Otázka: Starověké Řecko
Předmět: Dějepis
Přidal(a): Joey
Rozkládalo se v jižní části Balkánského poloostrova, ostrově Peloponéském a ostrovech v Egejském moři. Původní obyvatelé se živili zemědělstvím a pastevectvím. Od roku 2000 př.n.l. začaly do Řecka přicházet nové kmeny: Achájové, Ionové, Ailové a Dórové.
MINOJSKÁ KULTURA
Vznikla na největším řeckém ostrově Kréta přibližně kolem roku 2700 př.n.l. Nazývaná podle bájného krále Mínoa. Minojci využívali lineární písmo. Největší krétské paláce jsou Knossos, Faistos, Mallia a Zakro. Zánik zapříčinil vpád Achájů z Řecka a dokonal výbuch sopky na ostrově Théře kolem roku 1450 př.n.l.
MYKÉNSKÁ KULTURA
Ve 14. a 13. století zažívá největší rozmach obyvatelstvo mykénské kultury, pro kterou byla typická opevněná palácová střediska (Mykény, Athény, Pylos). Obchodovali s Egyptem a Mezopotámií. Ve 12. století došlo k zániku této kultury zřejmě kvůli vnitřním rozbrojům a vpádu Dórů (tzv. mořských národů), po pádu mykénské kultury nastává období úpadku (temná staletí řeckých dějin).
Trojská válka probíhala ve 12. století, mykénská doba. Podle pověsti vypukla proto, že Paris, syn trojského krále Priama, unesl s pomocí bohyně Afrodity spartskému králi Menelaovi manželku Helenu. Menelaos posléze se svým bratrem Agamemnonem vyhlásil Troji válku. Básník Homér na toto téma napsal eposy Ilias a Odyssea. Nejspíše šlo pouze o válku obchodní, Troja byla skutečně zničena, její torzo objevil německý badatel Heinrich Schliemann.
1. TEMNÉ OBDOBÍ (DOBA HOMÉRSKÁ)
Pojednává o éře řecké historie trvající od předpokládaného příchodu Dórů a pádu mykénské civilizace do vzestupu prvních řeckých městských států (polis) v 9. století. Je to doba zmatků a stěhování, dochází ke kulturnímu úpadku a poklesu počtu obyvatel.
Vznikla tzv. homérská společnost, ve které se objevily větší rody (frátrie), v jejichž čele stál stařešina. Tyto rody se sdružovaly v kmeny (fýly), v jejichž čele stál vojenský náčelník. Neexistovaly prozatím žádné státní útvary. Největší moc měli vládci jednotlivých kmenů (basileové), nejpočetnější vrstvou byli rolníci, nejnižší vrstvou byli bezzemci a byla zde i malá vrstva otroků.
Způsobem obživy bylo zemědělské hospodářství a řemeslnictví. Mořeplavba byla pak důležitá pro vznik nových osad na pobřeží Malé Asie a ostrovech v Egejském moři. Stěhování do těchto osad kvůli hledání nové úrodné půdy se nazývá 1. řecká kolonizace.
2. ARCHAICKÉ OBDOBÍ
Postupně dochází ke zvyšování počtu otroků, zdokonaluje se zemědělství, dochází k pokroku v zemědělství, v řemeslnictví a rozvíjí se obchod. Dále dochází ke sjednocování malých řeckých obcí v městské státy, tzv. polis. Společnost se dělila na tři skupiny: příslušníci městských států (plnoprávní), cizinci a otroci.
Probíhá druhá fáze řecké kolonizace, tzv. Velká řecká kolonizace (8.-6. století), a to z důvodu přelidnění, snahy získat novou půdu a nová odbytiště zboží a další zdroj dovozu otroků, dále také z politických a náboženských důvodů. Nezávislé osady na Řecku se zakládaly na pobřeží Černého moře (Byzantion) a ve Středomoří – Francie, Itálie, Sicílie a severní Afrika.
Novou formou bohatství se staly peníze. K vládě v některých městských státech se dostávají samovládci, tzv. tyrani. Rané řecké tyranidy se objevují v Korintu, Milétu nebo Athénách. Mezi nejznámější tyrany patřil Peisistratos a jeho synové, ti vládli v Athénách, nebo Polykratés z ostrova Samos. Politické problémy se řešily v radě či ve shromážděních, což vedlo ke vzniku politiky.
Nejvýznamnějšími polis se staly Athény a Sparta.
Athény
Athény se nacházely na poloostrově Atika, na kterém se kvůli málo úrodné půdě začalo rozvíjet řemeslnictví, také se rozvíjel obchod. Od 8. století zde vládla rodová aristokracie, z níž byli každý rok voleni nejvyšší úředníci (Archónti) a tvořili aristokratickou radu (areopag), která dohlížela na zachovávání zákonů.
Roku 621 Drakón sepsal správní normy, které za většinu zločinů udělovaly trest smrti. Nejvyšší Archónt Solón navázal na Drakónovy zákony, zrušil otroctví, rozdělil Athéňany do čtyř tříd podle majetku a také položil základy demokracie.
V 6. století zvítězil Peisistratos nad aristokraty, jejich půdu rozdělil bezzemkům, podporoval řemeslo a Athény vzkvétaly (výstavba kulturního centra Akropole).
