Otázka: Sociologie – člověk v sociálních vztazích
Předmět: Společenské vědy
Přidal(a): TomWeib
Člověk v sociálních vztazích. Sociální role a pozice. Formální a neformální sociální vztahy. Socializace lidského jedince. Sociální učení. Sociální struktura společnosti. Sociální útvary.
Člověk v sociálních vztazích
Sociologie – věda, která se snaží podat celkový obraz společnosti, společenských jevů, vztahů, společenskou strukturu a zákonitosti vývoje společnosti.
- Snaží se formulovat obecně platné principy společenského vývoje a poznat pravidla života sociálních skupin.
- původ slova: societas – společnost (latina), logos – věda, rozum (řečtina)
- předmětem jejího zkoumání je společnost a její struktura
- poznatky mají jen omezenou platnost – společnosti jsou různorodé (na rozdíl od přírodního světa). Společnosti se liší kulturou, institucemi, jsou jinak sociálně organizovány, mají odlišnou sociální strukturu. Sociologické závěry platí jen ve společnostech, ze kterých pocházejí
- Dvě základní výzkumné strategie: kvantitativní výzkum, kvalitativní výzkum
- Kvantitativní výzkum
- Omezený rozsah informací, mnoho zkoumaných jedinců, zredukován počet pozorovaných proměnných, redukce počtu sledovaných vztahů. Snadná generalizace na populaci, měřitelná validita (platnost).
- Kvalitativní výzkum
- Mnoho informací, malý počet zkoumaných jedinců, redukce počtu sledovaných jedinců. Problematika s generalizací, někdy nemožné.
Dějiny sociologie – vznik v polovině 19.století
- Sociologie vznikla pod vlivem hospodářských a sociálních změn – Velká francouzská revoluce, průmyslová revoluce v Evropě. Věda nahradila náboženství v procesu poznání.
- August Comte (francouzský filosof) jako první pojmenoval sociologii v díle Kurz pozitivní filozofie. Sociologie podle něj měla být nástrojem ke skoncování se změnami po revoluci.
Sociální role a pozice
- Základem formálních vztahů je sociální pozice (sociální status) a sociální role, která je s touto pozicí svázána
Sociální role
- je soubor očekávaných chování člověka, odráží jeho postavení ve společnosti, je tím co se od člověka v daném postavení očekává
- člověk hraje ve svém životě souběžně několik rolí (syn, otec, manžel, poradce, automechanik, apod.) ,některé jsou krátkodobé jiné dlouhodobé
- se sociální rolí se člověk může identifikovat nebo ji může jenom hrát
- Někdy dochází ke zdvojování role – mladá dívka otěhotní, role dítěte i matky.
- Nucená role = někdo nás do této role postaví
Sociální pozice (status)
- je hodnota a postavení, které člověk zaujímá v nějakém sociálním útvaru
- toto postavení má vzhledem k jiným postavením určitou hodnotu a je svázáno s výkonem určité činnosti
- obvykle vymezena postavením člověka například v zaměstnanecké struktuře společnosti (lékař, právník, učitel,…)
- jak si nás ostatní v této roli považují, některá povolání mají již sami od sebe určitý status (doktoři, právníci = společnost si jich váží)
- status člověk získá tím, co umí nebo dokáže, jak se prezentuje ve společnosti
Formální a neformální sociální vztahy
- Vztahy v každé společnosti, v každém seskupení lidí, v každé sociální organizaci můžeme rozdělit na
Formální vztahy
- jsou vymezené určitými neosobními pravidly, přístup člověka k člověku je veden vnějšími skutečnostmi, jako je jeho moc a, autorita nebo sociální pozice
- na formálních vztazích jsou založeny formální organizace, jež tvoří osu života v moderní společnosti
- základem je obvykle symbolická vzdálenost mezi lidmi, vnější úcta, v rovině jazykové vykání, určitá konverzační témata
- člověk, který toto nerespektuje, bývá často považován za neslušného
Neformální vztahy
- Mohou být vřelé, emocionálně podložené, neřízené vnějšími pravidly, ale naopak vedené osobním zájmem
- Obvykle znamená symbolickou blízkost, společně sdílenou intimitu, v rovině konverzační tykání a celou paletu témat, která mohou být předmětem rozhovoru
- Základem neformálních vztahů je i pomoc jednoho člověka druhému
Socializace lidského jedince
Socializace – proces začleňování jedince do společnosti
- dochází v něm k proměnám, jimiž se jedinec postupně vzdaluje od výchozího stavu novorozence a stává se z něho člověk jako kulturní bytost
- člověk je nějak společností ovlivňován a zároveň i on sám ovlivňuje
- jedná se o celoživotní proces, jelikož společenské role se neustále mění (nejintenzivnější v útlém věku)
- v průběhu života jedince dochází ke změně rolí (přechod v zaměstnání, ukončení pracovního poměru, odchod do důchodu)
- socializace je porozumění kultuře dané společnosti, přijímání prvků a hodnot této společnosti
- cílem socializace je naučit člověka vycházet s druhými lidmi aby mohl existovat ve společnosti
- nejdůležitější skupinou jsou nejbližší příbuzní, kteří tvoří primární skupinu
- svým jednání vštěpují dítěti kulturní vzorce a hodnoty
- dítě se díky nim učí sociální role a chování ve společnosti
- socializace probíhá hlavně u dětí, později hovoříme o resocializaci
- přijetí nových norem a hodnot obvykle spojených s novým sociálním postavením, které člověk získává například při vstupu do pracovního poměru nebo v rodině když se stane rodičem
- sociální přizpůsobení
- označuje životní etapy spojené s opuštěním určitého životního stylu , hodnot a představ a přijetí nového stylu s jinou hodnotou a názorovou orientací
- socializace umožnuje kontinuitu společenského vývoje protože umožnuje předání duchovních a materiálních hodnot, které vytvořili předchozí generace
- Sociální vztahy – sociální interakce – vstupování do všech společenských vztahů – například rodinné, kamarádské, pracovní, partnerské, zájmové. Lidi vstupují do vztahů z jasných důvodů – kulturní, ekonomické, sociální.
