Starověký Řím

Otázka: Starověký Řím – politický vývoj, společenské a hospodářské poměry

Předmět: Dějepis

Přidal(a): David

Přírodní podmínky : – Adriatické ( Jaderské ) moře, Tyrhénské moře ( západ )

řeka Pád, řeka Tibera
Alpy, Apeniny

Osídlení Itálie : cca 8.stol.př.Kr.

a) italické kmeny – nejvýznamnější kmen – Latinové

další kmeny – Umbrové, Sabinové, Samnité, Lukáni
na severu Venetové ( jméno město Venécia ) a Ligurové ( Ligurské moře )

b) na jihu Řekové ( velká řecká kolonizace )

c) na severu Keltové ( Galové )

d) Etruskové ( na sever od Říma )

neví se, odkud přišli ( jsou tři teorie o jejich původu ( severní, východní a o původním obyvatelstvu )
jsou zde cca od 10.stol.př.Kr.
jejich jazyk nerozluštěn, písmo převzato od Řeků
etruština nepatří mezi indoevropské jazyky
městské státy, králové ( ti měli fascés – svazek prutů se sekyrou, symbol moci )
Etrutie – nebyl to jednotný stát, ale řada městských států.
veřejné hry ( odtud převzali Římané oblibu v gladiátorské zápasy. Etruskové pořádali zápasy bojovníků na počest zemřelých lidí )
víra v posmrtný život, velké nekropole.
dobří zemědělci

Městské státy – králové Etruskové – doba královská

V 7.stol. př. Kr. Etruskové expandují – kolize s Řeky a Kartágem při obchodu ve Středozemí. Kartágo se dalo na stranu Etrusků , a tak Řekové dál nemohli zakládat města na západ od Neapole. Massalia byla pouze trpěna.
Nicméně konkurence byla pro Etrusky příliš silná, a tak obchodovali i se vzdálenými končinami ( Švédsko, Anglie, i u nás jsou známky obchodu s nimi )
Tento dálkový obchod nebyl tak výnosný, a tak začal úpadek Etrutie.
474 př.Kr. – Řekové drtivě poráží Etrusky v námořní bitvě u Kýmé
265 př.Kr. dobyto Římany poslední Etruské svobodné město Volsinie.

Vznik Říma

Řím založen 753 př.Kr. ( 21.4. ) = počátek letopočtu
Mýtus : na počátku stál hrdina Aeneas ( syn Afrodity, bojoval na straně Trojanů v Trojské válce ).Po pádu Tróji dlouho putoval a nakonec se usadil v Latiu. Zde se oženil a jeho syn založil město Albu Longu, kde po čase vládl děd Romula a Réma. Ten byl však sesazen z trůnu vládychtivým bratrem a všichni jeho mužští potomci byli usmrceni. Dvojčata byla v košíku vhozena do Tiberu. Ujala se jich vlčice a potom pastýři. Když dospěli, tak vrátili dědovi vládu, a aby měli kde vládnout, tak založili vlastní město. Nepohodli se však na tom, jak se město bude jmenovat. Znamení však rozhodla v Romulův prospěch a rozezlený Remus na posměch bratrovi přeskočil brázdu vyoranou na místě, kde měly stát hradby města. Romulus jej za to zabil s tím, že takto skončí každý, kdo by chtěl pokořit římské hradby. V nově vzniklém městě bylo málo žen, a tak Římané unesli dívky sousedního kmene Sabinů, a tak došlo k první římské válce.
Vesnice, které se staly zárodky Říma ležely na pahorcích. Na vrcholku Palatinus sídlil kmen Latinů. Dále zde žili Sabinové atd. Zatím tuto oblast však ovládali Etruskové. Ti postavili cloaca maxima – klenutou stoku, která odvodňuje ( rozšířená ) dodnes oblast Říma.
Etruskové dali Římanům náboženský základ – na pahorku Kapitolu vybudovali chrám zasvěcený Iupiterovi, Iuno a Minervě.
510 př.Kr. vyhnán z Říma poslední král ( také etruského původu ) – Tarquinius Superbus
poté nový systém – republika ( res publica – věc veřejná )

Římská republika

Politické zřízení:

v čele 2 konzulové ( vyvinuto z vojenských velitelů ), voleni na 1 rok.
státní pokladnu obhospodařovali tzv. kvestoři
Jeden z konzulů mohl být v případě vojenského ohrožení jmenován diktátorem. Funkce diktátora byla omezena na 6 měsíců.

