Otázka: Osobnost a její vývoj
Předmět: Sociologie
Přidal(a): Zuzana Směšná
1) Úvod do sociologie
- základním zdrojem orientace v sociálním prostředí je naše individuální sociál. zkušenost získaná v průběhu života
- naše individuální soc. zkušenost je omezená časem a prostorem, ve které žijeme
- selský rozum=moudrost daná životními zkušenostmi
- vědecké poznání je objektivní, cílevědomé, systematické a kriticky ověřované
- sociologie = věda, která se zabývá společností
- August Comte – dal jí název: societas (společnost) + logos (věda)
- sociální chování není vrozené
- sociologie studuje společnost jako celek a její dílčí sociální jevy, které nestudují jiné vědy
- cíl: nalézt souvislosti mezi sociálními jevy a na základě nich předvídat
- sociologie je věda teoreticko-empirická = má 2 poznávací funkce:
- Teoretická – snaha vysvětlit
- Empirická – snaha popsat
- je také vědou multiparadigmatickou=má více východisek-více směrů, proudů, …
2) Historický vývoj sociologie
Protosociologie
- období předcházející vzniku sociologie
- zakladatel August Comte
- otázky formulovány v rámci filosofie, etiky a politické teorie
Klasické období (40. léta 19. stol.-20. léta 20. stol.)
- období velkých teoretických systémů (snaha vysvětlit celek na základě 1 principu- př. z přírod. podmínek, rasové předurčenosti)
- vznik celých řad teorií
- období velkých osobností (Karl Max, Max Weber, Herbert Spencer)
20. léta 20. stol.
- poprvé realizovány velké empirické výzkumy
- postupně mění své zaměření (z makrostrukturálních problémů=společnost jako celek→ k problémům mikrostrukturálním = malé skupiny)
- mění se výzkumné metody (vznik pozorování, řízený rozhovor)
- rozvoj nových teorií (už empiricky podloženy)
50.-60. léta 20. stol.
- strukturálně funkcionalistická otázka, jak se ve společnosti udržuje řád
- konfliktualistická teorie-otázky příčin a směrů vývoje, důraz na moment změny
60.-70. léta 20. stol.
- dochází k podstatné přeměně, ve středu pozornosti každodennost, všední život obyčejného člověka
- pokusy budovat sociologii od konkrétních lidí a přecházet k větším celkům
- hl. téma: jak konkrétní lidé vnímají sociální svět
- vznik interpretativní sociologie
Současná sociologie
- komplementární přístup-existují vedle sebe různé názory
- sociologii charakterizuje teoretický pluralismus=uznávání mnohosti
- základ. otázkou sociologie: „Jak je vůbec možný řád ve společnosti?“-existuje mnoho paradigmat
- paradigma=názorové východisko, postoj
Teorie konsensuální
- předpoklad, že základem sociálního řádu je nepsaná úmluva, podle kt. lidé vědomě/nevědomě dodržují pravidla umožňující jim vzájemné soužití
- tím, že jsou odkázáni jeden na druhého a snaží se z toho vytěžit maximum
- změnu popisují jako výsledek postupného přizpůsobování
Teorie konfliktu
- tvrdí, že forma soužití vyhovuje vždy jen části
- ostatní jsou k tomuto řádu donuceni, i když to pro ně není výhodné-jedni jsou privilegováni, druzí diskriminováni
- ke změně dochází v důsledku střetáváním odlišných zájmů skupin společnosti
Teorie interpretativní
- hl. zájmem je každodenní život běžných lidí
- společnost existuje díky tomu, že ji řadoví členové minutu po minutě vytvářejí svým jednáním
- celá struktura je poměrně labilní, jedinou zárukou zachování řádu je stejný způsob myšlení a reagování
- lidé jednají zautomatizovaně
Komplementární přístup
- často kombinuje tyto 3 přístupy (v současné době převládá)
3) Metody užívané v sociologii
Vědecké poznání
- charakterizuje ho hloubka, cílevědomost, organizovanost, úsilí o objektivitu, o přesnost a spolehlivost výsledků
Vědecký výzkum
- by měl být vytvořen tak, aby ho mohl kdokoli další prověřit
Vědecký fakt
- by měl být potvrzen různými způsoby, cestami a použitím různých hledisek
Obecné schéma výzkumu:
- výchozí systém poznatků
- téma výzkumu (co, proč, jak, kde, k čemu)
- dokumentace (záznamy o problematice, výtahy z literatury)
- úvodní projekt (konkretizace oblasti zkoumání, volba technik zkoumání)
- předvýzkum (ověření otázek)
- realizace (vlastní šetření)
- analýza získaných údajů
- závěrečné tvrzení
- systematizace nových poznatků (využití v praxi i teorii)
Základ. typy sociolog. výzkumu:
- indukce a dedukce
- s indukcí souvisí kvalitativní výzkum=zaměřují se na dílčí jevy a pozorují je
- s dedukcí souvisí kvantitativní výzkum=snaží se získat co největší množství informací
- zdroje sběru informací:
- primární zdroje – info z rozhovorů, dotazníků, experimentů, …
- sekundární zdroje – materiál, který už existuje
Metody dělíme:
- A) metody zprostředkované výpovědí respondenta (př. technika dotazníku, rozhovoru)
- B) metody nezprostředkované respondentem (př. technika pozorování, práce s dokumenty)
Sociologické techniky:
- dotazník
- nejčasnější
- musí být jasný a srozumitelný pro všechny
- je buď otevřený nebo uzavřený
- rozhovor -základem jsou srozumitelné a promyšlené otázky
- je to pomalá a náročná metoda, vyžaduje důkladnou přípravu
- pozorování – nedochází k dotazování zkoumaných osob
- experiment – záměrně měníme podmínky, při kterých provádíme samotný experiment a sledujeme způsobené změny může potvrdit nebo vyvrátit nějakou hypotézu
- sociometrický test -používá se ke zjištění vztahů v malé skupině
- dokumenty
- obsahová analýza – využívá se na rozbor obsahu textů
- je objektivní, systematická
