Otázka: Etika
Předmět: Základy společenských věd
Přidal(a): Pete 88
Etika jako věda:
– Vznikla v antickém Řecku, nejprve jako součást praktické filosofie – poprvé ji tak označil Aristoteles
– ETIKA = filosofická disciplína, jejímž předmětem je morálka a hodnotící soudy o ní
– Z řeckého éthos = zvyk, obyčej, charakter; teoretický výklad
– Vymezení žádoucích norem jednání
Etika
– Normativní = udává pravidla žádoucího jednání
– Deskriptivní = popisuje, jaké by to jednání mělo být
– Profesní = normy jednání v určité profesi; etika lékaře, pedagoga, …
– Morálka – vztah teorie a praxe
Pojmy:
– Étos = z řečtiny; pravidla vytvořená v určité společnosti (zvířat a pak i lidí); chování, které je žádoucí v určitém společenství
– Mós = z latiny; vůle, síla -> ale vyšší, než lidská; směřuje, aby se vytvořily žádoucí hodnoty
– Morális = potřebný, žádoucí, ve prospěch společenství
– Mrav = slovanský původ; chování, morálka; to, co se líbí v chování
Morálka a právo:
– Morální normy – je jich víc, širší pojem
– Právo – minimum morálky
– „Vše právní by mělo být mravné ale ne vše mravné je právně kodifikovatelné.“
Dobro
– Individualizace – každý to vidí jinak
– „Co největší štěstí pro co největší počet lidí“
– Je nám dáno jako jedinci
– Je kategorií lidskou
– Autonomní – člověk odpovídá sám sobě, sám posoudím své jednání, žádný vyšší princip mi to nevymezuje
– Aristoteles vymezoval určité skupiny lidí
è Lidé nejsou vždy schopní posoudit, zda jsou dobří, či zlí
– Vzniklo v rámci principu, který je nad světem; může být božím dílem, je nad námi
– Není lidskou kvalitou a člověku musí být naděleno
– Heteronomní – člověk dostává pravidla od vyššího principu a budou mu dány kodexy – desatero
Zlo:
– Vymezováno v trojím smyslu:
- Metafyzické
è Filosofický princip zla, absence dobra- př. satanismus
- Fyzické
è Nezaviněno člověkem
è Přináší utrpení – katastrofa, nemoc, …
è Toto zlo zkoumá sílu jedinců – posílí jejich mravní kvality
- Morální
è Z etického hlediska nejzávažnější
è Vědomě páchané zlo
è Zbavuje člověka lidství
– Mravní předporozumění – vymezuje se v několika rovinách
- Člověk rámcově ví, co je dobro a co je zlo
- Člověk má dobro konat a zlu se má vyvarovat
- Člověk má možnost volby, může své jednání zastavit a změnit
- Jednání pod nátlakem není z hlediska etiky omluvou
Odpovědnost – člověk je schopný odpovědět, proč daný skutek udělal, či ne
Mentálně postižení a děti si neuvědomují své jednání
Etický paradox:
– Pohled, který říká, že jsou i vyšší hodnoty než lidský život
– Lépe zemřít jako čestný člověk, než žít jako nečestný
– Př.: Jan Hus raději zemřel, než aby odvolal své články
ANTIKA
– Objevuje se, že etika je etikou ctnosti a dosahování ctnosti = naplnění životního kodexu
– 4 ctnosti: moudrost, umírněnost, statečnost, spravedlnost
– Středověk přidal další 3 ctnosti: láska, víra, naděje
– EUDAIMONISTICKÁ ETIKA
- V antice se toto nepoužívalo, ale je s tímto pojmem spojená- Demokritos, Platon
- Poprvé ji definuje Kant
- Lidé jednají dobře, protože jim to dělá dobře
- Kant ji neschvaloval – není zas až tak záslužná
– HÉDONISTICKÁ ETIKA
- Člověk jedná tak, že mu to dobré jednání přináší
- Hédoné = slast
- Epikurejci, Schopenhauer, ovlivněno individualismem
– ASKETICKÁ ETIKA
- Askesis = cvičení, tělesné přemáhání
- Hodnotí spíše duchovní stránku, než tělesnou
- Dobro je výhradně v duševní rovině
- Tělesnost je spojena se zlem
- Nese se judaismem i fázemi křesťanství
- Novověk – tělesnost je přirozenou součástí mého já
– UTILITARISTICKÁ ETIKA
- Utilis = užitečný
- Kritériem dobra je užitečnost věcí, pro každého je dobro něco jiného à snaha odstranit individualismus
– PRAGMATICKÁ ETIKA
- Tato vznikla na území USA (všechny ostatní jsou evropské)
- Dobré = to, co je prakticky užitečné
- Pragma = čin, skutek
- Individualismus, zastával ho Karel Čapek
– AUTONOMNÍ ETIKA
- Imanuel Kant
- Naše mravní chování není limitováno
- Člověk není povinen věřit, ale pokud žije v mezích, v podstatě začal věřit
– EXISTENCIÁLNÍ FILOSOFIE
- Čím je člověk svobodnější, tím je vázanější
- „Jsme odsouzeni ke svobodě.“ – J. P. Sartre
- Autenticita – vnitřní hodnota člověka
- Kirkegaard – život nesmíme rozměnit na drobné
- Ztratit sám sebe je snazší než něco z vnějšku
– ETIKA ODPOVĚDNOSTI
- Jsme zodpovědní za druhého člověka – odpovědnost z nás nemůže být sňata