Senát – sbor vážených mužů

rozhodoval a konzulové vykonávali
původně bylo 300 senátorů, ale postupně se jejich počet rozrostl na 500.
2 cenzoři – veleni jednou za 5 let – odhadovali ( cenzus – odhad ) jmění občanů pro zařazování do majetkových tříd.

Rozdělení společnosti:

a) patricijové ( pater – otec ): – šlechta, příslušníci nejváženějších rodů, pouze oni byli rovnoprávnými občany.
b) plebejové ( plebs – lid )– omezená občanská práva, nemohli být voleni do úřadů, nemohli uzavírat sňatky s patriciji.
obchodníci, řemeslníci.

Spory o občanská práva – ve 4.-5.stol. př. kr.

Plebejům dodalo sebevědomí, že jejich vojenské šiky těžkooděnců v bojích zastínili patricijskou jízdu, která do té doby byla považována za něco víc
Kulturní centrum plebejů – Cereřin chrám na Aventinu.
1. secese plebejů – 494.př.Kr. = byla vytvořena funkce tribun lidu – zástupce lidu v senátu. Měl právo veta ( veto – zakazuji )
2. secese (odchod ) plebejů – 449 př.Kr. – odešli na chvíli z Říma – patricijové uznali plebeje za důležité = ústupky plebejcům. Plebejové dosáhli zrovnoprávnění
sepsání zvykového práva = Zákony 12 desek
zaveden pojem římský občan.
povolen sňatek mezi patriciji a plebeji
od roku 367 př.Kr. mohli i zastávat konzulský úřad.
Poslední secese proběhla začátkem 3.stol.př.kr. – od té doby byla usnesení plebejského sněmu zákonnými ustanoveními pro celý Řím. Nazývala se plebiscity (plebei scitum – lidu se uzdálo)

Ovládnutí Itálie :

podrobili si okolní města ( Latinové ) a postupovali na sever ( skomírající Etrutie ).Etrutii dobývali i Keltové (Galové) a ti porazili Římany a dokonce v roce 387 př.kr. vnikli do Říma a dlouho Římany obléhali na Kapitolu. Nakonec odtáhli, za vysoké výkupné.
Pak Římané ovládli Samnity. To už byla na Římu nezávislá v Itálii pouze na jihu řecká města.
272 př.kr. kapitulace Tarentu – posledního řeckého svobodného jihoitalského města => Řím ovládá jižní Itálii.
265 př.kr. – ztrácí samostatnost etruská Volsinie – Řím ovládá celou Itálii až k Pádu.
Další výboje: např. proti Epeirskému království ( král Pyrrhos – Pyrrhovo vítězství – skoro porážka )

Boje o ovládnutí Středomoří

Římská armáda:

tvrdá disciplína,
Pěchota – lehkooděnci, těžkooděnci, lukostřelci
Jezdectvo – vážení vojáci, starali se o svého koně, v boji příliš nezasahovali
Organizace armády: Legie ( v čele legát, legio = sbor ) – max. 6 tis. vojáků, znakem legií byl orel ( toho nosil orlonoš se lví kůží na zbroji )
Legie se dělila na 10 kohort. Každá kohorta tvořila tři manipuly. Jeden manipul tvořil 2 centurie. Centurie (v čele centurion ) – cca 100 vojáků
Budování silnic – rychlý přesun vojska.
Decimace – nejtvrdší trest pro legie – za velké zbabělství nebo vzpouru.Aby se vojáci báli víc velitele než nepřítele. Každej desátej byl popravenej.

