Výtah z filosofie a etiky – maturitní otázka

společenské vědy

 

   Otázka: Výtah z filosofie a etiky

   Předmět: Společenské vědy, Filosofie

   Přidal(a): Rosell

 

VÝTAH Z FILOSOFIE A ETIKY

  • Z řeckých slov PHILEIN (milovat) x SOPHIA (moudrost),
  • Klade si za cíl zkoumat jednotlivá jsoucna, ne v dílčích projevech, ale z hlediska,
    proč a jak vůbec jsou,
  • Filo je nauka, jejíž základní východisko tvoří otázka po povaze celku světa a po místě člověka v něm.

 

FILO DISCIPLÍNY

  • Ontologie (nauka o jsoucnu/arché) [monismus (idealismus x materialismus)
    x dualismus],
  • Gnozeologie / epistemologie / noetika (nauka o poznání → empirismus x racionalismus),
  • Filozofická antropologie – co je smyslem lidského žití, co je láska, štěstí, smrt,
  • Etika – morálka, mrav,
  • Logika – nauka o důsledném uspořádaném myšlení).

 

VĚDY

  1. Přírodní – fyzikální zákony (F, M, CH, Bi, astronomie atd.),
  2. Humanitní/společenské (PSY, SOC, politologie, antropologie, lingvistika, PRA, religionistika, EKO),
    • Vznikají po 19. století,

Přírodní vědy mají předem daný obor, humanitní vědy spíš chtějí poznat celek (zaměřují se na člověka).

 

POJMY

  • Mýtus – symbolický potažmo náboženská příběh, jak se svět vyvíjel (jeho fcí vysvětlit, co je po smrti; jak vzniknul svět apod.),
  • Senzualismus – názor uznávající za jediný zdroj poznání jen smyslové vnímání,
  • Monismus – v základu světa jedno jsoucno,
    • Idealismus – prvotní myšlenka pak hmota,
    • Materialismus – prvotní hmota pak myšlenka,
  • Dualismus – dva principy hmota i myšlenka (Descartes → „Myslím, že jsem.“),
  • Racionalismus – základem je rozum (Descartes),
  • Empirismus – zkušenost (John Locke → „Tabula rasa“),
  • Skepticismus – pochybování (hledáme),
  • Dogmatismus – teze nepřipouštějící pochybnosti,
  • Nihilismus – negace možnosti poznání (nelze najít),
  • Etnocentrismus – zveličování významu etnického hlediska,
  • Sekularizace – „odnáboženštění“ od náboženství,
  • Urbanizace – přesun z vesnic do města,
  • Industrializace – zprůmyslnění (přeměna agrární země v průmyslovou),
  • Ostrakizace – vyloučení, vypovězení ze skupiny, do které člověk dosud patřil,

 

Doba osová

Východní filozofie

  • Indie
    • Bráhmanismus (hinduismus),
      • Myšlení ve védách,
      • Důraz; život jako neustálé utrpení, koloběh života, o podobě našeho znovuzrození rozhodují naše předchozí skutky.
    • Buddhismus,
      • Siddhártha Gautama, syn místního vládce – později asketa,
      • Protiklad k tradičnímu bráhmanismu a jeho kastovnímu systému,
      • Buddha= probuzený (sedmidílná stezka, karmínový zákon),
    • Čína
      • Konfucianismus,
        • základy čínské filozofie (rovnocenný zájem o člověka i přírodu, myšlení i jednání, cíl pro harmonii, vůle po mravní čistotě),
        • Důraz na střídmost, moudrost, mravnost a vzdělání,
        • I´ting (kniha proměn) – myticko-věštecký text – základ čínské filozofie,
      • Taoismus,
        • Lao-C´, Kniha Tao t´ing,
        • Princip Tao; prostupuje dění přírody i lidského nitra, ztotožňován s cestou – proces, pohyb, porozumění tao vede k řádu a míru.

