Otázka: Základní otázky etiky
Předmět: Základy společenských věd
Přidal(a): lendaloto
Dělení etiky, kořeny evropské etiky, autonomní etika. Etické kategorie. Etické problémy moderní společnosti.
Základní metodologické přístupy
etika = odvětví filosofie; ovlivňují ji obecné otázky o životě a jeho smyslu; na jejím utváření se podílí také sociální, politická a náboženská kultura, ve které se vyvinula
= racionální zkoumání morálky
- zabývá se normami lidského chování, rozhodnutími, která lidé činí, a způsoby, jimiž svou volbu odůvodňují
- etymologie: éthos [řeč.; obvyklé místo bydlení, zvyk, mrav] + mos [lat.; obyčej, mrav]
- ÉTHOS:
- étos se týkal zvířat a označuje místo pastvy, stáj, způsob jejich života a chování
- → přeneseno na člověka znamená étos místo bydlení, určené společenstvím nebo původem
- → postupně nabývá na významu charakteru člověka ve vztahu k společnému mravu a nakonec označuje způsob jednání, postoj a smýšlení osob
- MOS:
- je od něj odvozeno slovo morálka
- původně znamená vůle – označuje vůli uloženou člověku bohy nebo panovníky (předpisy, zákony, tradiční mravy a obyčeje)
- v průběhu těchto změn: obě slova znamenají také osobní způsob života, smýšlení, charakter a mravní chování jedince
- etymologie nejprve odkazuje na sociální kontext, do něhož jsou etické a morální jevy původně zasazeny jako společný mrav, obyčej, zvyk, zákon, společenství – teprve později nabývá význam těchto slov subjektivně individuální aspekt osobního mravního smýšlení a charakteru
- pojem etika se většinou užívá pro vědecké zkoumání morálních obsahů
- ÉTHOS:
- mrav označuje, jak jsou členové určitého společenství zvyklí jednat, morálka jsou pak jejich společné představy o tom, jak by jednat měli, a etika je pokusem o teoretický výklad těchto přestav
- 1) deskriptivní etika:
- popisuje mravní rozhodnutí a hodnoty, které zastává konkrétní společnost (např. polygamie)
- zčásti je sociologií i psychologií morálky
- nesnaží se zjišťovat, co je správné a co ne, pouze popisuje
- 2) normativní etika:
- snaží se popsat ideální stav
- zkoumá normy, jimiž se lidé při svém mravním rozhodování řídí
- věnuje se problematice povinnosti (co by člověk měl dělat – deontologické otázky) a hodnot (co utváří dobrý život – axiologické otázky)
- 3) metaetika
- meta = nadřazené
- věnuje se jazyku, kterým o morálce hovoříme, a jak lze tento jazyk odůvodnit
- rozvíjí se hlavně ve 20. století: „Co znamená, když řeknu, že je něco správné?“
- hlavně logický pozitivismus
- 4) aplikovaná etika:
- zkoumá a vyjadřuje se k mravním rozhodnutím a hodnotám v určité oblasti lidské činnosti
- patří sem např. lékařská etika, etika sexuality a vztahů, bioetika, právní etika atd.
