Starověká Mezopotámie – maturitní otázka

Otázka: Starověká Mezopotámie

Předmět: Dějepis

Přidal(a): Dobi

 

 

Charakteristika: 

• území vhodné pro pěstování obživy – teplo, vlhko – úroda až 3x ročně
• Sumerové – tamní národ – budují městské státy
• nejstarší město – Uruk – písemné prameny až z roku 3300 př. n. l.
• Ur, Babylon, Abydus, Uruk, Kiš, Lagaš – 3100 let př. n. l.
• městský stát – státní zřízení – hlavou byl král, který byl obklopen kněžstvem, úředníky a armádou
• písmo – nejprve piktografické, poté klínové
• hovoří se o historii
• zákoníky – Urnamův zákoník
• 1. epos – Epos o Gilgamešovi – nesmrtelnost spatří v činech, které se promítnou do podoby světa navěky
• sjednotitel Sargon – Akkadská říše (2350-2200)
  • vyvrácena Gutejci (z Íránu)

 

Babylonská říše

a) Starobabylonské období (1900-1594 př.n.l.)

• sjednotitel Chammurapi 
• Semitský původ
• znalost písma + výuka – písmo rozluštil Čech Bedřich Hrozný
• Chetité – umí zpracovávat tepelně železo
• Chammurapiho zákoník dochovaný dodnes

Dělení společnosti:

• avílové – kněžstvo a aristokracie
• muškéni – neplnoprávní
• otroci – de jure věc
• “Oko za oko, zub za zub.”
• monogamie, neplatné pro manžely kněžek, ty nesmí mít děti
• Chammurapi vládne Asýrii po Šamšim Adadu I.
• 1594 př. n. l. dobývají Babylon Chetité – na severu si zakládají vlastní říší- město Chattušaš poté Kassité – poté Asyřané

b) Středobabylonské období (1500-1235 př.n.l.)

• Kassité – nebojovali, uzavírali mírové smlouvy
• přizpůsobiví, nechali si platit za neutralitu
  dobyli je Asyřané

c) Novobabylonská říše (626-539 př.n.l.)

• největší rozmach babylonské kultury
• Ištařina brána – glazované cihly od Kassitů
• Visuté zahrady na střeše paláce Semiraminy
• Babylonská věž – sedmipatrový Zikkurat
• Nabukadnezar II. – ½ 6,stol. př.n.l.
  • 587 př.n.l. zajal Židy
• Kýros II. Veliký – sjednotitel Persie – dobyl Babylon
• končí dějiny Mezopotámie
• Babylon přinesl vzdělanost a kulturu (literatura), pokrok v astronomii
• roku 539 je dobyli Peršané

 

Asyrská říše

a) Staroasyrská říše (2000-1750 př.n.l.)

• dobyta Babyloňany
• Churrité – vlastní drobné státy (Mitanni)
• Šamši Addad I.

b) Středoasyrská říše  (1500-1235 př.n.l.)

• vyvrácena Aramejci a Chaldejci

c) Novoasyrská říše (911-612 př.n.l.)

• nejdokonalejší ve všech směrech
• sídlo králů se přesunulo z Aššuru do Ninive
• Babyloňané a Médové 612 př.n.l. způsobili rozpad říše
• Aššurbanipalova knihovna – babylonská a Sumerská knihovna, vyhořela s rozpadem říše a díky ní se zachovaly vypálené hliněné destičky

 

Egypt

• okolo Nilu – ochrana před nájezdníky
• nejsou známy prameny, které by vypovídaly o existenci městských států v Egyptě
• teokracie
• faraon Meni – sjednotí horní a dolní Egypt- kolem roku 3100 př.n.l.
• písmo – lokalita, kde se písmo našlo – Abydos
• faraon syn boha – absolutní moc
• faraonem mohl být i úředník, voják nebo vezír
• Egypt rozdělen na kraje – nómy, úředníci, co vybírali daně = nomarchové 

 

a) Stará říše egyptská (2800 – 2200 př. n. l.)

