Otázka: Střední Evropa – Německo a alpské země
Předmět: Zeměpis
Přidal(a): miki
NĚMECKO
(ofic. Bundesrepublik Deutschland)
spolková republika
rozloha: 357 000 km2
počet obyvatel.: 81.000.000
hus. zalid.: 225 obyv./km2
HDP/obyv.: 38 000 USD
hl. město: Berlín
města: Mnichov, Hamburg, Stuttgart, Kolín n. Rýnem, Frankfurt n. Mohanem, Dortmund
Poloha a přírodní poměry:
Německo má výhodnou geografickou polohu ve střední Evropě. Má přístup k Severnímu a Baltskému moři. Sousedí s devíti státy (od severu Dánsko, Polsko, Česká republika, Rakousko, Švýcarsko, Francie, Belgie, Lucembursko, Nizozemsko) s nimiž má převážně přírodní hranice. V letech 1949 – 1990 bylo Německo rozděleno na dva státy – Německou spolkovou republiku (NSR) a Německou demokratickou republiku NDR. Oba státy měly rozdílný politický i hospodářský systém. Po sjednocení (2. 10. 1990) patří Spolková republika Německo (Bundesrepublik Deutschland) svou rozlohou mezi velké evropské státy (6. místo) i v počtu obyvatel je na prvním místě (nepočítáme-li euroasijské Rusko). Německo má 16 spolkových zemí (13 spolkových republik a 3 svobodná města – Berlín, Hamburk, Brémy)
Povrch Německa se postupně zvedá od severu na jih. Na severu se prostírá rozsáhlá Severoněmecká nížina. Střední Německo zaujímají vrchoviny a nevysoká horská pásma Větších výšek dosahují jen Schwarzwald a při hranicích s ČR Erzgebirge (Krušné hory) a Böhmerwald (Šumava). Jižně od Dunaje, který pramení ve Schwarzwaldu, se nadmořské výšky zvedají k pásmu Alp (nejvyšší hora Zugspitze 2962 m).
Podnebí je na severu přímořské a směrem na jih se zvyšuje kontinentalita.
Vzhledem ke sklonu reliéfu směřuje většina řek na sever (úmoří Severního a Baltského moře). Pouze druhá nejdelší evropská řeka Dunaj teče na východ. Řeky mají dostatek vody, značné části velkých toků jsou splavné. Na severu jsou spojeny průplavy. Na severu země se nacházejí jezera ledovcového původu (Meklenburská jezerní plošina v okolí Berlína) a také na jihu v alpské oblasti (největší je jezero Bodamské).
Berlín – K politickému rozdělení Berlína došlo roku 1948 v důsledku Berlínské blokády, především poté roku 1949 založením dvou německých států, z nichž jeden, NDR, vyhlásil sovětský sektor Berlína za své hlavní město. K územnímu a tím faktickému rozdělení města došlo pak 13. srpna 1961 stavbou Berlínské zdi (rozdělení města skončilo až pádem Berlínské zdi 9. listopadu 1989).
Obyvatelstvo:
V době existence dvou států probíhala značná imigrace ze zemí jižní Evropy a hlavně z Turecka do západní části (NSR). Také z NDR do NSR byla silná emigrace. Průměrná hustota zalidnění (225 obyv./km) je vysoká, ale se značnými oblastními rozdíly. Vysokou hustotu má oblast Porýní, Porúří, Sasko a Durynsko. Méně zalidněné je severní Německo (kromě pobřeží) a horská pásma na jihu. Životní úroveň obyvatelstva je vysoká. Přes značné přerozdělování financí je stále patrný výrazný rozdíl mezi situací ve spolkových zemích bývalé NSR a bývalé NDR. Nezaměstnanost ve východní části je výrazně vyšší. Nejvíce obyvatel se hlásí k protestantské církvi (více jak 47), méně k římskokatolické církvi (skoro 36%). Skoro 2 % obyvatel vyznává islám (hlavní podíl tvoří turečtí imigranti).
Ekonomika Německa:
Podle velikosti HDP je Německo světovou mocností, neboť v Evropě zaujímá 1. a na světě 3. místo (za USA a Japonskem). Po připojení NDR se však údaj HDP/obyvatele poněkud snížil. Německo je největším exportérem na světě. Měna je Euro.
Surovinové zdroje a průmysl:
Německo má značná ložiska černého (Porúří) a hnědého uhlí (Středoněmecká pánev, Lužice) a jedny z největších zásob kamenné soli na světě. Těžba koksovatelného uhlí v Porúří se stala základem značné průmyslové koncentrace v tomto prostoru (energetika, hutnictví, strojírenství, chemie, spotřební průmysl). Základním rysem německého hospodářství je zpracovatelský průmysl. Velmi rozsáhlé je strojírenství. Ve výrobě automobilů zaujímá Německo 3. místo na světě a německé značky jsou světoznámé (BMW – Mnichov, Mercedes – Stuttgart, Volkswagen, Opel, Porsche). Rozvinutá je elektrotechnika (Siemens, Bosch, Grundig), výroba obráběcích strojů, známá je řada speciálních výrob (optika – Berlín, Mnichov a Jena). Silné odvětví představuje chemický průmysl (hlavně petrochemie, umělá hnojiva – Porúří, Porýní) a farmaceutický průmysl (koncern Bayer – Leverkusen). Petrochemické podniky se nacházejí podél řeky Rýn a při trasách ropovodů (např. z Ingolstadtu). Velký význam potravinářský průmysl, svou tradici má i textilní průmysl, sklářství a keramika.