Heteronomní a autonomní etika
- heteronomní etika:
- zásady a pravidla daná zvnějšku
- vyvozuje mravnost z příčin nezávislých na vůli člověka
- zákony, normy, náboženská přikázání, …
- autonomní etika: vrchol etiky
- vychází z autonomie svědomí a svobody jako základní mravní hodnoty
- morální je to, co vychází z čistého upřímného přesvědčení
- soustředí se na jednajícího člověka, jeho rozum a svobodu
- v současné diskuzi: co tento rozum a svobodu orientuje
- patří sem:
- etika existencialismu:
- jediným příkazem mravním je jednat svobodě a autenticky
- vše je dovoleno, ale za vše jsme absolutně zodpovědní
- Kantova etika:
- autonomie = mravní autorita není dána zvnějšku, ale vychází z člověka
- sebeurčující autoritou je praktický rozum, který formuje mravní zákony, platící nepodmíněně = kategorický imperativ
- mravní zákon se projevuje také jako povinnost
- rozhoduje o morálně dobrém, které musí být vždy ve shodě s povinností
- sklony a smyslové impulsy, stojí-li proti povinnosti, zapříčiňují jednání nemorální
- etika existencialismu:
Historický přehled
- přístupy v historii: různé
- některé založeny na očekávaných výsledcích (utilitarismus)
- jiné založeny na emocích (britští moralisté)
- další na radikálním odtržení lidské vůle a lidského vývoje od vnějších vlivů (Kant, Nietzsche, existancialisté)
- nebo pokus o spojení lidského rozumu s obecným uspořádáním vesmíru (přirozený zákon)
Předsokratovské období
Sofisté
- „Co je pro jiného dobro, je pro jiného zlo.“
- cílem není poznání pravdy, ale toho, co je užitečné a prospěšné pro jednotlivce
- relativismus
- není důležité, na čí straně je pravda, ale kdo si lépe obhájí svůj argument (i v mravní oblasti)
- mírou všech věcí je člověk, pravda je relativní
- pragmatismus (praktičnost; jestli jim to stojí za čas)
- skepticismus (není možné se dobrat pravdy)
- představitelé: Protágorás z Abdéry (mírou všech věcí je člověk, jsoucí že jsou a nejsoucí že nejsou – relativismus poznání), Gorgias (skepticismus)
Klasické období
Sokrates
- položil základy moderní etiky
- hlavní úkoly: čelit sofistické relativizaci hodnot + stanovit, co je v mravním smyslu pro všechny závazné
- přešel od zvykové mravnosti k reflektované moralitě
- měřítkem všeho je dobro samo, cílem je ctnost (areté)
- hledáme ideál vlastní osobnosti každého jedince, zodpovídáme za své myšlení, jednání, svobodu a spravedlnost v obci
- etický intelektualismus:
- když víme, co je dobro, tak to dobro konáme
- není možné, abychom věděli, co je dobro, a konali něco špatného
- = morální vědění a jednání se shoduje (pokud dělám špatné věci, nevím, co je dobro)
Platon
- Ústava
- zdrojem všech hodnot je idea dobra
- má povahu božského principu
- v ní má vše ve světě svůj účel
- světový řád je řádem účelně uspořádaným (Ústava)
Aristoteles
- Etika Nikomachova
- blaženost: eudaimonia = cíl našeho života
- nesouhlasí s Platonem, že idea dobra je něco věčného, co existuje mimo naši bezprostřední zkušenost
- jedinečným rysem lidského života je rozum
- proto mají být činy posuzovány v jeho světle
- rozum vede člověka k tomu, aby usiloval o konečný cíl – telos
- schopnost přemýšlet o činech a sladit je se zvoleným cílem se jmenuje rozumnost: fronésis
- další důležitá ctnost: uměřenost
Helénistické období
Epikurejci
- vše ve vesmíru je determinováno, a tedy mravně neutrální
- lidé mají svobodu určit si svůj cíl
- cíl: blaženost, umění radovat se ze života, klid duše, bezbolestné tělo
- někdy se o nich hovoří jako o hédonistech (dopřávají si vše příjemné, co život přináší)