• zakladatel Džóser – nechal si postavit pyramidu od bratra Imhotepa (vezír)
• vezír – funkce obdobná dnešnímu premiérovi
• hlavním městem Mennofer
• Cheopsova pyramida v Gíze
• pyramidy nebyly stavěny otroky, ale pravděpodobně dobře placenými dělníky
• kněží důležití – oběti bohům
• věří v posmrtný život
• Jean Francois Champollion – rozluštil písmo pomocí Rossetské desky
• písmo hieratické, démotické
• 2200 let př. n. l. – říše se rozpadá kvůli suchu a hladomoru

b) Střední říše egyptská (2000 – 1700 př. n. l.)

• každoroční záplavy + zavlažovací kanály – oáza Fajjún
• hlavní město = Ictovej 
• delta Nilu – úrodná oblast
• útok Hyksósů s bronzovými zbraněmi, měli dvojkolové vozy a koně- zničili Egypťany

c) Nová říše egyptská

• zakladatel Ahmóse, následovník Thutmose, faraonka Hatšepsut
  Thutmosse III: – syn Hatšepsut, dobyl území až za Eufrat, největší bojovník Egypta
• lidé uctívají boha Amona
• m. Théby (Véset)
• Amenhotep IV. – zákaz boha Amóna – pouze bůh Aton
• přejmenoval se na Achnatona = prospěšný Atonovi
• založil Achetaton
• Šupillulilumaš II. – započal invazi Chetitské říše do Sýrie
• Tutanchamon – uvědomění nemožnosti náb. reformy – nevykradená hrobka, původně se jmenoval Tutanaton
  jeho hrobka objevena Howardem Carterem 1922
• Ramesse II. 
  • stavitel – Luxor, Karmac
  • bitva s Chetity o Kadeš – nevyhrál nikdo, Chetitům ale zůstává – 1285 př. n. l. – smlouva mezi Chatušilišem III. a Ramessem II. o míru
• Ramesse III.
  • odrazil nájezd mořských národů u Nilu
  • nová říše egyptská končí – vrací se kult Atona
  • Ramesse XI. – po jeho smrti říše končí – 715 př. n. l.

d) Pozdní říše egyptská 

• 525 př. n. l – dobytí Egypta Peršany – Kambýses I. 
• Egypťané nenávidí Peršany
• Alexandr Veliký založil v Egyptě Alexandrii – knihovna , vítali ho jako osvoboditele
• rozvoj astronomie, knihovnictví
• dynastie Ptolemaiovců – Ptolemaiova mapa světa
• Juliánský kalendář
• přeložena Bible – starý zákon do řečtiny
• nadvláda Ptolemaia
• poslední vládkyně Kleopatra – pletky s římskými politiky – děti s Caesarem a Marcem Antoniem
• Octavianus Augustus udělá z Egypta provincii – Říman – druhý triumvirát

 

Palestina (Kaanan)

• Bible – hlavní pramen, Starý zákon = Tóra, Proroci a Spisy
• 3000 př.n.l. – na území přichází Semité
• 1800 př. n.l. praotec Abrahám přivedl z Uru chabiry do Palestiny (Bible – obětoval syna Izáka, Bůh ho zachránil a Abrahámovi slíbil, že jeho potomků bude tolik, co hvězd na nebi)
• cca 1200 př.n.l. Exodus = druhý příchod Židů do Egypta po Egyptském zajetí
  • Mojžíš – nejspíš je historická postava, jeho jméno má význam potomek nebo syn
  • exil v Midjanu, zjevil se mu Bůh v podobě hořícího keře, řekl mu, že má vyvést Židy
  • Mojžíš žádá faraona (časově zřejmě Ramesse II.), aby Židy propustil, ten odmítá – deset ran egyptských = zkažení vod, žáby, komáři, mouchy, dobytčí mor, vředy, krupobití, kobylky, temnota, smrt prvorozených
  • Židé označili svoje dveře beránčí krví (prevence před poslední ranou), před rychlým útěkem jim nestihly vykvasit chleby
  • svátek pesach = oslava vysvobození, jí se nekvašené chleby = macesy
  • na hoře Sinaj dal Bůh Mojžíšovi desatero
• Mojžíš umírá v Moábu, jeho nástupcem Jozue 
• 1225 př.n.l. Meremptah vztyčil stélu – zmínka o Židech
  1285 př.n.l. – Ramesse II. a Chatušiliš III. – mírová smlouva, vrácení otroku včetně nomádů (mohlo jít o Židy)
• Jozue dobíjí Palestinu- překročení Jordánu, dobytí Jericha (není potvrzené, asi bylo dobyto dříve)