 

Antická filozofie

Předsokratovské období

  • Tháles z Milétu – všeobecná oduševnělosti; vše má duši „vše je plné bohů“ (arché voda) – země plovoucí deska na vodě, která se pohybuje – vlny = zemětřesení,
  • Anaximenés – arché vzduch (Apeiros Aér – nekonečný, všeobsáhlý vzduch),
  • Anaximandros – arché není vázáno na smysly, je obecnější a trvalejší (než voda/vzduch),

Pythagorejci

  • Pythagoras – základem je číslo (magické č. pythagorejců; 10,
    • Lichost – omezené, stabilita / sudost – bez omezení, proměnlivost,

Eleaté

  • Xenofánes z Kolofónu – 1 bůh, kdyby jich bylo víc, tak se navzájem omezují,
    • Skutečný bůh je všudypřítomný a nelze ho srovnávat se smrtelníky,
  • Parmenidés – důraz na otázku povahy světa („1. skutečný filozof“),
  • Zenon z Eleje – teze o nemožnosti pohybu „Zenónovy aporie (letící šíp),

Atomisté

  • Demokritos – základní částicí světa jsou atomy,

Období klasické antické filozofie

  • Sokrates – sokratovská jehla, sokratovský dialog – nepíše, známe díky Platonovy,
    • Odpůrce sofistů, kritik falešné a formální polemiky, důraz na pravdu a poznání, „Vím, že nic nevím,“ poznání nebude nikdy u konce (Sofisti účelově, až nedůstojně nakládají s pravdou),
  • Platón – založil akademii (filo škola); napsal Obrana Sokratova, Ústava, Ideje (podobenství o jeskyni), teorie státu,
  • Aristoteles – učitel Alexandra Makedonského, Lykeion (lyceum-vlastní filo škola), díla; F, Metafyzika, O duši,
    • Člověk společenský (zoón politikon),
    • Lidé se sdružují ve dvou rovinách (oikia-rodina – polis-stát),
    • Tři právní formy polis (monarchie, aristokracie, politeia),
    • Tři pokleslé formy polis (tyranie, oligarchie, demokracie),

Římská filo

  • Marcus Tullius Cicero – vymezení pojmu kultura,
    • Kultura ducha, založil tradici kultury jakožto charakteristiky vzdělanosti,
    • Z lat. „colo“ „colere“ – původně spojeno s obdělávání půdy („agri cultura“),

Helenistické období

  • Stoicismus – důraz na smyslové vnímání, pravdivé nelze vyvrátit rozumem, vládne determinovanost (předurčenost) skrze logos (rozum), žij ve shodě s přírodním řádem.“ → žij cnostně,
  • Epikureismus – Epikura ze Samu -cíl člověka je dosáhnout blaženosti → ataraxie stav bez bolesti a neklidu,
  • Antický skepticismus – 2 pohledy,
    • Pyrhon z Elidy – aby člověk dosáhl blaženosti, musí filozof odpovědět na 3 otázky (Jaké jsou věci, jaké k ním, mám zajímat postoj, co tím získám?),
    • Sextos Emepeirikos – skepse proti velkým pravdám („Co je podstatou světa“) → přijímá malé pravdy (=fakta, které mohu zodpovědět – „Co je za den“),
    • Novoplatonismus – prazákladem pyramida bytí (jedno, duch, hmota),

 

Středověká filozofie

Patristika – z lat pater – otec (učení církevních otců),

  • Vliv na upevnění a zpřísnění křesťanského učení – tzv. dogmatika,
  • Fáze; 325 – ustanovení 1. křesťanského státu (1. Arménie, 2. Gruzie),
  • Fáze Katolická (POL, SLO, ITA, ŠPA),

Pravoslavní (UKR, SRB, ARM, RUS),

Protestanti (VB, USA),

  • Svatý Augustin – o boží obci, O Trojici, O svobodě, Čas „Věř abys rozuměl.“
    • Theodicea – ospravedlnění Boha (filo x teologie – přítomnost zla ve světě – když je bůh všemohoucí, proč dopouští zlo, zlo je nepřítomností dobra jako tma je nepřítomností světla.“,
  • Isidor ze Sevilly – křesťanská interpretace světa (Noe a potopa světa, Babylonská věž),