- člověk trpí tím, že se pořád něčeho bojí – pořád máme úzkosti – nemůžeme dosáhnout štěstí – snažili se zbavit strachu
Stoikové
- cíle je žít ve shodě s přírodou a rozumem
- základní ctnost: uměřenost, rozumovost, spravedlnost
- ideál: mudrc (člověk, který dosáhl nezávislosti na světě, potlačil své city, emoce a vášně; dosáhnutí svobody a soběstačnosti)
- události se dějí podle vesmírného řádu (fatalisté – věří v osud)
- nezáleží na výsledcích konání, ale na tom, abychom měli vůli k tomu, co je správné
- žít ve shodě s rozumem, dosáhnout nezávislosti a svobody
- omezit vášně: jsou nemocemi duše
- přijímat věci tak, jak jsou
Křesťanská morálka
- a) pojetí založené na přirozeném zákonu
- vychází z Aristotela
- každá věc sleduje nějaký účel
- lidský rozum je východiskem morálky – může podložit mravní zásady, které poznáváme také prostřednictvím zjevení a k nimž se mohou pojit konkrétní mravní zásady uvedené v Písmu svatém
- podle Tomáše Akvinského:
- lidský rozum je potřebný k tomu, aby člověk zkoumal a naplnil smysl, který dal Bůh světu jako jeho stvořitel
- Summa teologická:
- 4 základní ctnosti (rozumnost, spravedlnost, statečnost, uměřenost – antické ctnosti)
- 7 neřestí (pýcha, lakota, chtíč, závist, nenasytnost, hněv, lenost = 7 smrtelných hříchů)
- b) lidský rozum je hříšný
- odloučil se od boha, není tedy schopen poznat a naplňovat boží vůli
- proto je zbytečné stavět etiku na základě lidského rozumu
- křesťanská morálka přichází ve zjeveních samotného boha (M. Luther)
Společenská smlouva
- morálka je založena spíše na citu než na rozumu a lze ji vyjádřit a udržovat prostřednictvím smlouvy uzavřené mezi lidmi k jejich významnému prospěchu
- Hobbes, Locke, Rousseau: moderní společenská smlouva
- John Rawls: ačkoliv je něco v zájmu většiny, nelze přehlížet práva jednotlivce
- Robert Nozick a další: domnívají se, že veškerá teorie morálky by se měla odvozovat od pojetí lidských práv, smlouva a lidská práva hrají důležitou roli v oblasti aplikované etiky (např. nákup zboží – nepsaná smlouva, právo svobodně cestovat, vlastnit pas, …)
Thomas Hobbes
- emoce a vášně jsou základem morálky
- morálka je dál rozvíjena rozumem (předvídáme následky; zakládá princip společenské smlouvy)
- do popředí vystupují práva jednotlivce
- úlohou státu je podporovat poručené zájmy jedinců
- otázky dobra a zla se nevztahují k metafyzice (jako u Platóna, Aristotela, Akvinského), ale jsou to pojmy, které používáe pro ty věci, s nimiž naše pocity souhlasí nebo nesouhlasí
Utilitarismus
- jedna z nejrozšířenějších a nevlivnějších teorií
- vychází z principu užitečnosti:
- v každé situaci, která vyžaduje mravní rozhodování, by měl člověk udělat to, co povede k co největšímu blahu co největšího počtu lidí
- neměli bychom poskytnout informace člověku, který je patrně užije ke zlým účelům; měli bychom pomlčet o špatné správě u nemocného člověka apod.
- tuto teorii formuloval Jeremy Bentham a rozvinul ji John Stuart Mill
- preference: měli bychom brát v úvahu preference zúčastněných osob
- výjimka: když jsou tyto preference v přímém rozporu s preferencí ostatních
- námitky: Co situace, kdy velmi nákladná operace zachrání život jednoho pacienta, když jsou zdroje omezené? … Nejsme schopni dosáhnout konečného posouzení celkového blaha či utrpení, které čin způsobil.
Imanuel Kant
- 1724-1804
- vytváří moderní etiku
- David Hume ho probudil z dogmatického spánku; vliv na romantismus a německý idealismus; věnoval se i přírodním vědám, fyzice, zeměpisu atd.