Kartágo

původně fénická osada , území dnešního Tuniska
Tehdy ovládalo západní severní Afriku, kus Španělska , Sicílii, Sardínii a Korsiku.
Římany nazýváni Punové.
Féničané dokonce obepluli Afriku.
Tradice udává jako datum založení Kartága rok 814 př.Kr.
z Kartága se stal městský stát, bohatl z obchodu.
silné loďstvo, ale slabá pozemní armáda
Střet zájmů s Římem o Sicílii.

Punské války

1.punská válka 264 – 241 př.kr.

o Sicílii ( důležitý bod, obilí, přístavy )
Rozhodující bitva – 241 př.Kr. u Aegatských ostrovů ( poblíž Sicílie )
vítězství Římanů -> Řím ovládl Korsiku, Sardinii a Sicílii.
provincie
Římané zmírnili výhodu Kartága v silnějším loďstvu tím, že opatřili své lodě háky atd., a tak mohli přelézt na protivníkovu loď a vést tam pozemní boj.

2.punská válka 218 – 201 př.kr.

nejdramatičtější
začala v Hispánii ( Kartágo si vynahradilo ztrátu Sicílie ziskem Hispánie ( měděné doly atd. ) a vyvrcholila tažením Hannibala do Itálie.
Hannibal chtěl na svou stranu získat římské spojence. Překročil Alpy ( při přechodu Alp umíralo 2000 vojáků denně, většina slonů umřela , nebo se utopila v bažinách )
217 př.Kr. – bitva u Trasimenského jezera – Hannibal poráží Římany.
216 př.Kr. bitva u Cann – Římané poraženi.
Hanibal tak putoval po jihu Itálie, a tak dal Římu čas na vzpamatování
Publius Cornelius Scipio ( později Africanus; byl konzulem = diktátor )
vylodění v severní Africe = Hannibal se musel vrátit.
202 př.kr. – bitva u Zamy – Hannibal poražen.
Porážka Kartága – obrovské válečné náhrady
Kartágo muselo odevzdat své loďstvo
nemohli vést válku bez souhlasu Říma.

3.punská válka – 149-146 př.kr.

Kartaginci nesměli válčit bez svolení Říma – Řím jim ale nepovoloval ani se bránit – Kartágo to začalo porušovat, aby se bránilo – poselstvo z Říma: tvrdé podmínky – odevzdat do tří dnů všechny zbraně + zbourat a opustit město – Kartaginci během doby na rozmyšlenou ( 3 dny ) překovali všechno náčiní na zbraně, z budov měli šutry do metacích strojů – na podmínky nepřistoupili – bránili se 2 roky.
Pak tam byl povolán Publius Cornelius Scipio Minor ( vnuk Hannibalova přemožitele ) a ten Kartágo dobyl.
Senát rozhodl, že s Kartágem bude tvrdě naloženo.
Kartágo srovnáno se zemí, zapáleno a pak posypáno vápnem a solí a prokleto.Obyvatelstvo prodáno do otroctví.
Marcus Porcius Cato – cenzor , a všechny své řeči v senátu končil tímto: „ A krom toho soudím, že Kartágo musí být zničeno.“
Výboje na východ : 3 makedonské války – Makedonci byli spojenci Hannibala, a tak se Řím chtěl pomstít.
168 př. kr. – bitva u Pydny -Římané vítězí
Z Makedonie se poté stala Římská provincie.
146 př. Kr. dobyt Korint.
Od té doby nazývají Římané Středozemní moře mare nostrum – naše moře.

Krize Římské republiky 133 – 31 př. kr.

Připojení provincií

Sev. Afrika, Dalmácie, Hispánie, Řecko – proměna Říma ve světovou říši
důsledky v politice, životním stylu, celé společnosti.
velmi narostlo množství otroků – četná otrocká povstání.