Zemědělství:
Zemědělství Německa je moderní a intenzivní, nestačí však plně pokrýt domácí spotřebu. Proto se značná část potravin musí dovážet (zejména z Francie a Švýcarska). Kvalitních půd je v Německu málo. Pro zemědělství jsou nejvyužívanější nížiny v povodí Rýna, kde je významnou rostlinnou produkcí pěstování žita, ovsa a brambor. Při toku Dunaje se pěstují zejména obiloviny a chmel, při toku Mosely pak víno.
Doprava:
V suchozemské dopravě vede automobilová síť (síť velmi kvalitních silnic a dálnic). Železniční doprava prochází modernizací. Staví se rychlodráhy, které by měly konkurovat francouzské TGV a četné železniční traťové koridory. Roste letecká doprava (letiště ve Frankfurtu nad Mohanem má celosvětový význam a je největším evropským letištěm vůbec ). Rozvinutá je také vnitrozemská lodní doprava využívající splavných řek (Rýn, Labe, ad.) i četných průplavů. Význam si udržuje také námořní doprava s řadou důležitých přístavů (Hamburk, Brémy, Rostock,). Dunaj-splavný od Ihu
Služby:
Terciální sektor ekonomiky se podílí na HDP téměř 65 %. Velký výběr a vysoká úroveň. Rozvíjí se cestovní ruch v různých formách a bankovnictví. Němci jsou nejčastějšími účastníky zahraničního cestovního ruchu v Evropě, ale i Německo má co nabídnout (pamětihodnosti v Berlíně, Mnichově – Oktoberfest a fotbal).
Spolkové země a jejich hlavní města:
Každá spolková země má svou vlastní spolkovou vládu a svůj parlament.
Bavorsko – Mnichov, Badensko-Würtembersko – Stuttgart, Brandenbursko – Potsdam, Dolní Sasko – Hannover, Hessensko – Wiesbaden, Meklenbursko-Předpomořansko – Schwerin, Porýní-Falcko – Mainz, Sasko – Drážďany, Sasko-Anhaltsko – Magdeburg, Sársko – Saarbrücken, Schleswicko-Holštýnsko – Kiel, Severní Porýní-Vestfálsko – Düsseldorf, Thüringen – Erfurt a svobodná města Hamburk, Brémy a Berlín.
RAKOUSKO, ŠVÝCARSKO, LICHTENŠTEJNSKO
RAKOUSKO
spolková republika; hl. město: Vídeň (Wien)
rozloha: 83.871 km2
poč. obyv.: 8.400.000
další města: Graz, Salzburg, Klagenfurt, Kitzbühl
ŠVÝCARSKO
spolková republika; hl. město Bern
rozloha: 41.290 km2
poč. obyv.: 8 000 000
další města: Ženeva, Curych, Innsbruck
LICHTEJNŠTEJNSKO
konstituční monarchie; hl. město Vaduz
rozloha: 160km2
počet obyvatel: 36 000
– knížectví, daňový ráj, příjmy z cestovního ruchu, přesné strojírenství, optika, výroba zdravotnického materiálu
Geografická poloha a přírodní poměry:
Alpské Země Rakousko, Švýcarsko a Lichtenštejnsko jsou spolu s Andorrou ležící v Pyrenejích nejhornatější země Evropy. Značnou část rozlohy těchto států zaujímá největší evropské pohoří Alpy (překvapení). Horní hranice vegetace leží poměrně dost vysoko (3500 – 4000 m n. m.) a jejich značnou část zaujímají pastviny, louky a jehličnaté lesy. Tyto plochy slouží zejména zemědělství (pastevní chov skotu), průmyslu zpracovávajícímu dřevo, horské turistice a lyžování. Dalšími povrchovými celky jsou ve Švýcarsku Švýcarská plošina a pohoří Jura. V Rakousku jsou vrchoviny a hornatiny severně od řeky Dunaj součástí České vysočiny. Východní část Rakouska, při hranicích s Maďarskem a Slovenskem patří k Panonské pánvi. Alpské země mají přechodné klima středoevropského typu. Místní rozdíly jsou dány nadmořskou výškou i orientací svahů a údolí. Tyto země leží na hlavním evropském rozvodí. Ve Švýcarsku pramení Rhona, Rýn, Inn, Ticino, které patří k nejvýznamnějším říčním tokům v zemi. V Rakousku patří k důležitým řekám v Německu pramenící Dunaj, ve Švýcarsku pramenící Inn a dále pak Dráva. Alpské řeky mají významný energetický potenciál, který se dost využívá. Dunaj je splavný po celém území Rakouska. Turisticky atraktivní jsou četná alpská horská jezera ledovcového původu. Švýcarská (Ženevské, Bodamské, Neuchatelské, Vierwaldstättské) a rakouská (Atterské a Halstattské).
