělesa sluneční soustavy
  • Galaxie = soubor hvězd, naše galaxie se nazývá Mléčná dráha (zhruba 100 mld. galaxií)
  • Kolem slunce obíhají po eliptických drahách planetky
  • Vykonává dva základní pohyby:
    • Rotace kolem vlastní osy
    • Pohyb okolo středu Galaxie
  • Astronomická jednotka =AU střední vzdálenost Země od Slunce
  • Světelný rok = vzdálenost, kterou urazí světlo za jeden rok
  • Solární konstanta – množství slunečního záření, které dopadne na Zemi

Dělení planet

  • Vnitřní (malé) = planety zemského typu, planety stejného složení a srovnatelných rozměrů – Merkur, Venuše, Země, Mars
  • Vnější (velké) =jsou tvořeny zkapalněnými plyny a pravděpodobně pevným jádrem, kolem planet jsou prstence, tvořené prachem a balvany – Jupiter, Saturn, Uran, Neptun

 

Vlastnosti planety

  • Všechny planety rotují kolem své osy a zároveň obíhají kolem Slunce po eliptických drahách
  • Všechny kromě Merkuru mají atmosféru
  • Mars – měsíce Phobos a Deimos, rudá barva, krátery, kaňony
  • Venuše – hustá atmosféra – skleníkový efekt, nejteplejší planeta
  • Jupiter – největší
  • Neptun – nejchladnější
  • Planetky – vysoká koncentrace, mezi Marsem a Jupiterem (pás planetek), obsahují horniny a kov, mají nepravidelný tvar

 

VESMÍR

  • Vznikl Velkým třeskem před 15 miliardami let
  • Rozpíná se, je nekonečný
  • Součástí vesmíru jsou:
    • Galaxie – hvězdné soustavy obsahující miliardy hvězd
    • Hvězdy – základní stavební jednotky vesmíru, probíhají na nich jaderné reakce
    • Planety – větší tělesa obíhající kolem slunce, nemají vlastní zdroj záření, svítí odrazem od hvězd
    • Planetky
    • Měsíce – pevná tělesa obíhající kolem planet, přirozené družice
    • Komety – menší tělesa obíhající kolem hvězdy, jádro komety tvoří prach a led
    • Meteory – hořící těleso ve vesmíru
    • Meteorit – zbytek meteoru, který dopadl na zemi ->vzniká meteoritový kráter
    • Souhvězdí – oblast na obloze s přesně vymezenými hranicemi (hvězdami), vznikají z nich obrazce
  • První družice = Sputnik I.
  • První člověk ve vesmíru – Jurij Gagarin (1961)
  • Pes Lajka
  • První člověk na měsíci – Neil Armstrong (1969)

 

ZEMĚ SOUČÁST VESMÍRU

Tvar a velikost Země

  • Geoid – fyzikální idealizovaný model povrchu Země (cca splývá se střední hladinou moří probíhající pomyslně pod kontinenty a je v libovolném bodě kolmý na směr působení zemské tíže)
  • Referenční elipsoid – matematicky definované těleso (vhodné pro výpočty), zploštělý rotační elipsoid
    • A = 6378 km (šetřiseosle)
    • B = 6356 km
  • Referenční koule – zjednodušení tvaru Země, vhodné pro výpočty
    • Obvod rovníku = 40 000 km
    • Poloměr = 6371 km

 

Pohyby Země

Důkazy rotace kolem vlastní osy

  • Střídání dne a noci
  • Zdánlivý pohyb nebeské sféry
  • Coriolisova síla – Foucaltův kyvadlový pokus (na severní polokouli odklon vpravo od pohybu, na jižní polokouli odklon vlevo od pohybu) – př. Stáčení mořských a vzdušných proudů, kolejnice, břehy řek…
  • Rotace zemské osy od ZÁPADU k VÝCHODU
  • Doba rotace 23h 56min 4sec
  • Úhlová rychlost 15°/h
  • Slapové jevy
    • příčinou je působení Měsíce na Zem, příliv a odliv, výšku ovlivňuje vzájemná poloha Země, Slunce, Měsíce a poloha na Zemi, ale také tvar pobřeží a úhel dna
    • Slapové síly Slunce jsou oproti měsíčním přibližně o polovinu slabší (tvoří přibližně 4/7 slapových sil Měsíce). Pokud Měsíc, Země a Slunce stojí v jedné řadě, slapové síly obou těles se sečtou a dmutí je velmi výrazné, označuje se jako skočné dmutí (syzygijní příliv). Ke skočnému dmutí dochází, když je Měsíc ve fázi novu nebo úplňku.
    • Pokud naopak Slunce, Země a Měsíc svírají pravý úhel, slapové síly se částečně vyruší a nastává hluché dmutí (kvadraturní příliv). K hluchému dochází tehdy, pokud je Měsíc v polovině fáze dorůstání nebo ubývání; perioda je tedy přibližně 15 dní.

 

Oběh kolem Slunce

  • Lze popsat pomocí Kepplerových zákonů
  • Země obíhá po eliptické dráze okolo Slunce s malou výchylkou proti směru hodinových ručiček
  • Vzdálenost od Slunce není stálá
    • Perihélium = přísluní
      • Začátek ledna
      • Nejblíže
      • Nejrychlejší pohyb
    • Afélium = odsluní
      • Začátek července
      • Nejdále
      • Nejpomalejší pohyb
  • Pohyb země na oběžné dráze je nerovnoměrný – prům.rych. = cca 30 km/sec
  • Střední vzdálenost Země – Slunce = 149,6 mil. km = Astronomická jednotka = AU
  • Důsledky oběhu
    • Střídání ročních období – Základní příčinou pravidelného střídání ročních období je stálý sklon zemské osy a oběh Země kolem Slunce. Zemská osa svírá s rovinou ekliptiky stálý uhel – 66°50′.
      • 21. 3. – začátek jara – jarní rovnodennost
      • 21. 6. – začátek léta – letní slunovrat
      • 23. 9. – začátek podzimu – podzimní rovnodennost
      • 21. 12. – začátek zimy – zimní slunovrat
      • Póly
        • Severní
          • 21.3. – 21.9. – polární den
          • Druhá půlka roku polární noc
        • Jižní
          • 21.3. – 21.9. – polární noc
          • Druhá půlka roku polární den
        • Trvání nocí je zkracováno tzv. soumrakovými jevy, kdy i když Slunce zapadne pod obzor, paprsky stále osvětlují oblohu
    • Klimatické teplotní pásy – Rozhodujícím činitelem pro vznik teplotních pásů na Zemi je úhel dopadu slunečních paprsku na povrch Země.
    • Perioda oběhu země kolem Slunce jako základ kalendáře – Rok, jako perioda oběhu Země kolem Slunce se stal základem pro sestavování kalendářů.