Otázka: Sociologie
Předmět: Základy společenských věd
Přidal(a): Jana Dvořáková
Sociologie je věda, která se snaží podat celkový obraz společnosti (společenských jevů a vztahů), její struktury a zákonitosti jejího vývoje. Snaží se zformulovat obecně platné principy společenského vývoje a poznat pravidla života sociálních skupin.
Sociologie jako věda vznikla v 1. polovině 19. století.
Za jejího zakladatele se považuje Auguste Comte, který dal tomuto oboru název.
Původně tento obor nazval sociální fyzikou a členil ji na sociální statiku – řád (zkoumá podmínky života jedince, rodiny a společnosti) a sociální dynamiku – pokrok (teorie neustálého pokroku lidstva, pokrok probíhá podle 3 stádií).
Zákon 3 stádií:
1) teologické
2) metafyzické
3) vědecké
Sociologie není vědou ve smyslu přírodních věd. Tato skutečnost je dána 2 okolnostmi.
– předmět sociologického zkoumání se liší od předmětu zkoumání přírodních věd
– povaha sociologických nálezů se lizí od povahy nálezů přírodních věd
Předmětem zkoumání sociologie: společnost a její struktura
– Poznatky sociologie mají pouze omezenou platnost, protože různé společnosti jsou odlišné.
– Liší se svou kulturou, institucemi, sociální strukturou a tím jak jsou sociálně organizovány.
– Povaha poznatků a zjištění sociologie je pouze pravděpodobností (=že něco nastane, ale také nastat nemusí).
Zdravý rozum = vědění a znalosti, jimiž se lidí řídí v každodenním životě.
Předmět sociologie
Émile Durkheim definoval sociologii jako vědu o sociálních faktech (móda, jazyk).
- jsou vůči člověku vnější
- působí na člověka nátlakem
– Sociální fakta = jevy, které je nezbytné zkoumat nezávisle na individuích.
– Jeho vymezení předmětu sociologie se nazývá sociologický realismus.
Max Weber definoval sociologii jako vědu o sociálním jednání (oblékání, česání).
- je smysluplné, obvykle zaměřené na určitý cíl
- je orientované na druhé lidi
– Je spjato s aktivitami lidí, kteří svým každodenním jednáním, kterému přiřazují smysl, vytvářejí den po dni spolešnost.
– Weber staví na jednotlivci, který je původcem sociálního jednání, společnost je pak sumou takto jednajících lidí.
Podobné vymezení předmětu sociologie se nazývá sociologický nominalismus.
– Sociální problém (nezaměstnanost) = je to, co společnost za problém považuje. Týká se celé společnosti, ne jedince.
– Sociologický problém (manželství) = týká se sociologie jako vědy. Jedná se o otázku, proč něco funguje určitým způsobem a jaké vniřní a vnější vztahy společnosti to způsobují.
Metody sociologie
Kvantitativní výzkum
1) omezený obsah informací o mnoho jedincích
2) redukce počtu pozorovaných proměných a redukce počtu sledovaných vztahů mezi těmito proměnnými
3) snadná generalizace na populaci, meřitelná platnost
= testování pravdivosti hypotéz ve velkém vzorku tázaných.
Metody:
1) přímé pozorování – zaměřené a dobře plánované vnímání vybraných jevů, vše se pečlivě a systematicky zaznamenává.
2) rozhovor – informace jsou získávány v přímé interakci s respondentem
3) dotazník – respondent odpovídá písemně na otázky v tištěném formuláři
4) analýza dokumentů – analýza dokumentů nevytvořených za účelem pozorování
Kvalitativní výzkum
1) mnoho informací o malém počtu jedinců
2) redukce počtu sledovaných jedinců
3) problematická a někdy i nemožná generalizace na populaci
= má jinou logiku. Nejde o testování hypotéz, ale o hledání motivů, které stojí za jednáním lidí a hledání významů.