- Sdružujeme se na základě stejných zájmů, kulturní předurčenosti, podobných názorů.
Zprostředkovatelé socializace
socializace probíhá v současné době na několika úrovních. Základními zprostředkovateli jsou:
- Rodina
- Má nejvýznamnější roli, rodiče vedou dítě k základním rysům kultury
- Dítě si osvojuje hodnoty a pravidla chování, učí se žít ve společnosti
- Vrstevnická skupina
- Považována za konkurenta rodiny v procesu socializace
- Vrstevníci jsou skupina kamarádů, kteří mohou vyznávat odlišné normy, než jaké si dítě osvojilo v rodině
- Děti poté stojí na křižovatce, které hodnoty si mají vybrat
- Masmédia
- Přenášejí informace a vědění velkého množství lidí a tím mohou ovlivňovat názory a postoje
- Dále mohou formovat hodnoty a způsoby chování
Sociální učení
- Pod pojmem sociální učení je označováno osvojování si komplexních způsobů chování a jednání přiměřených určité sociální situaci.
- Jako takové je nástrojem socializace. Sociální učení lze rozlišit na řadu dílčích druhů a forem. Tři základní formy jsou sociální posilování, imitace (nápodoba) a identifikace.
- Sociální učení je považováno za psychologický mechanismus socializace.
- Lze jej definovat jako osvojování si komplexních způsobů chování a jednání přiměřených určité sociální situaci. Produktem sociálního učení jsou tedy sociální role, postoje, hodnoty, ideály
- Sociální učení lze rozdělit na formy (druhy), které jsou spíše různé projevy jednoho komplexního děje, než naprosto autonomní rozdílné způsoby učení.
Sociální posilování
- Sociální posilování (také podmiňování) je jednou z jednodušších forem sociálního učení, kdy určité chování či jednání je posíleno podnětem sociální povahy, což jsou různé podoby sociální akceptace
- Projev akceptace má posilující účinek, protože uspokojuje sociální potřebu člověka být přijímán a akceptován. Tedy určité chování se opakuje a tím upevňuje, pokud je sociálně oceněno. Když po nějakém chování přijde odměna, zvyšuje se pravděpodobnost zopakování chování. Pokud přijde trest, snižuje se pravděpodobnost opakování chování.
Nápodoba
- Nápodobou je chování, které jedinec přebírá, protože je k němu motivován
- Přejímáno je takové chování jiného člověka, jímž přejímající dosahuje podobných nebo shodných cílů a uspokojení potřeb, jako má „přejímaný“ (napodobovaný). Například pokud osoba zjistí, že agresivní chování u jiného vede ke chtěným výsledkům, tak bude agresivitu také používat, aby docílila svých přání a výsledků.
Identifikace
- Učení identifikací má mnohé společné rysy s učením nápodobou. Opět jde o situaci, kdy jedinec přejímá chování druhého člověka. Jiný je však motiv. Při identifikaci se vybírá objekt (vzor) nápodoby, přejímán je celek, oproti učení nápodobou, kdy je přejímáno pouze určité chování.
- Identifikace znamená ztotožnění a přejímání chování je způsobeno citovým vztahem nebo obdivem k určité autoritě, kterou jedinec napodobuje, protože by chtěl být jako ona.
Sociální struktura společnosti
Sociální struktura
- je síť vztahů jedinců, pozic a rolí a uspořádání vztahů ve společnosti.
- Zachycuje, co je ve společnosti přes všechny změny relativně stálé, čím se jednotlivé společnosti odlišují, je stabilní charakteristikou daného sociálního systému.