Krizové jevy a příčiny krize:

Správní oblast – dosavadní správní orgány už nevyhovovaly.
Rychle narůstaly sociální rozdíly mezi občany ( levné obilí z provincií ) – zadlužování a jejich půdu nakonec skupovali velkostatkáři – obrovské statky – latifundie.
1.povstání otroků ( bylo jich moc, tak byli levní. Proto se s nimi zacházelo stále hůř a hůř – povstání. (např. v r. 136 př.kr. se vzbouřili otroci na Sicílii a založili si tam vlastní stát, který odolával 4 roky)
2.neúspěšné pokusy o pozemkovou reformu (občané vracející se z válek nalezli doma pouze zpustošené pozemky a dokonce o ně byli obíráni. A bez majetku ztráceli občanství + tak byla oslabena armáda, protože bezzemci nebyli povinni být v armádě. Navíc, vzhledem k nárůstu počtu otroků klesala i cena otroků – nemajetní se již nemohli živit jako nádeníci, protože otroci byli levnější.
Problémy se pokusili řešit bratři Gracchové
Pozemková reforma – velkostatkáři mohli mít omezené pozemky a zbytek jim měl být sebrán a rozdán nemajetným. Tuto reformu zastávali bratři Gracchové (patřili k nobilitě ).
Tiberius Gracchus – tribun lidu r. 133 př.kr. a dočasně prosadil zákon o pozemkovém maximu. Při volbách tribunů na další rok byl na Capitolu zabit senátory.
Gaius Gracchus – tribun lidu 123-122 př.kr., – obilní zákon ( levné obilí nemajetným )
Prosadit reformu se tak nepodařilo.
3.vznik žoldnéřské armády – každý mohl mít svou armádu – bitvy mezi politickými protiklady.
Všechny tyto problémy vyvrcholily Občanskou válkou, kdy mezi sebou soupeřily odlišné názory na upevnění republiky – boj o moc.
Populáři ( lid ) – představitel Gaius Marius – ( vojenský velitel ) 104-100 př.kr. zvolen konzulem, provedl vojenskou reformu – profesionální armáda ( obživa pro chudé, a ti po skončení služby ( 16 let ) měli dostat malý pozemek . Úspěšně bojoval proti Germánům )
90-88 př.kr. – válka se spojenci – římské občanské právo rozšířeno na všechno svobodné italské obyvatelstvo (do té doby pouze Řím)
vs. Optimáti ( překlad – nejlepší ) – představitel Lucius Cornelius Sulla
Sulla dobyl Řím ( kde vládli popoláři ) a zmocnil se moci – 1.občanská válka ( 88-82 př.kr.)
optimáti chtěli neomezený vliv senátu
Gaius Marius zemřel ( 86 př.Kr. ) a optimáti zvítězili.
Sulla – pronásledoval odpůrce ( vydal veřejné seznamy – proskripce ) – umřelo až 40 senátorů.
82-79 př.Kr. fce. diktátor ( doživotní funkce )
Sullova diktatura
omezena moc tribunů, posílen vliv senátu.
vyraboval Olympii, pochytal atlety, kteří měli uspořádat olympijské hry v Římě. Tyto 175. hry roku 80 př.Kr. byly tak jediné, které se nekonaly v Olympii.

Spartakovo povstání (73-71 př.kr.)

Největší a nejúspěšnější povstání otroků.
Gladiátorská škola Capua – gladiátoři ( od slova gladius = meč ) utekli a usadili se na sopce Vesuv. Pak táhli na sever celou Itálií – Spartak je chtěl vyvést přes Alpy z Itálie, ale byli nejednotní – rozdělili se – znovu táhli Itálií, tentokráte na jih (chtěli přeplout na Sicílii)
Vory ale byly zničeny bouří, a tak táhli k východnímu pobřeží. To už ale vojsko vedené Crassem (Marcus Crasilius Crassus) vykopalo hluboký příkop přes poloostrov – odříznuta cesta zpět – nakonec otroci poraženi u východního pobřeží Itálie. Většina otroků padla ( i Spartakus ) a 6000 otroků bylo přibyto na kříže podél silnice Via Appia z Capuy do Říma.Pro výstrahu.