Metody:
1) zúčastněné pozorování – výzkumník se podílí na každodenním životě lidí
2) analýza osobních dokumentů – respondentova vypověd o vlastním životě nebo úvaha o určité události nebo problému (deník, dopis)
3) nestandardizovaný rozhovor – rozhovor mezi respondentem a tazatelem
Dějiny sociologie
Období protosociologie
– uvažování o společnosti před vznikem sociologie jako vědy
1) Platón – přichází s rozdělením obyvatel na vrstvy (vládci, strážci, řemeslníci)
2) Aristoteles – člověk společenský – zoon politikon. Systematik. Se svými žáky prozkoumal asi 150 ústav.
3) John Locke – navrhl rozdělení státní moci (zákonodárná, výkonná, federativní).
4) August Comte – v díle Kurz pozitivní filozofie pojmenoval sociologii jako vědu.
5) Herbert Spencer – představitel organicistického směru, kterým je společnost vnímána jako žijící organismus a jednotlivec je jeho buňka. Představitel zákona přirozeného vývoje.
– Podle něj je sociologie věda o vývoji společnosti, který probíhá v důsledku působení přirozených a přírodních zákonů. Společnost musí pracovat pro jednotlivce, né naopak.
Analýza institucí ( domácí, politická, církevní, průmyslová).
7) Emil Durkheim – zabýval se analýzou dělby práce, problémy sebevražd. Je považován za průkopníka kvantitativního šetření v sociologii.
8) Karl Marx – Spatřoval v kapitalismu příčinu problému moderního světa a upozorňoval na rozpory a boje mezi sociálními skupinami.
9) Max Weber – Zaměřil svůj zájem na sociální jednání. Jeho přístup je postaven na předpokladu smyslu a významu, kteřé přiřazují jedinci svému jednání.
10) Vilfredo Pareto – teorie elit
20.století (3 směry)
1) funkcionalistické koncepce – vysvětluje přetrvávání sociálních institucí z hlediska funkcí, jež plní ve společnosti (Talcott Parsons, Robert K. Merton)
2) konfliktuální přístup – vysvětluje přetrvávání institucí z hlediska zájmů skupin, jež mají převahu nad jinými skupinami (Lewis Coser, Randall Collins)
3) interpretativní přístup – vysvětluje přetrvávání institucí z hlediska jednání lidí a významů, které těmto institucím přiřazují. (George H. Mead, Erving Goffman)
Česká sociologie – ve světe není příliš známá.
Zakladatel: T.G.Masaryk (zabýval se sociálními otázkami sebevražd, vytvořil 1.učebnici sociologie u nás), dále také Edvard Beneš – sociologie politiky (politika je praktická sociologie).
- „brněnská sociologická škola“ – (Chlupný, Fišer, Bláha)
- „pražská sociologická škola“ – (Král, Foustka)
-po únoru 1948 byla sociologie u nás považována za „buržoazní pavědu“
-60.léta → osvěžení sociologie
-po r. 1989 → rozmach sociologie (funguje na akademii věd)
Součastnost: Miroslav Petrusek, Jiřina Šiklová, Jiří Buriánek, Jan Keller, Ivo Možný.
Chicagská škola
20.léta – 1935
– je tam laboratoř sociologie
– souvisí s rozvojem Chicaga
– věnují se především výzkumům sociologií města (pozorování, dotazníky)
→ souvisí to s přistěhovalectvím (nové jazyky, kultury…)
→ tato škola preferovala empirické teréní výzkumy
Socializace
= začlenění do společnosti. Je to celoživotní proces. Zprostředkovává ji především rodina, ale i škola.