Kleisthénes pak provedl správní reformu, zavedl nové územní dělení na démy (obce), uspořádané do deseti fýl (kmenů). Na základě fýl pak vznikly Rady, dále vznikl ostrakismus – tzv. střepinové hlasování o vypovězení občana z Athén, to mělo zabránit znovunastolení tyranidy.
Vrcholem otrokářské demokracie v Athénách bylo období za Perikla, ten svolával lidové shromáždění mužů starších 20 let, které rozhodovalo o státních otázkách. Roku 429 v Athénách řádila morová epidemie, které podlehla až třetina lidí.
Sparta
Sparta ležela na jihu Peloponésu, jinak byla také nazývána Lakedaimon. Převažovalo zemědělství.
Obyvatelé se dělili do tří skupin: heilóti (otroci) byli nesvobodní a bezprávní, perioikové byli sice svobodní, ale bezprávní a Sparťané (Dórové) byli privilegovaná a plnoprávná vrstva, nepracovali, žili vojenským způsobem života.
Ve Spartě byla formou vlády oligarchie (vláda mocné skupiny aristokratů), plnoprávní Sparťané tvořili lidové shromáždění (apella).
3. KLASICKÉ OBDOBÍ
Bylo ovlivněno obrannými válkami řeckých polis proti Peršanům, Peloponéskou válkou, vrcholem otrokářské demokracie, řeckou vzdělaností a kulturou.
Řecko-perské války (492-449)
Vypukly kvůli snaze Persie ovládnout Řecko, začaly po neúspěšném povstání Řeků v Malé Asii proti perské nadvládě a pomoci pevninských Řeků tomuto povstání. Roku 492 vojsko a loďstvo vedené perským králem Dárejem I. do Řecka neproniklo, protože bylo zničeno bouří.
O dva roky později vypukla 1. řecko-perská válka. Nejznámější je bitva u Maratonu, kde byli Peršané poraženi. Po této bitvě byl v Athénách spor, zda budovat silné loďstvo nebo pozemské vojsko, nakonec bylo vytvořeno loďstvo a přístav Pireus.
2. řecko-perská válka vypukla v roce 480, kdy Peršany vedl král Xerxes I. a Řeky král Leonidas. Nejvýznamnější byla bitva u Thermopyl, kdy Peršané vyhráli a ničili Atiku, dále námořní bitva u Salamíny, kterou vyhráli Řekové díky lépe ovládaným lodím. Dále vyhráli Řekové v bitvě u Platají. Teprve roku 449 byl uzavřen Kalliův mír, který ukončil řecko-perské války.
Peloponéská válka (431-404)
Vznikla z důvodu mocenského boje mezi Athénami a Spartou. Roku 421 byl uzavřen Niklův mír se Spartou a ten znamenal konec 1. etapy války. Rozhodující bitva této války se konala roku 405 u Kozích říček, Athény byly poraženy, musely kapitulovat a přijmout těžké mírové podmínky, ztratily loďstvo, bylo strženo opevnění Athén a demokracie byla nahrazena oligarchií.
4. DOBA HELÉNISTICKÁ
Díky vnitřním řeckým rozporům se k nadvládě nad polis dostala Makedonie. Její lid byl ale zaostalejší než Řecký. Filip II. Makedonský reorganizoval svou armádu podle způsobu Řeků, jádrem se staly falangy, což byly oddíly těžko oděných pěšáků. Filip s armádou pronikl do Řecka a postupně ovládl města poté, co zvítězil v bitvě u Chaironeie roku 338. Vznikl korintský spolek tvořený polis v čele s Makedonií. Ta chtěla znovuobnovení bojů s Peršany, avšak Filip byl zavražděn a jeho záměr uskutečnil až jeho syn Alexandr Veliký (vláda 336-323).
Alexandr vedl vítězné bitvy s Peršany u Issu a u Gaugamel. Díky dalším tažením do Malé Asie, Mezopotámie, Egypta a Indie vytvořil největší světovou říši, kde zakládal města, která po sobě nazýval Alexandriemi. Toto tažení zapříčinilo nové období dějin, tzv. helénismus, to znamená expanzi řecké kultury a její obohacení o východní vlivy.
Po Alexandrově náhlé smrti se říše rozdělila na menší části, přední Asii, Sýrii a Mezopotámii ovládli Seleukovci, Egypt a Kypr Ptolemaiovci, Makedonii, Řecko a Rhodos Antigonovci. V roce 146 př. n. l. se Řecko stává součástí římského impéria.
ŘECKÁ KULTURA A VĚDA
- Filosofie – Thales, Pythagoras, Sokrates, Platon, Aristoteles
- Geometrie – Thales, Euklides
- Historie – Hérodotos, Thukydides
- Básnictví – Homér, básnířka Sapfó
- Divadlo – Aischylos, Sofokles, Euripides
- Sochařství – Feidiás: socha Dia v Olympii, Myrón: Diskobolos
Architektura – čtyři z pěti starověkých divů světa byly v Řecku, pátý pak v helénistické Alexandrii: Artemidin chrám v Efesu, mauzoleum v Halikarnassu, socha Dia v Olympii, Rhodský kolos, maják na ostrově Faru. Nejslavnějším dodnes dochovaným chrámem je Parthenón v Athénách. Základním stavebním prvkem řecké architektury byl sloup.
Řekové uctívali více bohů (polyteismus), kteří měli lidský charakter, ale byli nesmrtelní a sídlili na Olympu. Roku 776 se konaly první olympijské hry, jejichž krédem byla kalokagathie, tj. jednota duše a těla.
