Otázka: Základní etické přístupy, dějiny etiky
Předmět: Základy společenských věd
Přidal(a): František Červinka
Etika
= filozofická disciplína, zkoumá kategorii dobra a zákonitosti lidského chování a jednání
- z řeckého éthos = zvyk, obyčej, charakter
- éthos původně označovalo zvyky a obyčeje skupiny lidí na určitém místě, se vznikem filozofie se vyděluje přemýšlení o tom, co je správné a žádoucí z hlediska jednání i celkového směru lidského života
- po vzniku filosofie – se vyděluje zvláštní oblast přemýšlení o tom, co je správné (z hlediska cíle života, vztahu k sobě, druhým i společnosti)
- je ovlivněna danou kulturou, náboženstvím
- slovo můžeme chápat:
- objektivně – obecně správné/špatné chování ve společnosti
- subjektivně – názory, postoje, smýšlení jednotlivců
- cílem etiky je vychovat vyzrálého, komunikativního, zdravě sebevědomého člověka „Co nechceš, aby ti dělali jiní, také nikomu nedělej.“
- stanovuje, co je žádoucí a snaží se pojmy blíže určité
- teoretický výklad morálních představ
Spravedlnost
- základní etický pojem
- „osobní ctnost, která v sobě zahrnuje všechny ostatní ctnosti a směřuje jedince k uskutečňování ideálu správného a dobrého života.“
- u Platóna je spravedlivá společnost, ta která je harmonicky uspořádána – rozlišuje dvojí spravedlnost (retributivní – je potrestán viník; distributivní – přerozdělování vzhledem k rozdílům mezi lidmi)
Svoboda
- možnost jednat podle vlastní vůle, bez vnějšího nátlaku (politického, ekonomického, sociálního)
- v současném světě nejvíce ceněná hodnota
Právo x morálka x etika
Morálka
- z řeckého mos, mores = mrav ve smyslu zvyk, obyčej
- nepsaná pravidla – při porušení nejsem oficiálně trestán, ale můžu být odsouzena společností
- představy společnosti o tom, jak by se mělo jednat
- Co je dobré, jaké to má být…
- Společné představy o tom, jak by členové společnosti měli jednat
Etika
- ptá se po zdůvodnění morálky
- člověk není podřízen pouze objektivním zákonům – myslí, je subjektem, má v hlavě určité postoje
Právo
- soubor pravidel, při porušení můžu být trestán
Dobro x zlo
Dobro
- Souhrnný pojem pro všechno prospěšné a hodnotné
- Nejvyšší mravní ideál
- Protikladem je zlo (škodí, ruší, kazí)
- Klíčové morální pojmy
Dějiny Etiky
- Sokrates
- To, co je běžné, nemusí být vždy správné
- Etika je dle něj otázka po dobrém a spravedlivém
- Chování- to, co se dělá
- Jednání – to co udělám, souvisí se svědomím, moje pohnutky
- Konflikt –to, co mám dělat vs to, co je správné
- Daimonion(svědomí)
- Nepřídáš se k většině, pokud páchá nepravosti
- Stoicismus
- Člověk má žít v souladu s přírodou a kosmickým řádem, s bohem a rozumem = hlavní prvek Apatheia – nenehcat se ničím vyvést z míry
- Moudrý je ten, kdo ctí řád a chápe svobodu, bez odporu nese úděl, žije střídmě, krotí vášně.
- Žij ctnostně! – ctnost – rozumnost, uměřenost, spravedlnost, statečnost
- Marcus Aurelius Antonius, Lucius Aeneus Seneca, Zenón z Kitia
- Epikureismus
- Epikúros ze Samu
- Žít střídme, odprostit se od strasti, dosažení blaha
- Strach z bohů = bohové žijí mimo tento svět, nemohou zasahovat
- Strach ze smrti = pokud je zde smrt, nejsme zde my, + obráceně
- Nejvyšší hodnota dobro, cíl života slast – NE rozkoš!
- Slast = dobro, přátelství, střízlivost ve všech věcech
- Žít umírněně, avšak příjemně
- Daimonion(svědomí)
Základní přístupy v etice
- Deskriptivní etika – Cílem je popsat to, co je správné, etické
- Normativní etika – hledá, jak by se měl člověk chovat; to co má býti a to, co je
- Metaetika – zkoumá systém Etiky a základních pojmů, etiku jako takovou
Etické směry
Empirická etika
- zdůvodňuje morálku na základě zkušenosti
- to, co se nejvíce osvědčilo, má být pravidlem
- hodně se používá v ekonomii
- kritika: to co tak je, ještě neznamená, že to tak má býti má
= naturalistický mylný závěr
Etika norem a principů
- hledá absolutní a priori princip
- etické zákonitosti i bez ohledu na zkušenost
- Přirozenoprávní etika
- Myšlenka lidských práv
- Filosoficko-psychologická etika
- Základ ve věcech jako rozum a vědomí
- Teologická etika
- Normou jsou boží přikázání
- Utilitaristická
- To, co je nejlepší pro všechny – obecné dobro
- Např. obět jednoho za 100
- Deontologická
- Autonomní zákon
- Kant – kategorický imperativ
Kazuistická etika
- hlavním tématem je „kazus“ – případ
- snaží se stanovit platnost normy pro jednotlivé případy, snaha hledat to správné v každé situaci
- kritika – štěpení a relativizace etiky – někdy je správné to, jindy ono
Situační etika
- pravidla etiky v reálných případech
- zabývá se jednotlivcem
- Jean Paul Sartre
- Existence předchází esenci – podstata lidskosti
- Člověk sám sebe tvoří volbou vlastní morálky
- Tím, že nějak jedná, vytváří podstatu lidskosti pro ostatní
- Úzkost = jak správně vytvářet podstatu lidství?
- I nejednat znamená volbu
- Kritika – člvoěk si může dělat co chce – morálka a etika závisí na tom, jak se kdo rozhodne
- Úzkost = jak správně vytvářet podstatu lidství?
Etika smýšlení
- Dobré je to, co je dobře myšleno
- Dobré myšlení dělá dobrého člověka
Etika odpovědnosti
- Jednání je dobré tedy, pokud je dobrý výsledek
- Max Weber