Otázka: Sociologie
Předmět: Základy společenských věd
Přidal(a): Zdeňka
Sociologie
lat. societas=společnost; logos=věda
Sociologie je věda o společnosti. Sociologie zkoumá společnost jako celek (celkový obraz společnosti), jeho vývoj, strukturu a jeho zákonitosti. Zabývá se soc. vztahy a soc. jevy, na rozdíl od ostatních společenských věd, které zkoumají pouze jeden aspekt společnosti. Jejím předmětem je společnost a její struktura.
Sociologie souvisí s:
- filozofií – mají spol. orientaci na člověka
- historií – celé společenské dění probíhá v historii
- ekonomií – ekonom. život je podstatnou složkou společ. života
- psychologií – psychika jedince je ovlivňována soc. faktory
- antropologií – kultura a společ. instituce
- politologie – problematika moci
- ekologií – ekolog. problémy jsou zásadní spol. problémy
Dějiny:
- Do 19. stol. součást filozofie, poté samostatná věda= protosociologie
- pol. 19. stol. – pozitivismus
- Auguste Comte – franc. filozof, sociolog, dal tomuto oboru název
původně ji nazval sociální fyzikou a dělil ji na sociální statiku a sociální dynamiku
- sociální statika – zkoumá řád společnosti a snaží se o jeho udržení, jevy a vztahy v daném okamžiku
- sociální dynamika – zkoumá vývoj společnosti
- období klasických teorií
- snaha popsat společnost na základě jednoho principu
- na vznik sociologie měla vliv průmyslová revoluce a urbanizace (=přechod do měst) – změna soc. struktury, vztahů v rodině, apod
Herbert Spencer – anglie – teorie evoluce – chápe společnost jako organismus, který se postupně vyvíjí – sociální Darwinismus
- další sociologové 2. pol. 19. stol – 20. stol.
- Karl Marx – ekonom, sociolog, pomocník Engels, vytvořil teorii třídního boje
- Na světě existují jenom dvě třídy lidí, kteří stojí proti sobě a neustále se střetávají (otrok/pán, feudál/poddaný)
- Emile Durkheim – fr. sociolog, teorie dělby práce – věda o sociálních faktech
- sociální fakta jsou nezávislá na psychice člověka, které psychiku formují a ovlivňují náš každodenní život. = Sociologický realismus
- studiem sociálních faktů se můžeme přiblížit k přírodním vědám
- zkoumání sebevražd a náboženství
- anomie – nomos=řád, stav společnosti, kdy přestávají platit jasně formulované normy a hodnoty – popis stavu moderní společnosti
- Max Weber – něm. sociolog a ekonom
- věda o sociálním jednání – když porozumíme smyslu a významu jednání člověka, tak porozumíme i sociální realitě
- problematika moci, politiky
V české republice se sociologií zabýval T. G. Masaryk – sebevražda, Jan Keller, Beneš
Usa – Lester Frank Ward, Dubois, Addams
20.stol. – T. Parsons, R. K. Merton – funkcionalistický přístup
- Coser, R. Dahrendorf, R. Collins – konfliktuální přístup
- H. Mead, E. Goffman, P. L. Berger – interpretativní přístup
Kvantitativní výzkum sociologie
- Testování pravdivosti nebo nepravdivosti dopředu vytvořených hypotéz na velkém počtu tázaných
- např. hypotéza říká, že se zvyšujícím vzděláním klesá rozvodovost – 2 proměnné – rodinný stav člověka a vzdělání – rozdáme tázaným dotazník a poté sledujeme pravdivost nebo nepravdivost
- Metody výzkumu:
- přímé pozorování – vnímání vybraných jevů, vše zaznamenávané
- rozhovor- přímý s dotazovaným
- dotazník – odpovědi na otázky v tištěném formuláři
- analýza dokumentů – dokumentů nevytvořených za účelem výzkumu
Kvalitativní výzkum vývoje
- hledání motivů, které stojí za jednání jedinců a skupin, hledání významů, které lidé přisuzují okolním věcem a událostem, jak chápou určitou situaci
- na základě dlouhého rozhovoru se ukazují významy, které lidé událostem přisuzují – odpověď je omezená na určitou skupinu lidí
- nepoužívají se statistické metody
- Metody výzkumu:
- zúčastněné pozorování – výzkumník se podílí na každodenním životě lidí
- analýza osobních dokumentů – výpověď dotázaného, nebo úvaha o určité události, o životě apod. (autobiografie, deníky, dopisy,…)
- nestandardizovaný rozhovor – rozhovor mezi dotázaným a tazatelem s velmi obecným plánem tématu
Socializace
Socializace je proces, který probíhá především v prvních letech dětství a jde o osvojování a poznání kulturních norem a hodnot. Probíhá během celého života.
Jeho cílem je zespolečenštit člověka tak, aby byl schopen vycházet s druhými lidmi, aby mohl existovat ve společnosti. Socializovaný člověk by se měl chovat v soukromí úplně stejně, jako na veřejnosti.