Zánik Římské republiky

V Římě stále trvaly politické boje o moc ( např. připravované spiknutí – Lucius Sergius Catilina, odhaleno konzulem Ciceronem – Marcus Tullius Cicero – ( řečník, politik, obránce republiky, v občanské válce mezi Pompeiem a Caesarem stál na straně Pompeia, ale Caesar se k němu zachoval velkoryse. Nakonec byl za druhého triumvirátu Marcem Antoniem proskribován – zavražděn.) Řeči proti Catilinovi – Catilina poražen.
60 př.kr. – 1.triumvirát ( vláda tří mužů, trium – tři, vir – muž )
Gnaeus Pompeius Magnus – velká podpora armády ( úspěšný velitel, např.: boje s piráty na Krétě, tažení do Sýrie, porážka pontského krále Mithridata – Pontská říše : severovýchodní Malá Asie, původně součást říše Alexandra Makedonského)
Caesar – velké státnické nadání, významný politik, z řad populárů ( dokonce prchl před Sullou)
Crassus – ohromné finanční prostředky, potlačil Spartaka, nakonec padl v boji s Parthy
byl v r. 70př.kr. konzulem ( 2.konzul byl Pompeius )
Caesar – usmířil Pompeia a Crassa a dohodli se tak na vzájemné podpoře.
chtěli si rozdělit moc ve státě.
59 př.kr. – konzul – zákony ve prospěch chudých občanů a veteránů.
58 př.kr. – prokonzul v Galii ( na 5 let ) – boje s Galy, povstání Vercingetorixe – potlačeno, Vercingetorix má ve Francii sochu.
58-50 – ovládl skoro celou Galii, vylodil se v Británii.
Crassus – boje s Parthy ( 53 př.kr.) (Parthské království – úplně na východě ), Crassus umírá. – 53 př. Kr. Konec 1.triumvirátu.
Pompeius – 52 př.kr. konzulem, ale bez kolegy!!! – senát doufal, že se mu podaří uklidnit situaci v Římě. Vzbouření příznivců Caesara
Pompeius tak posiloval svůj vliv v Římě, zatímco Caesar vládl v Galii. Nechtěl se podřídit – 49 př.kr. se vydal do Říma a překročil říčku Rubikon ( hraniční řeka ) – Kostky jsou vrženy
2.občanská válka
Pompeius prchl před Caesarem do Řecka ( zde byl poražen v bitvě u Farsálu v r. 48 př.kr. a pak do Egypta, kde byl zabit faraonem Ptolemaiem XIII. ) – pak dal hlavu Caesarovi, ale Caesar ho obvinil, že se vměšuje do záležitostí Říma a zaútočil na něj.
Na trůn Caesar dosadil Kleopatru VII. ( měli spolu syna )
Caesarova diktatura
nepronásledoval své politické odpůrce
provedl řadu reforem ( podporoval kolonizaci v západní části impéria, bezplatné příděly obilí pro chudinu, hojně uděloval občanství ( i cizím lékařů a učitelům )
dával půdu vysloužilým vojákům, uděloval občanství i v provinciích a zvyšoval počty úředníků.
zavedl Juliánský kalendář ( solární kalendář ( do té doby lunární ) , 365 dní , .Juliánský kalendář se používal do 1582 n.l.- Gregoriánský kalendář )
psal : Zápisky o válce Galské a Zápisky o válce občanské
obnovil Kartágo a Korint
Caesar : funkce – imperátor ( armáda ) , Pontifex maximus ( nejvyšší velekněz )
měl epilepsii
V roce 46 př.Kr. se ještě Caesar vydal potlačit povstání do Hispánie ( Pompeiovi příznivci )
a poté byl v roce 46 př.Kr. zvolen diktátorem ( původně na 10 let, pak doživotně )
Senát v něm viděl (oprávněně ) hrozbu pro republiku, a tak ….. zrovna, když byl celý stát již připraven na ohromnou válku s Parthským královstvím. .. byl Caesar zavražděn.
15.3.44 př.kr. – Caesar zavražděn svými odpůrci
v čele spiknutí Brutus a Cassius
Spiklenci neměli žádný další plán
43 př. kr. – druhý triumvirát
zvolen senátem na 5 let.
Octavianus – synovec Caesara, ale Caesar ho adoptoval na syna.
Marcus Antonius – tehdy konzul , projev při pohřbu Caesara
Marcus Lepidus – velitel jízdy, nakonec se stáhl do pozadí
Cíl : potrestat Caesarovy vrahy – bitva u Fillip ( 42 př. kr. )
vrátili se k proskripcím
Pak si rozdělili sféry vlivu ( Octavianus – Itálie, Marcus Antonius – východní provincie – Marcus se velmi stýkal s Kleopatrou a Octavian byl v Římě. Marcus dával Kleopatře římská území. V roce 31 př.kr. se střetl Octavian s Marcem u mysu Aktia ( námořní bitva, západní pobřeží Řecka)
Octavian zvítězil a Marcus s Kleopatrou se zasebevraždili.
30 př.kr. připojen Egypt , v čele Imperium romanum stál Octavian, získal titul Augustus ( vznešený ) celé jméno – Gaius Octavianus Augustus Caesar.
Republika skončila.