 

Období soudců

• podle tradice 12
• šufet – soudce, původní význam i vládce (sufeté stáli v čele Kartága)
• polokočovní Židé se naučili zemědělství od kaananských obyvatel-> zemědělský národ, rostla životní úroveň
• převzali pohanské zemědělské rituály, někteří začali uctívat cizí božstva
• za cca 200 (podle tradice 40×12 let) – cca kolem roku 1000 př.n.l. nastupuje první král
• Samson cca(951 – 930 př.n.l.)
  • nikdy neměl ostříhané vlasy
  • boje s Pelištejci
  • pověstně silný, Pelištejská žena Dalíla ho svedla a prozradila jeho tajemství
• Pelištejci uměli tavit železo – lepší bojovníci, dočasní soudci přestávají stačit
• ukradli Archu úmluvy z města Sílo
• poslední ze soudců = Samuel

 

Židovské království

• vznik 1022 př.n.l. – Saul pomazán králem
• jeho nástupcem = David – sestřelil Goliíše prakem, Pelištejci utekli
• Saulovi vadí Davidův vliv

David (1000-960 př.n.l.)

• zakladatel židovského státu
• brán za historickou postavu
• první hlavní město Palestiny = Hebron (Chebron)
• po sedmi letech vlády dobyl centrum Kaananu – Jeruzalém – křižovatka cest
• území Palestiny sahá až za Jordán
• je mu přisuzována tradice žalmů

Šalamoun (960 – 922 př.n.l.)

• vraždil své bratry a odpůrce
• získal obrovskou autoritu, zdědil úkol vybudovat chrám
• dřevo na stavbu chrámu z Tyrosu
• chrám v Jeruzalémě – jediným povoleným chrámem
• říká se, že je autorem Písně písní
• po jeho smrti se rozděluje území Palestiny na:
• a) Judsko (hl.m. Jeruzalém, pokračuje Šalamounova dynastie), chudší než Izrael – méně obchodních cest
• b) Izrael (hl.m. Samaří, zvolili si jako krále dozorce, žádná dlouhodobá dynastie)
• sever bohatší, kosmopolitní, synkretismus = směšování vlivu, přijímání cizích rituálů
• Asyřanům a Egypťanům se zamlouvá území Palestiny – útočí na severní území
• 722 př.n.l. padlo Samaří, Židé deportováni do Mezopotámie, 6 izraelských kmenů zmizelo = konec Izraele
• 701 př.n.l. – napadení Judska, Judsko se ubránilo
• 614 – 612 př.n.l. padl Aššur, poté Ninive
• Nabukadnesar II. začíná r 597 př.n.l. obléhat Jeruzalém
• druhé obléhání 587 př.n.l. – prorok Jeremiáš vidí pád Jeruzaléma
  • obyvatelé byli přesídleni do Babylonu, Židé tam začínají obchodovat a podnikat, někteří ztrácí své zvyky
  • synagogy začínají nabírat význam, nelze v nich provádět rituály, proto čtou Tóru
• 539 Kýros II. Veliký (Peršan) dobývá Babylon, zřejmě propustil Židy on, nebo jeho nástupce Dareios
• znovusetkání částí Židů je náročné, ti, co zůstali v Judsku jsou více ortodoxní
• 333 př.n.l. bitva u Issu – Alexandr Makedonský s Peršany
• cca 332 př.n.l. Alexandr Veliký obsazuje oblast Palestiny
• ve století př.n.l. území ovládají Seleukovci (původem Řekové)
• 167 př.n.l. Antigonos II. (Epifanés) zrušil klasické bohoslužby v Chrámu,zavedl uctívání Dia
• to vyvolalo povstání – 164 př.n.l. Juda Makabejský (Makaba=kladivo) porazil Řeky a znovu získal chrám
  údajný zázrak, oheň v lampách vydržel 8 dní – svátek světel = Chanuka
• k moci se dostal rod Hasmoneovců, zavedli úřad velekněze, čímž ovládali společnost
• 1. století – vliv Říma
• 63 př.n.l. Pompeius Lukullus obsadil Palestinu, zakázal vojákům, aby vtrhli do Chrámu
• mezi tím nepokoje – území obsadili Parthové, poté se vlády ujímají znova Hasmoneovci
• Herodes během nepokojů uprchl do Říma, získal přízeň senátu (jmenován Židovským králem), pak Palestinu r 37 př.n.l. dobyl
  • za jeho vlády období míru, byl přestavěn Chrám, vystavěny 3 pevnosti – jedna z nich = Masada
  • umírá 4 př.n.l. – měl několik dětí a 3 závěti, což vyvolalo sváry a rozvrat