- Obsahuje vzorce interakcí mezi jedinci a skupinami. Umožňuje nám zařadit každou individuální bytost podle příslušných kategorií na jeho místo ve společnosti, ke které náleží
Sociální kontrola
- konfrontace reálného chování s kolektivně sdílenými kulturními hodnotami a normami. V každém státě sociální kontrolu udržuje systém sankcí.
- Sociální kontrola je vnější (ze strany druhých) a vnitřní (sebekontrola).
- Cílem je, aby sociální role odpovídala statusu. Pokud tomu tak není, objeví se sankce (pozitivní – ocenění, negativní – tresty).
- Cílem je stabilita sociálního řádu.
Sociální stratifikace
- sociální rozvrstvení (typy strukturování společnosti)
- základem je nerovnost, kterou najdeme v každé společnosti
- nerovnost může vymezovat pohlaví, věk, vzdělání, náboženství, atd.
- podstatou stratifikace je nerovné rozdělení statku nebo služby
- na základě této nerovnosti má pak někdo lepší postavení
Stratifikaci dělíme na:
- vertikální – rozdělení dané ekonomickým kapitálem (majetek a vzdělání)
- horizontální – rozdělení dané místem bydliště, věkem a zaměstnáním
Stratifikační systém je hierarchickéuspořádání sociálních statusů nebo jejich skupin. Většinou se rozlišují čtyři základní typy stratifikačních systémů:
- otrokářský- v němž můžeme najít svobodné i nevolníky
- kastovní- je institucionálně zakotven v náboženství, neprostupnost mezi kastami, není zde sociální mobilita, příslušnost ke kastě dána původem
- stavovský- je zakotven v zákoně, privilegia jsou zaručena právně, původ má fatální vliv, ale sociální mobilita je možná, i když řídká (např. povýšení do šlechtického stavu)
- třídní- nerovnosti jsou dány postavením na trhu práce
Sociální mobilita = přesun z jedné společenské vrstvy do jiné
- vertikální – vzestupná/sestupná
- horizontální – územní přemisťování, profesní změna bez změny sociálního postavení
- intergenerační – mezi generacemi (děti získávají lepší postavení než rodiče)
- intragenerační – v rámci jedné generace (na začátku života mají lidé horší postavení než na jeho konci)
Sociální útvary
- sociální útvary jsou skupiny lidí, které jsou vymezené vztahy mezi nimi, v nichž lidé kolektivně organizují své činnosti
- vztahy v každé společnosti můžeme rozdělit na formální a neformální viz výše
Sociální skupiny
- Obvykle skupina tři a více osob, mezi nimiž jsou vzájemné vztahy, spojuje je společný cíl, vlastnost, funkce apod.
- Můžeme je dělit podle: velikosti, stability, stejnorodosti, soudržnosti, cíle nebo zaměření
Formální skupiny
- všechny aspekty společenského života se odehrávají na rovině formálních skupin, které jsou vymezené hierarchií sociálních postů a s nimi spojených rolí
- obvykle se dá velmi snadno určit vztah nadřízenosti a podřízenosti
- škola, armáda, nemocnice, úřad,…
- jsme s nimi v neustálém kontaktu, protože jsou osou života v moderní společnosti
Neformální skupiny
- Nejsou složeny z jasně definovaných postů a vztahů nadřízenosti a podřízenosti
- Nejsou vymezeny formálními vztahy mezi lidmi, ale naopak velmi osobními nebo dokonce emocionálními vazbami
- Rodina, zájmové spolky, skupiny přátel,…
Primární skupiny
- Tvoří je lidé, s nimiž udržujeme těsné neformální vazby
- Je to skupina, ve které převládají bezprostřední kontakty, není příliš rozsáhlá, obvykle se jedná o příbuzné
- Vykazuje relativně dlouhé trvání, hraje významnou roli v procesu socializace
Sekundární skupiny
- Bývá definována jako opozice k primární skupině
- Patří sem lidé, které neznáme příliš důvěrně a udržujeme s nimi spíše formální vazby
- Na socializaci má až druhotný vliv
Malé sociální skupiny – lze identifikovat těsné sociální vazby, lidé se znají, dobře integrované, neformální pravidla.
Velké sociální skupiny – vědí o sobě, blíže se neznají, vztahy formální,
Hierarchický model spolupráce ve společnosti
- Hierarchická spolupráce se vyznačuje pyramidovou strukturou
- Síť vztahů podřízenosti a nadřízenosti
- Funguje, pouze pokud podřízení poslouchají nadřízené
- Příkazy mohou být trvalé (popis práce, bezpečnostní předpisy) nebo jednorázové
Synergický model spolupráce ve společnosti
- Synergická spolupráce se vyznačuje snahou lidí uvádět své jednání so souladu s jednáním druhých a umocňovat tak schopnosti celého společenství
- Základem toho je, že každý jedinec řídí sám sebe, ale při tom spolupracoval s ostatními
- Každý člen přizpůsobuje své jednání ostatním a tím nastává shoda
