Otázka: Sociologie
Předmět: Základy společenských věd
Přidal(a): jiggly
ČLOVĚK VE SPOLEČNOSTI:
SOCIALIZACE = Proces, v jehož průběhu si děti osvojují a poznávají kulturní normy a hodnoty. Tento proces je nejintenzivnější v prvních rocích života dítěte, ale není omezen jen na toto období. I když ne tak intenzivně, probíhá během celého života v rámci každodenního sociálního života člověka.
Dítě si neosvojuje jen jazyk, ale také specifické vidění světa, určité názory, postoje, přesvědčení a identitu.
Cílem socializace je zespolečenštění člověka tak, aby byl schopen vycházet s druhými lidmi, aby mohl existovat ve společnosti.
Úspěšně socializovaný člověk se v soukromí chová tak, jak by se choval na veřejnosti, tedy očekávaně a vypočitatelně.
SOCIÁLNÍ STATUS = pozice
Sociální status je hodnota postavení, které člověk zaujímá v nějakém sociálním útvaru. Toto postavení má vzhledem k jiným postavením určitou hodnotu a je svázáno s vykonáváním určité role.
Vlastnosti:
-
naše postavení / pozice na společenském žebříčku – vyjadřuje základní postavení člověka ve společnosti
-
připsaný – nemůžeme ho ovlivnit – rasa, pohlaví, vzhled, národnost
-
získaný – vychází z našeho výkonu – vzdělání, zaměstnání, účast na veřejném životě
– majetek (příjem, dům, auto)
– moc
– prestiž (úcta vztahující se k sociální pozici)
dnes: INKONZISTENCE = (nesoudržnost) statusu:
např. lékaři, vědci a učitelé mají vysoké vzdělání i prestiž, ale nízký příjem i podíl na moci. Naopak pochybní podnikatelé nebo drogoví dealeři / majitelé kasin apod. mají vysoké příjmy, vliv na politické rozhodování, ale min. prestiž
projevem s. statusu je SOCIÁLNÍ ROLE:
Sociální role je soubor očekávaných chování člověka, odráží jeho postavení ve společnosti, je tím, co se od člověka v daném postavení očekává.
-
požadavky a očekávaní kladená na osobu s určitým statusem (např. žena může hrát roli matky, dcery, sestry, manželky, sekretářky, cvičitelky aerobiku atd.)
SOCIÁLNÍ MOBILITA = změna sociálního statusu, přesun z jedné společenské vrstvy do druhé
-
HORIZONTÁLNÍ
status se příliš nemění (stěhuji se jinam, ale bydlím podobně; najdu si stejnou práci apod.) ⇨ územní přemisťování, profesní změna bez změny sociální vrstvy -
VERTIKÁLNÍ:
-
vzestupná – zvýšení kvalifikace – vyšší pozice v zaměstnání – vyšší příjem ⇨ přesun do vyšších společenských vrstev
-
sestupná – ztráta práce, špatná investice, uvěznění ⇨ přesun do nižších společenských vrstev
-
PŘÍČINY MOBILITY:
– objektivní – jedinec nemůže ovlivnit – př.: hospodářská krize – masová nezaměstnanost
– subjektivní – vzdělání; spoření na důchod apod.
SOCIÁLNÍ STRATIFIKACE = rozvrstvení společnosti
Sociální stratifikace je rozvrstvení společnosti například podle věku, pohlaví, povolání, materiálního blahobytu, moci, prestiže či atraktivity.
-
z lat. strátum = vrstva
-
Úkolem soc. je zkoumat co tuto stratifikaci vytváří, co ji udržuje na životě
-
Týká se vertikální vyšší nebo nižší, nadřízenosti X podřízenosti
-
(kojenci z nižších vrstev – mají vyšší míru úmrtnosti, děti z vyšších vrstev jdou do lepších škol, ve válce slouží lidé z nižších vrstev, senioři z vyšších vrstev žijí déle)
-
Zařazení do vrstev vyznačuje naši budoucnost
4 systémy sociální stratifikace:
-
OTROKÁŘSTVÍ
-
otrok neměl žádná práva
-
otrokář vlastnil otroka, mohl ho prodávat,…
-
KASTY
-
typické pro Indii
-
uzavřené čistokrevné skupiny – do ní se narodíme
-
nejvyšší – DRAHMÁNI – kněží, nejnižší – NEDOTKNUTELNÍ
-
sociálně uzavření – nemůžeme měnit své soc. postavení
Askryptivní společnost – naše soc. determinování
-
STAVY
-
typické pro feudální Evropu:
-
šlechta – nejvyšší
-
Duchovenstvo
-
měšťané, řemeslníci, obchodníci, svobodní rolníci
-
Poddaní
Stavy i kasty jsou vymezeny zákony.