Hlavní znaky:
1) komunikace – naučit se mateřskou řeč
2) naučit se základní společenské normy a pravidla
3) získat základní vědomosti
4) osvojit si své sociální role (student, syn, dcera)
5) individualizace = vytvoření osobnosti jedince
Faktory socializace:
– biologické – vrozené (vzhled)
– kulturní – souvisí se sociálními normami, hodnoty a společností jako celku
Fáze socializace:
primární – předškolní věk (do 3-6 let)
– nejvíce v ní na nás působí rodina (= hlavní činitel socializace). Je v ní podstatné naučit se řeč a základní společenské normy
– vysoký manuální rozvoj.
sekundární – období školního věku + puberta + adolescence
– působí na nás stále rodina + různé instituce (škola) a vrstevníci (touha po uznání od vrstevníků)
– velká samostatnost
– větší přehled o společnosti
– tolerance, umění se přizpůsobit
terciální = fáze týkající se spíše přizpůsobování novým situacím
- pevnější přátelské vztahy
- pevné a trvalé citové vztahy
- omezenost ve volném čase
→ stáří = přizpůsobení k většímu volnému času
Resocializace
= znovu začlenění do společnosti
- může být i cílená (nápravové zařízení, vězení…)
Prostřednictvím ní se uskutečňuje sociální učení, pomocí odměn a trestů.
Napodobování = učení na základě modelů a vzorů.
Sociální zpevňování (odměna a trest).
Teorie elit
- věnoval se jí Vilfredo Pareto
– členové elity jsou ti nejschopnější
– jsou to ti, kteří vládnou hospodářsko-politické společnosti
(šlechta, prominentní politici, vysoce postavení manageři, vědci…)
– dochází ke koloběhu elit, jejich postavení se mění v rámci historie
Non-elita= ti, kteří jsou ovládáni elitou
- elita ovládá ostatní všemi prostředky (manipulace, nátlak, sliby…)
Dva typy elit:
1) lišky – je pro ně typická manipulace argumenty
2) lvi- k ovládání používají násilí
Kultura
1) zásadní odlišnosti od přírody
– vše co vytvořil člověk (kartáček na zuby)
2) veškerá tvůrčí činnost člověka
– umění (filmy, sochy, obrazy…)
3) zakotvené vzorce chování, vnímání a jednání, které si lidé jako členové společnosti odvojili
– jsou pozorovatelné v každodenním životě
1, materiální kultura
– památky, umění, technika, oblečení
Artefakty = předměty, které charakterizují určitou kulturu (kroje, sochy, jídlo)
Symboly = objekty, které mají určitý kulturní význam (vlajka, hymna, znak, klenoty)
2, duchovní kultura
– nehmotné věci (náboženství, hymna, tradice, jazyk, zvyky, hudba)
3, normativní kultura
Pravidla A morální (chování, etiketa…), B psaná (právo, zákony, vyhlášky)
Funkce:
1) vzdělávací a výchovná
2) relaxační
3) socializační
4) akumulační – zachování myšlenek a výtvorů předchozích generací
Kulturní difúze = kontakt mezi kulturami
Enkulturace = učení jedince žít v jiné kultuře (spojeno se socializací)
Endokulturace = přenos kultury z generace na generaci
Akulturace = kontakt 2 a více kultur (např. přestěhování dospělého)
- adaptace na jinou kulturu
- přijímáme a osvojujeme si jinou kulturu
Xenofobie = strach z něčeho neznámého
Subkultura = odlišuje se určitými znaky
(např. vegetariání, rockeři, emo, sekty, skauti, mafie…)
Masová kultura
Masa = velký soubor lidí, který postrádá nějaký sociální řád
- ztrácí se osobnost → nejde o jedince, jde o rozšiřování kultury
- sdělování stejných nebo obdobných souborů vycházejících z malého počtu zdrojů velkým masám příjemců
- podmíněna sdělovacími prostředky
- vyvíjí se → není stálá
- tisk, film, rozhlas, rádio, televize, internet
+ rychlý přenos informací
+ zahrnuje velký počet lidí
+ snadná dostupnost
+ zvýšení popularity
+ propagace
- nepravdivé informace
- narušení soukromí
- ohrožení osobnosti
- manipulace
- závislost
- odtržení od reality
Sociální struktura
= síť vztahů jedinců, pozice a rolí a uspořádání vztahů ve společnosti.