Velkou váhu mají v socializaci nejbližší příbuzní – primární skupina – vštěpují dítěti základy. Tato skupina lidí je s dítětem poměrně dlouhou dobu.
Sekundární skupina – lidé, které neznáme příliš důvěrně a udržujeme s nimi formální vztahy, členství ve skupině. Např. pracovní skupiny, politické strany, etnické skupiny,…
Rodina
Rodina má v socializaci nejvýznamnější roli. Je s dítětem dlouhou dobu, vedou je, učí je základním návykům, pravidlům chování.
Podle výzkumů rodiče s vyšším socioekonomickým postavením vedou děti k individualitě, originalitě a rodiče s nižší socioekonomickým postavením k dodržování společenského řádu i za cenu, že bude potlačena jejich individualita.
Rodina je skupina jedinců mezi nimiž existují příbuzenské vztahy a citové vazby. Rodina je
- ekonomickou jednotkou – společně užívaný majetek
- výchovnou jednotkou
Rodina:
- úplná (otec, matka, děti) a neúplná (jeden z rodičů chybí)
- patriarchální, matriarchální a rovnostářská
- nukleární (rodiče, děti) a širší (příbuzenstvo)
- orientační (jedinec se v ní narodil) a prokreační (nová rodina kde je narozený už rodičem)
Vrstevnická skupina
- v současné společnosti považována za konkurenta rodiny, v procesu socializace.
- skupina kamarádů, kteří můžou mít odlišný názor než dítě. Na dítěti je, aby se rozhodlo, jestli se zachovat tak, jak ho vychovali rodiče, nebo jak by se zachovali kamarádi a s kým se dostaneou kvůli tomu do rozporu
Další zprostředkovatelé socializace
- Masmédia – televize, noviny, rádio, internet – hromadné sdělovací prostředky
- škola
- církev
Sociální struktura
Sociální role
- soubor očekávaného chování jedince, odráží jeho postavení ve společnosti, je to to, co se od něj očekává
- Sociální role ženy – matka, sestra, manželka, sekretářka, cvičitelka aerobicu,…
- sociální role
- skupinové, individuální, nucené, volitelné, krátkodobé, dlouhodobé,…
Sociální pozice (status)
- je to hodnota postavení, kterou člověk zaujímá v nějakém sociálním útvaru. Toto postavení má určitou hodnotu a je svázáno s výkonem určité role.
- sociální pozice je obvykle vymezená postavením člověka v zaměstnání – lékaři, právníci, učitelé,…
- Sociální role je chování plynoucí z dané sociální pozice. Chováme se tak, jak se od nás očekává, druzí na to mají pozitivní pohled
- když je někdo ředitel firmy, tak toto postavení není svázáno s vynášením odpadků a vaření kávy. V soukromí ale hraje roli otce, manžela a od něj je toto očekáváno
Sociální stratifikace
- sociální rozvrstvení – různé typy strukturování společnosti
- základem stratifikace je nerovnost :
- nerovnost – věk, vzdělání, příjem, náboženství, národnost, ekonomické a sociální postavení.
- Na základě nerovnosti v něčem má pak někdo lepší sociální postavení
- Stratifikace:
- vertikální – nerovné rozdělení dané např. ekonom. kapitálem – majetek, vzdělání, profese
- horizontální – rozdělení dané – např. místem bydliště – věk, pohlaví
- Stratifikační systémy:
- otrokářský – svobodní, nevolníci
- kasty – kasty, do kterých se rodíme, a nelze přejít do jiné
- stavovský systém – středověká společnost – najdeme zde stavy, ale také právo, které reguluje společenský život, lze přestoupit do jiného, např. povýšením do šlechtického stavu, nerovnost v tradiční společnosti. Stavy – skupina lidí s privilegii
- třídní systém – třídy vymezené vlastnictvím výrobních prostředků, nebo postavení na trhu práce, ve třídách lze přestupovat
Společnost – je obecné označení pro skupiny lidí. Lidé mají kulturu, kterou se buďto odlišují nebo ji sdílejí
Sociální mobilita je přesun z jedné společenské vrstvy do jiné.
- sociální mobilita
- vertikální:
- vzestupná – do vyšší spol. vrstvy
- sestupná – do nižší spol. vrstvy
- horizontální (územní přemisťování, profesní změna – bez změny sociální vrstvy)
- vertikální:
- sociální mobilita
- intergenerační mobilita – přesun mezi generacemi – děti získají lepší/horší soc. postavení než rodiče
- intragenerační mobilita – přesun v jedné generaci – na konci života lidé mají lepší/horší postavení, jak na jeho začátku
Sociální vrstva
Sociální vrstva je skupina lidí odlišující se životním stylem, socioekonomických postavením nebo rozsahu moci.
Sociální vrstvy:
- vyšší (elita) – zámožní lidé, aristokraté, vlastní nebo ovládají výrobní prostředky
- vyšší střední – odborníci
- nižší střední – úředníci
- vyšší dělnická – odborná manuální práce
- nižší dělnická – neodborná manuální práce
- underclass – vyloučení z trhu práce a stratifikačního systému
V čr většina populace mezi střední a dělnickou vrstvou
Sociální třída
Sociální třída odkazuje k typu zaměstnání, které vykonávají – podle způsobu obživy a postavení na trhu práce.