Rané císařství – principát

První Římský císař : Gaius Octavianus Augustus Caesar ( 27 př.kr. – 14 n.l. )
měl titul princeps ( první mezi rovnými ) – stal se prvním občanem senátu a prvním občanem státu.
senát pouze poslušným nástrojem
formálně zachováno konzulství, tribun lidu = jedna osoba : Octavianu
hromadění moci v rukou jedné osoby
Octavianus vytvořil praetoriánskou gardu – osobní garda, která plnila jeho rozkazy.
Jak se dostal k moci? Jako odstoupil ze své funkce, ale senát ho přesvědčil, ať se vrátí – Octavianus vyhověl a nikdo ho pak nemohl nařknout, že uzurpuje moc, když se vrátil na žádost senátu.
senátu přiznal podíl na řízení státu
další výbojné války ( Hispánie, proti Germánům – 9 n.l. byla římská armáda poražena v Teutuborském lese – tři legie pobyty do posledního muže->hranice Říma zůstaly na Rýně )
Pax Romana
Řím tehdy ohrožoval král Markomanů Marobudus – jádro jeho říše leželo v českých zemích.
za jeho vlády se v Římě hodně stavělo (např. císařský palác na Palatinu, nové římské fórum)
úpadek morálky – krize rodiny v impériu – Octavianus proti tomu podnikal kroky ( zvýhodňoval rodiny s dětmi, podporoval kulturu ( básníci Vergilius, Horatius )
Tehdy měl 25 legií.
Provincie rozdělil na císařské ( okrajová ) a senátní.Vedle státní pokladny zavedena pokladna principova.
Neměl žádného syna, pouze dceru.Proto spojil rod Iuliů a rod Claudiů, a tak získal dva adoptivní syny.Jedním z nich byl Tiberius.

Julsko – klaudijská dynastie:

a) Tiberius ( 14 – 37 n.l. ) – měl velkou autoritu, zavedl úsporná opatření ( aby naplnil císařskou pokladnu ).Během své vlády se přesídlil na Capri, odkud řídil Říši. Vedl zde rozmařilý a perverzní život.

Začalo se za něj zneužívat zákona o urážce majestátu – odstraňování politických odpůrců. nevázaný život
jednou zvítězil na Olympijských hrách
měl strašně moc beďarů, neštěstí v lásce ( musel se rozvíst kuli otci, a nová manželka byla děvka), odmítl pojmenování třetího měsíce po sobě ( July – po Juliusovi Caesarovi, a srpen – Augustus )
skvěle se sebeovládal, byl samotář, filozof, ale na druhou stranu velmi rozporuplný.