- dobro je spojeno s vůlí:
- není to soubor hodnot, který můžeme objevit ve světě
- každý jedinec si utváří svůj žebříček mravních hodnot a přebírá za něj zodpovědnost
- uznává existenci zla:
- ale nechápe ho jako samostatnou sílu, která by ovlivňovala rozhodnutí člověka nebo by mu bránila rozvíjet dobro
- spíše jako umlčení mravního zákona či neschopnost uznat ho a reagovat na něj
- Bůh se stává postulátem čistého praktického rozumu, součástí struktury, v níž mysl pracuje
- morálka se dostává ke slovu jen v situacích, kdy člověk jedná z pocitu povinnosti
- dělat něco jen proto, že nás to těší, není samo o sobě morální
- mravnost je vždy otázkou vědomé volby
- kategorický imperativ:
- „Jednej tak, aby maxima tvé vůle mohla vždy zároveň platit jako princip všeobecného zákonodárství.“
- „Dej své vůli formu všeobecného zákonodárství.“
- zkoumá možnost konsekventního mravního jednání a chce určit podíl rozumu na jeho principech
- kategorický = není podmíněn ničím, měl by platit vždy, všude, bez ohledu na prostor a čas
- pokud je člověk rozumný, měl by vždy jednat tak, aby tak mohl jednat kdokoliv (pokud začnu podvádět, nesmí mi nikdy vadit, že podvádí někdo jiný)
- člověk je tvůrce hodnot: dobro je spojeno s naší vůlí
- hodnoty dobra neobjevujeme ve světě, vytváříme je sami
- pokud se člověk rozhoduje kvalitně, volí tu složitější situaci
- pokud se rozhodnu neopisovat, zbavím se kauzality – jsem nad prostorem a časem; ukázala jsem, co je správné
- dostanu se do nadsmyslové říše svobody
- mravním jednáním fakticky uznám existenci svobody a Boha (jsou principy, které mě přesahují; nejsem středobodem všeho; jsou hodnoty, které stojí za to, aby je člověk naplňoval svým chováním)
Friedrich Nietzsche
- ostře zpochybňuje náboženské představy o morálce, utilitarismus, přirozený zákon a další pokusy o nalezení pevného a objektivního základu etiky
- ve světě bez boha potřebuje člověk odvahu čelit své situaci, stanovit si vlastní cíle, přitakat životu
- člověk má usilovat o překonání sebe samého – stát se nadčlověkem
- umožnit, aby toto úsilí dalo životu význam
- křesťanství a demokracie propagují morálku otroka na obranu slabých
- panská morálka podporuje rozvoj silných
- zavrhuje rozlišování mezi dobrem a zlem
Filosofie existence & existencialismus
Martin Heidegger
- naše rozhodování se váže na existující vztahy a závazky, které jsou nám určeny předem, nejsou součástí božského plánu, ale jsou nám náhodně přiděleny v okamžiku narození (vrženost)
- jsme vrženi do života s vyhlídkou vlastní smrti – je velkou otázkou, jak v tom krátkém čase dosáhnout autentické existence (je třeba si uvědomit vlastní konečnost)
Sören Kierkegaard
- Bůh dal člověku děsivou příležitost osobní odpovědnosti a volby
- důraz na zodpovědnost jednotlivých rozhodnutí a jejich úkol utvářet lidský život
Jean-Paul Sartre
- „Existence předchází esenci.“, „Jsme odsouzeni ke svobodě.“
- lidské bytosti utvářejí své životy tím, co dělají a jak se rozhodují
- podstatu musím objevit a dostát jí
- Dostojevskij: „Není-li Bůh, pak je vše dovoleno.“
- pokud Bůh neexistuje, člověk je osamocen
- nikde nenacházíme nic, k čemu bychom se mohli upnout
- nemůžeme se sami sobě vymlouvat
Albert Camus
- člověk = vykořeněný jedinec; cizinec stojící proti světu sám
- člověka prováží bezútěšná samota, metafyzická izolace
- později tuto izolaci překonává k pochopení lidské solidarity a odpovědnosti
- „Revoltuji, tedy jsem.“
Etické problémy moderní společnosti
- eutanázie (asistovaná sebevražda):
- u nás zakázaná, jinde ne
- aktivní (podání umrtvující látky), pasivní (neléčení)
- pro – ukončení trápení
- proti – člověk jako takový život nestvořil a nemá právo ho někomu brát (křesťanství)
- potraty:
- pro – mladé matky by se o dítě nemuseli zvládnout postarat, postižené dítě je zátěží pro rodinu i společnost a samo nežije plnohodnotný činnost
- proti – v jistém smyslu vražda
- tresty smrti:
- pro – trestanci např. za vraždu by si to zasloužili
- proti – člověk nemá právo brát život