Bylo možné přecházet z jednoho stavu do druhého a to díky:
-
povýšení od panovníka – zásluhy
-
sňatek žen
-
koupě šlechtického titulu
-
TŘÍDY
-
v moderní společenské stratifikaci
-
nejsou vymezeny zákonem ani náboženstvím
-
vymezeny jsou: ekonomickými rozdíly mezi lidmi – majetek, peníze, schopnosti, dovednosti, uplatnění na trhu práce
-
postavení člověka není dáno narozením, ale díky výkonu, talentu MERITOKRATICKÉ SPOLEČNOSTI (zásluha, výkonová společnost)
-
naše ohodnocení ve společnosti je dáno naším výkonem
-
otevřené společnosti – můžeme přestupovat, brát si příslušníky jiných tříd, …
-
nerovné – hierarchické rozvrstvení společnosti na – kasty, stavy, třídy- socioekonomické vrstvy – často tvar pyramidy
-
související pojmy: rozevírání socioekonomických nůžek, sociální stát, sociální smír, snesitelná míra nerovnosti, solidarita, přerozdělování apod.
-
příčina: nerovné rozdělení vzácných statků / peněz / moci / práv / příležitostí atd.
SOCIÁLNÍ ÚTVARY = skupiny lidí, které jsou vymezeny vztahy mezi nimi, v nichž lidé kolektivně organizují své institucionální činnosti
-
seskupení – vzniká nahodile, chybí společná identita, chybí komunikace – př. lidé ve frontě, na koncertě
-
dav – zvláštní druh prostorového seskupení; dav zkoumal systematicky Gustav Le Bon – koncipoval teorii davového chování: člověk v davu ztrácí individualitu, převažují instinktivní reakce, ztrácí se rozumová a morální kontrola
SOCIÁLNÍ SKUPINY:
-
stavební prvek společnosti
-
3 a více osob, mezi nimiž jsou vzájemné vztahy a vazby
-
spojuje je vzájemná identita (pojetí sebe sama)
-
vymezení se vůči okolí („my a oni“)
-
normy a sankce za jejich porušení
-
vzájemná očekávání
-
společně vykonávaná činnost
-
př. rodina, školní třída, parta, fotbalový tým apod.
Druhy skupin dle různých kritérií:
-
malé (členové se znají osobně) x velké
-
formální
-
jsou osou / podstatou fungování moderní společnosti –existuje v nich systém neosobních pravidel jednání (obvykle psaných) – vztahy podřízenosti – nadřízenosti
-
jsou založeny na moci a autoritě
-
v jazykové rovině vykání a pouze určitá konverzační témata
-
př. úřady, školy, firmy, armáda
-
neformální
-
jsou založeny na emocionálně podložených vztazích a vzájemné pomoci – pravidla a cíle se utváří postupně a spontánně – komunikace založena na společných zájmech a zážitcích + tykání
-
př. rodina, přátelé
-
-
členské – jsme členy skupiny ať chceme nebo ne (členy rodiny, etnika)
-
referenční – skupiny, které se nám líbí, ztotožňujeme se s jejich cíli, chceme se stát členy; vysoce prestižní referenční skupiny (stíhací piloti, zednáři)
-
primární – bezprostřední kontakt mezi členy, důležité jsou city, uspokojování potřeb, sympatie, pocit, že někam patřím; účastníme se celou osobností a ostatní nás vidí se všemi klady i zápory (rodina, komunita)
-
sekundární – účastníme se v nich pouze v nějaké roli (politická strana, pracovní kolektiv)
RODINA:
Rodina je skupina jedinců, mezi nimiž existují příbuzenské a citové vazby, je původní a nejdůležitější sociální skupinou, která je základním článkem sociální struktury. Rodina je ekonomickou jednotkou, spojuje jí společně užívaný majetek, a zároveň výchovnou jednotkou, rodiče jsou odpovědni za socializaci a výchovu svých dětí.