b) Caligula ( 37 – 41 n.l. )– šílenec a sadista ( kůň senátorem, mramorová stáj, prohlásil se bohem )

nakonec zavražděn velitelem praetoriánů

c) Claudius ( 41 – 54 n.l. )– provolán praetoriány za císaře po zavraždění Caliguly.Byl to Caligulův strýc.

věnoval se vědě, sepsal ( nedochované ) dějiny Etrusků a dějiny Kartága
vytvořil dokonale fungující státní aparát, budoval akvadukty a silnice.

d) Nero – adoptivní Claudiův syn

přinutil k sebevraždě Senecu ( jeho vychovatel ), krutý, podpálil Řím ( chtěl napsat báseň o Tróji – obvinil z toho křesťany )
nakonec se proti němu vzbouřily legie a když Nero viděl, že nemá šanci, tak se zabil. a při tom prohlásil : „Ó, jak velký umělec to ve mně hyne.“
získal nejvíce olympijských vítězství – ale šílená fraška. Jednou byl dokonce poražen, ale skutečný vítěz byl ihned uškrcen a Nero tak mohl převzít věnec pro vítěze….blb.
Celkově za Iulsko-klaudijské dynastie impérium vzkvétalo a vzpamatovalo se z občanské války. Zlepšilo se postavení otroků ( někteří Římané – např. Seneca – už dokonce považovali otroky za lidi.)

Flaviovci

Nero neměl nástupce, a tak po jeho smrti nastaly boje o moc.Zvítězil v nich Titus Flavius Vespasianus.
za Flaviovců bylo postaveno Colosseum
Vespasianus – potlačil židovské povstání v Judei ( zrovna v době, kdy se stal císařem )
Titus – oblíbený , dobře vycházel se senátem.
24.8. 79 n.l. výbuch Vesuvu – Pompeje + Herculaneum( v 19.stol. archeologické vykopávky, významné pro historiky a archeology )
vládl pouhé dva roky.
Adoptivní císaři – senátem byl zvolen Nerva – originálně vyřešil nástupnickou otázku: vyhlédl si oblíbeného a schopného místodržícího Germánie Traiana a adoptoval ho.

Největší územní rozmach říše : Traianus ( 98 – 117 n.l. )

Provincie: Hispánie, Galie, Británie, Germánie ( dolní a horní ), Ilýrie, Řecko, dočasně Dácie, Malá Asie, dočasně Arménie a Mezopotámie, dále : Palestina, Judea, Arábie, Egypt, Mauretánie, severní pobřeží Afriky.
Hadrianus ( 117 – 138 n.l. ) – intenzivní opevňování hranic -> valy Limes Romanus
Např. Hadrianův val ve Skotsku, největší valy byly mezi Rýnem a Dunajem.
potlačil velké židovské povstání v roce 132 ( v čele židů byl Bar Kochba ) – povstání poraženo – diaspora + na obranu říše sloužily tzv. vazalské státy – předsunutá hranice , pak splynuly do říše ( např. Mauretánie .)

Marcus Aurelius Antoninus ( 161 – 180 ) – filozof na trůně

Markomanské války ( 166-180) ( vyhrál, Markomani – germánský kmen , sídlili na území dnešních Čech a Moravy ) + Kvádové.
jezdecká socha Marca Aurelia v Římě ( jediná starověká jezdecká socha )
Hovory k sobě
syn Commodus – špatný císař, násilně odstraněn.

Severovci – poslední dynastie období principátu.

začínala krize impéria
212 n.l. vydán edikt, který uděloval římské občanství všem svobodným obyvatelům impéria.

3.století – krizové období Říma, armády volí císaře ( víc císařů – boje o trůn atd. )

za 50 let se jich vystřídalo 28 ( nepočítaje vzdorocísařů )
tehdy měla římská říše cca 50-80 mil. obyvatel.