1) sociální postavení
2) sociální role
3) sociální stratifikace společnosti
Sociální role = očekávané chování v rámci sociálního postavení
Každý člověk má několik sociálních rolí i pozic (kamarád, dítě, student, milenka…).
Způsoby získání sociálních rolí:
role připsané – jsou nám dány automaticky bez ohledu na naše kvality a schopnosti (dcera, Čech, dívka)
role získané – výsledek naší činnosti, záleží na kvalitách, dovednostech, IQ…
(sportovec, student, manželka, matka, řidič)
role vnucené – výsledek činnosti někoho jiného (oběť, nezaměstnaný…)
Další druhy sociálních rolí:
A) skupinové (student)
B) individuální (prezident, ředitel)
C) krátkodobé (nakupující)
D) dlouhodobé (syn)
E) volitelné (sportovec)
F) vylučující se
G) pronikající se – vyžadují stejné chování (dcera a vnučka; kamarád a spolužák)
Sociální status = hodnota postavení, často spojená s profesí
Hodnoty: vzdělání, profese (lékař) , majetek
1) připsaný (vrozený – pohlaví, věk; vnucený – nezaměstnanost, pacient, obět)
2) získaný – pozice ve společnosti, ovlivňitelný (např. vzděláním)
1) objektivní – ostatní nás vidí na vysoké pozici (ředitel firmy)
2) subjektivní – on sám se cítí špatně, má toho hodně
Ukazatele statusu: popularita, politický vliv, vzdělání, příjem, věk, majetek, oblečení.
Sociální stratifikace = rozvrstvení ve společnosti (lat. Stratum = vrstva)
Sociální vrstva = velká skupina lidí, která má ve společné znaky, kterými se liší od ostatních.
– Jejím základem je nerovnost, která se může vymezovat pohlavím, věkem, vzděláním, příjmem, náboženstvím, prestiží či ekonomickým kapitálem.
1) vertikální – nerovné rozdělení (ekonomický kapitál)
2) horizontální – rozdělení např. místem bydliště (Praha, vesnice)
Systémy:
1) otrokářský – otrok nemá žádná práva, otrokář si s ním dělá, co chce
2) kastovní
– typické pro Indii (1955 tam byly právně zrušeny)
– do kast se rodíme, není možný přechod mezi kastami
– nedovoluje se sociální mobilita
A brahmáni – kněží, nejčistší a nejvyšší rasa
B kšatrijové – bojovníci a vládci
C vajšijové – (osobně svobodní) kupci, řemeslníci
D šúdrové – dělníci
E párijové – nečistí, vyloučení ze společnosti
3) stavovský
– typický pro feudální společnost
– stavy byly rozděleny podle vlastnictví půdy
A šlechta – nejvyšší, urození
B duchovenstvo – kněží
C heterogenní skupina – měšťané, nevolníci, obchodníci, řemeslníci
4) třídní společnost
Třída = skupina lidí, která má stejný vztah k výrobním prostředkům
- typické pro moderní společnost
- možný přechod mezi třídami
Sociální mobilita
= pohyb mezi vrstvami a třídami
- není možná v kastovním systému
1, vertikální mobilita ↓ ↑
– přesun mezi třídami, výrazné změny (plat, známé)
– vzestupná a sestupná
2, horizontální mobilita → ←
– pohyb v 1 vrstvě, nevýrazné změny
Intragenerační mobilita
= mobilita v rámci 1 generace, v rámci jedince
(hledáme rozdíly mezi cíly, které jsme si určily a kterých jsme dosáhli)
Intergenerační mobilita
= v rámci 2 generací
(poměření pozic rodičů a jejich potomků)
