Stát a národ - maturitní otázka ZSV

Otázka: Stát a národ

Předmět: Základy společenských věd

Přidal(a): Tereza

Stát a jeho funkce

stát (z lat. stato = status, ústava, řád)
neexistuje jednotná definice
stát je:
- mocenská instituce, která zajišťuje svým občanům podmínky pro život (zasahuje do fungování společnosti)
- forma politické organizace společenství lidí, kteří žijí trvale na určitém území

Pro existenci státu jsou důležité tři základní prvky (znaky):

státní území
státní obyvatelstvo
státní moc

Dalšími znaky jsou:

státní suverenita (svrchovanost, nezávislost) → stát není podřízen žádnému vyššímu orgánu (musí však plnit závazky vyplývající z členství v nadstátních organizacích, např. NATO, EU…)
právní subjektivita → způsobilost samostatně vystupovat v právních vztazích

Teorie vzniku státu

náboženská teorie → stát je výrazem boží vůle
patriarchální teorie → stát je přirozený útvar po vzoru rodiny
mocenská teorie → silnější vládnou slabším
smluvní teorie → lidé se domluvili a některá svá přirozená práva převedli na stát (např. kvůli zajištění své vlastní bezpečnosti)

Funkce státu

vnitřní funkce
- bezpečnostní → zajištění bezpečnosti občanů a jejich majetku
- ekonomická → podpora podnikání, dohled nad chodem ekonomiky, garance ekonomických podmínek
- sociální → zajištění občanů v době nemoci, ve stáří, poskytnutí podpory

v nezaměstnanosti, rodičovského příspěvku, bezplatné školství…

kulturní → péče o kulturní dědictví, rozvoj vědy, školství, ochrana ŽP

vnější funkce (týkají se vztahu k jiným státům)
- obranná → obrana obyvatel státu před vnějším nebezpečím
- hospodářská → podpora a regulace zahraničního obchodu
- diplomatická → zajištění vztahů s dalšími státy (zahraniční politika)

Formy státu (někdy též hovoříme o typech státu)

jednotlivé státy se od sebe liší
třídíme je podle různých kritérií:

Podle způsobu vládnutí (kdo vykonává státní moc)

demokracie
- všichni občané mají možnost účastnit se na správě a řízení státu
  - buď přímo, např. formou referenda = přímá demokracie
  - nebo nepřímo – pomocí zastupitelů = nepřímá demokracie
- autokracie
  - všechny antidemokratické státy = diktatury
  - rozhoduje jednotlivec nebo privilegovaná menšina nad většinou
  - často dochází k porušování lidských práv

Podle hlavy státu (kdo stojí v čele státu)

monarchie
- stát, v jehož čele stojí monarcha = panovník (král, císař, car, paša…)
- zpravidla na základě dědičnosti; jde o post doživotní
- monarchie může být:
  - absolutní – neomezená moc panovníka
  - konstituční – moc panovníka je omezená ústavou (ústava = konstituce)
  - parlamentní – panovník má symbolický význam, má reprezentativní funkci; jeho pravomoci jsou omezené dalšími státními orgány, které jsou často volené parlamentem

republika
- (z lat. res publica = věc veřejná)
- nejvyšší moc přísluší lidu
- v čele republiky stojí obvykle prezident, který je volen na určitou dobu na základě ústavy
- je podřízen právnímu řádu
- republika může být:
  - prezidentská – prezident je volen přímo; je hlavou vlády, kterou vytváří a která mu je odpovědná (např. USA)
  - poloprezidentská – prezident je volen přímo a má poměrně velké pravomoci; vláda je odpovědná parlamentu, (např. Francie)
  - parlamentní – prezident volen většinou nepřímo (u nás dnes už přímo), má hlavně reprezentační funkce; vláda je odpovědná parlamentu, ale prezident není v jejím čele (např. ČR)

Podle územní struktury státu (jak je stát územně členěn)

unitární stát (např. ČR, Itálie, Francie, Čína, …)
moc vykonává jediná soustava nejvyšších státních orgánů
území vytváří jeden celek
stát uděluje pouze jedno občanství
území je členěno na nižší správní celky

federace (např. USA, Německo, Rakousko, Švýcarsko, …)
představuje svazek států (kantony, spolkové země, provincie)
dvě soustavy nejvyšších orgánů – na úrovni federální a na úrovni jednotlivých částí federace
subjekty vystupují jednotně ( mají jednotnou měnu, armádu, ústavu)
více občanství

konfederace
volné smluvní sdružení států
bývá přechodná
státy mohou vystupovat samostatně

protektorát
spojení založené na nerovném postavení zúčastněných států

Historické teorie společnosti a státu

otázka jak spravedlivě uspořádat společnost se objevuje už ve 4. stol. př. n. l.
zabývali se jí především filosofové Platón a jeho žák Aristoteles