Sociální útvary
- jsou skupiny lidí a vztahy mezi nimi, v nichž lidé kolektivně organizují své institucionální činnosti (tyto činnosti nevymysleli, ale děláme je proto, že přispívají k chodu společnosti – vycházení a žití s ostatními)
- Např. v rámci rodiny se člověk chová jako otec – toto chování nevymyslel, ale přispívá k dobrému chodu domácnosti, proto se tak chová =institucionální chování
- Sociální agregát – skupina osob, které k sobě mají fyzicky nebo geograficky blízko, ale nenajdeme mezi nimi vztah, neovlivňují se navzájem (např. vysokoškolští studenti na přednášce, lidé žijící v jednom místě bydliště)
- Sociální dav – je to náhodné nebo úmyslné dočasné setkání většího počtu lidí na stejném místě za nějakým účelem, něco ty lidi spojuje. V davu lidé ztrácí individualitu
dav:
- sociálně strukturovaný – divadelní publikum
- náhodný – okolo nějaké mimořádné události
- nezákonný – demonstrace
- komunita – skupina lidí spojující určitý zájem na určitém prostoru – spolky, občanská sdružení, společenský klub, firma,…
- hnutí – snaží se o prosazení zájmu nebo cíle kolektivní akcí
Sociální skupiny
Sociální skupina je obvykle 3 a více osob, mezi nimiž jsou vzájemné vztahy, spojuje je společný cíl, vlastnost, funkce,…
Sociální skupiny dělíme podle:
- velikosti
- malé – lidé se v něm navzájem znají, vztahy nejsou řízené formálními pravidly
- velké – lidé o sobě vědí, ale neznají se blíže. Formální vztahy, podřízené obecným společenským pravidlům, sociální distance – sociální vzdálenost, objevují se předsudky, menší blízkost
- stability
- stejnorodosti
- soudržnosti
- cíle a zaměřenosti
- formální a neformální
- formální -řídí se podle funkce nadřízenosti, podřízenosti
- neformální – neřeší se vztah nadřízenosti a podřízenosti
- primární a sekundární
- primární – tvoří blízcí lidé – rodina,…
- sekundární – neznáme je příliš důvěrně – pracovní skupiny,…
————————————————-
Etnocentrismus – přesvědčení, že moje kultura je nadřazená ostatním – netolerance
X
Tolerance – snášenlivost, strpění, respektování ostatních kultur
Rasismus – netolerance k národnostním menšinám – nadřazenost rasy nad jinou na základě vnějších, fyzických znaků
Globalizace – zintenzivnění sociálních celosvětových vztahů, které propojují vzdálené lokality
Globalizace může být v ekonomice, kultuře, obchodu,…
Kultura jsou způsoby vnímání a jednání, které si lidé jako členové společnosti osvojili a které jsou pozorovatelné v jejich každodenním chování a jednání – způsob života a umožňuje přetrvat lidem z jedné generace na druhou.
Kultura je to, co se člověk musí naučit, aby se stal platným členem ve společnosti. Většinou se ji učí od starších (rodičů). Čím je spojován a čím odlišován od jiných. Kultura je výsledek lidské tvořivé činnosti. Kultura se dá změnit, přizpůsobit.
Prvky kultury:
- Vědění a znalosti – poznávací (kognitivní) stránka kultury, které odlišují reálné od nereálného. Mají každodenní a odbornou povahu. Každodenní znalosti nám říkají, co věci a události z našeho okolí znamenají, a jak se máme v běžném životě chovat=etiketa,…
- Normy a hodnoty – normativní stránka kultury – idee a standardy, na nichž se lidé žijící v jedné společnosti shodují. Vymezují lidské chování, říkají, co je přípustné a co ne. Normou je to, jak se chová většina.
- Materiální statky – materiální stránka kultury – artefakty a symboly
- artefakty – předměty charakteristické pro určitou kulturu
- symboly – objekty se specifickým kulturním významem
- Jazyk – symbolická komunikace v kultuře – prostředek dorozumívání a vnímání, nástroj přenosu myšlenek a vyjádření osobní zkušenosti
Subkultura – specifická podskupina kultury, odlišuje se od ostatních určitými znaky (názorem, věkem, …)
Např. subkultura EMO, Hippies, Punk, Skinheads,…
Funkce kultury:
- rekreační – zábava, odreagování
- umění
- masová kultura
- akumulativní – kulturní dědictví
- socializační – poznávání okolního světa, poznávání norem, pravidel, umožňuje jedinci začleňování
Zdroje:
http://zsv-maturita.blogspot.cz/
http://sociologie.czweb.org/
http://studentka.sms.cz/index.php?P_id_kategorie=7630&P_soubor=%2Fstudent%2Findex.php%3Fakce%3Dprehled%26subakce%3D1%26cat%3D21%26ptyp%3D%26typ%3D