Scholastika – z lat scholastikus (učení církevních škol),

  • Ranná – spor o univerzálie (obecniny – obecné pojmy) – jestli jsou reálné nebo to jsou jen názvy věcí,
    • Realisté – ante res – před věcmi (Vilém z Champeaux „bělost existuje, aniž by existovala jediná bílá věc),
    • Nominalisté – post res – po věcech (Wiliam Occam – Occamova břitva= když vícero vysvětlení je nejlepší hledat nejjednodušší řešení),
    • Konceptualismus – in rebus – ve věcech,
  • Vrcholná
    • Tomáš Akvinský – zjednodušil Aristotelova díla,
      • Teze o božské existenci,
        • Pohyb – někdo musel být prvním hybatelem = Bůh,
        • Příčina – vše musí mít nějakou příčinu,
        • Nutnost a nahodilost – vše má svůj účel,
        • Nejvyšší dokonalost – jedině Bůh,
        • Někdo musí vše řídit = Bůh,

 

Novověká filozofie

  • Součástí bouřlivého vývoje evropské kultury a civilizace,
  • Doba 30. leté války 1618,
  • – do poloviny 19. století,
  • Rozvoj přírodních věd,
  • Centrem zájmu člověk a příroda,

Gnozeologický problém – který způsob poznání vede k pravdě,

  • Empirismus – smyslové poznání (indukce)
    • John Locke – „Nic není v rozumu, co nebylo ve smyslech.“
      • Tabula rasa,
      • Důraz na sociální učení a socializaci, uznával konstituční monarchii,
    • George Berkely – „Být znamená být vnímán.“
  • Racionalismus – rozumové poznání (dedukce),
    • René Descartes – rozprava o metodě, Meditace o první filozofii,
      • „Cogito ergo sum„– myslím, tedy jsem,
      • Člověk poznává skrze vrozené ideje (Bůh) a získané ideje (klamné, smysly nás mohou klamat [ponořená hůl ve bodě vypadá jako zlomená],
      • Metodická skepse – pochybnosti o všem, co bylo do té doby považováno za pravdivé a samozřejmé,
    • Baruch Spinoza – „Podmínkou štěstí je svoboda.“
    • Gottfried Wilhelm Leibniz – „Dáte-li vedle sebe dokonalé a nedokonalé, poznají lidé ihned rozdíl. Dáte-li jim jen nedokonalé, budou spokojeni.“

 

Osvícenství

  • Vztah k náboženství – výjimečně teisté, většinou deisté (=bůh stvořil svět, ale dál nezasahuje, každý je strůjcem svého osudu),
  • Preference osvícenský absolutismus → panovník vládne neomezenou mocí, ale je „osvícen“ (=vzdělaný, moudrý, rozumný),
  • Charles Louis Montesquieu
    • Perské listy – 2 Peršané cestují FRA a kriticky pozorují politickou i náboženskou nesvobodu
    • O duchu zákonů – dělba státní moci, vycházel ze J. Locka – přidal nezávislost moci soudní,
  • Jean Jacques Rousseau
    • Relativismus – odmítnutí etnocentrismus, dogmatismu a jediné pravdy → uznání plurality názorů, postojů a hodnot,
    • Rozprava o nerovnosti (divošství, barbarství, civilizace), Společenská smlouva (velký vliv při VFR), Emil čili o výchově,
  • Immanuel Kant
    • Kritika čistého rozumu, Co mohu vědět – epistemologie,

Co mám činit – etika,

V co mohu doufat – filo náboženství,

  • Kantova etika
    • Kategorický imperativ – jednej jen dle té zásady, od níž můžeš zároveň chtít, aby se stala obecným zákonem („Chovej se tak jak chceš, aby se ostatní chovali k tobě.“), „Dvě věci mě naplňují údivem, hvězdné nebe nade mnou,
    • a mravní zákon ve mně.“,

 

Německý idealismus

Návaznost na I. Kanta

  • G. Fichte „existence vědomí spočívá v tom, že určuje sebe sama“,
    • Dogmatismus – vykládá zkušenost,
    • Idealismus – odvození zkušenosti z představy,
      • Každý jednotlivec má možnost si přiklonit k jedné z možností,
    • W. J. Schelling „Souběžně s objektivizací Já a s jeho cestou ke konečné identitě probíhá podobný procesy ve vnější přírodě.“,
    • W. F. Hegel, Friedrich Nietzsche, Zarathustra,

 

Filozofie a moderní sociální vědy

  • století – specializace a rozvoj věd (soc, soc.kultur.antropologie, PSY, polito,EKO),
  • Auguste Comte – Kurz pozitivní filozofie, sociologie (dělení na statiku a dynamiku),
    • Koncept 3 stádií vývoje společnosti (Teologická-náb., metafyz-přírodě, pozitivní-vědě),
    • Tradiční společnost (voj. a teologická) X moderní společnost (prům. a vědec.),
  • Hannah Arendtová – původ totalitarismu I-III.