Obyvatelstvo:
Národnostně jsou Rakousko a Švýcarsko značně odlišné. Zatímco Rakousko je v podstatě jednotné (žije zde jen několik), tak Švýcarsko je zemí národnostně pestřejší. Ve Švýcarsku najdeme četné zastoupení Francouzů, Němců, Italů a až za nimi jsou původní švýcarští obyvatelé Rétorománi. Tato nejednotvárnost se projevuje i na úředním jazyce. Zatímco v Rakousku je úředním jazykem němčina, ve Švýcarsku se používá (podle regionu) jak němčina (64 %), francouzština (19 %), italština (8 %), tak i rétorománština, kterou však mluví už jen necelé 1% obyvatel. Švýcarsko je neutrální zemí. Není členem EU, NATO a ani o členství zatím neusiluje. Neutralitu dodržuje Švýcarsko i v době války. Zatímco Rakousko je téměř celé římsko-katolické, ve Švýcarsku katolíci 41% a protestanti 40%
Politické zřízení:
Švýcarsko i Rakousko jsou spolkovými republikami. Ve Švýcarské konfederaci je pravomoc ústředních státních orgánů značně zúžena ve prospěch kantonů (26 místních správních jednotek). Rakousko se skládá z devíti spolkových zemí (Horní a Dolní Rakousko, Štýrsko, Salzbursko, Korutansko, Tyrolsko, Burgenland, Voralberg a Wien). Mezi městy dominuje Vídeň (1,6 mil.obyv.), budovaná jako hlavní město tehdy rozlehlého mocnářství Rakousko-Uhersko. Švýcarsko zdůrazňuje svou neutralitu (není ani členem OSN), mají v něm však sídlo četné mezinárodní organizace (Mezinárodní olympijský výbor – IOC, dále pak např. OSN, Mezinárodní červený kříž) a konají se zde významné mezinárodní kongresy a konference. Rakousko není členem NATO, ale v roce 1996 vstoupilo do EU. Lichtenštejnské knížectví je častým cílem turistů. Významné jsou tamní lichtenštejnské banky.
Hospodářství Rakouska:
Rakousko utrpělo oběma světovými válkami. Jeho ekonomický rozvoj od poloviny 50. let 20. století byl však rychlý a v současnosti je na vysoké úrovni. Využívá značné nerostné bohatství (rudy, chemické suroviny, ropa, uhlí, sůl). Dostatek elektrické energie je založen na využití prudkých řek, disponuje značnými plochami lesů. Rakousko má rozvinuté hutnictví (výroba oceli a hliníku), strojírenství a textilní průmysl. Významným exportním odvětvím se stal průmysl dřevozpracující. Zemědělství má v horských oblastech výrazně alpský charakter (produkce mléka, sýrů, čokoláda Milka). V nižších polohách se pěstují pšenice, kukuřice a pícniny. Na východě i teplomilnější plodiny. Základními výrobními jednotkami jsou, stejně jako ve Švýcarsku, menší farmy a statky. Významným přínosem pro ekonomiku Rakouska je samozřejmě cestovní ruch, využívající turistický potenciál (hlavně Alpy, dále opak Vídeň, Salzburg).
Hospodářství Švýcarska:
Švýcarsko patřilo skoro po celé 20. století mezi země s největší životní úrovní obyvatelstva. I v současnosti zaujímá ukazatel HDP/obyv. jedno z předních míst na světě. Průmysl země, která nemá dostatečné nerostné zdroje, se zaměřil na odvětví služeb a průmyslu s důrazem na vysokou kvalitu. Tradiční je hodinářství v pohoří Jura (okolí měst Biel a Basilej) značky Omega, Festina, Tissot… výroba přesných nástrojů, farmaceutická a textilní výroba. Levná energie z hydroelektráren umožňuje energeticky náročnou výrobu hliníku, rozvíjí se elektrotechnika. Známé je švýcarské potravinářství založené na zpracování mléka (výroba másla, sýrů, kondenzovaného mléka, čokolády Nestlé, Lindt).
Zemědělství specializované na produkci mléka je založeno na malých, velmi produktivních farmách a plní úspěšně i funkci údržby krajiny. Jeho konkurenceschopnost vůči EU však vyžaduje státní dotace a ochranu domácího trhu. Švýcarsko má moderní dopravní síť (z ekologických důvodů je preferována železniční doprava) a rozvinutou infrastrukturu, která je podmínkou rozvoje cestovního ruchu. Švýcarsko s množstvím horských středisek (Davos, St. Moritz) je tradiční baštou cizinců z celého světa. Světoznámé je švýcarské bankovnictví. Švýcarské banky (nejvýznamnější sídlí v Curychu) sice nepatří k největším na světě, ale mají vysokou mezinárodní reputaci (stabilita, spolehlivost, mlčenlivost).