Pozdní císařství – dominát ( 284 – 476 n.l. )

Diocletianus ( 284 – 305 n.l ) – otrok- vojevůdce-císař.

velmi schopný,
zřekl se titulu princeps a nechal se oslovovat dominus

Řada reforem

rozdělení říše na 12 diecézí a na 101 provincií.
zlepšení daňového systému
velikost armády vzrostla na dvojnásobek (do armády byli přijímáni i cizinci i Germáni ) – tzv. barbarizace armády.
titul Dominus ( pán, pán nad všemi poddanými )
zřekl se titulu princeps
nechal se uctívat , zrušil ostatní funkce a senát je již naprosto bez významu.
pronásledování křesťanů

Systém spoluvládců

měl spoluvládce pro západní část říše a oba si přibrali mladší císaře, se kterými se počítalo jako s nástupníky.
Celkem 4 – tetrarchie – každý z nich vládl určitému území.Dva byli Augustové a dva byli Césarové.Diocletianus hrál mezi nimi stále primát a celé to dost dobře fungovalo. Už žádný z císařů neměl sídlo v Římě, i když to bylo furt hlavní město.
Diocletiánův palác ve Splitu.

Constantinus ( 306 – 337 n.l. )

podporoval křesťanství
313 n.l. – edikt milánský – zrovnoprávnění křesťanství
325 n.l. do maloasijské Nikaie svolal první církevní sněm (nikajský koncil ).
330 n.l. – vybudoval Constantinopolis během 6 let, na místě malé osady Byzantion = 2 hlavní města.
Na smrtelném loži se nechal pokřtít.

Zánik Říše Římské : příčiny :

a) nejednotnost, spory o trůn, boje o vládu
b) vnější příčiny – Nájezdy Barbarů

Germánské kmeny – výrazné nájezdy na Řím

Gótové – Vizigótové a Ostrogótové
375 – počátek stěhování národů.
378 – bitva u Hadrianopole – zničena část římské armády – zabit císař a po něm nastupuje poslední císař, který vládl nerozdělené říši – Theodosius
380 – křesťanství prohlášeno jediným povoleným státním náboženstvím.
potíral vše pohanské – konec olympijským hrám.
Před smrtí rozdělil říši mezi své dva syny : východní část svěřil staršímu Arcadiovi a západní část mladšímu Honoriovi ( za sídlo si zvolil Ravennu )
395 n.l. – rozdělení říše : Západořímská říše ( Řím ) a Východořímská říše
( Constantinopolis )
410 – vyplenění Říma Vizigóty ( vojevůdce Alarich ) – byli to kočovníci a po vyplenění Říma odtáhli s kořistí.
Vandalové – oblast Německopolska, tažení přes Galii, Hispánii, Sev. Afriku až do Říma.
455 – Vandalové pronikají do Říma a důkladně ho vypleňují

Hunové – polovina 5.stol. n.l. – Attila bič Boží

kočovníci turkotatarského původu, příbuzní s Avary a Bulhary, kuli nim postavili Číňani Velkou čínskou zeď.
útočili na Góty, kteří před nimi utíkali – tlačili se do Římské říše.
451 – bitva Hunů s Římany na Katalaunském poli ( Francie ) na řece Marně.– bitva dopadla nerozhodně a Attila odtáhl z Galie.
neví se, kde je Attila pohřben, velký poklad.
476 našeho letopočtu vtrhají Germánské kmeny do Říma ( vzbouřili se ty kmeny, co byly v římské armádě ), sesazují posledního císaře : Romulus Augustulus a místo něj dosazují na trůn svého velitele Odoakera. Odoaker poslal do Byzance odznaky císařské moci a tím dal najevo, že se necítí za pokračovatele římského císařství, ale že vládne jako germánský král.
476 – zánik Západořímské říše.
Konec antiky – 529 – Iustinianus nechává uzavřít Platonovu Akademii v Athénách.

Pojmy:

ariánství – křesťanský náb. směr. Neuznává trojjedinost Boha – Bůh otec stvořil Ježíše. Rozšířeno hodně u Germánů. Tento směr byl zakázán na nikajském koncilu.
Panonie – římská provincie – západní Maďarsko, jižní Slovensko a východní Rakousko. Římani zde na obranu zakládali mnoho vojenských táborů – např. Vindobona – Vídeň.