Platonova nauka o státě:

napsal dílo Ústava
vytváří představu o ideálním státě → jsou v něm tři třídy občanů
- vládcové (filosofové = ti nejmoudřejší) → mají nejlepší vzdělání, neměli by mít majetek, který je kazí
- strážci → dbají o obranu státu
- řemeslníci, obchodníci, rolníci → dbají o výživu a zisk státu
prosazuje aristokracii (vládu nejlepších a nejchytřejších) a odsuzuje oligarchii (vládu bohatých), demokracii (vládu svobody) a tyranii (vládu násilí)
je považován za tvůrce 1. etického kodexu politika → politik musí mít všechny ctnosti (moudrost, sebeovládání, statečnost, spravedlnost), aby mohl zastávat svou funkci → lidí, kteří mohou být politiky, je málo
pokud se k vládě dostanou lidé, kterým chybí ctnosti, tak dochází k úpadku morálky a stát

Aristotelova nauka o státě:

napsal spis Politika
člověk je tvor společenský → „zóon politikon“
zabývá se nejlepším „možným“ státem (z praktického hlediska);
vyzdvihuje monarchii (vládne jednotlivec ve prospěch všech), aristokracii (vláda těch nejlepších), politeu (vláda všech svobodných občanů)
zavrhuje tyranii (vláda jedince ve prospěch sebe samotného), demokracii (vláda davu) a oligarchii (vláda bohatých)

Sociální stát

stát, který usiluje o zajištění podmínek slušného žití pro občany, zajišťuje určitou životní úroveň → usiluje o ekonomické a sociální zabezpečení občanů
stát ale pak řídí a kontroluje např. hospodářství → omezuje svobodu jednotlivce; státní kompetence jsou široké

Právní stát

stát, kde vládne právo a je mu podřízena veškerá státní moc
zaručení určitých jistot a hodnot – nezávislé soudnictví, lidská práva, vymáhání práv, platné zákony…
předpokladem fungování právního státu je právní jistota, tzn. vymahatelnost práva
v právním státu existuje dělba moci (zákonodárná, výkonná a soudní)

národní stát → na území jednoho státu žije jeden národ
národní státy → začaly vznikat až 18/19 století

Národ

národ (nativ) → společenství občanů, kteří mají společný jazyk, tradici, kulturu, dějiny; často vázán na konkrétní stát

Pamatuj!

národnost = příslušnost k určitému národu, např. česká, slovenská, (získáme ji narozením)
státní občanství (příslušnost) – vztah jednotlivce a určitého státu; např. ČR (získáme narozením, osvojením, udělením na základě žádosti, určením otcovství, nalezením)

Politický a etnický národ

politický národ = základem je státní občanství; společenství lidí (občanů) žijících ve stejném státě, kteří uznávají stejné politické hodnoty, např. principy demokracie, lidská práva, a mohou se účastnit politického života
etnický národ = základem je národnost; společenství lidí (občanů), kteří mají společný jazyk, tradici, kulturu, dějiny
v současné době nežije v jednom státě pouze jeden národ, kromě původního národa žijí v daném státě i jiné národnostní menšiny (minority) = etnika, etnické skupiny
společnost jednotlivých států se mění z národnostní na multietnickou → bezproblémové soužití etnik není samozřejmé →
- může dojít k asimilaci (minorita = přistěhovalci se přizpůsobí majoritě)
- může dojít k mísení tradic a zvyků (viz USA)
- může vzniknout multikulturní společnost (různá etnika žijí vedle sebe a zachovávají si své tradice a zvyky)

Xenofobie

projev chování, který spočívá v nedůvěře, odporu a nepřátelství ke všemu cizímu
je to forma strachu ze všeho neznámého, především z cizinců (strach z odlišných kultur, zemí, náboženství) a všeho, co přichází z ciziny nebo toho, co je mimo vlastní sociální útvar (skupinu, kmen, národ, stát)
tento strach může přejít až v nenávist
xenofobní chování je založeno na rasových, etnických, kulturních a náboženských předsudcích
xenofobie je často spojována s různými formami rasismu
zbavit se xenofobie lze na základě osobní zkušenosti s cizími kulturami…

Rasismus

ideologie, která tvrdí, že existují vyšší a nižší rasy lidí, viz např. teorie árijské rasy za druhé světové války
součástí je agresivní postoj vůči „nižším“ rasám
rasismus je důsledkem xenofobie
v základu rasismu stojí strach z cizího a neschopnost přijmout odlišnost
rozeznává tři základní rasy → bílá, černá a žlutá