-
Primární, neformální a malá sociální skupina.
KULTURA:
Kultura jsou sociálně zakotvené vzorce vnímání a jednání, které si lidé, jako členové společnosti osvojili a které jsou pozorovatelné v jejich každodenním jednání a chování.
-
slovo kultura pochází z římského slova colere a znamená to pěstovat, obdělávat, zlepšovat půdu
-
souvisí to s tím, jak člověk přetvářel přírodu k potřebě svého života
-
jako první použil toto slovo Cicero ve smyslu excolere animi = kultura ducha
-
kultura provází člověka celý život, dnem i nocí
-
opak přírody, všechno, co nevyrůstá samo sebou, ale je výsledkem činnosti člověka a společnosti
Kultura je složitý:
a) jev (kultura v daném okamžiku v dané podobě)
b) proces (proměnlivá, vyvíjí se)
– odráží náš vztah k přírodnímu prostředí a společenskému světuPojetí kultury:
a) nejširší = vše co člověk vytvořil svou tvůrčí činností (opak přírody)
b) užší = výtvory, činnosti určité skupiny lidi (národní kultura)
c) nejužší = estetično (krásno, umění)Znaky kultury:
1) kultura je naučená, není vrozená
2) kultura jako celek je kolektivním produktem
3) je adaptivní (schopna se přizpůsobit změnám)
4) zachovává si kontinuitu v čase (hodnoty z generace na generaci)
SOCIÁLNÍ KOMUNIKACE= Proces, v jehož rámci se sdělují či vyměňují informace, jedná se o typ sociální interakce.
Dělí se na:
-
Verbální – tj. slovní komunikace
-
Neverbální – tj. mimoslovní komunikaci (gesta, mimika, tón hlasu, pozice těla…)
Vývoj komunikačních systémů ovlivnil pokrok lidstva. Lze vydělit pět epoch rozvoje komunikace:
-
Znamení a signály
-
Mluvení
-
Psaní
-
Tisk
-
Masová komunikace
MASOVÁ KOMUNIKACE
Na rozdíl od komunikace přímé (tváří v tvář) má masová komunikace tyto znaky:
-
Je jednosměrná, bez zpětné vazby
-
Její příjemce je anonymní (nemusí být vůbec žádný)
-
Skupina příjemců je různorodá
MASMÉDIA = (hromadné sdělovací prostředky) = slouží k předávání informací najednou velkým skupinám lidí (k masové komunikaci). Patří k nim především noviny, rozhlasové a televizní vysílání, internet.
Počátek masové komunikace je spojen s příchodem novin na poč. 19. stol. a s rozšířením filmu, rozhlasu a televize počátkem 20. stol. Masmédia mají velký vliv na společnost jako celek.
Hlavní funkce masmédií bývají vykládány v kladném i záporném smyslu:
-
Orientační a informační – jsou zdrojem informací (ale i dezinformací, určují priority o kterých se informuje)
-
Interpretační – vykládají souvztažnosti a formují veřejné mínění (ale i manipulují veřejným míněním, nutí lidi, jak mají informace chápat).
-
Veřejná kontrola moci pomocí médií – v totalitních systémech významný nástroj formování politických postojů lidí atd.
-
Socializační – předávají informace dalším kulturám a pokolením (ale výběrem toho, co reprodukují, negativně ovlivňují kulturu)
-
Zábavní (a oddechová) – nabízejí běžnému člověku zábavu
Podle kritiků masmédia snižují vkus veřejnosti, zvyšují hladinu kriminality, přispívají k morálnímu rozkladu či potlačují tvořivost.
Ochránci masmédií zdůrazňují jejich roli při ochraně svobody projevu, odhalování korupce nebo poskytování kultury miliónům lidí.
Masmédia mají mimořádné postavení v politice. Jejich prostřednictvím prezentují politici své postoje a svou osobu.
