Otázka: Sluneční soustava a vesmír
Předmět: Zeměpis
Přidal(a): gabkamat
Sluneční soustava
Tvoří ji Slunce, tělesa, která kolem něho obíhají, a prostředí, kde se tento pohyb uskutečňuje.
Vznikla před více než 4,7 mld. let, kdy se z mezihvězdné hmoty vytvořil diskový útvar, který začal rotovat. Uprostřed diskového tělesa se zvyšovala hustota i teplota a formoval se zárodek budoucího Slunce.
Slunce je ústřední hvězda sluneční soustavy, má tvar koule o průměru 1,4 mil.km
Je tvořeno plazmou (horký ionizovaný plyn), chemické složení Slunce – 73% H, 25% He, 2% ostatních prvků
Zdrojem energie vyzařované ze Slunce jsou jaderné reakce, které probíhají v nitru Slunce (při nich se mění vodík na helium)
Povrchová teplota Slunce dosahuje 6000 K
Slunce tvoří 99,86% hmotnosti celé sluneční soustavy, gravitační silou ovládá všechna tělesa sluneční soustavy
Vykonává 2 základní pohyby:
a) rotace kolem vlastní osy – vzhledem k tomu, že Slunce není tuhé těleso, rychlost rotace není na povrchu Slunce stejná (na rovníku trvá 25dní a v pólových oblastech 34 dní)
b) pohyb okolo středu Galaxie – s celou sluneční soustavou (jednou za 250 mil. let)
Planety sluneční soustavy tvoří 2 skupiny:
a) terestrické planety = vnitřní – planety zemského typu, jedná se o planety stejného složení a srovnatelných rozměrů – Merkur, Venuše, Země, Mars
b) velké planety = vnější – jsou tvořeny zkapalněnými plyny a pravděpodobně pevným jádrem. Kolem všech velkých planet jsou tzv. prstence (tvořené meteorickým prachem a balvany) – Jupiter, Saturn, Uran, Neptun
Všechny planety obíhají kolem Slunce po eliptických dráhách přibližně ve stejné rovině
Všechny planety také rotují kolem své osy
Všechny planety kromě Merkuru mají atmosféru
Většina planet má své měsíce (do roku 1995 jich bylo známo 61). Největší počet měsíců má Jupiter a Saturn
Vesmír = soubor všech vesmírných těles, které na sebe vzájemně působí.
Vznikem vesmíru se zabývají tzv. kosmologické hypotézy.
Podle nejznámější hypotézy velkého třesku asi před 15mld.let existovala látka o vysoké teplotě v superhustém stavu. V této látce nastal výbuch, tzv. velký třesk (big – bang), látka se začala rozpínat a začaly se tvořit struktury, základy budoucích kosmických těles (hvězd, planet, měsíců, komet a meteoroidů).
Pro velké vzdálenosti ve vesmíru se používají zvláštní délkové jednotky
Astronomická jednotka (AU) – střední vzdálenost Země od Slunce (149,6 mil.km)
Světelný rok (ly) – vzdálenost, kterou urazí světelný paprsek za 1 rok (např. ze Slunce letí světelný paprsek na Zemi 8minut a 20 sekund)
Paprsek (pc) – vzdálenost, ze které je astronomická jednotka vidět pod úhlem 1 vteřiny = 206 000 astronomických jednotek
Součástí vesmíru jsou :
a) galaxie = hvězdné soustavy obsahující miliardy hvězd. Naše galaxie se nazývá Mléčná dráha, má tvar elipsy, obsahuje asi 150 mld. hvězd, průměr naší galaxie je 100 000 světelných let.
b) hvězdy = kulová gravitačně vázaná tělesa složená z plazmy.
Probíhají v nich termojaderné reakce, které vytvářejí vysokou teplotu a světlo. Hvězdy jsou základními stavebními prvky vesmíru.
Nejbližší hvězdy jsou Slunce, Proxima Centauri
c) planety (=oběžnice) – větší tělesa obíhající kolem hvězdy.
Nemají vlastní zdroj záření, svítí pouze světlem odráženým od hvězd.
Menší planety se nazývají planetky.
d) měsíce – pevná tělesa obíhající kolem planet
e) komety (=vlasatice) – menší tělesa obíhající kolem hvězdy po protáhlých dráhách.
Jádro komety tvoří prach a led, kolem jádra je plynoprachový obal přecházející v ohon, který je protáhlý vždy směrem od hvězdy – odpuzuje ho tlak jejího záření.
f) meteoroidy – malá tělesa meziplanetární hmoty
g) meteor – záblesk zazáření meteoroidu při průletu atmosférou
h) meteorit – zbytek meteoroidu, který dopadl na Zemi.
Na místě dopadu vzniká meteoritový kráter.