 

Judea římskou provincií

• 6 n.l. se stává Judea římskou provincií
• sčítání obyvatelstva = census, v tento rok se objevila kometa (pravděpodobně se narodil Ježíš)
• Herodes Agrippa – součastník piláta, Salome byla dcera jeho manželky, údajně získala hlavu Jana Křtitele
• do čela Judeje jmenováni prokurátoři z jezdeckého stavu (27-30 n.l.) Pilát Pontský
• Publius Quinctillius Varus po obsazení Judeje ukřižoval 2000 Židů, účastnil se bitvy u Teutoburského lesa
• různé židovské proudy
  • Saduceové – konzervativci, organizovaní kolem velekněžského rodu, spolupracovali s římany, nevěřili vzkříšení
  • Farizejové – moderní směr, chtěli přizpůsobit zákon součastnosti, pokrytci, Ježíš je neměl rád
  • Essejci – radikální směr, přísné životní zásady, jejich spisy = Kumrán, věřili v askezi a rituální očistu, zřejmě k nim patřil Jan Křtitel
  • Zélóti – horlivci, odpůrci Říma
  • Sikkáriové – sikka = dýka, proslulí atentátníci
• 14-37 n.l. = vláda Tiberia, jediný záznam z té doby je “Za Tiberia klid”

 

Nero (37 n.l. – 68 n.l.)

• v Římě město Césareia, kromě Židů tam žili i Syřané
• Herodes to město založil, Syřané tam chtěli uctívat své bohy
• Helénizace prostoupila Židovskou společnost, Syřané urazili Židy, ti odešli z města
• 66 Eleazar (kněz) přestal s obětmi za Římského císaře, protože tehejší prokurátor Judeje Gesius Forus nepotrestal Syřany za urážku
• Gesiův nadřízený poslal do Judeje legii, Židé ji zmasakrovali

 

66 – 74 Velká židovská vzpoura

• Nero jmenoval vůdcem Flavia Vespasiana (neměl politické ambice)
• Flavius Josephus – tehdejší židovský spisovatel – pramen Válka židovská, bojoval proti římanům ve městě Jotopata
  Židé poraženi
• FJ kolaboroval, vzdal se Římanům, přijmul Vespasianovo jméno, zničení chrámu hodil na Zélóty
• rok 68 Nero páchá sebevraždu, jeho následník je Vespasianus
  • Vespasianus svěřil armádu svému synu Titovi
•  rok 70 Titus dobíjí Jeruzalém, prý se snažil zabránit pádu Chrámu
  • deportace Židů z Palestiny, zničení Chrámu
  • Jeruzalém označován jako Aelia capitolina (Římská kolonie)
  • vzniká Židovská diaspora
• rok 74 padla poslední židovská pevnost Masada
•  rok 90 konference v Javnii, uzavřený kánon Bible (co bude součást Starého Zákona)
  • v Alexandrii první překlad do Řečtiny (Septuaginta, překládalo 70 učenců)
• rok 132-135 poslední Židovský pokus o dobytí území = povstání Bar Kochby
  • poslední naděje padla, když Konstantin vrátil Jeruzalému jméno a vydal Edikt Milánský r. 313 
• 400 n.l. Jeroným přeložil Bibli do latiny – Vulgata.