 

Česká filozofie po II. Světové válce

  • Jan Patočka – mluvčí Charty 77 → Kacířské eseje o filozofii dějin,
  • Tomáš Halík – „Co je bez chvění není pevné.“,
  • Erazim Kohák, Ernest Gellner, Václav Bělohradský, V. Havel,
  • Charta 77 – občanská válka reagující společenské/politické poměry v ČSR,
    • ČSR nedodržuje své právní závazky (viz Helsinské dohody 1975),
  • Anticharta – reakce státní moci,

 

Multikulturalismus

  • Myšlenkový a politický směr (kulturní ideologie), který zastává stanovisko, že v jednom demokratickém státě mohou společně žít nejen jednotlivci, ale i skupiny s různou kulturou a zdůrazňuje prospěšnost kulturní rozmanitosti pro společnost a stát,
  • Živý v zemích, jejichž obyvatelé pocházejí z rozdílného kulturního prostředí a v některých z nich se uplatňuje i jako konkrétní politika státu. Cílem je politicky sjednotit všechny občany bez ohledu na jejich původ, etnicitu či přesvědčení, a to tak, že si pokud možno zachovají své kulturní odlišnosti
  • Počátky; USA, CAN, Austrálie,
  • Charles Taylor; zkoumání politiky uznání.

 

ETIKA

  • Morálka – teorie správného a nesprávného jednání,
  • Etiketa – pravidla/systém společenského chování,
  • Právo – soubor norem, jejichž dodržování vyžaduje stát,
  • Norma – závazné pravidlo, které je vynucováno, předpisem, zvykem atd.,
  • Polyteistické náboženství – víra ve vícero bohy (řecká mytologie),
  • Monoteistické náboženství – víra v 1 boha (křesťanství, islám, „buddhismus“),

Morální dilema – „vybírání si menšího zla“ (volby, říct kamarádce, že ji přítel podvádí),

Sociální etika – zabývá se obecným blahem lidí,

  • Etický kodex sociálního pracovníka ČR; zodpovědnost vůči,
    • Klientovy sociální služby,
    • Zaměstnavateli, u kterého pracujeme,
    • Kolegům v sociální práci,
    • Profesi a odbornosti sociálního pracovníka,
    • Společnosti,

Lawrence Kohlberg

  • Předkonvenční morálka
    • Dítě se přizpůsobuje pravidlům uloženým autoritou, aby se vyhnulo trestu nebo získalo odměnu,
    • Orientace na trest a poslušnost – nezáleží na dobrém či špatném úmyslu nějakého jednání, nýbrž jen na skutečných důsledcích,
    • Osobní zájem – orientace na odměnu/dosažení osobních cílů,
  • Konvenční morálka
    • Snaha dodržovat pravidla a sociální normy, aby si zasloužil uznání jiných a udržel sociální řád,
    • Orientace „být hodný dítětem“ – morální je to chování, které dělá radost jiným a které druzí schvalují,
    • Orientace „zákon/udržování sociálního řádu“– správné je to, co odpovídá pravidlům legitimní autority,
  • Postkonvenční morálka
    • Hlavní jsou obecné zásady spravedlnosti, které by mohly být v rozporu s psaným zákonem či autoritou,
    • Orientace na společenskou smlouvu, individuální práva a demokratické zákony,
    • Orientace na individuální svědomí – člověku jsou vodítky jeho vlastní abstraktní etické principy, které odrážejí univerzální spravedlnost.

Tabu

  • „nevhodné, nedotknutelné, vyloučené téma“,
    • Tetování (JAP), homosexualita, potrat apod..
💾 Stáhnout materiál   ✖ Nahlásit chybu
error: Content is protected !!